OZNÁMENÍ

o konání

1. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 
ve funkčním období 2023 - 2026,

které se uskuteční v prezenční formě v úterý 10. ledna 2023 od 14:00 hodin
v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Informace o průběhu voleb do Akademického senátu Univerzity Pardubice pro funkční období 2023–2026, vyhlášení výsledků. Předání osvědčení o členství v AS UPCE.
2. Jmenování skrutátorů zasedání.
3. Schválení programu zasedání.
4. Informace o činnosti odstupujícího předsednictva.
5. Volba předsednictva AS UPCE.
6. Volba předsedy AS UPCE.
7. Ustavení Legislativní komise, Ekonomické komise, Komise pro studium a tvůrčí činnost. Volba předsedů komisí AS UPCE.
8. Různé.

V Pardubicích dne 2. ledna 2023                                     

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
odstupující předseda AS UPCE

Invitation

to

the 1st session of the Academic Senate of the University of Pardubice
in the term of office 2023–2026,

to be held on Tuesday 10 January 2023 at 2:00 PM
in the Rectorae Meeting Room, Studentská 95 (4th floor).

Programme:

1. Information about the course of elections to the Academic Senate of the University of Pardubice for the term of office 2023–2026, results announcement. Presentation of the certificates of membership in the AS UPCE.
2. Approval of scrutineers.
3. Approval of the programme.
4. Information about activities of the stepping down Board.
5. Election of the AS UPCE Board.
6. Election of the Chair of the AS UPCE.
7. Appointment of the Legislation Committee, Economic Committee, The Committee for Study and Research. Election of chairs of AS UPCE committees.
8. Miscellaneous.

Pardubice, 2 January 2023                                            

Ing. Petr Bělina, Ph.D.,

                                                                                       Stepping Down Chair AS UPCE

Když se dostal mezi top sportovce, zjistil, že tenhle svět není pro něj. Vyslyšel hlas svého srdce a míří do mašiny. Možná už příští rok vás Radim Grebík na železnici sveze.

„Líbí se mi systém, propracovanost. Myslím si, že železnice má svůj řád, i když to tak občas nevypadá. Je tam ta služba veřejnosti. Baví mě provoz a to, že každý den vidíte výsledky své práce. Dopravujete lidi bezpečně do jejich cíle,“ vysvětluje.

Vzdal se i olympiády

Grebík zůstává aktivním triatlonistou, ale už ne vrcholovým. „Chtěl bych se pravidelně účastnit závodů Českého poháru i dalších tlonů jako aquatlon nebo terénní triatlon. Měl jsem obavy, jak to triatlonová komunita přijme. Ve výsledku snad nikdo vůči mně vyloženě negativní reakci neměl. Patříme k menším sportům, je to u nás velmi přátelské. Navzájem se známe a dokážeme si pomoct.“

K samotnému triatlonu se talentovaný závodník dostal v podstatě náhodou. „Bylo to v roce 2017, kdy jsem se chtěl znovu podívat na Olympiádu dětí a mládeže. Na plavání jsem už ale byl moc starý. Zbýval jachting a triatlon. Protože jsem o jachtingu neměl ani páru, zvolil jsem triatlon, který mi byl díky těm třem disciplínám o dost bližší.“ Snahu o olympiádu dospělých teď kvůli svému rozhodnutí taky vzdal.

Triatlon představuje kombinaci plavání, jízdy na kole a běhu. „Mojí nejoblíbenější disciplínou bylo kolo. Běh mi šel podle výsledků nejlíp, ale taky jsem na něm musel nejvíc pracovat. Triatlon představuje takový neustálý balanc mezi třemi disciplínami. Jakmile začne člověk víc pracovat na jedné, tak je to víc poznat na těch zbývajících dvou. Navíc musíte trénovat sílu anebo čtvrtou disciplínu, což jsou depa.“

Do lokomotivy cesta klikatá

Při setkání s nejlepšími sportovci si Radim Grebík uvědomil, že přemýšlejí trochu jinak. „Mají hlavu nastavenou na výkon, neustálé sebezlepšování. Já už veškerou pozornost směřuju ke zkouškám a ke studiu na dopravní fakultě pardubické univerzity. Studuju ji dálkově.“ Přesto s čistou hlavou a už jako železničář si nedávno na světovém poháru v Itálii vylepšil osobní rekord.

A co člověk musí absolvovat, když chce dělat strojvůdce? „Projdete výběrovým řízením, psychotesty, zdravotní způsobilostí. Když uspějete u pilotních prohlídek, následuje dílenský, vozmistrovský výcvik a asi dva měsíce kurzů a teorie ve středisku v České Třebové. V nejbližších měsících bych už měl mít hotové zkoušky a být připravený na samostatné vození cestujících.“

Mladý strojvůdce by měl zatím jezdit lokálky na Moravě, kde bydlí. „Je tam postupný vývoj. Jsme v motorové trakci a postupně se přechází na elektrickou, kde se může člověk dostat i do zahraničí.“

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

Je mu 31. Vystudoval Materiálové inženýrství na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice a k tomu ještě filozofii. Nedávno už jako pedagog získal Patrik Čermák cenu ministra školství.

„Je to ocenění mé práce, které jsem se docela dost věnoval. Jsem poměrně mlád a kdybych přebíral cenu za celoživotní přínos, připadal bych si poměrně nepatřičně. Ale jde o cenu, která se udílí za poslední tři roky, což je právě doba mého působení na vysoké škole,“ říká.

Laboratoř jako koníček

Na ceremoniál do Prahy s Čermákem cestovala i jeho manželka, se kterou zároveň spolupracuje. Nechyběl ani student, který ho na cenu nominoval. Ten uvedl: „Stal se jedním z nejoblíbenějších vyučujících. Hlavní náplní jeho pedagogického působení je vedení laboratoří z fyziky. Zde se významnou měrou zasadil o inovaci laboratorních úloh, návodů k nim a celkového přístupu k výuce. Studenti si dokonce po dvou semestrech vyžádali pokračování předmětu.“

Vyučující kvůli laboratořím lehce utlumil svou vědeckou činnost. „Ale baví mě to. Snad jsem to přenesl i na studenty. Baví mě, když to baví ostatní. Věková blízkost ke studentům je pro mě určitou výhodou, ale spíš všechno tkví v přístupu k předmětu a studentům samotným. Ani tak nejde o to, co člověk vyučuje.“

Do univerzitních laboratoří docházel Patrik Čermák už v době středoškolských studií. „Tenkrát jsem ještě závodně tancoval, chodil jsem na kurzy angličtiny, ale musel jsem to kvůli nedostatku času škrtnout. Na vysoké škole jsem se asi tolik nebavil. Člověk se může opíjet jenom trochu,“ prozrazuje s úsměvem svůj recept na úspěch.

Hit sociálních sítí

Jako student Patrik Čermák organizoval oblíbenou celorepublikovou konferenci Vědění mladým a diskuzní večery Kavárna Universitas. V posledních dvou letech se zapojil do programu Yoda Mentorship, organizoval soutěž Na den vědcem pořádanou NASA anebo dělal on-line porotce v největší mezinárodní přehlídce vědeckých a technických prací mladých talentů v USA (Regeneron ISEF).

Své nadšení pro vědu a výuku akademik pravidelně demonstruje na univerzitních popularizačních akcích. Taky si za covidu založil instagramový účet. „Učil jsem laboratoře z fyziky on-line. S manželkou jsme úlohy nahrávali, posílali jsme studentům data, komentovali jsme to. Studenti se mohli ptát, a pak z toho zpracovávali protokol. Postoval jsem tam fyzikální experimenty a další zajímavosti ze světa vědy. Stalo se to poměrně populárním. Pokračuju v tom dodnes.“

A co v roce 2023? „Chtěl bych ve formě skript vydat nové laboratorní návody, které jsme začali psát. Pak taky v září pořádáme velkou mezinárodní vědeckou konferenci. Prostě pokračovat v klidu a jistě…“

Článek je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

S děkanem Dopravní fakulty Jana Pernera doc. Liborem Švadlenkou

Jak se fakulta v posledních letech proměnila?

Od roku 2016 jsme pracovali na rozvoji a růstu fakulty. V oblasti vědy jsme definovali vědecké týmy, jejichž práci systematicky podporujeme, abychom získali mezinárodní vědecké projekty a ty přinesly publikační činnost. Ve vzdělávání fakulta získala institucionální akreditaci pro oblast dopravy. Udělali jsme významnou restrukturalizaci studijních programů, zmenšili jejich počet, zefektivnili je a udělali je atraktivnější pro uchazeče o studium. Velkým krokem bylo založení katedry letecké dopravy a akreditování prvního profesního bakalářského programu v tomto oboru. Kvalitní výuka ale musí být provázaná s praxí. Naše fakulta je tímto propojením typická, jelikož běžně do výuky zveme odborníky, aby studentům představili aktuální trendy.

Na jaře oslaví fakulta 30 let. Plánujete oslavy?

Čeká nás významné jubileum a my si ho chceme připomenout. Připravili jsme výstavu o Janu Pernerovi, po němž je naše fakulta pojmenovaná. Akcí, kterými si připomeneme velikány dopravy z Pardubického kraje, jakými byli Jan Perner, Jan Kašpar a Josef Ressel, plánujeme více. Fakulta byla založena 1. dubna, slavit ale budeme celý rok. Pro studenty připravujeme aktivity a speciální přednášky k tématu dopravy, pro zaměstnance a partnery z univerzity i z praxe plánujeme oslavu výročí. Doufáme, že se nám podaří uspořádat veřejnou akci o bezpečnosti v dopravě. Plánujeme také historicky první setkání našich absolventů, na kterém se rádi po letech setkáme s bývalými studenty.

Jaká by měla fakulta být za dalších 30 let?

Naším cílem je dopravní fakulta jako renomované centrum dopravního vzdělávání a výzkumu. To se nám daří postupně naplňovat. Ale abychom tohoto cíle dosáhli, je třeba mít díky kvalitní výuce absolventy s výborným uplatněním v praxi a realizovat významné vědecko-výzkumné projekty, které vedou k prestižním aplikačním a publikačním výstupům. Protože je stále nedostatek dopravních odborníků chtěli bychom do budoucna zvýšit počet studentů napříč studijními programy. Naší snahou je oslovit i zahraniční studenty. Věřím, že nám v tom pomohou dva nové studijní programy v navazujícím magisterském studiu „Transport Operations Management“ a „Rail Vehicles“, jejichž výuku bychom rádi zahájili příští akademický rok. Chceme také získat větší počet úspěšných absolventů v doktorském studiu. Doktorandi jsou totiž významným prvkem v kvalitní vědecko-výzkumné činnosti každé fakulty.

Ve vědecko-výzkumné oblasti se chceme ve větší míře zapojovat do prestižních mezinárodních projektů a konsorcií.

Do výčtu našich cílů musíme ale zahrnout také cíle spojené s našimi zaměstnanci a studenty. Rádi bychom pokračovali v budování kvalitního pracovního, resp. studijního prostředí. Pro nejbližší roky plánujeme celkovou rekonstrukci budovy DC a postupně zlepšovat budovu DA. Obecně je naším cílem vytvořit zaměstnancům takové podmínky, aby u nás rádi pracovali a měli všechny předpoklady k dosažení výsledků ve vzdělávací i vědecko-výzkumné oblasti.

Práce je tedy před námi ještě hodně, chtělo by se říci minimálně na dalších 30 let.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Když neběhá po hřišti, navléká bílý plášť a zavírá se do laboratoře. Doktorandka z Fakulty chemicko-technologické Denisa Kolářová je nejen vědkyní v úspěšném týmu profesora Holčapka, ale také českou reprezentantkou, trenérkou a rozhodčí v korfbalu.

Korfbal není moc obvyklý sport. Jak byste ho popsala?

Korfbal je jediný míčový sport, který hrají společně holky a kluci. V každém týmu musí být čtyři dívky a čtyři chlapci. Je velmi podobný basketu, akorát že my nemůžeme s balónem běhat a driblovat a hrajeme i za košem. Je pravda, že to není úplně známý sport, ale je genderově vyvážený. To je v posledních letech velké téma a korfbal jde příkladem. Třeba ho právě tohle pomůže více proslavit.  

Nemáte někdy obavy, když hrajete kontaktně i proti mužům?

Samozřejmě se může stát, že se třeba srazíme, a to je pak nepříjemné. Jinak se ale není čeho bát, protože dalším pravidlem korfbalu je, že dívku může bránit pouze dívka a chlapce zase jen chlapec. To riziko střetu s mužem tedy není tak veliké.

Co je cílem?

Cílem je trefit koš soupeře, který se nachází ve dvou třetinách poloviny hrací plochy. Zároveň se vždy po dvou bodech střídá obrana s útokem, takže každý hráč musí umět obojí. Musím být dobrá v útoku, ale i v obraně, což se mi na korfbalu hrozně líbí.

Co musí hráč umět?

V korfbalu jde hlavně o běhání a přesnost, člověk musí mít mušku, aby mohl dávat koše. To není vždy úplně jednoduché, protože koš je ještě o půl metru výš než ten basketbalový. Trénujeme samozřejmě i techniku. Zkrátka člověk musí být šikovný a mít fyzičku. Jinak je na korfbalu krásné to, že k němu nic nepotřebujete, žádnou raketu nebo hokejku, stačí jen botasky.

Kdy a proč korfbal vznikl?

Vymyslel ho už v roce 1902 holandský učitel, který si lámal hlavu s tím, že na prvním stupni základní školy je smíšený tělocvik a neexistuje žádný sport, který by bavil všechny. Když se hrál fotbal nebo basketbal, kluci si vždy užili hru více. Proto vymyslel korfbal, aby měli holky a kluci stejné možnosti, mohli si všichni zahrát a všechny to bavilo.

Kdy jste tento sport hrála poprvé?

Když jsem byla v první třídě, přišla za mamkou hlavní vychovatelka z naší školy, která korfbal trénovala, s tím, že potřebuje do týmu holky. A tak jsem začala hrát. V té době jsem z toho ale neměla moc rozum. Až tak ve třetí třídě jsem začala zjišťovat, že mě to hrozně baví, a dnes se už korfbalu věnuju 19. rok. Vždy se mi na tom líbilo, že tým je smíšený. Myslím, že mi to dalo hodně do života, naučilo mě to vycházet s oběma pohlavími a komunikovat nejen s kámoškami, ale taky s kluky.

Jak se z holky, která chodí v první třídě na korfbal, stane reprezentantka ČR?

Velmi brzy jsme začali jezdit na zápasy a jelikož tento sport není tolik rozšířený, tak už jako prcci jsme hráli třeba v Děčíně, Českých Budějovicích, Brně, zkrátka po celé České republice. Začala jsem pozorovat, že se zlepšuju a ve 12 letech mě pozvali do reprezentace do 16 let. Jeli jsme na turnaj do Holandska, čímž odstartovala moje kariéra. Ve 14 letech jsem v kategorii do 16 let získala titul nejlepší hráčky světa, a za rok se to opakovalo. V té době jsem již začala hrát i v kategorii do 19 let a následující rok se mi opět povedlo stát se nejlepší hráčkou světa v této kategorii. V 16 letech jsem pak jela na světové hry do Kolumbie. Za největší úspěch považuji, že jsme se kvalifikovali s reprezentací do 21 let na mistrovství světa do třiadvaceti let. Hrálo se v Olomouci, takže doma, díky čemuž tam byla skvělá atmosféra, a my jsme vybojovali bronz. Od té doby ale už aktivně nehraju, jsem po dvou operacích s kolenem a čekám na další. Bohužel se všechny ty úspěchy podepsaly na mém zdraví.

Takže sport vám dovolil procestovat svět…

Díky korfbalu jsem byla v Kolumbii, v Jihoafrické republice, Portugalsku, v Německu a mockrát v Holandsku. Tam jsem jezdila třeba i šestkrát za rok, protože jsme tam měli soustředění a turnaje.

Vy ale korfbal jenom nehrajete…

To je pravda, vedle toho také trénuju děti a dospělé a jsem rozhodčí. Říkala jsem si, že chci pořádně znát pravidla, a také si vyzkoušet být ve všech pozicích. Je jednoduché jako hráč neustále nadávat na rozhodčího, ale já jsem chtěla znát i ten druhý pohled. Člověk si uvědomí, že jsme také jenom lidé. Nejsme roboti a děláme chyby. Stejně tak, jako ji může udělat hráč, ji může udělat i rozhodčí. Zjistila jsem, že mě pískat korfbal baví, a že mi navíc pomohlo si v hlavě srovnat mnoho věcí. Na hřišti moc ráda vyjadřuju svoje emoce a pocity. Snažím se to dělat slušně, ale někdy se neovládnu. Od doby, co pískám, jsem se velmi zklidnila a začala mít větší pochopení. Teď je ze mě už mezinárodní rozhodčí.

Jste rozhodčí ve sportu, kde hrají i muži. Nedochází občas ke konfliktním situacím?

Občas se něco vyvrbí, někteří muži si musí dokazovat, že ženská jim přece nebude rozkazovat. Ale já jsem drsnější povaha, takže si to nikdy nenechám líbit. Je potřeba ukázat, že já jsem tu rozhodčí, já rozhoduju a nebudu o tom s nikým diskutovat. Mně se to naštěstí daří, možná mi pomáhá i to, že jsem dost vysoká. A mou nejlepší obranou je úsměv, nehádám se s nimi, nevstupuju do konfliktu, což mnohé rozhodí a je klid.

Do toho navíc trénujete děti.

Být trenér je s mojí povahou těžké. Na hřišti ráda vyjadřuju emoce, a když je člověk součástí týmu, chce hráčům poradit. Jako trenér ale musí jen stát na kraji a nemůže na hřiště, to je pro mě vždy těžké (smích). Já jsem vždycky chtěla dělat všechno a chtěla jsem být ve všem nejlepší. Chtěla jsem být nejlepší jako hráč, jako trenér i jako rozhodčí, ale ono nejde dělat všechno na sto procent. Takže když se mi stal úraz a moje kariéra šla stranou, řekla jsem si, že se budu věnovat hlavně pískání a dětem. Chci jim předat to všechno, co jsem se naučila.

Kolik času sportu věnujete?

Hrozně moc. Dokud nemám vlastní rodinu, tak to jde, ale i tak se velmi často potýkám s velkým časovým presem. Snažím se stíhat všechno, někdy se mi to daří a někdy ne, ale tak to prostě je. Někdy mám pocit, že z laborky lítám jenom na korfbal a zase zpátky.

Už jste nakousla, že kromě sportu jste úspěšná také ve výzkumu, dokonce jste v excelentním týmu prof. Holčapka.

Na to jsem hrozně hrdá a pyšná. I proto nechci vše přizpůsobovat jenom sportu. Chci dávat hodně energie i do vědy a výzkumu, protože vím, že pod vedením profesora Holčapka můžu ve vědě něčeho dosáhnout. Navíc jsem mu velmi vděčná, protože on si mě vybral. Po jedné zkoušce mi řekl, že ve mně vidí potenciál, a zeptal se mě, jestli u něho nechci psát diplomku. Řekla jsem si, že teď nebo nikdy. Byl to pro mě nový náboj, který mi přinesl spoustu příležitostí. Takovou přidruženou je i zlepšení angličtiny, kterou jsem na střední trochu flákala. Ve výzkumném týmu máme mnoho cizinců, se kterými se jinak nedomluvím.

Za diplomovou práci jste získala i cenu rektora. Čemu jste se věnovala?

Věnovala jsem se analýze sfingolipidů. S týmem se zaměřujeme na výzkum detekce různých typů rakoviny a v poslední době bylo dokázáno, že tato třída lipidů je biomarkerem v rakovině a jsou v ní způsobeny určité dysregulace. Právě proto jsem se se věnovala sfingolipidům. Používala jsem hmotnostní spektrometrii a zoptimalizovala jsem si novou metodu. Musím říct, že mě ta práce hrozně bavila. Přihlásila jsem ji i do dvou soutěží. V jedné jsem nebyla úspěšná, ale v ceně Siemens jsem zabodovala. Přestože se tato firma soustředí spíš na elektroniku, toto téma je zaujalo. Jsem ráda, že dokázali ocenit analytickou chemii, protože detekce rakoviny ve včasném stádiu je hrozně moc důležitá.

Právě za detekci rakoviny slinivky v raném stádiu, a to dokonce z jediné kapky krve, sbírá ceny i profesor Holčapek a jeho tým…

V tom je to unikátní. V dnešní době se dělají různé biopsie, odběry krve a podobné invazivní metody, které jsou často bolestivé. My také odebíráme krev, ale stačí nám pouze malé množství, díky kterému dokážeme odhalit rakovinu. Víme, že lipidy hrají v rakovině velkou roli a jejich analýza není úplně jednoduchá, ale výsledek je potom neskutečný.

Jak se tento významný objev nyní může posouvat?

Metoda detekce rakoviny slinivky břišní z kapky krve je už patentovaná, ale přesto je před námi ještě kus cesty. Tento proces trval sedm let a teď musí metoda projít klinickým testováním. Budou se odebírat vzorky a už jich nebudou stovky, ale tisíce. A ty tisíce vzorků musí ukázat, že to opravdu funguje. Cílem samozřejmě je, aby doktoři metodu přijmuli, výsledkům věřili a posílali na ni své pacienty. Pokud budoucí klinická studie dopadne dobře, bude to obrovský převrat.

Mají chemie a korfbal něco společného?

Tým. Stojím si za tím, že jak v korfbale, tak i v chemii potřebujete kolem sebe tým. Ve více lidech se to lépe táhne, a když vím, že mám za sebou tým, který je mi oporou, vše je snazší. Díky týmu v korfbale i tomu vědeckému nemám stopku. Oba týmy jsou mým hnacím motorem, abych všechno zvládla.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

V příloze naleznete Protokol o průběhu a výsledcích voleb do Akademického senátu Univerzity Pardubice na volební období 6. ledna 2023 - 5. ledna 2026.

Volby do AS UPCE se konaly v termínu od 28. listopadu 2022 do 9. prosince 2022.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi vás informovat, že se v pondělí 19. prosince 2022 od 14 hod. uskuteční on-line schůzka, jejíž tématem bude bližší seznámení zaměstnanců s oceněním HR Award v rámci Univerzity Pardubice. Náplní schůzky budou informace o certifikaci HR Award, co již bylo splněno a co musí být splněno pro udržení ocenění HR Award a další důležité informace vztahující se k dané oblasti. Předpokládaná délka schůzky je 30 minut a následně bude možnost pokládat otázky. 

Ke schůzce je možné se připojit zde: Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

Do německého Ambergu vyjeli v uplynulých dnech studenti tří fakult Univerzity Pardubice. Studentům se představují budoucí perspektivy i kariérní příležitosti a cesta je důležitá také pro výuku jazyků.

Studijní cestu na partnerskou vysokou školu OTH Amberg-Weiden absolvovali studentky a studenti z Dopravní fakulty Jana Pernera, Fakulty ekonomicko-správní a Fakulty chemicko-technologické na konci listopadu s podporou Jazykového centra a projektu „Blick über die Grenze - Zukunftsperspektiven und Karrieremöglichkeiten in Bayern und Tschechien“.

k obnovení studentských výměn se univerzita vrací po odeznění celosvětové pandemie. Osobní setkání studentů by mělo vyvážit pokles česky se učících studentů na německé vysoké škole a německy se učících studentů na Univerzitě Pardubice. K tomu se využívá program krátkodobých studijních cest studentů UPCE do Ambergu a Weidenu doplněný o nová témata.

Studentům se představují budoucí perspektivy a kariérní příležitosti nejen v příhraničních regionech. Součástí programu je kromě výuky i nácvik praktických dovedností jako například správná formulace žádosti o místo a životopisu. Spolu s informacemi o pobytech Erasmus na bavorských univerzitách, návštěvou kariérního centra, prohlídkou regionální firmy a v neposlední řadě komunikací v německém jazyce a poznáváním interkulturních rozdílů obou sousedních zemí je studijní cesta jedním z důležitých faktorů při výuce cizích jazyků na UPCE.

Vysoká škola OTH Amberg-Weiden spolupracuje s Jazykovým centrem Univerzity Pardubice již několik let. V letech 2018 a 2019 se uskutečnily exkurze studentů obou vysokoškolských institucí, v roce 2019 byla uzavřena smlouva programu Erasmus a v akademickém roce 2022/23 je OTH Amberg-Weiden také partnerem Univerzity Pardubice v programu „Erasmus+ Blended Intensive Programme Staff Training“.

Projekt byl podán v rámci dotačního programu „Bavorsko-české akademické projekty 2022“ u BTHA (Bayerisch-Tschechische Hochschulagentur), úspěšně schválen a poskytne tak finance pro obě partnerské instituce.

Vážení studenti, rádi bychom Vás pozvali na edukativní seminář - Alkoholismus jako cesta ke "štěstí"?  Seminář je určen pro studenty UPCE a bude zaměřen na téma závislostí. Lidé touží po nových a stále lepších zážitcích. Jak jste na tom s alkoholem vy a lze vůbec alkoholismus diskutovat vesele?

Lektor: Mgr. Jan Mandys
Kdy: 12. 12. 2022 od 16:00 
Kde: VO 01009 (Stavařov 83)

Neváhejte a přijďte, vstup pro studenty UPCE volný!

V příloze naleznete přijatá usnesení 168. zasedání Pléna České konference rektorů.

168. zasedání Pléna ČKR se konalo ve čtvrtek dne 1. prosince 2022 v Plzni za hostitelství Západočeské univerzity v Plzni.