Další úspěch má na kontě Univerzita Pardubice. Práce studentek filozofické fakulty zaujaly na celorepublikové historické soutěži.

„Každý z nás se měl natočit a poslat prezentaci se svými videi anebo s hlasovými nahrávkami. Pak se sešla komise a vybrala vítěze. Bylo to kvůli pandemii trochu jednodušší. Nemusely jsme mluvit před mnoha posluchači. Nahrávaly jsme v soukromí pokoje,“ říkají Veronika Hřebíková a Zdeňka Horáčková.    

Cizí jazyk dal zabrat

Veronika brala druhé místo za příspěvek Císařský vyslanec Josef Klement z Kounic na cestě po jižním Švédsku a východním pobřeží Dánska v létě roku 1776. „Sama velice ráda cestuju a zajímám se o raný novověk. Chtěla jsem proto tyto záliby v tématu sloučit,“ říká.

Musela k tomu provést analýzu francouzsky psaného deníku. „Jednalo se o cizí jazyk, který ovládám spíš pasivně. Navíc šlo o jazyk 18. století s archaickými výrazy, pozměněnou gramatikou, což mě potrápilo.“ Veronika si zároveň odnesla zvláštní ocenění jako autorka druhé nejlepší práce v soutěži o Cenu Josefa Šusty.

Zdeňka se zase prosadila studií Kardinál Ditrichštejn a jeho vztahy k římské kurii ve světle dopisů tří papežských nunciů. „V Římě jsem strávila půl roku. Trochu jsem se naučila, ale taky spíš pasivně. Při studiu italské korespondence jsem narážela na stejná úskalí, ale byla to zábavná práce.“ 

Nakopnutí v kariéře

Studentská vědecká konference Historie má tradici od počátku 90. let minulého století. Každé historické pracoviště na ni může vyslat maximálně dva zástupce. Pardubičtí vysokoškoláci se pravidelně dostávají do první desítky.

Z účastníků této soutěže se často rekrutují doktorandi. Úspěšné příspěvky se dostávají do odborného časopisu. Veronika se Zdeňkou jsou z úspěchu nadšené. Momentálně dokončují magisterské studium a na soutěži se prezentovaly svými bakalářskými pracemi.

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice.

Na přesném datu narození Boženy Němcové se badatelé neshodují, jedno možné, a užívané, ale připadá na 4. února. V roce dvěstěprvních narozenin se spisovatelku, jejíž díla jsou „povinnou četbou“ české literatury, pokusila přiblížit televizní minisére Božena. Svůj pohled na dílo Němcové i obrazy jejího manželského života přidali v rozhovoru pro Studio 6 také historička se zaměřením na gender history devatenáctého století Milena Lenderová a literární historik Ivo Říha. Oba působí na Univerzitě Pardubice. 

Paní profesorko, co jste považovala za zásadní, aby minisérie Božena ukázala o životě a uvažování Boženy Němcové? 

Milena Lenderová: Autorky scénáře i režisérka pojaly Boženu Němcovou jako plnokrevnou bytost. Snažily se ukázat všechny fazety její složité osobnosti, ukázali ji jako manželku, matku i milenku, což k jejímu osudu patřilo, i jako ženu velmi společenskou, temperamentní, ale v závěru i jako ženu nemocnou, která zoufale zápasila s nemocí, na kterou tehdy nebyly léky. Ocenila jsem také, že autorky scénáře důkladně přečetly všechno, co k Boženě Němcové patřilo, tedy nejen její dílo, ale i její veškerou korespondenci a to, co o ní bylo napsané.

Co bylo na životě Boženy Němcové tak inspirující,  že to oslovuje i generace žijící v jiném století?

Milena Lenderová: Vymykala se osudu ženy. V době, kdy žila, platil ještě rakouský občanský zákoník z roku 1811, kde žena byla doslova přívěskem muže. To znamená, že byla něčí dcerou a pak něčí manželkou. Sama nemohla skoro nic, nemohla rozhodovat o dětech, nemohla hospodařit s financemi. Navíc měla muže následovat do místa jeho pobytu.

Božena Němcová de facto porušovala zákony, ale činila tak s přesvědčením o svobodě, a to může inspirovat. Společnost byla vůči ženám zoufale nespravedlivá a ona se tomu docela úspěšně, aspoň v určité fázi svého života, vzpírala. Nechci z ní dělat feministku, o feminismu můžeme mluvit až o generaci později, ale přece jen ženská otázka je v jejím životě a z části i v jejím díle přítomna.

Pane doktore, jak byste charakterizoval její styl psaní?

Ivo Říha: Toho už se ujali moji slavní předchůdci, v první řadě mě napadá Jan Mukařovský, který napsal ve dvacátých letech studii s výmluvným názvem Pokus o slohový rozbor Babičky Boženy Němcové. Tam si klade jasnou otázku: Čím je její styl, na první pohled běžný, nevýjimečný, tak uchvacující? A dochází k tomu, že v podstatě si Němcová nebo její vypravěčka dokázala všímat detailů. Jedná se o to, jak s nimi pracovala a jak je ve vyprávění řadila.

Můžeme to ilustrovat na scéně, kterou všichni známe, kdy babička přijíždí na Staré bělidlo, je vítána, děti ji obklopují. Jan Mukařovský nám ukazuje, v čem spočívá „fígl“ Boženy Němcové – současnost rozložená v posloupnosti. Detaily, které se odehrávají během několika vteřin současně, ona rozepisuje po sobě takovým způsobem, že čtenář má pocit, že se ocitá uvnitř scény. Ne, že ji vidí před sebou, ale že ji spoluprožívá. Chtělo by se říct laicky, že její vyprávění dosahuje 3D efektu.

Babička je silně zidealizovaný příběh. Němcová ji psala, když zemřel její synek Hynek. Projevila se tato ztráta na knize? 

Ivo Říha: Víme dobře, v jakém období Babička vznikala. Když to srovnáme s tím, co Boženu Němcovou jako matku v té době potkalo, tak je nepochybné, že ztráta syna se do psaní Babičky promítla. Nemyslím si ale, že je to možné vidět tak zjednodušeně, že se jednalo o terapeutické psaní, vypisování se ze žalu. Motivace k napsání Babičky byla mnohovrstevnatá. Nešlo jen o vnitřní potřebu, Němcová čelila i vnějším tlakům tehdejší vlastenecké společnosti. Babička není kopií dětství Barunky Panklové, je to vzpomínka modelovaná tak, jak by chtěla, aby vzpomínka vypadala. 

Jak zásadně ovlivnil život Němcové, ale i její spisovatelskou kariéru sňatek z rozumu s Josefem Němcem?

Milena Lenderová: Josef Němec ji přivedl k tomu, že si začala považovat českého národa, češtiny, české literatury a cítila se být českou spisovatelkou. Coby spisovatelkou se s ní tak trošku chlubil, ale že by její psaní vědomě podporoval, to nespadalo do dobového konstruktu dobré manželky. Dobrá manželka měla být doma, mít domácnost v pořádku, neměla utrácet a neměla sedět u psacího stolku a „flákat se“.

Pravda je, že díky němu se dílo a většina písemností Boženy Němcové dochovaly. To je jeho nesporná zásluha, ale jako manžel i otec odpovídá autoritativnímu obrazu hlavy rodiny, který modeloval zmíněný zákoník z roku 1811. Tolerance rozhodně nebyla jeho silnou vlastností, k ženě se choval hrubě. I k dětem se choval tvrdě, tam byl docela výrazný rozdíl: Němcová si přála, aby její děti byly vzdělané, za jakoukoliv cenu, Němec na toto dvakrát neslyšel. Myslím, že v seriálu byla role Josefa Němce velmi dobře obsazená i dobře napsaná. Skutečně plastická postava se všemi klady i zápory. 

Kromě toho, jak byl Josef Němec vykreslen v seriálu, projevoval také velkou dávku tolerance? Vůči mimomanželským vztahům Boženy Němcové. Proč nenašla lásku v manželství?

Milena Lenderová: Myslím, že to bylo především tím, že to byly dvě diametrálně rozlišné povahy. Němec byl racionální, rázný, až hrubý, ona byla snivá, odchovaná německou romantickou literaturou. Němec byl praktický, ona pro praktický život navzdory matčině přísné výchově moc smyslu neměla. Úplně jiný názor měli na výchovu dětí. Němcová byla jednou z prvních liberálních matek, respektovala děti jako autonomní bytosti.

A pokud jde o nevěry, to by netoleroval, nejen v její době, žádný manžel. To bylo pokoření, doklad manželského selhání z jeho strany, navíc problematické bylo, že Němcová se svými láskami nijak netajila, takže vlastenec Němec chodil s poměrně mohutným parožím, což mu logicky muselo vadit. 

Babička i povídky bývaly povinnou četbou. Kterým dílem by středoškoláci měli začít, aby Boženu Němcovou poznali jako spisovatelku?

Ivo Říha: Začnu u vysokoškoláků. Jednoznačně to beru přes korespondenci. Představit Boženu Němcovou jako živou, skutečnou bytost a nátěr povinné četby učebnicové autorky z ní pomalu začít snímat. Doporučovat Němcovou mladším čtenářům je složitější, na to odborník nejsem, ale rozhodně bych neřekl, že Babičku je možné předložit dítěti na základní škole bez jakéhokoliv komentáře a spoléhat na to, že ji přijme. Na seznámení s Němcovou by pro mladší děti rozhodně byly vhodnější pohádky a povídky. 

Zdroj: Česká televize 

Většina z 900 studentů Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice se zapojila do pomoci s bojem proti covidu a pomáhá ve zdravotnických zařízeních. V době pandemie doplňují vysokoškoláci chybějící personál v nemocnicích, v domovech pro seniory, ale i v laboratořích. Mnozí z nich se už stali kmenovými zaměstnanci.

„Naše studenty obdivuji, zvládají studium včetně odborné praxe, a ještě mají sílu pomáhat. Moc si vážíme jejich práce a snažíme se je podporovat přizpůsobením výuky a při plnění studijních povinností,“ říká děkanka Fakulty zdravotnických studií doc. Jana Holá.

Vysokoškoláci nastoupili do zdravotnických zařízení, aby pomohli s péčí o pacienty a klienty zdravotnických center. Zapojili se formou dobrovolnictví, uzavřeli dohody nebo plní odbornou praxi. Například právě v průběhu povinných praxí uzavřelo mnoho studentů s nemocnicemi pracovní poměr. „V této situaci se ukázalo, že nelékařští zdravotničtí pracovníci jsou nenahraditelní. Naši studenti jsou do praxe dobře připraveni a ve zdravotnických zařízeních jsou vítanými členy zdravotnických týmů,“ dodala děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice doc. Jana Holá.

Budoucí všeobecné sestry, porodní asistentky, zdravotničtí záchranáři, radiologičtí asistenti a zdravotně sociální pracovníci, ti všichni pomáhali a pomáhají nejen v jednotlivých nemocnicích společnosti Nemocnice Pardubického kraje, a.s., ale i v dalších nemocnicích, domovech seniorů nebo v laboratořích.

Například studentka třetího ročníku oboru Zdravotně-sociální pracovník Romana Zittová začala pracovat v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež nejdříve jako dobrovolník. Když bylo potřeba její pomoci více, uzavřela dohodu.„V první vlně jsem vypomáhala v charitním šatníku, a teď se věnuji především dětem, se kterými plním úkoly z online výuky. Velkou výhodou studia jsou praxe, kde jsem si dala plno věcí do souvislostí,“ říká studentka Romana Zittová.

Za pomoc studentů poděkovalo Fakultě zdravotnických studií např. vedení Nemocnice Nového Města na Moravě a vyjádřilo přání, aby se studentky staly členy zdravotnických týmů trvale: „Studentů si nesmírně vážíme. Bez jejich pracovního nasazení a obětavosti bychom situaci zvládali jen s velkými obtížemi.“ Nemocnice Pardubického kraje zase ocenila, že v průběhu praxe uzavřelo mnoho studentů s nemocnicí pracovní poměr.

Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice vznikla v roce 2007. Aktuálně má více než 2 300 absolventů a více než 900 studentů. Do praxe připravuje nelékařské zdravotnické odborníky v pěti bakalářských studijních programech: Porodní asistence, Všeobecné ošetřovatelství, Radiologická asistence, Zdravotně sociální péče a Zdravotnické záchranářství, a ve třech navazujících magisterských programech: Specializace v ošetřovatelství - Perioperační péče, Specializace v porodní asistenci - Perioperační péče, a programu Ošetřovatelství (obor Ošetřovatelská péče v interních oborech).

Více informací lze najít na webu studuj.upce.cz nebo Fakulta zdravotnických studií | Studuj UPCE.

Pardubice 3. února 2021                                                                        

Mgr. Martina Macková

vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

Historik Miroslav Šedivý z Fakulty filozofické, Jan Vojtěchovský z Fakulty restaurování a další tři vědci z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice získali podporu Grantové agentury České republiky na řešení projektu.

Kromě prof. Šedivého budou na svých projektech pracovat prof. Michal Holčapek, který řeší „Spojení vícerozměrné chromatografie a hmotnostní spektrometrie v kvantitativních přístupech pro detailní charakterizaci lipidomu lidské plazmy“, prof. Aleš Růžička s výzkumem nazvaným „Dusíkaté ligandy pro prvky nepřechodných kovů - objemnější, konjugovanější a reaktivnější“ a Dr. –Ing. Jan Macák, který zkoumá „Syntézu TiO2 nanotrubicových vrstev o velké ploše pro efektivní fotokatalytickou degradaci polutantů v plynné fázi a virů“. Podporu pro projekt „Barokní nástěnná malba mezi teorií a praxí“ získal ve spolupráci s AV a MU také Mgr. art. Jan Vojtěchovský. V dalších letech se bude soustředit na výzkum pracovních postupů a technik nástěnných maleb v českých zemích 17. a 18. století, ze kterého vzejde také monografie.

Projekt prof. Šedivého s názvem „Německá reakce na nejistotu v mezinárodních vztazích: Němci a Evropa mezi psaným právem a právem silnějšího 1839–1853" si klade za cíl analyzovat reakce německé společnosti na porušování mezinárodního práva.

V následujících třech letech se profesor Šedivý ponoří do studia vydaných i nevydaných pramenů v evropských archivech a knihovnách. Z obsahu diplomatické i osobní korespondence, politických pamfletů a novin, deníků, pamětí a cestopisů se pokusí pochopit složitou interakci mezi mezinárodní politikou a vývojem německé společnosti.

„Vycházím z předpokladu, že i v polovině 19. století kvalita vztahů mezi státy a národy ovlivňovala postoje lidí podobně jako otázka osobních svobod, hospodářského blahobytu či podílu na moci,“ říká prof. Miroslav Šedivý. 

V rámci teritoria Německého spolku, který byl založen roku 1815 a zahrnoval i české země, se projekt pokouší prokázat, že již tehdy přitahovaly události v Evropě a zámoří pozornost nejen politických a diplomatických elit, ale i vzdělaných příslušníků střední třídy. Dané postoje vyústily v různorodé reakce od participace v mírovém hnutí až po příklon k agresivnímu nacionalismu a imperialismu.

Mezinárodní krize a omezené válečné konflikty, dnes většinou zapomenuté, se tak staly významným faktorem formujícím světonázor mnoha osob. Ty se pak pod jejich vahou čím dál tím více klonily k názoru, že není déle možné důvěřovat psanému právu. V důsledku toho rostl tlak na vytvoření mocného Německa s početnou armádou a teritoriální expanzi v Evropě i zámoří. Vše později vedlo k sjednocení Německa, závodům ve zbrojení a rozmachu imperialismu a kolonialismu. Tragickým vyústěním pak bylo vypuknutí první světové války v roce 1914.

„Tento proces byl českými i zahraničními historiky, politology a experty na dějiny mezinárodního práva doposud opomíjen, třebaže mu nelze upřít aktuálnost s ohledem na ruskou anexi Krymu, rostoucí ambice Číny, přetrvávající nestabilitu na Blízkém východě či chřadnoucí vztahy mezi EU a USA,“ dodává prof. Miroslav Šedivý.

K porušování mezinárodní práva a jeho velmi selektivnímu výkladu se vyjádřil i německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Podle něj se svět rok od roku vzdaluje od mezinárodní mírové spolupráce, a naopak upadá do destrukce.

Pro české prostředí je důležitá skutečnost, že tento geopolitický kontext ovlivňoval vztahy mezi Němci a Čechy: v reakci na sílící panslavismus považovalo německé etnikum své slovanské sousedy za potenciální pátou kolonu Ruska. V tomto směru může projekt nabídnout nový pohled na dějiny česko-německých vztahů ve sledovaném období.

Projekt získal podporu Grantové agentury České republiky ve výši 2,5 milionu korun.

prof. PhDr. Miroslav Šedivý, Ph.D. (*1980)

Studoval na univerzitách ve Vídni, Mnichově a Newcastlu, aby nakonec v roce 2008 získal doktorát na FF UK, kde také o dvanáct let později úspěšně prošel řízením k jmenování profesorem v oboru obecné dějiny a světové dějiny. V letech 2008–2020 působil na FF ZČU, aby se poté stal kmenovým zaměstnancem Ústavu historických věd Univerzity Pardubice. Vědecky hostoval na Ruské státní univerzitě humanitních věd v Moskvě, Humboldtově univerzitě v Berlíně a opakovaně na Vídeňské univerzitě, kde také na jaře 2017 přednášel. Na podzim téhož roku vyučoval na univerzitě v Klagenfurtu, v následujícím letním semestru pak na Univerzitě v Lodži a v akademickém roce 2019–2020 byl hostujícím profesorem na Univerzitě v Hildesheimu. Je autorem anglicky psaných monografií Metternich, the Great Powers and the Eastern Question (Plzeň: ZČU, 2013), Crisis among the Great Powers: The Concert of Europe and the Eastern Question (Londýn: I.B.Tauris, 2017), The Decline of the Congress System: Metternich, Italy and European Diplomacy (Londýn: I.B.Tauris, 2018) a Si vis pacem, para bellum: The Italian Response to International Insecurity 1830–1848 (Vídeň: ÖAW, v tisku). V českém jazyce dosud vydal knihy Krvavá odyssea: Řecký boj za nezávislost 1821–1832 (Praha: Epocha, 2011), Zrod německého nacionalismu (Plzeň: ZČU, 2013), O švestky a brambory: Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779 (Praha: Epocha, 2018) a jako spoluautor Egypt v době Muhammada Alího (Praha: SET OUT, 2010). Pravidelně publikuje ve sbornících, kolektivních monografiích a českých i zahraničních odborných časopisech, mimo jiné v European History Quarterly, Journal of Modern Italian Studies, Austrian History Yearbook, British Journal of Middle Eastern Studies, Middle Eastern Studies, European Review of History, Central European History, Slavonic & East European Review a International History Review. Za popularizaci historie obdržel ceny Miroslava Ivanova a Egona Erwina Kische.

S ohledem na prokázaný výskyt koronaviru na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice vydává děkan opatření, kterým prodlužuje zkouškové období zimního semestru akademického roku 2020/2021 do 26. 2. 2021.

• Opatření platí pro všechny předměty vyučované na FF UPa a pro studenty všech studijních programů ve všech ročnících.
• Elektronické zápisy předmětů probíhají standardně dle Pokynu č. 1/2021 Elektronické zápisy předmětů letního semestru akademického roku 2020/2021.

Výuka v letním semestru bude probíhat od 15. února 2021

Pardubice, 1. února 2021
děkan FF UPa

Technologie společnosti Microsoft, které během pandemie používají studenti a pedagogové při online výuce, jsou praktickou ukázkou úspěšné spolupráce Univerzity Pardubice se světovou organizací. Projekt UPCE – moderní univerzita byl navíc zvolen jako nejlepší z České republiky.

Úspěch v rámci programu Voice of the Customer (VoC) dokládá vysokou úroveň práce v online prostředí na univerzitě. Koncem loňského roku oslovil český tým společnosti Microsoft pracovníky Centra informačních technologií a služeb Univerzity Pardubice a nabídl jim spolupráci při přípravě případové studie. „Naši univerzitu zástupci firmy vnímají jako průkopníka v oblasti využívání cloudových technologií společnosti Microsoft,“ uvedla vedoucí Centra informačních technologií a služeb Ing. Olga Klápšťová.

Výsledkem dlouhodobé spolupráce univerzity a společnosti Microsoft je využívání řady moderních technologií zaměstnanci i studenty univerzity – od online prostředí podporujícího distanční výuku a vzdálenou práci, přes řešení pro podporu rozhodovacích procesů na univerzitě až po množství bezpečnostních technologií chránících identity uživatelů, jejich zařízení i infrastrukturu univerzity. To vše přispívá k zajištění moderního, otevřeného, ale současně i bezpečného akademického prostředí. Z těchto důvodů byla spolupráce s Univerzitou Pardubice nominována do programu VoC, jako jediná v rámci akademického prostředí v České republice, a má potenciál k rozšíření i do dalších univerzit a organizací.

Společnost Microsoft vznikla v roce 1975 v americkém Washingtonu. Její softwarové produkty a cloudové služby jsou velmi rozšířené. Misí společnosti je: „to empower every person and every organization on the planet to achieve more“.

Na podzim jsme Vás informovali o tom, že se Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice znovu zapojila do pomoci v nouzovém stavu, a to nejen prostřednictvím našich studentů, kteří nastupovali jako dobrovolníci do nemocnic a ostatních zdravotnických zařízení, ale i přímo testováním vzorků indikovaných pacientů na onemocnění COVID-19 na fakultě.

Testování vzorků metodou PCR probíhalo na Katedře biologických a biochemických věd FChT ve dvou etapách korespondujících s první a druhou vlnou pandemie koronaviru, a to na jaře a na podzim loňského roku. Odborná analýza vzorků odebraných v Pardubické nemocnici probíhala ve speciální laboratoři s vyšším stupněm biologické bezpečnosti (tzv. BSL-3), která byla v březnu 2020 pro tento účel plně zprovozněna.

V prvním období, které probíhalo od dubna do července 2020, bylo dle potřeb nemocnice otestováno celkem 298 vzorků, z nichž byl podíl pozitivních vzorků zhruba 7%. Ve druhém období probíhajícím od září 2020 až do ledna 2021 bylo otestováno téměř desetkrát tolik vzorků, konkrétně 2689, a rozdíl byl především v daleko vyšším zastoupení vzorků pozitivních na onemocnění COVID-19 (průměrně 43,4%).

Na konci ledna bylo testování na základě zhodnocení aktuální situace dohodou ukončeno. Fakulta chemicko-technologická UPa i Nemocnice Pardubického kraje si této spolupráce velmi váží a shledávají ji oboustranně prospěšnou. V rámci výpomoci byla i stanovená cena za jeden analyzovaný vzorek výrazně nižší, než se v dané období pohybovala aktuální cena v resortu zdravotnictví.

Pracovníkům podílejícím se na testování děkan FChT koncem září udělil za jejich nemalé zásluhy „Stříbrnou medaili za vynikající práci pro fakultu“, kterou si právem zaslouží. Všem členkám testovacího týmu touto cestou děkujeme a přejeme jim mnoho zdraví a úspěchů do dalšího období!

Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D.
Katedra biologických a biochemických věd

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Studentka Simona Hurníková absolvovala obor Laboratorní asistent na Střední zdravotnické škole v Ústí nad Labem. Po té nastoupila na Fakultu chemicko – technologickou Univerzity Pardubice do bakalářského studijního programu Speciální chemicko-biologické obory, obor Zdravotní laborant. V rámci výpomoci v nouzovém stavu se aktivně zapojila jako brigádník v Laboratořích lékařské genetiky a.s. v Pardubicích. V souvislosti s neuspokojivě se vyvíjející situací ohledně pandemie koronaviru jsme jí položili několik otázek, které předkládáme.

Kde konkrétně jste v Laboratořích LG působila?

Jak již bylo v úvodu zmíněno, pomáhám v Laboratořích lékařské genetiky v Pardubicích v blízkosti Polikliniky KOLF, a to jak v odběrovém místě, tak přímo v klinické laboratoři.

Co Vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila k této činnosti?

Jelikož jsem vystudovala obor Laboratorní asistent na SZŠ v Ústí nad Labem, tak jsem se domnívala, že mám s prací v laboratoři již zkušenosti, proto jsem svou pomoc hodlala nabídnout a rozšířit si tak své dovednosti. Vzhledem k neuspokojivě se vyvíjející pandemické situaci a totální vytíženosti zdravotnického personálu jsem o této nabídce ani na chvilku nezapochybovala. Navíc mě lákala možnost vyzkoušet si analyzovat vzorky potenciálně pozitivní na přítomnost viru SARS-CoV-2, způsobující onemocnění COVID-19, které je již téměř rok skloňováno ve všech pádech a snad i ve všech jazycích celého světa.

Co Vás na práci nejvíce zaujalo?

Mile mne překvapila moderně a vysoce specializovaně vybavená laboratoř, kterou Laboratoře LG mohou pro testování nejen na přítomnost koronaviru nabídnout. Laboratoře LG primárně, jak už z názvu vyplývá, nabízí klinické zjišťování genetického rizika různých vad a dědičných chorob. Svými moderními metodami a přístupy mohou napomoci diagnostikovat vrozené vývojové vady, geneticky podmíněné choroby, ale také predikovat jejich riziko. Zároveň společně s aktuálním testováním vzorků na přítomnost koronaviru, souběžně vyšetřují i nosičství určitých dědičných onemocnění. Laboratoře LG jsou tvořeny ambulancí klinické genetiky a genetickou laboratoří. Velmi mile mě překvapil přístup kolektivu laboratoře, který mne vstřícně a ochotně přijal mezi sebe. Komplexní proces analýzy vzorku, který se skládá z několika po sobě jdoucích dílčích kroků počínaje odběrem, samotnou analýzou a konče vydáváním výsledků pacientům, mne též zaujal a rozšířil moje znalosti a dovednosti v této oblasti.​

Jaká byla největší úskalí Vašich aktivit, a naopak co Vám připadalo snadnější?

Nejtěžší pro mne bylo zvyknout si být v ochranných pomůckách třeba i celých pět hodin. Vzhledem k tomu, že v laboratořích pracujeme s vysoce infekčním materiálem, musíme na sobě mít ochranný oblek, respirátor, štít a také dvojí vrstvu rukavic. Dále bylo těžké zvyknout si na velmi rychlý proces odběru vzorku. V odběrovém místě se totiž Laboratoře LG snaží pracovat efektivně tak, aby se před odběrovým místem netvořily žádné fronty a pacienti byli rychle odebráni. I když v této laboratoři pracuji pod odborným dohledem, tak je občas náročné zpracovat velké množství odebraných vzorků. Musím být plně soustředěna a koncentrována, abych neudělala chybu v podobě záměny vzorků. Díky tomu, že mám již s prací v laboratoři zkušenosti ze střední a vysoké školy, byla pro mě celkem snadná manipulace s laboratorními pomůckami a přístroji, které jsem obsluhovala. Také odběr a vyhodnocování vzorků pomocí antigenních testů a rapid testů pro mě nebylo těžké. A navíc práce v tak skvěle fungujícím kolektivu byla pro mne velkou podporou a motivací!

Jaké podněty Vám tato aktivita přinesla do života a do Vašeho profesního růstu?

Kromě analýzy vzorků na přítomnost viru SARS-CoV-2 jsem měla možnost vidět i nejrůznější genetická vyšetření, což mě velice zaujalo, a také otevřelo další možnosti mého příp. nasměrování v mé budoucí profesi. Díky této příležitosti jsem zjistila, že by se mi práce v genetické laboratoří velmi líbila.

Věřím, že se situace ohledně pandemie nakonec uklidní, a že dojde k úspěšnému zotavení převážné většiny pacientů, kteří byli touto nemocí nepříjemně zasaženi. V pomoci druhým vidím smysl a po těchto zkušenostech ji vnímám jako své životní poslání.

Simona Hurníková
studentka fakulty

Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka fakulty

Webinář je určen pro všechny, kteří si chtějí projít základy tvorby kurzu v systému LMS Moodle!

Obsahem je základní orientace v systému, založení a nastavení parametrů kurzu, vč. správy kurzu, tvorba studijních materiálů kurzu (kniha, popisek, soubor, složka, stránka, URL) a tvorba činností v kurzu (dotazník, fórum, chat, úkol, úvod do činnosti test).

Pro školení jsou vypsané dva termíny, 9.2. a 11.2. 2021 vždy v čase 10 – 14 hodin. Přihlášení zde.

Celkem osm osobností Univerzity Pardubice se loni dostalo mezi nejcitovanější vědce světa. Seznam 2 procent nejcitovanějších vědců ze všech oborů obsahuje 160 tisíc jmen a na konci roku ho zveřejnili analytici Stanfordovy univerzity.

V seznamu je také jméno rektora Univerzity Pardubice prof. Jiřího Málka. Dalšími nejcitovanější vědci univerzity jsou prof. Filip Bureš, prof. Petr Hájek, prof. Michal Holčapek, prof. Pavel Jandera, Dr. Jan Macák, Ing. Roman Svoboda a prof. Svatopluk Zeman.

Zveřejněná data ukazují, jak si vědci stojí v celé své kariéře, a jaké byly jejich výsledky v loňském roce. Z českých institucí se do žebříčku dostalo 359 výzkumníků. Informace zahrnují kategorie jako je h-index, absolutní počet článků, na nichž se vědci za rok 2019 podíleli a všech publikovaných článků od roku 1960. Vědce, které zahrnuje databáze Scopus, sestavili experti PLoS Biology, se Stanford University a společností Elsevier.

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek se zabývá fyzikální chemií, problematikou strukturní relaxace nekrystalických materiálů, kinetikou růstu krystalů v podchlazených kapalinách a viskozitou chalkogenidových sklotvorných systémů. Hlavním oborem působení prof. Ing. Pavla Jandery, DrSc. z Fakulty chemicko-technologické je analytická chemie: analytické separace, vysokoúčinná kapalinová chromatografie a programované a vícerozměrné chromatografické techniky. Dr.-Ing. Jan Macák pracuje jako vedoucí vědecký pracovník v Centru materiálů a nanotechnologií Fakulty chemicko-technologické. Jeho výzkum se soustřeďuje na vývoj nových nízkodimenzionálních struktur (jako např. nanotrubic, nanovrstev, nanovláken), které se využívají např. v solárních článcích, katalyzátorech, bateriích. Prof. Ing. Filip Bureš, Ph.D. se věnuje organické chemii a ve svém vědeckém bádání se zaměřuje na konjugované organické molekuly a studium jejich fundamentálních fyzikálně-chemických vlastností. Prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. se jako analytický chemik zabývá lipidomickou analýzou, která slouží k včasné detekci některých druhů rakoviny. Prof. Ing. Svatopluk Zeman, DrSc. se zaměřuje na studium iniciační reaktivity energetických materiálů a vývoj emulzních trhavin. Ing. Roman Svoboda, Ph.D. je vědeckým pracovníkem na Katedry fyzikální chemie. Oborem prof. Ing. Petra Hájka, Ph.D. z Fakulty ekonomicko-správní je umělá a výpočetní inteligence, zejména fuzzy systémy.

V paralelně zveřejněném seznamu, který odkazuje na celkový počet citací v celé kariéře vědců, jsou další tři jména z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. Prof. Andréa Kalendová, prof. Ladislav Novotný a prof. Karel Vytřas. Prof. Andréa Kalendová je vědkyní na Ústavu chemie a technologie makromolekulárních látek se zaměřením na nátěrové hmoty a ochranu materiálu, prof. Ladislav Novotný je akademickým pracovníkem Ústavu environmentálního a chemického inženýrství a zabývá se především využitím elektrochemie v ochraně životního prostředí a prof. Karel Vytřas působil na Katedře analytické chemie. V loňském roce mu rektor univerzity udělil in memoriam stříbrnou Medaili za zásluhy o Univerzitu Pardubice („pro meritis“) za významný přínos k rozvoji elektrochemie na Univerzitě Pardubice.