Published: 22.01.2019
V listopadu 1918 vznikl Spolek sběratelů a přátel exlibris, v tomto roce tedy oslavil úctyhodných sto let své nepřetržité existence. Jeho členy jsou nejen čeští, ale i zahraniční sběratelé a instituce.
Výstava nesoucí název „100 let od založení spolku sběratelů a přátel exlibris“ byla otevřena přesně na den sto let od jeho založení v univerzitní galerii. Výběr z díla českých autorů není a nemůže být úplný. Je to subjektivní výběr limitovaný prostorem galerie Univerzity Pardubice, dostupností exponátů a důrazem na některé starší tvůrce, na které se zapomíná.
EXLIBRIS. Knižní značka, latinsky ex libris, je malý grafický lístek, kde je kromě výtvarného motivu také jméno nebo monogram osoby objednavatele. Dříve se tento lístek vlepoval do knih a označoval majitele, osobu nebo instituci. Počátkem dvacátého století dochází k proměně určení. Exlibris se stává předmětem sběratelství.
Výstava v univerzitní galerii je otevřena do 24. ledna 2019.
Úvodní slovo kurátora galerie Lubomíra Netušila
Výstavu nesoucí název Sto let od založení spolku sběratelů a přátel exlibris jsme zahájili přesně na den 100 let od jeho založení. Ano, 16. listopadu roku 1918 se konala ustavující valná hromada spolku za účasti třinácti osob.
Byly schváleny stanovy spolku a byl zvolen výbor. Jména přítomných zakladatelů, která dnešním lidem mnoho neřeknou, však sběratelé exlibris znají dobře. Mají totiž knižní značky s jejich jmény ve svých sbírkách a často jsou to exlibris nejkvalitnější. Tvorbě knižních značek se u nás věnovali, byť někteří jen okrajově, i naši nejznámější umělci. I u řady současných umělců tvoří exlibris nepominutelnou část díla.
Vystavený výběr z díla českých autorů není a nemůže být úplný. Je to subjektivní výběr limitovaný prostorem Univerzity Pardubice, dostupností exponátů a důrazem na některé starší tvůrce, na které se neprávem zapomíná. Výstava je zatím nejrozsáhlejším výstavním projektem Galerie Univerzity Pardubice. Je na ní soustředěno 506 originálních grafických listů od 108 autorů. Výstava je nejen ukázkou děl z historie českého exlibris 20. století, chce být zároveň připomínkou 100. výročí vzniku samostatného státu Československa.
Historie pardubického sběratelství exlibris nebyla dosud zpracována, vzpomínky blednou a pamětníci odcházejí. Pardubice byly mezi českými městy místem, kde sběratelé tvořili sice nepočetnou, ale relativně aktivní skupinu v porovnání s jinými městy. Dr. Ebba Jahnová ve své studii Symbolická a válečná exlibris vydané jako soukromý tisk k 1. lednu 1946 uvádí v Pardubicích 16 členů SSPE, kteří dohromady vlastní svých 422 značek. V sousedním Hradci Králové bylo v té době pouhých 5 členů SSPE, kteří měli svých 42 značek. Dnes je situace vyrovnaná.
V roce 2018 je v Pardubicích evidováno 9 členů, v Hradci Králové 11 členů. Hradec Králové je v posledních letech aktivnější ve schopnosti zajistit celostátní sjezdy.
V Pardubicích proběhly celostátní sjezdy tři a to v letech 1931, 1953 a 1967. Další sjezd se měl konat ve dnech 16. až 17. září 1968, ale sovětská okupace Československa tento záměr zmařila. Od té doby se v Pardubicích celostátní sjezd uspořádat nepodařilo. Pardubičtí sběratelé spíše spolupracovali s Chrudimí na přípravě tamních sjezdů, Trienále exlibris a Světového kongresu FISAE.
V našem městě se ale podařilo zorganizovat historicky první mezinárodní soutěž exlibris „Pardubice 650 let“. Soutěž byla vypsána u příležitosti výročí 650 let Pardubic. Osmdesát vybraných prací bylo v roce 1990 vystaveno ve Východočeské galerii v Pardubicích.
Rád bych se zmínil o vtazích sběratelů a tvůrce exlibris. Ten může být v souladu, může ale dojít i jistému napětí, a to tehdy, když požadavky sběratele jsou vzdáleny představám tvůrce. Dřív bývalo zvykem, že autor exlibris sběrateli předkládal návrhy, kresby, i typografická řešení.
Dnes většinou sběratel svěří vše autorovi a autor mu návrh nepředkládá. Potom někdy přichází rozčarování. Vzpomínám na smutek Ing. Brabence, kterému jako milovníku vážné hudby udělala Mirka Zychová List „Menuet“ v podobě přenosného tranzistorového radiopřijímače.
O svém vřelém vztahu k exlibris a sběratelům píše Cyril Bouda v roce 1944 v dopise sběrateli Berkovi: „Nenávidím exlibrisy a ještě více exlibristy. Na ty nálepky je škoda života. Denně odmítám nějaké exlibris, kde bych je dělal, nedělal bych nic jiného.“
Jak se Cyril Bouda mýlil! Dnes víme, že jsou to především sběratelé drobné grafiky a exlibris, kteří udržují ve společnosti povědomí o zapomínaných umělcích. Patří k nim i Cyril Bouda, patří k nim i řada autorů, které můžeme zhlédnout na naší výstavě.
Kdyby chtěl autor této výstavy zakončit „kontrolní otázkou“, zněla by: „Kdy jste naposledy viděli obraz Cyrila Boudy ve stálé expozici státní galerie?“
Galerii podporuje statutární město Pardubice
