Published: 20.05.2022
Poprvé v životě měla na sobě tento týden Barbora Brodzianska potápěčskou výstroj. Po pondělní a úterní přípravě v pardubickém bazénu se ve středu ponořila do vod zatopeného lomu Leštinka na Chrudimsku. Až do hloubky 13 metrů.
Na jeden nádech se musí ponořit do čtyř metrů a tam plnit zápočtové úkoly. Jan Němec, vedoucí katedry
Byla jednou z 30 studentů Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kteří v rámci studia absolvují kurz záchrany na vodě. „Byla to paráda a mám radost, že jsem se na svůj třetí ponor v životě dokázala dostat tak hluboko. Nejprve jsem byla trochu v šoku, protože když jsme se ponořili tak do 3 až 4 metrů, byla voda hodně kalná. Ale jak jsme se dostali do větší hloubky, tak najednou byla krásná průzračná voda, mohla jsem si vše ohmatat,“ vyprávěla nadšeně studentka 2. ročníku oboru Zdravotnický záchranář.
Zpočátku si ale musela zvyknout na horší periferní vidění v potápěčských brýlích. „Můj vedoucí potápěč byl nade mnou. Měla jsem pocit, že tam jsem sama. Jen sem tam nějaká ryba. Ale hned u prvního ponoru mě ten svíravý pocit opustil. Naopak, neustále jsme byli ve vizuálním kontaktu a komunikovali jsme. Třeba palec nahoru neznamená OK, ale výstup a palec dolů je zase sestup,“ připomněla s úsměvem studentka Barbora. Klidně by se k potápění vrátila i po obdržení zápočtu. Nejlépe ale někde u moře.
„Mám poměrně dobrou kondici, ale při zpáteční cestě jsem už únavu cítila. Přece jen výbava váží asi polovinu toho co já,“ dodala.
Zatímco někteří ze studentů se již potápěli, dokonce mají i licenci, někteří se stejně jako Barbora s potápěním dosud nepotkali. „Většinou to ale zvládnou. Z pětatřiceti lidí měli problém dva,“ zhodnotil průběh kurzu vedoucí Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice Jan Němec.
A přitom to opravdu není jen formální kurz. „Na jeden nádech se musí ponořit do čtyř metrů a tam plnit zápočtové úkoly. Ani práce s dýchacím přístrojem není úplně snadná. Někdo občas problém má. Ale většinou to je blok v hlavě a to se dá odstranit,“ dodal Jan Němec.
V rámci studia se musí budoucí zdravotničtí záchranáři naučit i základy plavání, vodní záchranu, dva semestry mají sebeobranu a nakonec práci s lanem a slaňování. „Záchranář musí zhodnotit, jak se k tonoucímu přiblížit, jak ho vylovit. Navíc absolvováním kurzu prokáží i určitou odvahu a statečnost. Druhou věcí je, že dnes je potápění mezi veřejností poměrně rozšířené. A tak se s nehodami při potápění setkáváme častěji. A záchranář musí
v první řadě poznat, o jaký typ nehody jde. Jestli třeba o poškození plic z přetlaku, nebo dekompresní nemoc. Podle toho se zvolí postup záchrany,“ dodal pedagog.
Text je se svolením převzatý z deníku Právo - Severovýchodní Čechy, vydání 19. května 2022
