Published: 18.04.2019
Je mu dvacet let, studuje Fakultu ekonomicko-správní Univerzity Pardubice a k tomu ještě pardubickou konzervatoř. Hraje totiž na varhany. Jeho spolužáci nejspíš ani netuší, že studují s vítězem prestižní mezinárodní soutěže varhaníků v anglickém Maidstonu. Přestože další hudební souboje čekají Ondřeje Smolíka až v létě, diář má plný už teď. Hraním na mších a svatbách.
Jak se dvacetiletému klukovi podaří vyhrát náročnou soutěž varhaníků v Anglii?
Je to shoda náhod a okolností v kombinaci s roky systematické práce na něčem, co vás baví a v čem se chcete zdokonalovat.
Varhany si s sebou, na rozdíl od jiných nástrojů, nikdo nevozí. Jaké to je hrát na hudební nástroj, který vidíte poprvé?
Každý nástroj je unikátní a na každý se hraje trochu jinak. Když člověk jede hrát na nástroj, který nezná, je to vždy trochu stresující, protože se musí na místě velmi rychle přizpůsobit. Na tamní varhany se mi hrálo příjemně až na fakt, že hrací stůl byl dost daleko od píšťal. To má za následek, že než se informace o stisknuté klávese na hracím stole přenese k píšťale, trvá to poměrně dlouhou dobu. A když člověk hraje rychlé skladby, je to nepříjemné.
Prý jste se na soutěž připravoval úplně sám.
Tato informace není úplně pravdivá, na soutěž mne připravoval můj profesor Josef Rafaja. Pravdou je, že soutěž jsem si sám našel a sám si také vše zařídil. Bez odborného vedení by to ale opravdu nešlo.
Když se pro účast v takové soutěži rozhodnete, jak náročné to je?
Soutěže většinou vyžadují velmi náročnou přípravu, zvlášť když jsou vícekolové. Soutěžící postupují do vyšších kol a v každém z nich určitý počet soutěžících vypadne. Znamená to také více hodin čistého času hraní, protože se mění i repertoár. Připravit se na takovou soutěž zabere dlouho, někdy trénujete i více let.
Jak soutěž probíhá?
Nejdřív probíhá takové „předkolo”, v rámci kterého soutěžící buď zašlou své životopisy, nebo nahrávky, jak hrají, nebo oboje. Na základě těchto podkladů se vybere vyhovující počet soutěžících. Ti mají potom přidělený určitý čas na přípravu na místním nástroji (za předpokladu, že se hraje jenom na jeden). Pořadí soutěžících se losuje buď na místě, nebo předem vylosuje pořadatel. Po poradě poroty potom bývá slavnostní vyhlášení.
Vy jste vyhrál a v létě vás za odměnu čekají dva recitály v Anglii. Těšíte se?
Na recitály se moc těším. Hrát v zahraničí je skvělá příležitost, jak získat zkušenosti, stejně jako navázat nové kontakty. Navíc v životopise jsou takové věci velmi důležité.
Čím si vás varhany získaly?
Určitě svou monumentalitou, složitostí i praktickým využitím. O monumentalitě asi mluvit netřeba, o složitosti se ještě zmíním. Praktické využití by možná mohlo mnohé překvapit. Varhaník nalezne uplatnění například při doprovodu bohoslužeb, svateb, pohřbů, křtin nebo při významných událostech. Je navíc zcela kompetentní vyučovat, a to jak hru na varhany, tak hru na klavír. Varhaníci se také většinou dobře orientují v hudební teorii, mnoho z nich proto na školách vyučuje i hudebně teoretické předměty.
Jak dlouho na ně hrajete?
Zase tak dlouho ne. Odmala hraji na klavír, což se hodí umět. Dokonce při studiu konzervatoří i akademií mají varhaníci povinné studium klavíru. Na samotné varhany hraji asi čtvrtým rokem.
Je těžké se to naučit?
Hrát na jakýkoli hudební nástroj je velmi těžké. Varhany jako nástroj jsou velmi náročné na koordinaci pohybů, protože se hraje doslova všemi končetinami.
Jak to při hře vypadá?
Určitě si všichni umíme představit klaviaturu – klávesy na klavíru. Varhany často mívají takových klaviatur, ve varhanní terminologii „manuálů”, více nad sebou. Málokdo ví, že varhaník hraje i nohama. Varhany mají jednu takovou klaviaturu rovněž pro nohy. S tím souvisí také fakt, že varhaník čte tři notové osnovy najednou, je to tedy i poměrně náročné na přemýšlení.
Pomáhá vám v tom přemýšlení nějak váš obor - matematika?
Osobně si myslím, že matematika rozvíjí člověku myšlení. A protože je myšlení v hudbě třeba, určitě se tyto dva směry navzájem propojují. Když má člověk vytrénovanější hlavu, rychleji například čte notový materiál, učí se nové věci apod. Konkrétně mezi hudbou a matematikou navíc existuje určitý vztah. Zejména v dřívějších dobách existovalo přímé propojení těchto dvou věd. Vezměme si například Pythagora, který harmonii světa spatřoval v tom, že je v něm vše uspořádáno podle číselných vztahů, a důkaz o tom hledal v hudbě. V hudbě, resp. v harmonických souzvucích, hledal matematické vztahy. Zajímavá je např. i Pythagorova „hudba sfér“ či „pythagorejské kóma“.
Co nejraději hrajete?
Nedá se říct, že bych něco hrál raději než něco jiného. Od J. S. Bacha až po soudobé autory, kterým byl například P. Eben, máme k dispozici ohromné množství krásné hudby. Obecně ale nemám rád soudobou mainstreamovou hudbu a na varhany ani na klavír ji nehraji.
Skládáte i vlastní skladby?
Neskládám, ani se k tomu v tuto chvíli nechystám. Při doprovodu obřadů provádím určité improvizace, což může možná vzdáleně připomínat skladbu. Skladby jako takové ale neprodukuji.
Kolik hodin denně cvičíte?
Záleží hodně na situaci – jestli něco „hoří” nebo ne. Za normálních okolností ale tak tři hodiny denně.
A když nejste na konzervatoři, jste na Fakultě ekonomicko-správní?
Dalo by se to tak říct. Snažím se ale dělat i jiné věci, rekreačně plavu nebo chodím běhat.
Jak jde dohromady hra na varhany se studiem ekonomie?
Myslím, že dobře. Jsou to dva úplně odlišné světy, ale jeden ve druhém odpočívá a inspiruje se.
Dá se obojí stíhat?
Na fakultě máme naštěstí možnost skládat si rozvrh a na konzervatoři mi hodně vychází vstříc. Problém jsou trochu předměty, na které je třeba soustavně vytvářet nějaké seminární práce, to člověka docela brzdí.
Co na to říkají vaši spolužáci z FESky?
Pár lidem jsem říkal, že studuji ještě konzervatoř. O soutěžích moc nemluvím.
Co vás naopak baví na ekonomii?
Nejdřív musím zmínit, že mě fascinuje naprostá odlišnost obou světů – ekonomického a hudebního. Konkrétně na ekonomii mne baví její využitelnost do praxe. Vědět (samozřejmě do určité míry), jak funguje ekonomika, banky, pojišťovny, účetnictví, získat pojem o daních či právu, je do běžného života velmi přínosné.
Nechystáte se třeba také na nějakou ekonomickou soutěž?
Pokud by se naskytla příležitost zúčastnit se nějaké zajímavé soutěže v něčem, v čem se zrovna orientuji, klidně bych se zúčastnil. Na střední škole jsem třeba v rámci středoškolské odborné činnosti soutěžil se svým projektem na téma inflace. Problém je samozřejmě opět s časem, kterého je neustále nedostatek. Zejména teď, kdy mne čeká třetí ročník, bakalářská práce a státnice, nevím, zda bych toho byl schopen. Soutěžím se ale rozhodně nebráním.
Už jste přemýšlel o tom, čím jednou budete?
V tuto chvíli si myslím, že hudba bude spíš jen koníček a přivýdělek, kdy si zahraji na koncertech nebo svatbách. Věci se ale mohou změnit. Pokud mě chytne pedagogická nálada, můžu se stát učitelem se vším všudy.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Teď mám do července relativní klid, který samozřejmě trávím zejména pečlivou přípravou na další akce. V červenci budu mít recitál v anglickém Rochesteru. V srpnu bych měl jet do Německa na interpretační kurzy a hned potom letět na soutěž do Irska. Do konce roku mě čeká soutěž českých konzervatoří v Brně a pak mezinárodní varhanní soutěž v Polsku.
Budete hrát někdy i doma?
V listopadu budu hrát v Liberci. Bude to slavnostní koncert se Symfonickým orchestrem Konzervatoře Pardubice k příležitosti uvedení nově zrekonstruovaného nástroje do provozu. Se stejným orchestrem vystoupím i v Sukově síni v Pardubicích. Bude toho ještě mnohem víc. Všechny tyto aktivity navíc provází pravidelné činnosti jako hra menších koncertů, výuka, hra mších nebo svatbách.
Student a mladý varhaník Ondřej Smolík pochází z Liberce. Druhým rokem studuje Fakultu ekonomicko-správní obor Ekonomika a provoz podniku a k tomu Konzervatoř Pardubice – varhany u prof. Josefa Rafaji a klavír u prof. Jitky Fowler Fraňkové. Hudba je jeho velkým koníčkem. Na klavír hraje odmala, na varhany asi čtyři roky. Zpravidla cvičí tři hodiny denně. Dokáže zahrát ledacos, nemá rád soudobou mainstreamovou hudbu a vlastní skladby zatím neskládá. Letos v březnu se v anglickém městě Maidstone zúčastnil mezinárodní soutěže pro varhaníky do 21 let. Soutěžil v nejvyšší kategorii („advanced”) se skladbami J. S. Bacha a P. Ebena a vyhrál. Kromě finanční odměny získal pozvánku na dva samostatné recitály. První se uskuteční 13. 7. v katedrále v Rochesteru, druhý následuje v kostele sv. Jiří v Londýně na Hannoverském náměstí. Kromě toho si zahraje na několika koncertech, mších či svatbách.
