Published: 14.04.2020
Studuje prvním rokem Fakultu elekrotechniky a informatiky. Je přesvědčený, že technologie a vývoj s tvrdou prací nás může zachránit. Koneckonců právě to Michael Coubal nyní zkouší, když kvůli ochraně sebe a svých blízkých před koronavirem začal na 3D tiskárně vyrábět respirátory. Jimi na začátku pomohl kolínské nemocnici, kterou zásobuje dodnes. Teď jeho tiskárny zaměstnávají především ochranné štíty. A jeho hlavu zase speciální polomaska, která už je skoro na světě.
Na začátku si podnikavý student Michael Coubal na internetu našel respirátor, vytisknul ho na své 3D tiskárně a začal ho vylepšovat. Založil facebookovou skupinu Tisknu pro Kolín, sestavil tým osmi lidí a tisk respirátorů se rozjel naplno. „Vytvořit respirátor je dost těžká věc. Je tu několik faktorů, které se musí dodržet i co do komfortnosti a pohodlnosti. V tuto chvíli na něj nemáme žádnou certifikaci a nemůžeme tedy dodávat do nemocnic,“ říká Michael s tím, že právě nemocnice jsou pro něho priorita. A tak tisk respirátoru přerušili i přesto, že svůj návrh konzultovali s primářem Vinohradské nemocnice v Praze. „Vysvětloval nám také, proč lékaři ve Wu-Chanu přežili. Měli dvoje brýle – svoje dioptrické a ještě ochranné – dále štít, respirátor a samozřejmě čepici, rukavice a ochranný oblek.“ A právě to je nasměrovalo jinam.
Dnes tiskneme hlavně štíty
Michaelovi se totiž zdá, že na tisk respirátorů není nyní vhodná chvíle. „Jejich produkce je hrozně malá, co se týče poptávky. Jeden respirátor jsme tiskli 5 hodin, a navíc to spolklo strašně moc materiálu.“ I to byl impuls pro změnu, a tak se vrhli na tisk štítů. Velmi rychle se jim podařilo vymodelovat čelenku, kterou napojili na plexisklo. Štít navíc vyrobí za dvě hodiny a ani materiálu nepotřebují tolik. K dnešnímu dni jich předali na 750 kolínské nemocnici, tamní radnici a dalším, kdo je potřebují.
Výhodou tohoto tisku je i to, že kdokoliv má doma 3D tiskárnu, může tisknout. A jak to funguje? „Tiskárnu stačí nahřát, vložit do ní element, tedy filament, ze kterého tiskneme. Tiskárna má SD kartu, na kterou nahrajeme výsledný program neboli g-kódy. Cokoliv vymodelujeme na počítači, máme v programu stl, který to převede,“ popisuje Michael. „Je to jako bychom vzali bramboru a tu nasekali na jemné plátečky, protože tiskárna tiskne tak, že nanese jednu vrstvu na druhou a zvedá se to do výšky. Jako bychom měli tavnou lepicí pistoli a nanášeli vrstvy rukou pořád nahoru. A takhle jednoduše můžeme tisknout různé jiné i flexibilní prvky.“
Tiskárny jedou nonstop
Sám Michael má doma dvě 3D tiskárny a ještě se nezastavily. „Jejich obsluha je velmi jednoduchá, navíc mohou jet nepřetržitě, tedy 24 hodin, 7 dní v týdnu, což je obrovský bonus. Jak s oblibou říkám, jediné, co nás v budoucnu může zachránit, je elektrotechnika.“ Sama tiskárna má nějaké plastové součásti a ty se dají vytisknout na jiné 3D tiskárně, jde asi o 20 % součástek. Takže když se objednají zbylé součástky, je možné další 3D tiskárnu v pohodě sestavit doma. I materiálu pro tisk mají zatím dost. Daří se jim ho získávat i zadarmo. „Dostali jsme i 80 kg filamentu a z toho uděláme asi 300 štítů,“ dodává Michael.
A svou pomoc s tiskem nabízejí i další dobrovolníci. „Tiskne pro nás asi 25 dalších lidí a jen nám to hodí do boxu, který jsme zřídili. Se spoluprací se nám nabídli třeba i lidé ve Žďáru nad Sázavou, kde je takováto podobná skupina lidí jako my. Díky všem máme nyní materiál asi tak na dva tisíce štítů.“ S jejich výrobou tak pokračují dál, protože jich je stále nedostatek. Navíc do skupiny může napsat kdokoliv své požadavky a kluci se je snaží zohlednit, ať už jde o zdravotníky, popeláře, prodavačky či jiné profese. Navíc radí i s jejich dezinfekcí.
Rozjíždíme výrobu polomasky
Ve chvílích volna ale neodpočívají a tvoří další novinku. „Nyní pracujeme na masové výrobě respirátorů-polomasek s výměnnými filtry podle přesné normy, která bude certifikovaná. Navíc bude velmi ekologická. Oproti konkurenční polomasce, je ta naše menší a pohodlnější. Není důležité, aby vydržela co nejdéle, protože v nemocnici stejně preferují jednorázové pomůcky.“ Mají za sebou 14 dnů, kdy skoro nespali, tvořili polomasku, studovali potřebné normy. A už jsou skoro u cíle. „Ladíme poslední detaily, sháníme například filtrační materiál, který do naší polomasky použijeme, ale vlastně nevíme, zda v tom pokračovat a celé to rozjet,“ posteskl si Michael. Tíží je otázka financí. Přemýšlejí proto o sbírce či spojení s investorem, kterého však neví kde hledat.
K výrobě polomasky už totiž nepotřebují 3D tiskárny. S jejich výrobou jim pomůže vstřikolis, který jim hodně usnadní práci a ušetří čas. „Vytvoří se rozkládací forma, ta se rozloží, vstříkne se do ní plast, složí se a v řádu miliseknud je hotovo. Díky tomu bychom denně vyprodukovali tisíce plastových součástek, které se jen složí dohromady.“ Dospěli ale tak trochu do mrtvého bodu a zvažují, zda pokračovat dál. „Nepracujeme pod žádnou známou značkou a je komplikované sehnat například partnery,“ uzavírá Michael s tím, že nyní jednoduše potřebují „otevřít dveře“ a navíc vést dialog se zástupci vybraných profesí jako s hasiči, zdravotníky, policisty i s prodavači, aby zjistili především jejich budoucí potřeby a zohlednili je tak v dalším vývoji. Výroba by pak mohla být spuštěna do šesti týdnů. Otázkou ale je, jaká bude situace a zda to bude ještě potřeba.
