V příloze naleznete přijatá usnesení 164. zasedání Pléna České konference rektorů.

164. zasedání Pléna ČKR se konalo ve čtvrtek dne 17. února 2022 on-line péčí Masarykovy univerzity.

Vážení studenti,

připomínáme, že s platností od 15. 2. 2022 by všechny osoby pohybující se v prostorách fakulty měly používat respirátor typu FFP2 (nebo obdobný ochranný prostředek dýchacích cest). Doklady o nepřítomnosti ve výuce posílejte i nadále na studijní oddělení, které vás omluví u příslušného vyučujícího. Další informace naleznete v Opatření děkana.

Úřední hodiny studijního oddělení

Děkujeme.

Jitka Komárková, proděkanka pro studium a pedagogickou činnost

Byl na Sibiři, v Mongolsku, ale i v Číně. Cestoval v komfortu i ve vozech vytápěných uhlím. Svůj koníček propojil Petr Vnenk se studiem na Dopravní fakultě Jana Pernera a výzkumem.

Jste velký fanoušek železnice. Je doprava na ní bezpečná?

Jsem o tom přesvědčený. Nehody, které se občas stanou, jsou samozřejmě neštěstím, ale ve srovnání se silniční dopravou je ta železniční stále bezpečnější. Když k nehodě dojde, musí se zapracovat na tom, aby se už neopakovala.

Zabýváte se bezpečností na železnici. Na co se konkrétně zaměřujete?

Zabýváme se železniční infrastrukturou, konkrétně problémem napětí v bezstykové koleji, kvůli kterému může docházet k vybočení koleje nebo lomu kolejnic. Tyto dva typy poruch vycházejí z vlastností bezstykové koleje. Zatímco dříve cestující při jízdě poslouchali specifický zvuk…

Takový drnčivý zvuk…

Přesně tak. Ten vznikal, když dvojkolí přejíždělo přes kolejnicové styky, kde jedna kolejnice končila a druhá začala. U nás se od 30. let pracovalo na odstranění těchto styků a vytvoření bezstykové koleje. Zjistilo se, že kolejnice je možné svařit do nekonečně dlouhých pásů, čímž dojde k odstranění zvuku. Proto je dnes jízda vlaku už plynulá a tichá.

Měly styky nějakou funkci?

Ano, umožňovaly ocelové kolejnici dilatovat, tedy tepelně se roztahovat nebo smršťovat. Když se styky svaří, už to nejde. Kolejnice se ale i přesto chce nahříváním roztáhnout, ale nemůže, a proto v ní roste osové mechanické napětí. Je to podobné, jako když do horniny nateče voda a zamrzne. Led má větší objem než voda, proto hornina popraská.

To se může stát i kolejnici…

Ano, může se stát, že trať kolej neudrží. Když se chce kolejnice smrštit a nemůže, dojde k jejímu přetržení – mluvíme o lomu kolejnice. V létě se chce zase roztáhnout, ale nemá kam, takže napětí překročí kritickou mez a dojde k vybočení koleje, kdy kolej vytvoří esíčko a roztáhne se do strany či nahoru.

Když vlak na takovou kolej vjede, může vykolejit. Vy ale máte projekt, který nehodám může zabránit. Co s kolejemi děláte?

Snažíme se zjistit, jaké napětí v kolejnici v určitou chvíli je, jelikož v současné době neexistuje spolehlivá metoda, která by to měřila. Je celá řada destruktivních metod, kdy můžeme kolejnici rozříznout a sledovat, o kolik se zkrátí. Z toho lze počítat napětí, které v ní bylo, než jsme ji rozřízli.

To ale vyžaduje vlakovou výluku…

Přesně tak. Je to drahé, náročné a musíte zavřít trať, tudíž se to nedělá. Rádi bychom proto našli nedestruktivní metodu. Zatím žádná z těch, které odborníci zejména v USA testovali, se nedokázala v praxi prosadit. My používáme snímače, které se nazývají tenzometry a snímají deformace. Chceme jimi zjistit, jak se bezstyková kolej v čase deformuje.

Jak to funguje?

Kolejnice svařujeme při neutrální teplotě, při níž je v materiálu nulové napětí. Tenzometry nalepenými ještě před svařením zjišťujeme, jak se kolejnice v různých časech deformuje. V hustém lese se může více smrštit a na prosluněné pláni zase roztáhnout. Díky snímačům můžeme celou změnu zaznamenat. Když se metoda osvědčí v praxi, může ji Správa železnic začít využívat ke sledování své železniční sítě a například snížit rychlost vlaku v místech, kde hrozí porucha koleje.

Další váš projekt je Erasmus +. O co se jedná?

Je to mezinárodní projekt, který se zabývá vzděláváním v oblasti železnic a na kterém spolupracujeme s univerzitami a soukromými firmami z různých zemí, jako je Turecko, Rakousko a Velká Británie. Cílem je sjednotit systém odborného vzdělávání v železniční oblasti a získat kvalifikace pro různé činnosti v této oblasti. V Evropě máme totiž částečně jednotnou, tedy interoperabilní železniční síť. V praxi to znamená, že český vlak může jet třeba do Portugalska. Každá železniční správa může mít své normy, jak trať postavit, ale i přesto musí umožnit českému vlaku bezpečně projet.

Lze projet do Portugalska?

Ano, ale stále je tam z hlediska interoperability celá řada překážek. Problém je například v jiné napěťové soustavě. Dalšími problémy jsou také jiná návěstidla, vlakové zabezpečovače a podobně. Jsou ale i evropské zabezpečovače, což je například ETCS – ten když se rozšíří, nebude opravdu problém, aby vlak vyjel z Prahy a skončil třeba v Lisabonu.

Která země, co se týče železnice, by nám mohla jít příkladem?

Osobně se mi líbí, jak funguje železniční doprava v Japonsku, kde mají vysoký modal split, což je procento cest uskutečněných vlakem. Z Evropy je to švýcarská železnice.

Jezdíte při cestách po Evropě autem, nebo vlakem?

Vlakem jezdím rád nejen po Evropě. Cestovat vlakem po Evropě, kde jsou husté a kvalitní železniční systémy, je výborná volba. Třeba na Islandu ale není v současné době železnice, takže auto se občas hodí, a v takovém případě je to opodstatněné.

Zažil jste nějaké dobrodružství během svých cest?

Na svém prvním zahraničním pobytu v Bulharsku v roce 2010 jsem se vydal vlakem ze Sofie do Varny. Jelikož jízda trvala asi devět hodin, vybral jsem si noční vlak. Když jsem večer přišel na nástupiště, ucítil jsem vůni uhlí. Zjistil jsem, že pojedeme vlakem, jehož vozy jsou vytápěné tuhými palivy. Ve vlaku bylo velmi přetopeno, přestože jsme si po nástupu sundali všechny svršky, bylo nám velké horko. Jenže topič si cestou nejspíš zdřímnul, protože během jízdy teplota začala klesat a při příjezdu do Varny jsme seděli v kupé promrzlí a od úst nám stoupala pára. Po výstupu jsme zamířili rovnou do nádražního bufetu pro horkou polévku.

Za železniční tematikou hodně cestujete. Kde jste třeba byl?

Byl jsem například v Japonsku na železničním kongresu k výročí 50 let šinkansenu i na různých železničních veletrzích – v Birminghamu ve Velké Británii, ve Francii nebo na veletrhu INNOTRANS v Německu. Účastnil jsem se také letní univerzity, kterou organizovalo ASEFEdu. Konala se v Číně, Rusku a Mongolsku a během jednoho měsíce jsme navštívili několik vysokých škol a objeli okruh osmi tisíc kilometrů.

Jak se cestuje po železnici v Mongolsku?

Výborně, protože je tam velmi jednoduchá železniční síť. Jedna trať vede napříč zemí a k ní je jen pár odboček a nákladní trať na východě. Na hlavní trati jezdí mezinárodní vlaky mezi Ruskem a Čínou, v nichž je cestování velmi pohodlné, jelikož v některých vlacích jsou ubytovací vozy, kde má každý své lůžko.

Zabýval jste se tam i doručováním zásilek kočujícím mongolským pastevcům…

Během letní univerzity jsme zároveň plnili různé úkoly. Náš tým měl pro jednu dodavatelskou společnost vyřešit problém doručování zásilek kočujícím mongolským pastevcům, kteří nemají trvalé bydliště. Bydlí v jurtě, kterou si po čase sbalí, a migrují. Pár týdnů jsou na pastvě, až ovce trávu spasou, pokračují dál.

Jaká jste navrhli řešení?

Projekt jsme řešili ve vlaku na Sibiři, kde nebyl internet, takže jsme měli omezené možnosti dělat rešerše a podobně. Pro zjednodušení identifikace lokalit jsme navrhli využití systému 3 words address, kdy lze na jakémkoliv místě určit adresu pomocí pouhých tří výrazů. Navrhli jsme také doplňkový systém, který pastevcům umožňoval na vůz, který jim zásilku přivezl, naložit své zboží, například ovčí vlnu, aby vůz nejel zpátky prázdný. Jak projekt nakonec dopadl, ale nevím.

Při cestování po Evropě často nepostřehneme, že jsme přejeli hranice. Z rusko-mongolských hranic máte ale jinou zkušenost…

Cestování vlakem po Evropě je velmi plynulé, ale v Asii hranice mezi státy stále existují a způsobují značná zdržení. Když jsme v ubytovacím voze jeli z Irkutsku do Ulánbátaru přes rusko-mongolskou hranici, přišla nám průvodkyně říct, že dvě hodiny před příjezdem do pohraniční přechodové stanice se zamyká toaleta a odemyká se půl hodiny po odjezdu ze stanice.

To je dlouhá doba…

Když si spočítáte, že se toaleta v Rusku zavře dvě hodiny před stanicí, nějakou dobu vlak stojí na hranici, pak přejede do první stanice v Mongolsku, která je také pohraniční, takže se v ní také nějakou dobu stojí, a tato „nezbytnost“ se otevře až půl hodiny po odjezdu, tak vám z toho vyjde několik hodin. Klidně i šest.

Je místo, kam byste se chtěl vlakem svézt?

Takových míst je celá řada, například v Ekvádoru je železniční trať, která sjíždí ze čtyř a půl tisíce metrů nad mořem k pobřeží. Před pár lety se tam dokonce dalo cestovat na střechách vozů, to bych si docela rád zkusil.

Proč byste doporučil studovat Dopravní fakultu Jana Pernera?

V současné době je velký nedostatek odborníků na techniku, zejména v železniční oblasti. Pokud tedy vystudujete železniční technický obor, můžete si sami vybírat, kde chcete pracovat a čemu se chcete věnovat. V současné době se intenzivně připravuje výstavba vysokorychlostních tratí v Česku, což si vyžádá spoustu dalších odborníků. Správa železnic má navíc na každém oddělení nedostatek lidí. Pokud vás tedy zajímá doprava a železnice, pojďte sem studovat.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

První únorový díl podcastu UPCE On Air vám přináší rozhovor s děkanem Fakulty chemicko-technologické profesorem Petrem Kalendou. Ten má na kontě nejen organizaci soutěží, jako je například Hledáme nejlepšího mladého chemika, ale i spoustu ocenění. Z našeho nového studia přinášíme povídání o českém školství, soutěžích a studijních časech děkana absolventa. Tento podcast zároveň startuje sérii rozhovorů s děkany všech sedmi fakult Univerzity Pardubice.

„Velké myšlenky je třeba nejen mít, ale je třeba je umět vyslovit a prosadit.“ Jan Palach

V souvislosti s upomínkou na Jana Palacha (11.8.1948 - 19.1.1969) se vedení fakulty rozhodlo pojmenovat největší fakultní posluchárnu (C1) po této významné osobnosti spjaté se studenty. Tento akt se tak stane propojením solidarity s hrdinským činem, který se student Jan Palach rozhodl udělat.

„Snaha probudit národ z apatie, neochota smířit se s nastupující lhostejností vůči veřejným záležitostem, statečně si stát pevně za svým názorem. Být odvážný a bojovat proti nespravedlnosti. Upozornit na spoluzodpovědnost každého z nás vůči společnosti, ve které žijeme a podílíme se na celospolečenském směřování“ – to vše jsou myšlenky a názory Jana Palacha, které bychom neměli nikdy zapomenout. Myšlenky, jenž svou nadčasovostí rezonují i v současné době a jistě by nás neměly nechat lhostejnými.

Souhlas s pojmenováním posluchárny získala fakulta od Jiřího Palacha, bratra Jana Palacha. Patří se také poděkovat panu Michalu Třešňákovi, starostovi obce Kamenický Šenov, kde pan Palach již delší dobu žije, a který ho ochotně kontaktoval a předal naši žádost.

Ve druhé polovině ledna jsme si připomněli tzv. „Palachův týden“, který časově korespondoval s odhalením nápisu a charakteristiky Palachovy osobnosti přímo u vstupu do posluchárny. Grafický návrh zpracoval Oldřich Jiskra, který s fakultou již léta spolupracuje v rámci tvorby grafických návrhů.

Memorandum s českou firmou FONS JK Group a.s., která provozuje klinické laboratoře, podepsal rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek a vědec prof. Michal Holčapek. Znamená začátek spolupráce s praxí, která pomůže přiblížit lidem objev analytických chemiků z Fakulty chemicko-technologické.

„Je to pro mě historický okamžik. Objev našich vědců se dnes posouvá k budoucímu využití, při kterém je možné zachránit mnoho životů. Každá spolupráce je vždy založena na důvěře a já věřím, že tato bude úspěšná,“ říká prof. Ing. Jiří Málek, DrSc., rektor Univerzity Pardubice.

Dalším krokem je klinické testování nové metody. Spojení a vytvoření spin-off firmy umožní výsledek výzkumu převést do reálné praxe. Screeningová metoda detekce rakoviny by v případě úspěšných testů mohla být k dispozici za několik let.

Zjistit onemocnění rakovinou slinivky už v počáteční fázi nemoci, což dosud nebylo možné, pomáhá analýza lipidů.  Michal Holčapek, který je absolventem Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice, se lipidy zabývá už dvacet let. Na metodu detekce z pouhé kapky krve drží univerzita od roku 2020 evropský patent a další patentové řízení probíhá. Na konci roku 2021 výzkumníka ocenil ministr školství Cenou za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti přírodních věd. Posledním úspěchem této metody je právě publikace ve světově prestižním vědeckém časopise Nature Communications.

Podívejte se na reportáž přímo z naší laboratoře, v Událostech České televize, v čase 40.15.

Milí čtenáři, děkujeme za váš zájem o tuto metodu, ale bohužel ani tým profesora Holčapka ani Univerzita Pardubice nemají oprávnění testovat zájemce na rakovinu slinivky. Je pravda, že jsme vyvinuli novou metodu pro testování rakoviny a získali na ni evropský patent, ale použití metody v reálné praxi podléhá schvalovacímu řízení, což musíme respektovat. Před zavedením nové metody do praxe ji čekají klinické testy a řada ověřování. Pokud se podaří prokázat spolehlivost metody pro testování rakoviny, pak to nebudou naši chemici, ale lékaři, kteří rozhodnou o tom, koho a kdy na test pošlou. Ovšem testování a ani odběr vzorků nikdy nebude probíhat u nás na univerzitě, ale ve specializované laboratoři mimo univerzitu.
Je nám velice líto, že nemůžeme v tuto chvíli konkrétně pomoci. Intenzivně pracujeme na tom, aby testování bylo veřejně dostupné.
Děkujeme, Univerzita Pardubice

Univerzita Pardubice se opět představila budoucím studentům na veletrhu vysokých škol Gaudeamus v Praze. Uchazeči se potkali se zástupci všech 7 fakult univerzity.

Kromě nabídky všech potřebných informací ke studiu a přijímacímu řízení na Univerzitě Pardubice vtáhli vysokoškoláci z Dopravní fakulty Jana Pernera zájemce do hry. Připravili totiž zajímavou soutěž, která simuluje skutečné fyzikální podmínky a děje při rozjíždění vlaku. Její algoritmy se používají při simulačních výpočtech dynamiky železničních vozidel. Hra je pro dva kráče – jeden ovládá lokomotivu a snaží se rozjet, zatímco druhý hráč mu pro to zhoršuje podmínky.

Zaujmout budoucí studenty bylo cílem také prezentace Fakulty zdravotnických studií s výukovými modely. Ty využívají studenti napříč všemi studijními programy, speciálně při nácviku modelových situací ve Zdravotnickém záchranářství a Porodní asistenci. Návštěvníci veletrhu Gaudeamus si ale mohli vyzkoušet také pomůcky a modely, které slouží k edukaci prevence onkologických onemocnění, nácviku správné manipulace s novorozencem nebo model prevence SBS (Shaken Baby Syndrom) - Syndromu třeseného dítěte.

Celkové informace o možnostech studia na Univerzitě Pardubice lze najít na studuj.upce.cz nebo jako video Den otevřených dveří Univerzity Pardubice - YouTube.

OZNÁMENÍ

o konání

15. (mimořádného) zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 
ve funkčním období 2020 - 2023,

které se uskuteční v úterý 1. února 2022 od 14:00 hodin
distančně, formou videokonference

Program zasedání:

1. Schválení skrutátorů zasedání.
2. Souhlas s Pravidly pro distanční zasedání a hlasování Akademického senátu Univerzity Pardubice formou videokonference. 
3. Schválení programu zasedání.
4. Záměr rektora jmenovat prorektory Univerzity Pardubice.
5. Různé.

Materiál k bodu č. 4. naleznete na následujícím odkazu: Úřední sdělení | Univerzita Pardubice (upce.cz).

Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců UPCE a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu: Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

V Pardubicích dne 24. ledna 2022

 

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
předseda AS UPCE

INVITATION

to

the 15th (extraordinary) session of the Academic Senate of the University of Pardubice in the term of office 2020-2023

to be held on Tuesday, 1 February 2022 at 2pm
in the form of a video-conference.

Programme:

1. Approval of scrutineers.
2. Approval of the rules of distance meetings and voting of the Academic Senate of the University in the form of a video-conference.
3. Approval of the programme.
4. Intention of the Rector to appoint Vice-Rectors.
5. Miscellaneous

You can find the background documents concerning Part 4 at the following link: Úřední sdělení | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Guests from the academic staff, students UPCE employees and the general public can log in at the following link: Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

Pardubice, 24 January 2022                         

Ing. Petr Bělina, Ph.D.
Chair of the UPCE Academic Senate

 

Loni bojoval plavec Jan Čejka o olympijskou medaili v Tokiu. V září nastoupil na Univerzitu Pardubice, a zatímco studuje obor Informační technologie, pokusí se ladit formu na olympiádu v Paříži.

Pamatujete si, co se stalo v pátek 21. května 2021?

Pamatuju, byl jsem na mistrovství Evropy v Budapešti a podařilo se mi zaplavat limit na olympiádu.

To je sen každého sportovce. Co to ve vás vyvolalo?

Bylo to naprosto neuvěřitelné. V pátek jsem sice moc nevnímal, protože jsem to zaplaval v rozplavbách, takže jsem před sebou měl ještě semifinále, na které jsem se potřeboval soustředit. Nemohl jsem to tedy hned oslavit, ale v sobotu a v neděli se mi to rozleželo a začaly přicházet nejsilnější pocity.

Postup na olympiádu vám v roce 2019 unikl o jedinou setinu. V běžném životě je setina sekundy v podstatě nic, v plavání ale hodně. Zkoumal jste, kde by se dala nahnat?

Setina není skoro nic, ale v plavání rozhoduje a může udělat takto velký rozdíl. S trenérem jsme to hodně zkoumali na videu, dělali jsme rozbor závodu a zjistili jsme, že ta jedna setina se dá najít téměř kdekoli – třeba na rychlejším startu, rychlejší obrátce, lepším výjezdu. Díky tomuto závodu jsme si s trenérem uvědomili, že nám unikalo hodně detailů.

Olympiádu jste měl na dosah. Mistrovství Evropy, kde jste mohl získat letenku, se ale nakonec o rok posunulo kvůli koronaviru. Štvalo vás to, nebo vám to dalo naopak víc času na přípravu?

Štvalo mě to, protože kromě mistrovství se zrušily i další závody. Bylo pro mě těžké hledat motivaci pro trénink, jelikož jsem neměl po dlouhou dobu kde zkusit, jestli se zlepšuju, nebo ne. Sice jsem měl na trénink více času, ale v „pěkně“ zvláštní době, kdy byly všechny bazény zavřené.

Do bazénu jste nemohl několik měsíců. Jak jste trénink nahrazoval?

Nedostal jsem se do vody skoro tři měsíce. Zrovna jsem se vrátil z dvouměsíčního soustředění v Africe a dva dny po příletu všechno zavřeli. Byl jsem ve velmi dobré formě a pak přišel velký výpadek. Snažil jsem se proto trénovat, co to šlo, alespoň doma, kde jsem si udělal posilovnu, trénoval jsem na airbiku na balkóně a chodil běhat.

Lze simulovat plavání a tempa na suchu?

Plavání nenahradí skoro nic. Stále mi scházel pocit, že jsem ve vodě, a bez toho jsem nemohl trénovat správný záběr nebo aby mi voda neprokluzovala. Dá se to trochu napodobit odporovými gumami, které jsem si přivázal a zkoušel si dělat záběr. Svaly se sice zapojily, ale voda tam i tak velmi chyběla.

Jak dlouho trvalo, než jste se dostal zpátky do formy?

Hodně, hodně dlouho. Plavalo se mi potom hrozně špatně. Je pro mě velmi náročné začínat po dlouhé době bez bazénu, necítím tu vodu, necítím ten záběr a přijde mi, jako bych do vody nepatřil. Trvá řádově několik týdnů, než získám pocit, že plavu dobře.

Přes všechny komplikace jste zvládl vybojovat start na olympiádě. Jaká jste měl očekávání?

Samozřejmě jsem chtěl podat nejlepší výkon a překonat osobní rekord. Nečekal jsem, že bych měl na finále nebo umístění, to rozhodně ne, ale chtěl jsem předvést, že jsem v lepší formě. Nakonec se mi to nepovedlo a svůj cíl jsem nepřekonal. Za osobákem jsem zaostal více než vteřinu, což mě v tu chvíli hodně mrzelo, protože jsem skončil na prahu semifinále. Na začátku jsem vystartoval pomalu a pak už jsem to nemohl dohnat.

Jak se závodilo bez diváků?

Pro mě to tak zvláštní nebylo, protože na plavání v Česku moc lidí nechodí. Navíc jsou plavecké výpravy docela veliké, takže v hledišti seděli plavci, kteří zrovna nezávodili, což nakonec udělalo slušnou kulisu. Ale bylo mi líto, když jsem v televizi koukal na jiné sporty, například na tenis nebo basket, kde byly haly úplně prázdné. Hodně jsem to vnímal také na zahájení, kdy jsme byli na stadionu asi pro 70 tisíc lidí a koukali jsme do prázdných tribun. To bylo dost zvláštní a smutné.

Měl jste na olympiádě nalakovaný jeden nehet na ruce. Co to mělo znamenat?

To byl nápad a taková spontánní akce plavkyně Simony Kubové. Zeptala se mě, jestli nechci na nehet namalovat českou vlajku. A já do toho šel. Namalovala mi ji na oba prsteníčky a vydrželo mi to přes celou olympiádu. Když jsem se rozplavával, tak ostatní plavci zvědavě sledovali, co to tam mám.

Jako vzpomínku na Tokio jste si nechal vytetovat olympijské kruhy.

Jojo, nejdřív jsem si říkal, že je to takové klišé, protože mnoho olympijských sportovců má toto tetování. Na druhou stranu jsem si od malička sliboval, že jestli se dostanu na olympiádu, nechám si je nakreslit. Teď to vnímám jako hezkou vzpomínku na to, že jsem tam byl. Také je to pro mě motivace na Paříž. Každý den se podívám do zrcadla, vidím olympijské kruhy a říkám si, že jsem ještě s plaváním neskončil a chci v Paříži něco ukázat.

S čerstvým tetováním se nemůžete nějaký čas koupat. Dodržel jste rekonvalescenční dobu?

Dodržel, nešel jsem do vody několik dní, aby se mi to zahojilo. Trenér z toho sice moc nadšený nebyl (smích), ale já jsem si alespoň odpočinul.

Jak vypadá váš běžný den?

Skoro každý den začíná tréninkem. Chodím plavat od šesti hodin, od osmi do devíti jsem v posilovně. Potom musím běžet do školy, kde jsem většinou do 14 hodin. Pak mě od 16 do 18 čeká zase trénink a nakonec zajdu ještě do posilovny nebo se protáhnu.

To je několik hodin tréninku denně. Kde je prostor pro studium?

V průměru to dá pět hodin denně, takže je těžké najít nějaký čas na učení. Proto se to snažím vmáčknout, kam se dá. Před školou, večer po tréninku, kdy to jde. Často ale přijdu domů a jdu rovnou spát.

Na jaké pozici je pro vás sport a plavání na stupnici od jedné do deseti?

Určitě na desítce.

A vzdělání?

Vzhledem k tomu, že plaváním se uživit nedá, je pro mě velmi důležité i vzdělání. Plavání má prioritu, ale vzdělání je hned za ním. Řekl bych tak na osmičce (smích).

A co je tedy na devítce?

Na devítce by byl čas strávený s mými blízkými.

Podle čeho jste vybíral vysokou školu?

I tady hrálo roli plavání. Pardubice byly jasná volba, protože tu máme nejlepší bazén v Česku. Navíc tu mám super trenéra, takže jsem nechtěl nikam odcházet. Zajímaly mě informační technologie, které se vyučují na Fakultě elektrotechniky a informatiky, tak jsem to zkusil.

Vrcholový sportovec a IT. To asi není úplně obvyklá kombinace.

To není (smích), ale doufám, že to nějak půjde dohromady a poperu se s tím.

Byl jste na nějakém seznamováku, máte na takové věci vůbec čas?

Nebyl jsem, protože by to pro mě byl výpadek z tréninku, a to je nepřípustné. To by mě trenér hnal (smích). Je pravda, že mi moc času na takové věci nezbývá. Mám jen tréninky, školu a zase tréninky. O víkendech jsem na závodech, anebo jsem rád, že jsem doma a můžu odpočívat. Mám ale spoustu kamarádů u bazénu, takže socializace mi neschází. Vysokoškolský život spojený s večírky si ale budu muset rozhodně odpustit. Nedávno mi psali kluci, jestli nepůjdu na Příliv, tak jsem jim musel odpovědět, že mám v šest ráno trénink, takže bych to nezvládl.

Na vašem instagramu mě zaujala jedna věc. Co je to heršl?

Musím přiznat, že na to se mě ještě nikdo nezeptal (smích). Když jsme s kluky z juniorské reprezentace jezdili na soustředění, vymýšleli jsme, čím bychom se mohli zabavit. Tehdy jsme někde v domácích potřebách našli záchodový zvon. Bylo nám zhruba 14, takže nám to přišlo hrozně vtipné. Pak s námi jezdil na všechna soustředění a závody a fotili jsme se s ním, vytvořili jsme mu vlastní instagram a dokonce jsme ho začali fotit se známými plaveckými osobnostmi. Máme jeho fotku třeba s Katinkou Hosszú, László Csehem a podobně. Všichni na nás nejdříve tak zvláštně koukali, ale nakonec se vyfotili.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Česko se dlouhodobě potýká s nedostatkem zdravotních sester a kvalifikovaných zdravotníků. Pokud se jich nezačne vzdělávat více, může být naše zdravotnictví za 15 až 20 let v obrovských problémech. Potvrzují to výsledky společného projektu Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice a Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické. Jaké komplikace hrozí do budoucna a co může negativní vývoj ve zdravotnictví změnit?

Odborníci z obou vysokých škol pracovali s daty Ústavu zdravotnických informací a statistik, Českého statistického úřadu a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Z této metodiky vyplývá, že nízký počet absolventů nepokryje generační obměnu, když odejdou nejsilnější ročníky narozené v 70. letech. Tím, jak populace stárne, bude zdravotnický personál chybět nejen v nemocnicích, ale i v sociálních službách.

„Jen na udržení stávajícího počtu bychom potřebovali do praxe posílat dvojnásobek absolventů. Pokud se nebude vzdělávat více všeobecných sester a dalších zdravotníků, pak se za patnáct let dostaneme do situace, že nemocnice nebudou schopny zajistit odbornou ošetřovatelskou péči. Můžeme se tak dostat ke kolapsu ve zdravotnictví i bez další pandemie,“ říká děkanka Fakulty zdravotnických studií Jana Holá.

Dlouhodobé statistiky

Ve srovnání s evropskými zeměmi se Česká republika v Evropě dostala až na poslední příčky v počtech vzdělávaných sester a nelékařského zdravotnického personálu. Podle statistik připadlo v České republice v první polovině 90. let na 100 tisíc obyvatel 60 absolventů, od roku 2006 padají čísla rapidně dolů a nyní se dostáváme na hodnoty 14 absolventů na 100 tisíc obyvatel ročně. Podle OECD jsou tyto hodnoty právě nejnižší u nás a v Mexiku.

Ve srovnání EU jsou i sousední země na tom lépe. Na Slovensku mají dvakrát více absolventů, v Německu čtyřikrát a v Rakousku je počet absolventů téměř sedmkrát vyšší (96). Podle odborníků naše vysoké školy a vyšší odborné školy aktuálně nejsou schopné vychovat tolik sester, aby následně nahradily ty, které budou odcházet kvůli seniorskému věku. Generační obměna by za současného stavu trvala neuvěřitelných 55 let a sestry by musely sloužit až do svých 75 let. Výsledkem společného projektu dvou vysokých škol je tedy návrh metodiky pro optimalizaci počtu studentů, respektive absolventů studií všeobecných sester.

Velký zájem o studium

O vysokoškolské studium zdravotnických oborů je přitom velký zájem. Během pandemie se zvýšila prestiž a potřebnost i jistota zdravotnického povolání, což jistě také přispělo ke skokovému nárůstu počtu přihlášek. Vysoké školy ale nejsou schopné přijmout o mnoho větší počet studentů než nyní. Například na Fakultu zdravotnických studií Univerzity Pardubice letos dorazil rekordní počet přihlášek, až o téměř 40 procent byl větší zájem o studium zdravotnických studijních programů. „Nejvíce se maturanti hlásili do studijních programů Všeobecná sestra, kde byl nárůst až 50 procent, a Zdravotnický záchranář. Pandemie jasně ukázala význam a potřebnost nelékařských profesí,“ uvádí Jana Holá, podle které se nedostatek sester řeší více než deset let.

Největší překážkou, proč vysoké školy nemohou přijímat více studentů, jsou nedostatečné kapacity, resp. finance. Při nárůstu počtu studentů potřebují například vybavit další odborné učebny, kde mohou studenti pracovat s modely a simulovat na nich zdravotnické výkony a zákroky, potřebují také zdravotnický materiál. Je nutné finančně ohodnotit i další akademiky pro výuku. Musí zaplatit mentorky v praxi, které vzdělávají budoucí zdravotníky. „Je důležité, aby naši absolventi byli profesionály ve svém oboru a byli dobře připraveni,“ říká Jana Holá z Univerzity Pardubice.

Zodpovědnost za české zdravotnictví má v rukou stát. Vysoké školy nejnověji apelovaly na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a na ministerstvo zdravotnictví, která by se změnami ve vzdělávání všeobecných sester měla zabývat. „Stát dnes strategicky podporuje vzdělávání učitelů i lékařů. Chceme-li ale udržet počet všeobecných sester k počtu lékařů alespoň ve stávajícím poměru 2:1, aktuální produkce sester to neudrží, musí stát zasáhnout také ve prospěch studií sester. Školy to samy nevyřeší,“ zdůrazňuje děkanka Holá. Podle ní zejména proto, že přicházejí silnější ročníky uchazečů a zájem o zdravotnická studia nepoklesne. I když třeba nebude tak vysoký jako letos, uchazečů se hlásí stále více, než je škola schopna přijímat.

•  Ročně ze škol v ČR vychází 1 500 až 1 600 všeobecných sester
•  ČR má 14 absolventů na 100 tisíc obyvatel za rok
•  Až 50% nárůst uchazečů v oboru Všeobecná sestra zaznamenala FZS
•  Letos na FZS dorazilo 1 148 přihlášek ke studiu
•  Z toho 457 přihlášek směřovalo na obor Všeobecné ošetřovatelství

*FZS (Fakulta zdravotnických studií)

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.