Published: 05.03.2021
Zažil nadšení z uvolnění v 60. letech, problémy, které přinesla normalizace v letech 70., i následný odchod do tehdy svobodnějšího Polska. Životní a profesní cesty literárního vědce, polonisty a bubeníka Petra Posledního jsou velmi zajímavé.
Láska k literatuře přivedla Petra Posledního nejprve na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde studoval češtinu dějepis. Nadšení z hudby, především swingu, původně klavíristu a posléze bubeníka vedly k založení kapely. Hudba a literatura se tak vlastně prolínají celým jeho životem.
Odchod do Polska
A velmi brzy se pak k tomu připojil zájem o polskou literaturu a obecně kulturu. Ta se prohloubila poté, kdy se už odmítl podřídit podmínkám vyplývajícím z normalizace na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, kde byl odborným asistentem, a otevřela se mu možnost svobodnějšího vyjádření v Polsku. Tam si našel také životní partnerku a v 80. letech si požádal vystěhovalecký pas.
V Polsku nejprve pracoval Petr Poslední v řadě kulturních institucí, po uvolnění po roce 1989 pak byl vedoucím kulturního oddělení Českého centra ve Varšavě a mohl také znovu přednášet na univerzitě. Nejprve vyučoval slavistiku na univerzitě ve Varšavě, pak se v roce 1996 vrátil už jako docent na Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové a polonistiku přednášel řadu let i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Nyní působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Petr Poslední má na svém kontě také řadu knih. Jedna z nich, s názvem Knihy bez záruky, je také originálním spojením vlastní biografie a vyznáním lásky ke knihám.
Rozhovor byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.
autor: Šárka Rusnáková | foto: Jan Pražák, Univerzita Pardubice
Český rozhlas Pardubice
