Published: 07.02.2020
Nejstarší studna na světě, kterou objevili archeologové u Ostrova na Chrudimsku pod budoucí dálnicí D35, nyní zdroj vody rozhodně nepřipomíná. Leží rozebraná na části v pěti plastových vanách a konzervuje se ve sklepení - poněkud nezvykle v cukru.
Obyčejný krystalový cukr posloužil restaurátorům k tomu, aby ošetřili 7000 let starou dubovou studnu. Krystalový je nejideálnější, protože neobsahuje žádné další příměsi. Do 700 litrů vody postupně nasypali 700 kilogramových balíčků cukru.
Dřevo je cukerným roztokem doslova napité. „Studna se nyní nachází ve fázi impregnace dřeva. Kusy jsme očistili a následně vložili do roztoku sacharózy,“ popisuje proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Karol Bayer.
Tma, nízká teplota a vysoká vlhkost poskytují studni dokonalý komfort. Uchovat vodou nasycené kmeny totiž není jednoduché. Na rozdíl od běžného dřeva dubové části studny zcela vyschnout nesmí. Jakmile by se to stalo, jednotlivé části dřeva by se deformovaly a znehodnotily.
„Cílem konzervace je nejen zpevnit, ale i nahradit vodu, která byla ve dřevě. Jak bude dřevo vysychat, postará se o to právě cukr, a tak se podaří studnu uchovat,“ řekl Bayer.
Restaurátoři zpočátku poměrně dlouho zvažovali, jak studnu ošetřit a uchovat, aby ji pak ve Východočeském muzeu mohli začít ukazovat návštěvníkům. „Nikdy předtím jsme v cukru nekonzervovali, postup jsme konzultovali s odborníky Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kde jsou specialisté na konzervaci dřeva. Tento postup je pro studnu nejvýhodnější a nejšetrnější. Navíc nejvíce garantuje původní vzhled studny,“ řekl Bayer.
Sedm tisíc let staré dřevo bylo na první pohled vcelku zachovalé, ale křehké. „Na svůj věk se zachovalo ve velmi dobrém stavu, ale dřevní hmota už je narušená, proto s ním musíme manipulovat velmi opatrně,“ řekl Bayer. Naši neolitičtí předkové zřejmě vycházeli z nějaké zkušenosti, protože dubové dřevo je tvrdé a odolné. „I proto se zřejmě studna dochovala v tomto stavu,“ řekl Bayer.
Použitá technologie odborníky překvapila
Pro restaurátory bylo zajímavé, jak zručně je dřevo opracované. Studnu tvoří rohové kůly, do nichž jsou vydlabané drážky osazené prkny. Dřeva ze studny jsou zajímavá i z hlediska technologie zpracování dřeva.
„Dosud byly představy, že když na naše území přicházeli první zemědělci, tak pracovali primitivními metodami. Ze studny poznáváme, že v té době před sedmi tisíci lety k nám přišli takřka s kompletním balíčkem celého tesařského umění,“ řekl Petr Juřina, ředitel společnosti Archaia, která společně s olomouckým archeologickým centrem na výzkumech pod plánovanou trasou nové dálnice D35 pracovala. „Na to, že je to doba před 7 tisíci lety, je to hodně dobře propracované a vydlabané,“ řekl student fakulty restaurování Marek Laška, který o studnu nyní pečuje.
Sleduje, aby dřevěné kusy byly zcela ponořené v cukerném roztoku nebo aby dovnitř nevnikly mikroorganismy, které by narušily proces konzervování.
Části studny zůstanou v cukerném sirupu ponořené do listopadu. Pak je restaurátoři vyjmou a další měsíce budou dubová prkna zvolna vysychat. Žádné lakování nebo natírání ochranným filmem už studnu nečeká.
Poté si ji budou moci prohlédnout návštěvníci Východočeského muzea v Pardubicích, kde bude vzácná studna uložena.
Článek je převzatý z Mladá fronta DNES - Pardubický kraj
