OZNÁMENÍ

o konání

3. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 
ve funkčním období 2023 - 2026,

které se uskuteční v prezenční formě v úterý 25. dubna 2023 od 14:00 hodin
v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Jmenování skrutátorů zasedání.
2. Schválení programu zasedání.
3. Informace o činnosti předsednictva AS UPCE.
4. Návrh na jmenování členů Rady pro vnitřní hodnocení Univerzity Pardubice.
5. Žádost o předchozí souhlas ke jmenování členů Rady pro vnitřní hodnocení Univerzity Pardubice.
6. Žádost o předchozí souhlas ke jmenování členů Vědecké rady Univerzity Pardubice.
7. Návrh rozpočtu Univerzity Pardubice na rok 2023.
8. Návrh II. změn Vnitřního mzdového předpisu Univerzity Pardubice.
9. Vyhlášení doplňovacích voleb do AS UPCE ve volebním celku Fakulty restaurování.
10. Informace k akci Hodina pravdy.
11. Různé.

Materiály k bodům č. 4 – 8 naleznete na následujícím odkazu: 3. zasedání AS UPCE dne 25.4.2023 | Univerzita Pardubice.

V Pardubicích dne 18. dubna 2023                                     

Ing. Tomáš Michálek, Ph.D.
místopředseda AS UPCE

Vážení studenti, rádi bychom Vás pozvali na edukativní seminář - Násilí v rodině. Seminář je určen pro studenty UPCE. Agresivita ve společnosti vzrůstá. Nejčastěji se projevuje za zavřenými dveřmi, v tichosti a beze svědků. Pokud se chcete dozvědět, jaké jsou signály a co můžete udělat, tento seminář je to, co hledáte.

Kdy: 19. 4. 2023, 13:00-14:30
Lektor: Mgr. Jan Mandys, Ph.D.
Kde: VO 01009 - Víceúčelový objekt (Stavařov 83)

Neváhejte a přijďte, vstup pro studenty UPCE volný!

V příloze naleznete přijatá usnesení 170. zasedání Pléna České konference rektorů.

170. zasedání Pléna ČKR se konalo ve čtvrtek dne 13. dubna 2023 v Ostravě péčí Ostravské univerzity.

Již pošesté měli fanoušci a fanynky univerzitního hokeje možnost podpořit výběry z Univerzity Pardubice a Univerzity Hradce Králové. Tradiční derby východočeských univerzit se konalo v ČPP Aréně v Hradci Králové. 

Sportovní událost navazuje na dobrou tradici vzájemných klání v různých sportovních oblastech. Letos obhájil své vítězství tým Univerzity Hradce Králové v poměru 7:2.

Děkujeme reprezentantům UPCE za srdnatý výkon a našim fanouškům za podporu a vytvoření výtečné atmosféry.

Velvyslanec Francie v ČR J. E. Alexis Dutertre navštívil tento týden Univerzitu Pardubice. S vedením vysoké školy diskutoval o možné další spolupráci, prohlédl si kampus a navštívil i laboratoře, v nichž se dělá špičková věda.

V doprovodu svých atašé se francouzský velvyslanec setkal v univerzitním kampusu s prorektorkou pro vnější vztahy doc. Petrou Bajerovou a prorektorem pro vědu a tvůrčí činnost doc. Petrem Doleželem.

Po diskuzi o vzájemné spolupráci českých a francouzských vědců a možnostech nové kooperaci na současných i budoucích projektech se setkal s děkanem Fakulty chemicko- technologické prof. Petrem Němcem. Poté na této fakultě zamířil Alexis Dutertre do laboratoří Katedry analytické chemie, kde působí špičkový vědec prof. Michal Holčapek, který se se svým týmem věnuje výzkumu v oblasti včasné diagnostiky rakoviny a aktuálně získal jedinečný ERC Advanced grant na další výzkum lipidů.

Univerzita Pardubice má uzavřené smlouvy o spolupráci, které umožnují výměny studentů a akademických pracovníků s celkem 15 francouzskými univerzitami. Několik studentů a zaměstnanců z UPCE Francii každoročně navštíví, Francouzští akademici a studenti zase míří do Pardubic.

Aktuálně je ve Francii na výjezdu 5 studentů a doktorandů na univerzitách v Bordeaux, Lille, Rennes nebo na Pařížské univerzitě (Sorbonna). Letos by na UPCE mělo působit také 5 studentů z francouzských univerzit.

Letošní nácvik zásahu u události s hromadným postižením osob byl pro studenty výjimečný díky scénáři, který simuloval prostředí se zhoršenou viditelností i práci záchranných složek v nočních hodinách. Celá akce včetně příprav byla organizována Fakultou zdravotnických studií Univerzity Pardubice, Katedrou klinický oborů, stěžejní osobou byla Mgr. Jindra Holeková, garantka odborné praxe Zdravotnického záchranářství,  ve spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Pardubického kraje (ZZS PAK) jejím vzdělávacím a výcvikovým střediskem v čele s Bc. Michalem Maškem a Sborem dobrovolných hasičů (SDH) Chrudim.

Studenti 3. ročníku Zdravotnického záchranářství si vyzkoušeli spolupráci, koordinaci i komunikaci integrovaných složek záchranného systému i postupy v rámci přidělené pracovní pozice v místě zásahu vedoucího zdravotnické záchranné složky. Tato funkce přináší velmi důležitou roli. Vedoucí zdravotnické záchranné složky musí komunikovat s vedoucím lékařem, v našem případě MUDr. Jana Králíková ZZS PAK a velitelem zásahu jednotky Hasičského záchranného sboru, v případě našich modelových situací to byl Jiří Svratecký SDH Chrudim. 

16ti členné týmy studentů si prošly celkem třemi úseky tréninku a přípravy na správný postup zajištění "hromadného neštěstí".  Workshop zaměřený na triage (třídění) metodou START a retriage metodou RTS, workshop pro velitele zdravotnické složky a velitele odsunu a jedním ze scénářů modelové situace.

Pro nácvik zásahu u události s hromadným postižením osob byly realizovány tři typy scénářů. Každá takto početná skupina si prošla jedním z nich. Přidělení scénáře bylo náhodné, stejně tak jako volba, která z dvojic z dané skupiny studentů bude první výjezdovou posádkou po nahlášení výzvy a odeslání dispečinkem k události. Na místě se po zjištění situace a komunikace s dispečinkem ZZS stal z jedné osoby posádky Vedoucí zdravotnické záchranné složky zásahu u hromadného postižení osob. 

Po ukončení jednotlivého zásahu byl s každou studentskou skupinou realizován debriefing s lektory ZZS PAK a týmem SDH Chrudim. Došlo ke shrnutí a zhodnocení celého zásahu i konkrétních situací v něm, byly popsány nedostatky i pozitiva, upozornilo se na důležitost konkrétních postupů a kroků i vymezení odpovědnosti konkrétních vedoucích pozic v rámci činností zasahujících posádek.

Scénáře hromadného postižení osob

1. Intoxikace omamnými látkami a alkoholem
2. Požár budovy
3. Výbuch

připravily a zrealizovaly týmy z FZS UPCE, ZZS PAK, SDH Chrudim, externích spolupracujících a studentů Zdravotnického záchranářství s FZS UPCE. Všem děkujeme za skvělou spolupráci!

Většina členů realizačního týmu jsou absolventi studijního programu Zdravotnické záchranářství Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice.

Rozhodčí, lektoři ZZS PAK: Michal Mašek, Jana Králíková, Pavel Zahrádka, Michal Hoffman, Robert Krejnus, Lenka Myšková, Jan Bělohoubek, Marcel Kletečka

Workshop pro velitele zdravotnické složky a velitele odsunu: Jindra Holeková, Ondřej Semrád, externista Pavel Budiš,

Maskéři a příprava situace: Jan Kunstar, Kristýna Malíková, Jan Černohous, Tomáš Průša

8členný tým Sboru dobrovolných hasičů Chrudim. Všem patří nejen velké díky, ale také poklona, protože reálně zvládli 3 simulace zásahu u hromadného postižení osob za sebou v úseku 4 hodin.

Poděkování patří i studentům 1. ročníku Zdravotnického záchranářství, kteří výborně zvládli role figurantů zraněných pro všechny tři typy scénářů.  

I letos jsme se zapojili do akce inspirované celostátní aktivitou dobrovolníků Ukliďme Česko. Loňskou premiéru jsme úspěšně zopakovali díky účasti studentů i zaměstnanců a kampus Univerzity Pardubice je zase o něco hezčí.

Děkujeme všem, kteří se akce zúčastnili a není jim stav prostředí, ve kterém pohybují, lhostejný!  

V příloze naleznete Prohlášení ČKR k financování vysokého školství.

Problematika financování vysokého školství v ČR je v současné době velmi diskutovaným tématem. Česká konference rektorů jasně upozornila na alarmující pokles podílu vysokých škol v kapitole financí Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, jenž se postupně snížil z 18 % v roce 2010 na 12 % v roce 2021.

Rektor Univerzity Pardubice společně s děkany všech sedmi fakult považují právě tento dlouhotrvající negativní trend za hlavní příčinu neadekvátní finanční situace vysokých škol. Je třeba zdůraznit, že vysoké školy v tuto chvíli požadují pouze nápravu výše uvedeného negativního trendu.

Rozhodně nelze konstatovat, že dlouhodobé podfinancování vysokých škol zakládá problémy zejména některých konkrétních oborů. Současný stav ohrožuje udržení kvality a potřebný rozvoj napříč všemi obory, které Univerzita Pardubice zajišťuje. Nesystémová podpora pouze určitých oborů by naopak mohla ve svém důsledku vyústit v další problémy vysokých škol. Za zcela zásadní a systémové řešení proto považujeme bezodkladné zvýšení podílu vysokých škol v kapitole financí MŠMT.

V poslední době se začaly projevovat neblahé důsledky dlouhodobě propastně rostoucích rozdílů mezi financováním vysokých škol a regionálního školství. Důsledkem toho je, že vysoké školy jako zaměstnavatelé přestávají být konkurenceschopné vůči ostatním aktérům. Tento stav může vést až k nevratným problémům v podobě odchodu vysokoškolských učitelů. Rovněž je třeba si uvědomit, že na administrativních pozicích na vysokých školách pracují zaměstnanci dalších oborů, jako např. IT, právo, ekonomika, personalistika apod. Také zde přestávají být vysoké školy konkurenceschopným zaměstnavatelem. Odliv zkušených zaměstnanců by pro vysoké školy byl rovněž významnou komplikací a ohrožením jejich chodu.

Věříme, že vláda ČR a Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy akceptují argumenty České konference rektorů a dalších představitelů veřejných vysokých škol a v nejbližší době dojde k navýšení finančních prostředků pro vysoké školy v rozpočtu MŠMT.

Pardubice 24. března 2023                                            

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.
rektor Univerzity Pardubice

doc. Ing. Libor Švadlenka, Ph.D.
děkan Dopravní fakulty Jana Pernera

prof. Ing. Jan Stejskal, Ph.D.
děkan Fakulty ekonomicko-správní

Ing. Zdeněk Němec, Ph.D.
děkan Fakulty elektrotechniky a informatiky

prof. Ing. Petr Němec, Ph.D.
děkan Fakulty chemicko-technologická

doc. Mgr. Jiří Kubeš, Ph.D.
děkan Fakulty filozofické

Mgr. BcA. Radomír Slovik
děkan Fakulty restaurování

doc. Ing. Jana Holá, Ph.D.
děkanka Fakulty zdravotnických studií

Nejlepší český triatlonista Radim Grebík je strojvedoucí. Student Dopravní fakulty Jana Pernera se rozhodl vyměnit plavání, kolo a běh za železnici, o které snil už jako malý kluk.

Jste označován za nejlepšího českého triatlonistu, přesto jste se rozhodl sport upozadit. Proč?

K vrcholovému sportu jsem se dostal před pár lety spíše náhodou. Teď jsem se ocitl na určité úrovni, kdy jsem si uvědomil, že tam není moje místo. Ti nejlepší přemýšlí jinak, jsou svému sportu oddaní a pracují na detailech, aby posouvali své limity zase o kousek dál. Tohle mi ale není úplně vlastní, a proto padlo rozhodnutí přehodit výhybku a být sportu nablízku jen na národní úrovni. Vždy jsem cítil, že víc patřím k dráze, proto jsem začal pracovat jako strojvedoucí.

Odvážné rozhodnutí… Co na to okolí?

Měl jsem obavy, jak to sportovní komunita přijme. S letos spuštěnou kvalifikací na olympiádu do mě byly vkládány velké naděje a každý bral snahu o olympiádu jako samozřejmost. Já jsem si to dlouho nepřipouštěl. Když mi však začaly docházet všechny souvislosti, musel jsem si přiznat, že jít touto cestou není priorita. S vyloženě negativní reakcí jsem se ale zatím nesetkal. Slíbil jsem, že triatlonu zůstanu nablízku.

Je za tím jen vášeň k vlakům, nebo i přemýšlení o budoucnosti? Vrcholový sport se dá dělat jen pár let.

Je za tím pocit dělat něco smysluplného a vidět výsledky své práce. V mém případě ráno bezpečně a včas dopravit lidi do práce, děti do školy a o víkendu třeba na výlety. Tohle mi bohužel profesionální sport přinášel jen výjimečně.

Snil jste o práci u dráhy jako kluk?

Vlastně ano, ačkoliv u dráhy nikoho v rodině nemáme. Železnice mě fascinovala svým řádem, organizací, „nádražáckou“ komunitou a zdánlivou bezchybností, což dnes může znít spíš vtipně. Vždy mě zajímalo všechno, co se hýbe, má systém a slouží veřejnosti. Sledoval jsem veřejnou dopravu a přemýšlel, proč spoje jezdí tak, jak jezdí, kdy by měly nejlépe jezdit a podobně. Už na základní škole byla „dopravka“ v Pardubicích první metou. Zároveň jsem pokukoval po práci strojvedoucího, protože ten by měl být v provozu nejpovolanější. Zkrátka lákala mě také praxe.

Do tohoto plánu sportovní kariéra vážně moc nezapadá…

Nezapadá, ale úplně to nevzdávám. Pohyb ke mně zkrátka patří. I v režimu práce a školy bych se chtěl udržet v kondici, abych si s klukama mohl ještě zazávodit. Už jsem v triatlonu dost dokázal a je škoda to zahodit. Uvidíme, jak se mi s tréninkem přizpůsobeným práci bude dařit. Jarní závody mi určitě dají zpětnou vazbu.

Kdy jste začal s triatlonem?

V roce 2017 jsem se nominoval na Olympiádu dětí a mládeže v Brně. To byla ta zmíněná náhoda. Na předchozí olympiádě jsem byl jako plavec a byla to parádní akce. Jenže sporty mají věkové omezení a já se do toho rozmezí v roce 2017 už většinou nevešel. Zbyl tam jen jachting a triatlon. Volba byla jasná, protože o jachtingu jsem neměl ponětí, kdežto kolo a běh mi byly přeci jen bližší. Tak jsem to šel zkusit.

Rok 2017 není tak dávno a z vás se za velmi krátký čas stal profesionální sportovec.

Je to tak, ale měl jsem výhodu v tom, že jsem do té doby všechny tři triatlonové disciplíny nevědomky trénoval. Kolo byl můj nejčastější dopravní prostředek a rok před triatlonem jsem se bavil orientačním během. S plaváním jsem měl zkušenosti již od útlého věku.

Kdy se to přehouplo v profesionální kariéru?

Do plného sportovního režimu jsem se dostal po maturitě v roce 2020. Tehdy padlo rozhodnutí dát si rok pauzu od studií a vyzkoušet si profesionální režim. Záhy ovšem přišla přísná omezení kvůli pandemii koronaviru a s nimi se plány sesypaly. Ačkoli se nám podařilo vytvořit tréninkovou bublinu ve Zlíně, měsíce to byly velmi nejisté.

Co je na triatlonu nejtěžší?

Koncentrace, disciplína a v neposlední řadě logistika. Triatlon je poctivý sport, musí se při tréninku skloubit tři disciplíny. Je to vlastně takový balanc, protože jakmile se na jednu část zaměříme, na dvou ostatních se to záhy projeví.

Dlouho jste ale jen u sportu nezůstal a na UPCE si teď plníte svůj studijní sen.

Je to tak. Od určité úrovně to pro mě ve sportu bylo těžké. Zastávám názor, že je dobré občas upustit páru někde jinde, proto jsem se rozhodl vrátit k dopravě a prvním krokem byla přihláška na Univerzitu Pardubice. Kvůli zahraničním závodům jsem zvolil dálkové studium. I přesto je to paráda. Pokaždé, když přijdu na fakultu, cítím vděk, že tady mohu být a dozvídat se tolik nových věcí. Letos mi to ovšem už nestačilo a zatoužil jsem po praxi. Tak jsem začal pracovat jako strojvedoucí.

Jak tedy nyní kloubíte triatlon a práci?

Vše si teprve sedá, jelikož v práci jsem zatím ve výcviku. Ten není vůbec jednoduchý, ale takto jsem si to zvolil, tak se snažím makat.  

Takže dopoledne vzdělání, odpoledne trénink?

Přesně tak. Čekají mě ještě závody, takže se snažím hýbat každý den, abych nebyl úplně marný.

Přestože jste sundal nohu z plynu, v Itálii na závodě světového poháru jste překonal osobní rekord. Čemu to připisujete?

Hlava je mocná a myslím, že té se v poslední době ulevilo nejvíce. Opadlo ze mě napětí. Mezi profíky jsem se necítil a v Itálii jsem závodil už jako železničář z Olomouce (smích). Taky padl slib trenérovi, že se poctivě připravím.

Letošní sezona se již počítá do kvalifikace na olympiádu. Uvažujete nad tím, že byste mohl jet?

Pro mě je to vlastně nepředstavitelné. Po letošních výsledcích jsem sice v kvalifikačních pozicích byl, ale udržet se tam znamená ještě rok a půl objíždět nejvyšší soutěže po celém světě. Uvidím, jakou formu budu mít na jaře, ale myslím, že už se budu soustředit jen na menší závody.

Byla olympiáda někdy vaším snem?

To ne. Hodnota olympiády ve společnosti mi dlouho nedocházela. Obdivoval jsem spíš její bohatou historii. Až když se začala týkat mě, dozvídal jsem se, jak systém kvalifikace funguje a co vše to obnáší.

Triatlon vám umožnil cestovat a poznávat nová místa. Slibujete si to samé i od vlaků?

S triatlonem jsem se opravdu dostal na krásná, někdy i exotická místa. Jako začínající strojvedoucí se ale budu muset spokojit s dosahem lokálek, především na Moravě. To má také své kouzlo, navíc ze stanoviště strojvedoucího je to pokaždé odlišná podívaná.

Máte nějakou vysněnou dráhu, kterou byste si jako strojvedoucí chtěl sjet?

Jako „fíra“ bych rád jednou dojel do rodného Vsetína. Mezi oblíbené tratě patří i ta do Koutů nad Desnou nebo koridor podél Tiché Orlice.  

Co jste se už naučil a co vás jako začínajícího strojvedoucího ještě čeká?

Často slýchávám, že to je jako v autoškole nebo ještě jednodušší. Víš, kam jedeš a nemusíš zatáčet (smích). Tak to ale není, především je tam ta obrovská zodpovědnost. Člověk má za sebou třeba i 500 lidí a musí je bezpečně dopravit do cíle, proto je výcvik opravdu poctivý. Začíná se směnami na dílnách, kde se učíme, co a jak funguje a jak se co opravuje. Nyní máme kurz v České Třebové, kde se učíme například dopravní předpisy. Následuje několikatýdenní aktivní jízdní výcvik. Celý kurz trvá několik měsíců a mezi jednotlivými částmi musíme skládat zkoušky. Ty nás čekají i na závěr, a teprve po jejich úspěšném složení, nás pustí na trať samotné.

Triatlonista Radim Grebík je zapojen také do stipendijního programu UNIS (UNIverzitní Sport). Tímto projektem Univerzita Pardubice podporuje studenty s mimořádnou sportovní výkonností. Cílem je zajistit studujícím sportovcům takové podmínky, které jim pomohou skloubit sportovní přípravu se studiem, a zvýšit povědomí o univerzitním sportu.