Sv. Kryštof, Prachatice, dům U Kryštofa, Velké náměstí čp. 36, kolem poloviny 16. století.

Průčelí řadového renesančního měšťanského domu, pocházejícího z druhé poloviny 16. století, zdobí postava sv. Kryštofa, světce, jenž byl pro svou historickou problematičnost, intenzivně vnímanou již v 16. století, nakonec před půlstoletím definitivně vyjmut z církevního kalendáře. Ve středověké sbírce křesťanských historií zv. Zlatá legenda je sv. Kryštof vylíčen jako obrovitý Kananejec sloužící postupně světskému vladaři, ďáblu a na konec Kristu, když přes řeku přenášel slabé a chudé pocestné. Jednou za noci přenášel na ramenou také malého chlapce, pod jehož vzrůstající tíhou tok sotva přebrodil. Dozvěděl se pak, že nesl nejen Krista, ale s ním i veškerou tíži světa. Na prachatické fasádě je sv. Kryštof zpodoben jako mohutný muž s vousatou tváří, oděný do rozevlátého šatu a podepírající se při chůzi řečištěm o stromový kmen. Jedno z vlivných zpracování námětu představuje mědiryt proslulého německého rytce Albrechta Dürera z roku 1521, ale možných kompozičních předloh prachatického zobrazení je daleko více. Obliba sv Kryštofa a jeho četná malířská nebo sochařská rozměrná - a tedy zdáli viditelná -zpodobnění na zevnějšku staveb byla dána, jak připomíná James Hall, vírou poutníků, jejichž byl svatým ochráncem, že „kdokoli pohlédne na svatého Kryštofa, nebude v onen den jistě přemožen žádnou slabostí.“