Univerzita Pardubice znovu otevřela svou galerii přímo v kampusu. Pod názvem GU: a s novým kurátorem je moderní prostor připravený vystavovat kvalitní umělce z České republiky i ze zahraničí.
Přijďte na druhou výstavu v tomto roce. Vstup zdarma.
Galerii podporuje Statutární město Pardubice.
O autorovi
Vendula Chalánková - Nejraději šalinou, jedu za svou vidinou
Vendula Chalánková (*1981)
Žije střídavě v Troubkách nad Bečvou a v Brně.
V roce 2006 absolvovala Fakultu výtvarných umění.
Ateliér Environment u Vladimíra Merty a Mariana Pally.
První samostatnou výstavu měla v roce 2001 v brněnském Kabinetu můz.
Dosud její díla hostily galerie u nás,
na Slovensku, v Německu, Maďarsku, Anglii, Bosně a Herzegovině, Chorvatsku a v Japonsku.
V roce 2006 získala Cenu Nadání Hlávkových a v roce 2009 ocenění
Zlatá stuha za knihu O červené karkulce. (výtvarná část pro začínající čtenáře).
Je zastoupena ve sbírce Národní galerie, Moravské galerii, sbírce Marek, v Galerii výtvarného umění v Chebu, Muzeu umění Olomouc a Museum für Angewandte Kunst ve Vídni.
Samostatné výstavy (výběr)
2001 Kabinet Můz, Brno
2005 Galerie Eskort, Brno – Žít jako kaskadér
2006 Galerie mladých, Brno – Camarero me cobra!
2006 Galerie Dole, Ostrava – Vyzývavý make up
2007 Galerie Nod, Praha, Výstavní prostor okno
2008 00 Art Gallery, Brno – Solitér
2008 Sausalito, Brno – Life Style
2009 Parallel, prostor pro výzkum a prezentaci paralelních linií českého umění, Praha – Cukr a počasí
2010 Sixty Stone Space – Kamenná čtvrť Brno- Karkulka
2011 Klub 29, Pardubice- Kávu si osladím o něco víc
2011 Galerie Půda, Jihlava- Koho Pán Bůh miluje, toho
křížkem navštěvuje, host Mák Hustoles
2011 Sixty Stone Space, Brno – Oheň a kouř, společně s Pavlem Richtrem
2011 Moravská galerie, Brno- Z pohádky do pohádky
2013 Galerie Koridor budova PF UJEP, Ústí nad Labem- Okem jehly
2015 Galerie Deska, Ústí nad Labem- Happy birthday Jeff Koons
2015 Dvorak Sec Contemporary, Praha- Láska versus Mamon
2015 Východoslovenská galéria, Košice, výstavní síň D – DIY HD 3D
2015 Galerie 2+1, Bechyně- Šetřeme si emoce
2015 Galerie výtvarného umění, Cheb, Malá galerie- Dino
2016 Galerie města Třince- Vystřihli co nejpečlivěji, společně s Marianem Pallou
2016 Městská galerie, Týn nad Vltavou- Dynamické rámy
2016 Dům umění, Galerie J. Krále, Brno- Schodek
2016 Galerie města Blanska, Blansko- Plenér
2016 Liptovská galéria Petra Michala Bohúňa, Malá výstavní síň, Liptovský Mikuláš- 35+
2016 Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Hodonín- Ilustrace
2017 Galerie Orlovna z.s., Kroměříž- 90 tenisových míčků
2017 DOT. Contemporary Art Gallery, Bratislava- Venku a vevnitř
2018 Galerie Villa Pellé, Praha- AU!
2018 Galerie SÝPKA, Valašské Meziříčí- Life is life!
2018 Divadlo Na zábradlí, Praha- Prezidentská lóže (Stálá instalace v lóži Václava Havla)
2019 Site Specific projekt v prostorách Moravské zemské knihovny, Brno- Bez názvu
2019 Roleta 8smička, Humpolec- Herbář ze Zbrojovky
2019 Dům umění, Sloupová síň 2. patro, Opava- Ugly colours
2019 Oblastní galerie Liberec- Vernisáž
2019 Galerie Artikle, Brno- Silné portfolio
2020 Bohemian National Hall Czech Center, New York- Leoš With His Nearest and Dearest
2020 Městská galerie Brno, společný návrh muralu s Petrem Lysáčkem
2021 Galerie výtvarného umění, Hodonín- Liška Bystrouška
2021 Památník Leoše Janáčka, Brno - U Janáčků v kuchyni
2021 Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou- 3X Vendula Chalánková
2022 Galerie Františka Drtikola, Příbram- Ale my stále hledáme štěstí
2022 Žerotínský zámek, Nový Jičín- Komiks Mendel
2022 Muzeum Kroměřížska, Kroměříž- Zachraň Jídlo! Interaktivní výstavní projekt, společně s Viliamem Slaminkou
V roce 1948 namaloval americký umělec Barnett Newman obraz Onement I (Jednost 1), první ze svých obrazů jednobarevných ploch s vertikálním pruhem uprostřed. Byl to významný mezník v moderním malířství i v autorově osobním malířském vývoji. Abstraktní umění bylo od počátku svými autory považováno za nositele spirituálních hodnot. Newman, představitel abstraktního expresionismu, se při hledání nového začátku a v touze po absolutnu a totální abstrakci oprostil od popisného zobrazování a až do své smrti pak maloval tento typ rozměrných monochromních obrazů s jedním nebo více vertikálními pruhy, které nazýval zipy, a které se pak staly ikonickými díly minimalistické abstrakce, nebo také tzv. color field painting. Newman považoval své obrazy za antianekdotické, věřil, že takové obrazy mohou lépe fungovat jako sebenaplňující, samostatná a nezávislá díla. Anekdotická díla oproti tomu představovala jen epizodu v kontextu určité sekvence v řadě. Přistoupíme-li od tohoto exkurzu k obrazům cyklu Nikdy nerezignujeme na vymáhání Vašeho dluhu (2015) Venduly Chalánkové, můžeme tyto navýsost abstraktní a minimalistické kompozice bílých pláten vždy jen s jedním vertikálním pruhem v zelené, fialové, červené nebo modré u levého okraje obrazu považovat za další příklady reflexe tradice minimalistické abstraktní malby. Současně ovšem tyto obrazy vycházejí z velmi prozaických, jak už názvy napovídají, konkrétních předloh, které známe – a často se jich obáváme – z každodenní reality našich životů. Snad každý z nás někdy dostal do schránky onen dopis se zlověstným pruhem – pokuta? dluh? předvolání k soudu? nebo snad exekuce (fialová)? Zde není místo pro esoterické duchovní blouznění. Anekdota je šibalsky přítomná spolu s jemně sociálně kritickým přesahem.
V 60tých letech 20. století vytvářel v New Yorku americký pop artový umělec Claes Oldenburg objekty a měkké sochy motivů převzatých z masové kultury, ve kterých se mísila nadsázka, ironie a kritický podtext s obdivem k čisté formě převzatých předmětů běžné masové produkce. Vznikaly tak mimo jiné obří zákusky, dorty, hamburgery, frity s kečupem, zelené lusky, volská oka, sendviče a toasty, zmrzlinové poháry i zmrzliny v kornoutech a na špejlích. Měkké sochy vytvořené z pestrobarevně natřeného plátna nebo vinylu podlamovaly utilitární funkcionalitu a současně polemizovaly nad konzumním uctíváním předmětů a výrobků denní spotřeby. V roce 1963 Oldenburg prohlásil: „Chci, abyste napnuli všechny smysly – a uvědomili si, co vás obklopuje… když na talíř dostanu jídlo, jako první si všímám toho, jak vypadá. Někdy nevím, jestli mám to jídlo vůbec jíst, nebo se na něj jenom dívat,“ Nad cyklem Lahůdky od Venduly Chalánkové je cítit podobná zaujatost formou, její schematizované lahůdky, dortíky a moučníky jsou fascinacemi barev a haptických povrchů těchto sladkostí dovedeny právě do onoho stádia, kdy máme chutˇ se jenom dívat, a užívat si slastné představy vůní a chutí vyvolaných pouhým pohledem. Autorka nám tak jen s neznatelným úsměvem idiota nabízí vizuální mňamku a jakési nekorektní, otevřené přitakání neodolatelnému vábení těchto laskomin.
Posuňme se do Londýna konce 80tých let 20. století. Jedním z představitelů YBA (Young British Artists), kteří se jako hvězdy katapultovali na uměleckou scénu, byl Gary Hume. Proslavil se v té době sérií obrazů dveří. Jsou to malované duplikáty skutečných institucionálních dveří nemocnic, muzeí a restaurací, a současně čistě nefigurativní malby, geometrické kompozice ve stylu minimalistické abstrakce a hard edge painting, s lesklými povrchy a industriálními barvami reflektující skutečné povrchy reálných dveří. Chalánková maluje své dveře, ty, které potkává kolem sebe, a které mají nezaměnitelný odér devadesátek, se silnými reminiscencemi na to, co se asi za dveřmi takového typu mohlo nacházet, skrývat, nebo co se za nimi dalo jen tušit. Typizovaná abstrakce stejných rozměrů jako výchozí model, strohé řešení geometrických ploch se stříbřenkou hliníku a lesklým červeným emailem. Nesmlouvavě zavřené dveře jsou ovšem zdrojem reálných konotací a pocitů.
Stejně neúprosně geometricky strohé, přestože jasně plošně barevné, jsou hřbety knih a šanonů, kuchyňské spotřebiče včetně mikrovlnky a ionizátoru, talíře s jídly na kostkovaném ubruse, nebo i série komiksů, kde se vždy na třech obrázcích pod sebou odehrávají scénky schematizovaných figurek. Drobné dialogy ze života, zastřené lehce sarkastickým, ale přesto vřelým humorem.
Nejstarší a také nejmenší prací na výstavě je Tatova čepica (2004), drobný obraz ornamentálního vzorku čepice autorčina otce. Dílo pochází z období, kdy se autorka zaměřila na malbu oblečení (kalhoty, košilka, kostkovaná sukně), a kde tvary pláten kopírovaly stylizované obrysy těchto oděvů. Shaped canvas, neboli tvarované plátno, se objevilo počátkem 60tých let, kdy jej představili američtí umělci, včetně již zmíněného již Barnetta Newmana. Posunuli tak tradiční čtvercový/obdélníkový obraz za tento formát do nepravidelných tvarů trojůhelníků, fazet diamantů, trapezoidů, rhomboidů. Chalánková opět vtipně rezonuje s touto tradicí i obrazem Akustický obraz (2018), kde je však bledě modrý nepravidelný kosodelník namísto čistě minimalistického monochromu bez referencí s vnější realitou přesnou kopií akustických desek pohlcujících zvuk. Zpátky na zem, nebo těsně nad ní, protože zde někde levitují Venduliny obrazy v mírné nadsázce a jemném humoru v dialogu s tradicí abstrakce a přízemní realitou banálního světa.
Nakonec už ani příroda nenabízí nic než geometrickou abstrakci, když si autorka vyjde malovat do plenéru, a namísto krajiny narazí jen na pole solárních panelů (Solární panely, 2018). Nebo už snad jen zbývá zkoušet chytat venku vzduch? Jediná skulptura na výstavě s názvem 580 ml za 2700 Kč (2017) je dokumentem takového konání. Skulptura je snad trochu nadsazený pojem, jde o velkou krabici, vlastně kontejner, pomalovaný veselým stylizovaným motivem tohoto snažení. Chalánková o ní říká: „Na internetu jsem googlila vzduch a našla podnikavého angličana, který prodává vzduch v zavařovačkách 580 ml v přepočtu za 2 700 Kč. Dívala jsem se i na dokument, jak si angličan vyrábí ručně ty síťky, se kterými běhá po louce, v různou denní a noční dobu a chytá ten vzduch. (Nike si tam prosadili ty jejich boty:-). Zpracovala jsem tento výjev na krabici.“ Tečka. Punktum. No není to na palici?
prof. akad. mal. Tomáš Lahoda
