Published: 23.09.2020
Malej NY. Hiphopová detektivka se letos ucházela o významnou Cenu Jiřího Ortena. Přestože si její autor nakonec ocenění neodnesl, už samotná nominace posouvá literární dílo Přemysla Krejčíka, doktoranda Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, mezi knihy, o kterých se mluví.
Co pro vás nominace na cenu Jiřího Ortena znamenala?
Začnu obrovským klišé, jenže ono to jinak nejde, protože to tak prostě je. Už sama nominace je pro mě velká pocta a úspěch, ve který jsem nevěřil, ačkoli tajně doufal. Zároveň je to samozřejmě příležitost, aby se moje kniha dostala k víc lidem, což je na tom nejspíš to nejdůležitější.
Proč si myslíte, že právě vaše dílo uspělo? V čem je jiné?
Těžká otázka… Z různých důvodů tomu sám nerozumím. Ale pokud mám hádat… Myslím, že je jiné po stránce jazyka, a nakonec i tématu. To, že nějakým způsobem píšu o hiphopové komunitě u nás a dělám to (snad) s autentickým vhledem a autentickým jazykem, protože v době, o níž píšu, jsem byl součástí té rapové generace, co se ještě pohybovala na pomezí undergroundu a mainstreamu. Kdyby nic jiného, tímhle je ten román originální. Zevnitř zachycuje krátké období, které mělo svůj nenapodobitelný "ksicht".
Sledoval jste kritiky svého díla?
Pořád. Taky možná až příliš.
Nakopne vás tento úspěch k další tvůrčí činnosti?
Ne, nemyslím si. Sice úspěchy a neúspěchy možná až příliš prožívám, ale vliv na to, jestli a co píšu, nemají. Prostě píšu a pak doufám, že to někoho osloví.
Koho z držitelů Ceny Jiřího Ortena rád čtete?
Zase odpovím velkým klišé, protože je opět pravdivé. Tu cenu dostalo velké množství skvělých autorů, četl jsem spoustu z nich a nemálo jich patří mezi moje oblíbence. Ale dobrá, mám-li vybrat, kteří jsou mi nejbližší, tak určitě básník Jan Těsnohlídek ml., mám taky rád prózy Petry Soukupové nebo texty Petra Borkovce. Ale kdybych měl vyjmenovat všechny, kteří mě oslovují, bude to na dlouho. A to jsem se zaměřil jen na vítěze, ostatní nominované nepočítaje.
