Published: 20.07.2020
Vystudovali Univerzitu Pardubice a diplom jim otevřel dveře do světa. Mnozí z absolventů se vydali za hranice naší republiky a už se tam usadili. Někteří na čas, a jiní dokonce napořád. Svou stopu zanechali třeba v Indii nebo v Indonésii. Zakotvili ve Finsku i ve Švýcarsku nebo se jim podařilo se svým nápadem proniknout na cizí trh.
Za jejich úspěchy stojí náhoda, štěstí nebo dobrý kontakt. Všechno dohromady dobře zahrálo třeba v životě restaurátorky Jany Dunajské. Po studiu na Fakultě restaurování dostal její muž pracovní nabídku do švýcarského Lucernu, kde dnes žije již pátým rokem.
Starají se o památky po celém světě
„Vedle nástěnných maleb a omítek, které jsou mojí specializací, tady restaurujeme také zlacené a mramorované oltáře a sochy, olejomalby, rámy, keramiku, sádru, beton nebo i kostelní inventáře,“ popisuje svou práci Jana Dunajská, která díky své umělecké přípravě už párkrát měla možnost pracovat na rekonstrukcích polychromie nebo maleb. „Pracuji částečně v ateliéru a částečně na projektech po celém centrálním Švýcarsku. Protože je firma malá, práce je dost různorodá a zajímavá,“ pochvaluje si Jana.
Její kolegyně restaurátorka Martina Šimonová před časem měla štěstí odjet do indického Ladaku neboli Malého Tibetu. „Mým úkolem bylo spolu s kolegyní dokončit rozjetý projekt restaurování svatyně Lhačung v buddhistickém klášteře Diskit. Šlo o kompletní restaurátorský zákrok na oltářní stěně. Zkušenost to byla magická. Spali jsme přímo v klášteře, což je velmi neobvyklé, zvlášť pro turisty, a tím spíše ženy. Jídlo nám připravovali mniši a podmínky byly občas bojové,“ vypráví Martina, kterou i když na práci restaurátorky-dobrovolnice doporučil tehdejší děkan fakulty Karol Bayer. Specializuje se na restaurování nástěnných maleb, ať už v interiéru či v exteriéru, jako jsou fasády, sgrafita a další. Díky svému oboru se podívala na mnohá místa po celé republice i v zahraničí a sama některé projekty dokonce vedla. Jako například restaurování nástropní malby v Salle Tereně (také „zahradním sále“) na zámku v Lysicích u Brna. „Je to unikátní a roztomilá pozdně-renesanční malba s vtipnou tematikou lodí a mořských živočichů,“ dodává Martina.
Pomáhají novému zrození
K tomu, že chce člověk pečovat o druhé a pomáhat jim, nedojde ze dne na den. Myšlenku nosí dlouho v hlavě a o jiné profesi pak ani neuvažuje. Stejně to měla i Blanka Tiainen, která si už jako malá řekla, že bude zdravotní sestrou. Vydrželo jí to dodnes, jen s tím rozdílem, že se přesunula na porodní sál. „Pro porodní asistentku jsem se rozhodla, když jsem se náhodou nachomýtla u porodu kamarádky. Porod mi přišel jako opravdový zázrak a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná Blanka. Už během studia na Fakultě zdravotnických studií ji to zaválo do Finska. Absolvovala tu Erasmus studijní a následně pracovní stáž. Po pár letech se do Finska vrátila na stálo. Vystudovala zde magisterský obor Mezinárodní a veřejné zdravotnictví na University of Eastern Finland. Nejdříve nastoupila na porodní sál v městě Salo, později učila budoucí porodní asistentky a zdravotní sestřičky na University of Applied Sciences v Turku. Působila i v univerzitní nemocnici ve stejném městě a nyní pracuje na oddělení porodních sálů a rizikového těhotenství. „Každý porod, u kterého můžu být, je ten nejhezčí. Moc hezké momenty jsou, když mě u porodu chtějí kamarádky, protože potom vidím ty děti i vyrůstat. A stejně tak, když mi maminky, tety, babičky (moje, kamarádek i známých), povídají o svých porodech. Jsou to často moc krásné příběhy, které bych asi nikdy neslyšela, kdybych nebyla porodní asistentka,“ říká Blanka.
Inspirují nás k tvořivosti
Začátky podnikání bývají těžké, ale když člověk vydrží, úspěch se většinou dostaví. Závisí také, jak si ho definujete. Na tom stavěl i absolvent Dopravní fakulty Jana Pernera Marek Chlum. Když si jeho maminka otevřela malé krejčovství, jejího syna nenapadlo nic jiného než k tomu připojit i e-shop s metráží a textilní galanterií. Motivovalo ho to, že šít pro sebe nebo svoji rodinu se dnes opět stává trendem. A tak založil e-shop Mamtex a je pánem svého času. „Můžu si dělat věci po svém a rychle je měnit. Navíc pozorovat, jak se firma rozvíjí, je velice motivující. Je to taková hra, která mě baví.“ E-shop funguje pět let a své zákazníky nehledá jen u nás. Markovi se podařilo s obchodem expandovat na Slovensko, čemuž věnoval i svou diplomovou práci. Ta podle jeho slov může sloužit jako návod pro menší e-shopy. „Měl jsem opravdový zájem, aby se expanze povedla. Chování zákazníků na Slovensku je velmi podobné. Je to hodně zaměřené na PPC reklamu a SEO, navíc jsem ve zhodnocení mohl pracovat s reálnými čísly,“ pochvaluje si Marek, který má na starosti především rozvoj e-shopu, určování strategie, cenotvorbu, komunikaci se zahraničními dodavateli a marketing. „Postupně se do nabídky snažíme přidávat materiály, které jsou udržitelnější a nezatěžují životní prostředí jako bavlna,“ dodává ke směru svého podnikání Marek. Inovací chystá víc. Letos se chce věnovat především rozvoji slovenského e-shopu. V příštím roce by rád expandoval dál. Ve vzduchu navíc visí i vlastní značka oblečení a doplňků.
Zlepšují nám angličtinu i další dovednosti
Ať už se rozhodnete začít nový život v cizích krajích či rozvíjet spolupráci se zahraničím, rozhodně potřebujete ovládat alespoň jeden cizí jazyk. V ideálním případě radši klidně víc. Vzdělávání lidí v různých rovinách se stalo parketou třeba Jana Hovada, absolventa Fakulty elektrotechniky a informatiky a Fakulty ekonomicko-správní. Miluje on-line svět, pracuje rád na dálku a díky tomu může cestovat po celém světě. Stará se například o svůj web prectime.cz, díky němuž si zlepšilo úroveň jazyka přes 50 tisíc studentů.
S angličtinou pracuje každý den i Marek Vít. Učí ji na své alma mater, na Fakultě filozofické. Nové a zajímavé věci v ní nachází neustále, přestože je držitelem několika certifikátů. A vždycky ho zajímalo používání informačních technologií ve výuce angličtiny. „Když jsem pracoval jako učitel angličtiny na gymnáziu, vytvářel jsem pro studenty jednoduché počítačové programy a hry, které by jim mohly pomoci naučit se např. slovíčka či hláskování. Potom jsem se rozhodl vytvořit jednoduchý web, kam bych svým studentům mohl vkládat materiály na procvičování, přípravu na přijímací zkoušky apod. Nazval jsem ho provizorně Help for English (doslova ‘nápověda pro angličtinu’),“ popisuje Marek Vít. Dnes na jeho web chodí 20 tisíc uživatelů denně.
S výukou angličtiny má zkušenosti také Jan Štancl. Ale ne s ledajakou. Jako dobrovolník ji učil domorodce na indonéském ostrově Lombok, kam odjel na tři měsíce. Zjistil tam nejen spoustu věcí o sobě samém, ale především to, že učit ho jednoduše baví. „V Indonésii je učitel chápán a obecně uznáván jako určitá autorita, symbol vzdělanosti a nositel hodnot. Ono to už vychází i z významu slova, neboť v indonéštině se učitel řekne »Guru«,“ vysvětluje Honza. A tamní žáci? Byli úžasní. „Už v brzkém věku si uvědomují, že dobrá znalost cizího jazyka jim zajistí lepší uplatnění na místním trhu práce, a celkově pak i výrazněji lepší život,“ dodává Honza.
