Zuzana a starci, Prachatice, Stará radnice, Velké náměstí čp. 1, 1571.

Tradice výtvarného zobrazování biblické historie o cudné židovské dívce Zuzaně, kterou při koupeli v zahradě překvapili dva žádostiví starci a když jim odmítla být po vůli, falešně ji pod přísahou obvinili z cizoložství s mladíkem, začíná již ve 3. století. Dívka byla odsouzena k smrti, ale víru v Hospodina ani tehdy neztratila. Na pokyn Boha ji poté zachránil mládenec Daniel, který poukázal na rozpory ve výpovědích obou starců a Zuzanu od křivého obvinění očistil. Za svou renesanční popularitu nevděčil příběh patrně jen svému etickému poselství, ale také atraktivní možnosti ztvárnit v koupeli nahé krásky realistickou ženskou nahotu. Námět Danielovy odplaty, dominující středověkému podání příběhu, byl v 16. století obvykle odsunut do pozadí. Podobně tvoří na prachatickém výjevu ukamenování obou prolhaných starců jen doplňkovou epizodu v levém horním rohu kompozice.