Published: 30.01.2023
Včelí úly u menzy. Solární panely na střeše. Hrnky místo plastových lahví. Akademička Liběna Tetřevová z Fakulty chemicko-technologické zjistila, že i to je na univerzitě možné. V projektu, který se věnuje nejen společensky odpovědnému chování univerzit, sbírala inspiraci na norské BI Norwegian Business School.
Co vás na vysoké škole v Oslu nejvíce překvapilo?
Porcelánové hrníčky a skleničky u odpadkových košů. Jedna z prvních věcí, která mě zaskočila. Škola je používá jako náhradu plastu a jednorázových obalů, které chce do konce roku zcela eliminovat. Studenti a zaměstnanci si mohou v kuchyňce nebo u automatu na vodu vzít hrnek, který pak odloží u koše, aby se umyté mohly znovu použít. To pro mě bylo naprosto top zjištění. Obávám se ale, že v Česku by takové řešení dnes ještě neobstálo, protože by se nádobí ničilo a ztrácelo.
Co vy osobně vidíte za pojmem společenská odpovědnost?
Popsala bych ji jako odpovědnost managementu a zaměstnanců, v případě univerzity i studentů, vůči okolí a životnímu prostředí. Společensky odpovědný lze být ve třech oblastech. V ekonomické, kde by firma, univerzita nebo obec měla být odpovědná vůči vlastníkům, investorům, odběratelům, dodavatelům, orgánům veřejné správy, veřejnosti a dalším. U škol do ní patří posilování vztahů se studenty jako zákazníky a s dalšími vysokými školami. Oblast sociální odpovědnosti se týká vztahu k zaměstnancům a řadí se do ní například dárcovství, sponzoring či dobrovolnictví.
Jaká je třetí oblast?
Třetí oblastí je environmentální odpovědnost, do které patří třeba snižování emisí, využití obnovitelných zdrojů, recyklace nebo organizování tzv. zelených konferencí. Organizátoři takové konference se snaží snížit dopad na životní prostředí, takže například doporučují hostům k cestě udržitelnou dopravu, netisknou žádné materiály a sborník vychází jen v elektronické podobě. BI Norwegian Business School právě takové konference pořádá.
V Norsku jste se zapojila do projektu sbírání příkladů dobré praxe společenské udržitelnosti. Co z něho vyplynulo?
V projektu jde o výměnu zkušeností týkajících se společensky odpovědných aktivit. Snažíme se příklady dobré praxe mapovat z pohledu firem, univerzit a obcí. Zkoumáme nejen to, jaké aktivity dělají, ale také jak je komunikují. Například společensky odpovědně se chovající univerzita může pomoci víc, když o svých aktivitách bude informovat, čímž inspiruje ostatní.
V čem ještě je tamní univerzita společensky odpovědná?
Velmi se mi líbí, že na BI začali odpovědnost nejdříve aplikovat sami na sobě, a poté teprve o společenské odpovědnosti začali učit. Ředitel institutu říká, že chtějí-li vštěpovat svým studentům myšlenku udržitelnosti a odpovědnosti, musí se jí sami řídit. BI sleduje 17 cílů udržitelného rozvoje OSN a zaměřili se prioritně na tři cíle, což je kvalitní vzdělávání, rovnost mužů a žen a klimatická opatření. Tyto cíle se snaží promítnout do všech oblastí působení.
Jaké konkrétní kroky v Norsku zavedli?
Snaží se integrovat myšlenku společenské odpovědnosti a udržitelného růstu do všech předmětů. Nabízejí také kurzy přímo spojené s tímto tématem, kurzy etiky nebo udržitelného rozvoje. Zaujal mě třeba kurz udržitelného podnikání v Africe, při kterém studenti vyráží do Tanzanie, kde navštěvují různé podniky, univerzitu a neziskové organizace. V těchto zemích je společenská odpovědnost teprve na začátku. Na norské BI ale studují studenti z celého světa. Cílem je ukázat, jak je úroveň společensky odpovědného chování v jednotlivých zemích rozdílná, podnítit zájem a diskusi o tom, že i v afrických zemích je třeba rozvíjet společensky odpovědné úsilí. Snahu o udržitelnost můžeme ale vidět i ve školní jídelně. Pečlivě vybírají potraviny, které v menzách servírují. Mají pouze dodavatele s eko certifikáty, kteří nabízí místní potraviny, včetně vegetariánských jídel.
Co dalšího jste v kampusu zaznamenala?
Velmi mě překvapily včelí úly umístěné na střeše jídelny, kterými se snaží přispět k biodiverzitě. V rámci environmentální odpovědnosti bychom ale našli celou řadu příkladů, kterými bychom se na českých vysokých školách mohli inspirovat. Areál školy v Oslo využívá geotermální energii pro vytápění a od roku 2006 snížil spotřebu energie o 30 procent. V dalších areálech škola používá buď solární panely, nebo mořskou vodu. Snahou této školy je omezit emise. Jen mezi lety 2017 a 2019 se je podařilo snížit o 21,6 procent. Všechny kampusy mají Eco-Lighthouse certifikaci, což je nejpoužívanější norský certifikát, který prokazuje environmentální úsilí.
Do boxu: „Areál školy v Oslo využívá geotermální energii pro vytápění a od roku 2006 snížil spotřebu energie o 30 procent. V dalších areálech škola používá buď solární panely, nebo mořskou vodu.“
Zmiňovala jste, že se norská univerzita také snaží přimět zaměstnance a studenty cestovat ekologicky. Jak to dělá?
Kolem areálů jsou zastávky MHD a stanice pro sdílené koloběžky a kola. V případě, že zaměstnanci cestují do práce autem, musí platit za parkování symbolický poplatek. Zdarma parkují jen majitelé elektromobilů. Snahou je minimalizovat služební cesty, takže už před pandemií se pracovní schůzky ve velkém organizovaly online. Také nakoupili emisní kvóty pro letecké cesty zaměstnanců, za rok tím kompenzují asi 39 procent emisí.
Jak na tom jsou v porovnání s přístupem této norské vysoké školy české univerzity?
Myslím, že se máme co učit. Některé univerzity už mají včelí úly, ale obecně je společensky odpovědných aktivit na českých vysokých školách málo. I když je nějaká univerzita v této oblasti aktivní, ostatní o tom nevědí. Zkrátka příklady dobré praxe příliš nesdílíme. K odpovědnosti nám do určité míry pomohla pandemie. Začaly se rozvíjet aktivity jako bylo sdílení kapacit laboratoří pro testování na covid a byl to impulz pro spolupráci. Přestali jsme tolik cestovat, schůzky se konaly online, netiskli jsme tolik materiálů a najednou stačilo, když jsme si vše poslali mailem. Důležité je, abychom jako vysoké školy vychovávaly studenty ke společenské odpovědnosti. Vychováváme budoucí zaměstnance a manažery firem a když se jim tato myšlenka vštípí, mohou ji potom aplikovat v praxi.
Do boxu: „I když je nějaká univerzita v této oblasti aktivní, ostatní o tom nevědí. Zkrátka příklady dobré praxe příliš nesdílíme.“
Čím by se třeba naše univerzita mohla ve společenské odpovědnosti víc posunout?
Ve vzdělání už jsme začali, protože v některých kurzech promítáme myšlenku společenské odpovědnosti do výuky. Na Fakultě chemicko-technologické nabízíme program Udržitelný rozvoj v chemii a technologii. Dovedu si představit, že bychom podobné studijní programy zaměřené na společenskou odpovědnost a udržitelný rozvoj mohli mít i na dalších fakultách. V oblasti vědy už byly učiněny první kroky, které je potřeba dál rozvíjet. Kdybych měla být zcela konkrétní a podívat se na Univerzitu Pardubice jako celek, pak by pro začátek stačilo se zaměřit na důslednější třídění odpadu.
Může být univerzitní kampus více ekologický a udržitelný?
Kampus má mnoho budov, na které bychom mohli umístit solární panely. Vzhledem k tomu, že ceny energií jdou stále nahoru, by využití obnovitelných zdrojů bylo nejen ekologičtější, ale i ekonomičtější variantou. Přemýšlet můžeme také o větším osázení kampusu, což není vůbec nic složitého. Také by se dalo lépe pracovat s myšlenkou re-use nábytku. Na katedrách i fakultách se vyřazuje nábytek, který by se mohl hodit jinému pracovišti. Nafocením a zveřejněním na nějakém portálu bychom mu prodloužili život. Vyhodil by se až ve chvíli, kdy by o něj opravdu nikdo neprojevil zájem.
Mohou ke společenské odpovědnosti přispět i naši studenti?
Mohou toho udělat mnoho a začít lze už cestou do školy. Jako ekologicky smýšlející člověk a akademik, který se společenskou odpovědností aktivně zabývá, bych byla velmi ráda, kdyby se uvažovalo o zavedení symbolického poplatku za parkování aut v kampusu. To by se studentům asi moc nelíbilo, ale mohlo by je to přimět k tomu, aby nejezdili do školy autem, nebo aby se domluvili a využili spolujízdu, což je také environmentální chování. Často jezdí v jednom autě jeden student. Mohou se také snažit o úsporu papíru tím, že si nebudou tisknout veškeré materiály. Všichni mají notebook nebo tablet, takže papírovou formu většinou nepotřebují. Možností je ale daleko více.
Takže stačí, aby změnili jen drobnosti v každodenním životě?
Ano, mohou například zahrnout aspekt společenské odpovědnosti do svých každodenních nákupních rozhodnutí, ale také se mohou zapojit do zvelebování našeho univerzitního kampusu, organizace dobrovolnictví či dárcovství. Škála aktivit je široká. Inspiraci najdou v kurzech společenské odpovědnosti a udržitelné výroby a spotřeby, které naše univerzita nabízí.
doc. Ing. Liběna Tetřevová, Ph.D. (1973)
- Stojí za vznikem doktorského studijního programu Ekonomika a management podniků s procesními výrobami.
- Společenské odpovědnosti se při své akademické činnosti věnuje dlouhodobě.
- Je autorkou mnoha odborných publikací. Její jméno například nese obálka knihy Společenská odpovědnost firem společensky citlivých odvětví.
- V letech 2020–2022 byla řešitelkou projektu Programme for exchange of best practices in social responsibility, jehož výsledkem je kniha Moderní trendy společenské odpovědnosti firem, univerzit a municipalit: Příklady dobré praxe z České republiky a Norska.
- Ve volném čase se věnuje rodině, cestování, návštěvě divadel nebo četbě odborné literatury.
Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.
