Univerzita Pardubice vás zve do své galerie přímo v kampusu. Pod názvem GU: je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.
Vstup zdarma.
Galerii podporuje Statutární město Pardubice.
O autorovi
Ivan Vosecký: Perfektní katastrofa
Ivan Vosecký se po několikaleté pauze, kdy vůbec nemaloval, vrací s novou sérií obrazů. Ve svých abstraktních krajinách, jak tyto malby chápe, používá široký rejstřík tvarů, sahající od abstraktních geometrických forem, přes gestickou škálou různých tahů širokým štětcem, válečkem nebo stěrkou, rozmývaných cákanců a litých barev, v kombinaci s konkrétní předměty, objekty, figurami, slovy i větami. V nejnovějších vystavených obrazech texty téměř mizí, konkrétní a figurální motivy také ustupují nebo jsou upozaděny téměř do nepostřehnutelné minimální existence. Jakási základní architektura čtverců a obdélníků lazurných, často pastelových barevných tahů se střídají s expresivními šmouhami, litými rozpitými fleky, pastózními a strukturálními nánosy, a jsou doplněny sporadickými jednoduchými geometrickými tvary. Nalézáme tu snad ozvěny Štyrského artificialismu, založeném na asociativní a evokativní hodnotě abstraktní barevné struktury? Zde ovšem trochu punkového ražení s expresivním stíráním pastózní tekuté barvy stěrkou ve stylu představitele francouzského tašismu Pierra Soulagese, nebo rozblemtané tahy přechlastaným chlupatým válečkem, který za sebou zanechává nepravidelnou, přerušovanou, jakoby pokulhávající roztřepenou stopu. Štyrský „…dospěl k vlastní dialektice vidění, založené na protnutí dvou oblastí: výtvarné, uplatňující současně protikladné formální přístupy, ať iluzivní či plošné, ať naturalistické či abstraktní, a obsahové, tkvící ve ztotožnění osamostatněného, jakoby z neurčitého a nepojmenovaného celku vytrženého věcného motivu…s vnitřním symbolem, jehož zdrojem bylo nevědomí. Mezi tvarem a významem neexistuje nutně kauzalita. Spíše lze sledovat jejich roztržku, kdy se tvar stal nositelem jiného smyslu než vlastního.“ (Karel Srp). Jako by se tato slova dala napsat i o Voseckého obrazech.
V abstraktních krajinách autora se zkušeností architekta se tu a tam zjevují chabé náznaky zbytků očí, obličejů a postav, i rezidua jakýchsi architektonických prostor. Téměř nepostřehnutelně se vynořují z oparu expresivních cákanců, nebo se zjevují ve tvarech skvrn či v kresbě letokruhů dřeva, tak jako někdy rozpoznáváme na okamžik konkrétní motivy v měnících se amorfních tvarech mraků. V obrazech jsou tito ztracení duchové z reálného světa jakoby zakletí, náznaky posmutnělých, možná neradostně překvapených obličejů, nebo jen mizející části nohou a těl zde svádí nerovný boj s abstraktním okolím, které je pohlcuje. Rozpouští se ve vesmíru abstraktních krajin, kde pro ně není místo? Vybaví se zde obrazy Vasilije Kandinského, který věřil, že abstraktní umění může navodit přímou komunikaci mezi umělcovou vnitřní vizí s divákovou imaginací a vyvolat určitou specifickou emocionální reakci. V jeho posledních obrazech jsou také již jen málo postřehnutelné zbytky konkrétních rozpoznatelných objektů mezi vlajícími gestickými tahy a škálou volně rozprostřených geometrických prvků. Anebo se snad z nefigurativní féerie Voseckého obrazů pomalu vyklubávají obrysy reálných tvorů, aby pokořili svůj okolní nereprezentativní svět?
Vosecký nabízí pojem abstraktní surrealismus jako určitou charakteristiku svých posledních obrazů. Abstraktní umění je styl, ve kterém dílo nereferuje nebo nereprezentuje nic z okolního světa. Námětem jsou prvky malby samotné, barvy, tvary, linie, textury, tedy formální kvality, proto je také někdy označováno jako neobjektivní, nereprezentativní nebo nefigurativní. Surrealismus vznikl jako opozice racionálnímu, vědomému vědomí ve prospěch iracionálna a podvědomí, což bylo považováno za přednost. Surrealisté věřili, že podvědomí je zdrojem umělecké kreativity a vypracovali proto techniky jak tento tvořivý potenciál z podvědomí a snů zužitkovat. Výsledkem jsou pak díla, která se příčí racionálnímu vysvětlení a logické analýze.
Přes zdánlivě spontánní vzhled jsou Voseckého malby výsledkem rozmyšleného rozmístění tahů, tvarů a vytvářených textur, vrstvení a přemaleb, spolu s náznaky figurálních detailů, které spolu tvoří formální jednotu. Opět je zde možné vypůjčit si charakteristiku děl Štyrského (který působil mimo jiné také jako šéf výpravy osvobozeného divadla a Vosecký několik let pracoval jako malíř filmových kulis): obraz se stává kaleidoskopem, který nepotřebuje logiky, jako ji nepotřebuje žádná krása.
Tomáš Lahoda
Doc. Ivan Vosecký Ak. mal., Ing. Arch
Narozen 30. 3. 1963 v Hradci Králové
Studia:
Fa ČVUT Praha 1981-1987
AVU Praha 1990-1997 - pracoval postupně v ateliéru Intermediální tvorby Milana Knížáka, ateliéru Videotvorby Michala Bielického, ateliéru Konceptuální tvorby Miloše Šejna, ateliéru Konceptuální malby Jiřího Davida a nakonec diplomoval v ateliéru Malby u Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy.
Výstavy samostatné:
Zrušeno-canceled, Galerie 1. patro, Praha, 2021
Když je židle stolem, Galerie SPZ, Praha, 2017
Předem připravená náhoda, Galerie 1. patro, Praha, 2015
Modrá, Makrobiologický ústav, Třeboň 2013
Nic než malba, Berlínskej model, Praha 2013
Bůh je mocnější než Dábel, Galerie Petr Novotný, Praha 2012
Graffity, Karlín Studios, Praha 2010
Dekonstrukce Guernicy, Dům umění, Brno 2009
Back to nature, ETC 2009
Illegal particip no. 1, Praha 2008
Pop abstrakt-bolest v ráji, Wanieck gallery, Brno 2008
Nigdo, Karlin studios, Praha 2008
Liga mistrů, galerie Šternberk 2007
Ovoce stromů rajských jíme, NoD Roxy, Praha 2007
Plexi, Městská galerie,České Budějovice 2007
Dělník umění - Prorok radosti, Karlin studios, Praha 2006
AM 180, galerie AM 180, Praha 2005
Dobrý nápad, Nod Roxy, Praha 2004
Nic není, galerie Display, Praha 2003
Warning-robotizace lidstva, galerie MXM, Praha 2002
Remixy, galerie MXM, Praha 2000
Die Kunst ist unsere Leben,Veletržní palác, Praha 1999
Mysli, galerie U pavouka, Ostrava 1998
Vize a iluze, Špálova galerie, Praha 1998
Goldfinger, galerie AVU, Praha 1997
Tak pravil Buddha, galerie Velryba ,Praha 1995
Enda a Špína, galerie Obecní dům, Praha 1993
