Sgrafitová výzdoba na hlavním uličním i dvorním průčelí renesančního paláce pochází z doby po roce 1580, kdy sídlo zakoupil Jiří Bořita z Martinic. Z výzdoby hlavního průčelí se mezi okny prvního patra zachovaly sgrafitové obrazy ze starozákonních příběhů Josefových. Poté, co Izmaelité prodali Josefa veliteli faraonovy stráže Putifarovi, který jej jmenoval správcem svého domu, se Josefovi začala dvořit a svádět jej Putifarova žena. Josef ji vytrvale odmítal, ale když se jednoho dne musel před její žádostivostí spasit útěkem z domu, zhrzená Putifarka se mu pomstila a nařkla jej z pokusu o její zneuctění. Na důkaz pak předložila kus jeho oděvu, jenž jí při Josefově úprku zůstal v rukou. Josef byl poté uvězněn (Gn 37, 9-20). Dynamicky pojednaná scéna překvapuje množstvím pozoruhodných detailů vykreslujících prostředí Putifarova domu (nebesa nad ložem, kruhovými terčíky zasklené okno či baňky stojící na parapetu výklenku). Zručnost neznámých sgrafitářů, kteří zde, jak bylo tehdy pravidlem, jistě pracovali podle grafické předlohy, dokládá také iluze prostorové hloubky místnosti vytvořená perspektivně ubíhající hladinou podlahy.