9. téma: Rozdělení historických pramenů

Připomeňte si, co víte o historických pramenech: jejich rozdělení, jejich kritika a interpretace: viz předmět Historický proseminář, první ročník bakalářského studia, případně
http://cs.wikipedia.org/wiki/Historiografie

Prameny je možné rozdělit podle několika hledisek: dle původu pramene (památky, pozůstatky a tradice, prameny), dle formálních znaků (písemné, nepsané, ústní), dle informační struktury (bezprostřední, zprostředkované), dle typu (písemné, hmotné, etnografické, ústní, lingvistické, fonografické, filmové a fotografické) a konečně dle obsahu (ergotechnické – ekonomika, sociotechnické – společnost, psychotechnické – vědomí, tradice).

Písemné prameny

• psané prameny institucionálního původu
  • normativní prameny (právní dokumenty): zákoníky, právní příručky
  • diplomatické prameny: listiny, listy, akta
  • správní a hospodářské prameny: aktový materiál, účty, soupisy půdy, povinností a obyvatelstva, berní rejstříky…
• psané prameny soukromého původu
  • literární a písemná pozůstalost: teologické a vědecké prameny
  • osobní korespondence
  • osobní deníky
• narativní (a) literární psané prameny
  • historiografie (dějepisectví): kroniky, letopisy
  • hagiografie: legendy
  • krásná literatura: romány, fikce

Nepsané prameny

• hmotné prameny: kosterní pozůstatky, výtvory lidské práce
• obrazové prameny: kresby, kartografické materiály
• audiovizuální prameny: rozličná záznamová média

Ústní prameny

• tradiční prameny: mytologie, ústní lidová slovesnost
• oral history

1. Co je myšleno pod označením „nové čtení pramene“ (vybavíte si nějaký příklad z české nebo světové historiografie, dokládající tuto tendenci?
2. Které z pramenů opomíjela (opomíjí) událostní historiografie?