Publikováno: 02.06.2020
V dělostřelecké pevnosti Dobrošov působili za druhé světové války obyčejní muži, odhodlaní bránit vlast. Její součást, pěchotní srub Jeřáb, dodnes pokrývají malby tehdejšího vojáka. Svobodník Zicháček vyobrazil státní znak, satirický výjev či vytvořil seznam členů posádky. Ve srubu se vyskytují i další malby zobrazující postavy vojáků, nápisy či nahou ženu. Nástěnné malby zachraňují od začátku června experti Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
„Malby ve srubu Jeřáb jsou významným dokladem nálady obyčejných mužů. Z nápisů je viditelná jejich frustrace z tehdejší situace a zejména z Mnichovské dohody,“ říká Mgr. art. Jan Vojtěchovský, Ph.D., z Ateliéru restaurování nástěnné malby a sgrafita a proděkan Fakulty restaurování. A tak je například možné přečíst pod mapou okleštěného Československa nápis „Zvítězilo barbarství nad rozumem a inteligencí“.
Písmomalíř a voják
Pevnost Dobrošov se nachází kousek od Náchoda. Vznikla ve třicátých letech minulého století. Stavba pevnosti nebyla nikdy zcela dokončena, ale přesto v ní byla umístěna v roce 1938 posádka. Po Mnichovu byla posádka postupně redukována až do úplného vyklizení pevnosti. Během několika měsíců jeden z vojáků, původním povoláním písmomalíř, vymaloval jednu z místností tematickými obrazy. „Vznikla tak mapa Československa, do které svobodník Zicháček zakreslil pohraniční území zabraná Němci, státní znak ČSR, sarkastický obraz komentující tehdejší stav polské armádní výbavy a jmenný soupis posádky,“ popisuje obrazy na zdech Jan Vojtěchovský, který povede tým restaurátorů.
Restaurátoři z Litomyšle budou během několika měsíců tuto nástěnnou památku postupně konzervovat, aby se s malbami mohli co nejdříve seznámit i návštěvníci. Výmalbu svobodníka Zicháčka budou mít v péči dvě studentky 3. ročníku oboru Nástěnná malba, sgrafito a mozaika Eliška Drašnarová a Veronika Smutná a do záchranných prací se zapojí i stážistka z Estonska Janne Randma. Ta na Fakultu restaurování přijela z Kõrgem Kunstikool Pallas z druhého největšího estonského města Tartu. Ve srubu jsou ale i další malby a nápisy, u kterých nejsou autoři známí. Těmito „výtvory“ vojáků se budou zabývat právě Jan Vojtěchovský s kolegyní MgA. Adélou Škrabalovou.
Restaurátorské průzkumy
Už teď ale mají experti z Univerzity Pardubice k dispozici restaurátorské průzkumy, ze kterých vyplývají informace o původní malbě i jejím současném stavu. „Malby svobodníka Zicháčka byly provedeny vodorozpustnou barvou, zřejmě klihovou temperou, na vápenný nátěr, který pokrývá betonové stěny srubu. Tato malba není ve svém prostředí příliš stabilní a vzhledem k silné kondenzaci vzdušné vlhkosti dochází k jejímu rozpouštění a úbytkům,“ seznamuje s detaily průzkumu Jan Vojtěchovský a dodává: Chtěli bychom situaci řešit pomocí konsolidace vápennou nanosuspenzí, na jejíchž aplikačních metodách jsme prováděli v posledních letech rozsáhlý výzkum. Pevně věřím, že se tento materiál osvědčí i v tomto případě. Před jeho použitím každopádně provedeme patřičné zkoušky.“
Ve srubu Jeřáb však nedochází pouze k úbytkům barvy, ale také korozi kovových armatur betonu, které byly umístěny blízko k povrchu. Cement, který je pojivem betonu, je totiž podobně jako vápno zásaditý a v hloubce několika centimetrů může zůstat dlouhou dobu. Blízko povrchu se však zásadité prostředí časem ztrácí a nastartují se tak procesy oxidace železa, tedy reznutí. „Rez dokáže způsobit velká poškození, která se nejprve projeví typickým hnědooranžovým zbarvením, později odpadne povrchová vrstva betonu nad korodovanou oblastí výztuže. Přesně to se děje v interiéru celého srubu Jeřáb,“ upozorňuje proděkan Jan Vojtěchovský.
Snahou restaurátorů bude korozi zabránit očištěním a aplikací materiálů, které problém dočasně vyřeší. Nanášet budou také tmely, aby doplnili chybějící místa betonu a tím ochránili armaturu. „Tmely pak budeme retušovat tak, aby budoucí návštěvníci mohli malby pozorovat v ucelené podobě. Na druhou stranu bychom ale chtěli retušovat písmo i obrazy co nejméně, abychom zachovali co největší autentičnost motivů,“ říká akademik. Malby svobodníka Zicháčka jsou provedené s profesionální pečlivostí, ale nejsou uměleckým dílem. Podle Jana Vojtěchovského bude vždy převažovat hlavně historická hodnota památky. Na druhou stranu jde ale o nedocenitelný doklad doby, který by rozhodně neměl být ztracen ani zapomenut.
