Published: 20.12.2019
Prochází se po mole a pak po večerech vysedává nad makro a mikro ekonomií. Nová Miss ČR Nikola Kokyová (20) totiž studuje Ekonomiku a provoz podniku na Fakultě ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. Dívka, která osm let závodně tančila v latinsko-amerických a karibských rytmech, o svých kořenech neřekla do poslední chvíle soutěže. Nakonec se stala první dívkou, která má napůl romské předky.
Proč se dnes dívka přihlásí do soutěže Miss?
Soutěže krásy jsem s rodinou sledovala už od dětství a vždycky jsem si říkala: Tohle chci jednou zkusit. Ve čtrnácti jsem přihlásila se do regionální soutěže Miss Kolínska. Měla jsem číslo jedna, a získala titul první vicemiss. Shodou okolností jsem to stejné číslo měla i teď v Miss ČRa vyhrála jsem. Po několika letech jsem si říkala: Je ti dvacet, věnuješ se modelingu, není nejvyšší čas zkusit celorepublikovou soutěž? Pro modelku znamená dvacítka být skoro jednou nohou v důchodu. Svůj věk jsem brala jako životní milník. Zamyslet se nad tím, co v životě chci, co nechci, co je špatně, co je dobře. A tak jsem s velkou podporou rodiny i přátel nakonec odeslala elektronickou přihlášku.
Nebála jste se odmítnutí?
Během soutěže mě vůbec nenapadlo, že bych mohla vyhrát. Celou soutěží jsem si myslela, že to nevyjde. Musíte absolvovat více kol, není to tak, že jeden casting a hned finále. Prvním krokem bylo přihlásit se do soutěže, pak jít na casting, dostat se do semifinále, tady uspět, a postoupit do finále. Než získáte korunku, musíte projít mnoha koly. Šla jsem to ale zkusit. Kdyby to nevyšlo? Říkala bych si, že mě v životě čeká nejspíš něco jiného.
Ale ono to vyšlo. Změnila vás soutěž?
Finále bylo na konci října, takže se z toho ještě vzpamatovávám. Pořád mi nějak nedochází, že jsem to vlastně celé vyhrála. Celou dobu jsem si říkala:Hlavně si to pojď užít, ať máš co vyprávět vnoučatům. To bylo takové moje motto. Ještě nedokážu říci, co se mi v životě změnilo, zatím se s tím vším seznamuji. Dozvídám se, co mě v tom následujícím roce čeká, organizace dalšího ročníku, reprezentace v rámci světové soutěže atd. Celé to trvalo sedm měsíců, takže mě to určitě v něčem posunulo. Nechci, aby si lidé mysleli, že jsem vyhrála a od teď budu namyšlená. Pořád stojím nohama na zemi. Považuji se za obyčejného člověka, kterému se jenom něco podařilo a může ho to posunout dál.
Je něco, co vás v soutěži překvapilo?
Popravdě jsem vůbec nevěděla, co čekat, i když jsem předtím absolvovala regionální soutěž krásy. Co mě ale určitě překvapilo, byla celá organizace. Jak organizátorka, tak produkční tým i majitelé k nám přistupovali na velice přátelské úrovni. Nenutili nás dělat něco, co bychom nechtěly. Za to jsem byla ráda, protože kolektiv u mě hraje velkou roli. Možná jsem si to i představovala tak, že si holky na soutěžích krásy trhají vlasy, ale tak to vůbec nebylo. Byly jsme kamarádky až do poslední chvíle a myslím, že je tomu tak i nyní. Vytvořily jsme si mezi sebou takovou „missí“ rodinu.
Jaké jsou vaše koníčky?
Od dětství jsem se věnovala tanci, latinsko-americkému a karibským tancům. Ty jsem dělala dokonce závodně. I ve finále miss jsem tancovala salsu a bačátu. Tanec je už součástí mého života, a i když se mu nyní nevěnuji tak, jak bych chtěla. Ale ráda si ve volném čase zatancuji. V rámci přípravy na miss a udržování postavy se mi nevyhnul ani kruhový trénink. Vedle něj a tance mám ráda moderování společenských akcí a točení reportáží, které jsem připravovala tři roky pro televizi Kolín a svoboda.info. Nakonec jsem se „zblbla“ do ekonomie.
Jak se dá „zblbnout“ do ekonomie?
Maturovala jsem z hotelnictví a cestovního ruchu a naše škola vyučovala i ekonomické předměty. Já se tak seznámila s účetnictvím, marketingem, managementem i ekonomií, mikrem a makrem, a z toho jsem také maturovala. Mikro a makro mi lezlo docela dobře do hlavy a bavilo mě. Maturita dopadla za jedna a já to chtěla studovat i dál. Ekonomika a provoz podniku není obor, který by byl striktně pouze o ekonomii. Jsem sice teprve ve 2. ročníku, ale vím, že z mojí fakulty je široké uplatnění. Z Kolína to mám do Pardubic hezky na trati, do Prahy jsem vůbec nechtěla. Až teď si k ní hledám cestu.
Jaký předmět je váš oblíbený?
V prvním ročníku se mi nejvíce líbila právě mikro a makro ekonomie. Také nauka o podniku a obecně ekonomika. Máme dobré učitele a doufám, že s dalšími ročníky se půjde více do praxe.
A co vám naopak nejde?
Nejhorší předmět je pro mě matematika. Ta pro mě byla ze začátku hodně složitá, ale pomohlo mi doučování.
Jak vás vnímají spolužáci, gratulují vám k úspěchu?
Ještě úplně ne, moc lidí to na univerzitě neví. Není to tady totiž jako na základní nebo střední škole, kde se každý s každým zná. Ale mám tady svojí partu, která od začátku soutěž sledovala. Podporu od kamarádů z univerzity mám i díky reportážím a článkům. Občas na mě lidé koukají, ale těžko říct, jestli je to zrovna kvůli tomu, že jsem Miss.
Jaký je váš životní vzor?
Mým vzorem jsou určitě rodiče. K nim vzhlížím každý den, zejména k tatínkovi, se kterým jsme si hrozně podobní. Spoustu věcí jsem po něm zdědila a jsem za to ráda. Když se rozhoduji, říkám si, jak by to udělal táta. A moje máma je moje podpora ve všem.
Byla jste od rodičů motivovaná i ke studiu na vysoké škole?
Určitě, zejména z tatínkovy strany jsem k tomu byla hodně vedená. Mě ani nenapadlo, že bych na vysokou školu nešla. Neuměla jsem si představit, že bych šla v devatenácti letech pracovat. Od rodičů jsem měla velkou podporu a motivaci. Jsem ráda, že mám možnost studovat. Ani po tom titulu miss to není jinak. Stále je pro nás doma vzdělání na prvním místě.
Takže zamíříte i na navazující studium?
Určitě to plánuji. Nyní však spíše přemýšlím nad bakalářskou prací a jsem zvědavá, jak to půjde i v rámci soutěže dohromady. Tento rok bude náročný. Vůbec ale nepřemýšlím nad přerušením nebo individuálním plánem.
Kde se vidíte za deset let?
Na molu asi úplně ne. Jak říkám, mojí prioritou je škola, takže nyní chci především dodělat bakaláře a posléze navazující studium. V budoucnu bych chtěla mít vlastní podnik. Modeling je můj koníček a věc, která mě momentálně naplňuje, ale určitě si nedovedu představit, že bych ho dělala celý život. Dokud to půjde, tak budu ráda, že se budu moci projítpo mole nebo se organizačně zapojit do dalšího ročníku soutěže. Něco nafotit, podívat se do ciziny. Ale nemyslím si, že by se v České republice dalo uživit pouze modelingem. A asi bych to ani nechtěla.
Práce v zahraničí vás neláká?
Nikdy jsem nebyla na dlouhé pobyty v zahraničí. Jsem ráda se svojí rodinou. Možná toho občas lituji, protože je dobré nasbírat zkušenosti mimo rodnou zemi. Díky vítězství v soutěži vycestuji v rámci světové soutěže. Ale odjet na dva roky do zahraničí za modelingem, to není úplně můj sen.
Mnoho českých misek posléze pomáhá v rámci charity a dobročinnosti. Přemýšlela jste, kam by vás to v tomto směru táhlo?
Dnešní mladá generace tráví vesměs hodně času u televize, na telefonech a neřeší vlastně žádnou pomoc. Já bych se chtěla věnovat dětem. Rodiče mi odmala kladli na srdce, abychom pomáhali druhým, takže jsem k tomu vedená. S charitou jsme se seznámily ještě před finále soutěže v rámci natáčení videí. Každá z nás si musela vybrat nějakou organizaci a já si tenkrát vybrala psí útulek v Kolíně, který znám už od základní školy. Když jsem o něm natáčela, byla jsem od jedné paní osočena, že jsem si vybrala zvířata, a nikoliv lidi. To se mě hodně dotklo. Doufám, že i díky titulu Miss budu mít větší možnost pomoct. Už jsem navštívila třeba Dětské centrum v Kolíně, kam jsem pozvaná i na vánoční jarmark.
To jde zřejmě ruku v ruce se vstupem do mediálního světa. Čtete si komentáře u článků?
První negativní komentář mě hodně zasáhl, protože si dost věcí beru k srdci. Není to úplně jednoduché, ale společnost i média takto fungují. Články rovnou vychází s negativním titulkem a lidé to vlastně chtějí, a to je smutné. Komentáře čtu a vždy si z toho snažím něco vzít. Ale postupně jsem dospěla k tomu, že to asi nemá smysl. Zvlášť po nahlédnutí do profilu některých lidí na sociálních sítích. Většinou píší ti, co nikdy nic nedokázali a ani se nesnaží dokázat. Mají nudný život, a proto možná řeší druhé. Věřím ale, že se vůči tomu víc obrním.
O vašem etnickém původu nikdo v soutěži nevěděl?
O svém původu ani moc nemluvím. Nemyslím si, že je v dnešní době podstatné někam přijít a říct já mám romský původ. Není to o tom, že bych se za něj styděla, to vůbec ne. Jsem ráda, že jsem napůl Romka, protože jsem díky tomu jiná. A možná díky tomu jsem v soutěži zaujala. Prostě jsem taková a myslím si, že by se mělo pohlížet na lidi, podle jejich komunikace, vyjadřování, schopností, dovedností, vzdělání. Také na druhé takto pohlížím. Neřeším, jestli je žlutej, modrej nebo fialovej. Když mi je ten člověk sympatický, tak se s ním bavím. Kdyby mi někdo napsal, ať jdeme na kafe, asi bych jako první neřešila, jaké je národnosti nebo původu.
Chtěla byste změnit pohled české společnosti na Romy?
Docela ráda. Znám totiž mnoho Romů, kteří jsou úspěšní, vzdělaní a od kterých by si mohli brát ostatní lidé zkušenosti a ponaučení. Setkávám se s názory, že tato komunita nechodí do práce, žije na sociálních dávkách, doma to mají špinavé, děti nechodí do školy, jsou zanedbaní. Mrzí mě, že jsou Romové házeni do jednoho pytle. Já nemám úplně romskou rodinu, mám pouze tatínka s romskými předky. A tatínek je vzdělaný člověk s několika tituly. Pracoval v armádě, nyní je na Krajském úřadě Středočeského kraje a kandiduje do Senátu za Pirátskou stranu. Můj brácha bude nyní končit práva. Ale není to pouze moje rodina, v Česku je mnoho úspěšných Romů. Nemyslím si, že bych mohla ovlivnit názor na romskou komunitu. Navíc je tu mnoho otázek, co by měl řešit také stát třeba v rámci bydlení. Doufám, že inspiruji romské děti a mladistvé, kteří si mohou říct: Ona to dokázala, i když má romský původ. V soutěži to také nevěděli. A já se snažila, aby mě poznali takovou, jaká jsem.
