O Památníku Zámeček s absolventy Fakulty filozofické

O Památníku Zámeček s absolventy Fakulty filozofické  Blankou Zubákovou a Vojtěchem Kynclem

Památník Zámeček v Pardubicích je místo, které se z idylické obory změnilo v nacistické popraviště. Jaká je jeho historie?

Vojtěch Kyncl (VK): Na konci 19. století vystavěl hrabě Larisch Mönich lovecký zámeček na okraji Pardubic. Krásné místo mělo vítat hosty z celé Evropy při příležitosti parforsních honů. Vila ztratila svůj účel po první světové válce, kdy se po několika prodejích stala majetkem československé armády.

Blanka Zubáková (BZ): V těsné blízkosti budovy byly postaveny nové ubikace, stáje a jízdárny. Se vznikem protektorátu Čechy a Morava zabrala kasárna nacistická pořádková policie. Úkolem jednotky byla „ochrana“ místních průmyslových podniků před sabotážemi, stávkami…

VK: Po atentátu na Reinharda Heydricha se tato jednotka společně s gestapem účastnila pročesávání obcí a volné krajiny po celém Pardubicku. V červnu 1942 zde pořádková policie společně s gestapem zřídily popraviště. Od 3. června do 9. července 1942 zde nacisté nechali zavraždit 194 osob, jejichž těla byla zpopelněna v krematoriu.

BZ: Město Pardubice se před pěti lety rozhodlo uskutečnit náš ideový návrh expozice. V České republice je unikátem, že vznikla nejen nová expozice, ale především na míru upravená nová moderní stavba.

Hrála právě pieta místa roli při tvorbě konceptu nové expozice?

BZ: Pieta místa byla od začátku zcela zásadní. Stav, který jsme na Zámečku před několika lety viděli, byl neutěšený. Místo lidé navštěvovali prakticky pouze při pietních akcích. Díky univerzitě a studiím v zahraničí jsme získali nové prameny a možnost jejich propojení s vědeckými poznatky o holocaustu, viktimologii nebo trestněprávním stíhání válečných zločinců.

Velkou oporou nám byly místní archivy, ale také zahraniční instituce, jejichž dokumenty jsme mohli v digitální podobě představit. Právě multimediální forma umožňuje doplňování a úpravu expozice.

VK: Ústřední téma expozice vychází z disertační práce, kterou jsem obhájil v roce 2011 na Univerzitě Pardubice. Prezentujeme více než 700 fotografií a písemných dokumentů, které se týkají plánování a realizace hromadného ničení lidských životů, československého odboje, kolaborace nebo poválečného vyrovnání s dosud nepoznanou mírou násilí.

Dokumenty pocházejí z českých archivů i archivů v Německu, Ruské federaci, Velké Británii a Izraeli. Unikátní záznamy protektorátního rozhlasu, vysílání BBC, či filmy z 30. let z Pardubic a stíhání válečných zločinců po válce v Norimberku a v Praze mají více než hodinovou délku.

Výhodou expozice je její vrstevnatost. Můžete si ji prohlédnout za 30 minut, nebo se začíst a strávit v ní několik hodin. Velké díky patří také Východočeskému muzeu v Pardubicích, vlastníku vystavovaných předmětů, a Paměti národa, jež nám poskytla filmové záznamy pamětníků z Pardubicka, kteří přišli na popravišti o své blízké nebo prošli Osvětimí.

Jaké další aktivity plánujete?

BZ: Tým edukátorů a průvodců pod vedením ředitele Viktora Janáka připravuje vzdělávací aktivity pro základní a střední školy, ale také rozhovory s hosty. Přednášet k tématu budou i odborníci z univerzit a Akademie věd ČR. Setkávání chceme zvláště v pozdním jaru zaměřit na neformální kulturní zážitky, které budou pro studenty, ale i třeba jejich rodiče nebo mladé rodiny poklidným strávením volného času.

VK: Snažíme se i o užší propojení s Larischovou vilou a snad se podaří prolomit generační bariéry. Památník půjde cestou, která chce upozorňovat na následky nenávisti, agrese a být prevencí proti šíření zhoubných idejí a ideologií. Nesmíme zapomínat, že žít ve svobodné zemi není samozřejmé.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.