Je Česko atraktivní pro vědce?

www.vesmir.cz| Je Česko atraktivní pro vědce?

Je Česká republika atraktivní pro vědce? Jaké mají podmínky pro svou práci? Jaké překážky stojí v cestě tomu, aby přicházeli do českých laboratoří a ústavů mladí lidé ze zahraničí? Existuje vize rozvoje vědy?  To jsou některé otázky, které se řešily na konferenci Perspektivy české vědy: příležitost pro špičkový výzkum v Česku v prosinci na půdě Jihočeské univerzity. Hlavním řečníkům jsme položili tři otázky: Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti”? Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? V čem by mohla/měla „přidat” vaše instituce? Jaké kroky očekáváte od české vlády?

prof. Ing. Jiří Málek, DrSc., rektor Univerzity Pardubice

Kde vidíte největší problémy české vědy, její “světovosti”?

Trvalé podfinancování české vědy, absence dlouhodobě fungující, kvalitní metodiky hodnocení vědeckých výkonů, absence dlouhodobé a zaručené národní koncepce podpory a financování vědy a výzkumu, které by vytvořily základní motivační prostředí pro uskutečňování kvalitní vědy, pro rozvoj vědeckých týmů a škol, umožnily příliv a setrvání nadaných výzkumníků ze zahraničí a návrat našich vědců ze zahraničních stáží.

Orientaci základního výzkumu nelze měnit z roku na rok, kvalitní aplikační výsledky nepřinesou finanční prospěch v krátkém čase a kvalitní tvůrčí vztahy se ve vědě nevytvoří za pár měsíců. Časté změny pravidel, strukturální nedostatek financí spolu s nadměrnou byrokracií, která je místy až absurdní při získávání i dokazování správného užití složitě získaných financí na vědecký výzkum, jsou dle mého názoru největší brzdou české vědy, pro mladé i zkušenější výzkumníky značně demotivační.

Uplynulé desetileté období bylo poměrně úspěšné na získávání finanční podpory pro vědu, výzkum a inovace z evropských fondů, a to jak na straně vysokých škol a řady dalších institucí. To umožnilo velké posílení české vědecko-výzkumné i technologické infrastruktury, nicméně ve srovnání se světem stále nedostatečné. Otázkou nyní je, jak český stát a všichni, kdo prozatím o systematické a funkční podpoře vědy spíše hovoří, ale rozhodují, pomohou zajistit onu motivační podporu pro udržitelnost i další rozvoj nastartovaných aktivit a tvůrčích týmů nejen pro tzv. excelentní výzkum, ale i velmi kvalitní vědu odpovídající světovým standardům.

Jsem poměrně skeptický ohledně posouzení všech institucí a týmů pouze s využitím tzv. „peer review“, a to zejména v podmínkách České republiky. Obdobný postoj mám k měření a posuzování vědeckých výsledků pomocí nejrůznějších žebříčků nejrůznějších institucí s variabilními a diskutabilními hodnotícími parametry. Proto jsem se také řadu let angažoval, aby fungovala metodika hodnocení vědeckých výsledků na základě jasně měřitelných a objektivně získatelných dat.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa?

Domnívám se, že to jsou bohužel v první řadě opět finance - pro vytvoření takových podmínek a zázemí pro vědecko-výzkumnou činnost na daném pracovišti, které by umožnily jejich svobodnou tvůrčí činnost a rozvoj dle jejich představ.

Každý člověk potřebuje k pracovní i osobní spokojenosti splnění určitých podmínek. Konkrétní prostředí, jeho profesionální úroveň, tým, ocenění práce, kvalita zázemí a systém podpůrných služeb pro jejich vědecko-výzkumnou práci, i kolegiální atmosféra hrají určitě významnou roli pro rozhodování o příchodu a životě v ČR. Stejně jako okolní prostředí a služby mimo instituci, kde vědec působí, má na rozhodování vliv.

Vytvořit či zlepšit ekonomické a technické podmínky a infrastrukturu na podporu vědecko-výzkumné práce, vícejazyčného prostředí, systém podpůrných služeb, ekonomických a legislativních postupů, aby se vědcům vlastní tvůrčí práce usnadnila, aby se mohli soustředit hlavně na svou odbornou práci a měli prostor pro svobodné vědecké bádání a excelenci, to je s ohledem na platnou legislativu a složitost administrativní realizace projektů pro instituce, jakou je univerzita, velice materiálně, manažersky i procesně náročné. Na profesionalizaci takového zázemí je opět potřeba více lidí pracujících v systému, tzn. i více finančních zdrojů.

Důležité je také vytvořit lidsky příjemné, kolegiální prostředí. To bychom si samozřejmě přáli pro všechny pracovníky, pro zahraniční pak obzvlášť. Abychom jim jejich vědeckou práci i život v České republice usnadnili a zpříjemnili. V tomto ohledu bychom mohli být na našich pracovištích, i v dalších institucích, které člověk potřebuje k zajištění života a rodiny, svižnější, vstřícnější a pozitivnější.

Co se týče finančního ocenění práce, v tom také bohužel nejsme se zahraničními standardy konkurenceschopní, a ani vnější ani vnitřní legislativa perspektivy výrazného zlepšení nenaznačuje.

V čem by mohla/měla “přidat” vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády?

Dotační programy, projektová schémata atd. jednoznačně pomáhají vědecko-výzkumnému a technickému a technologickému rozvoji společnosti. Škoda že přinášejí všem zúčastněným neúměrnou administrativní zátěž pro realizaci výsledků, na něž jsou určeny. To bohužel nedokážeme moc ovlivnit, pokud podmínky čerpání financí na projekty jsou dány tolika přísnými, někdy až nesmyslnými pravidly a komplikovanou legislativou, která vlastní realizaci vědeckého záměru velice ztěžuje. A samozřejmě výše (v 1. odpovědi) zmíněná dlouhodobost financování a fungování pravidel, systému a metodiky hodnocení vědy. Tady bych viděl značný prostor pro zákonodárce a rozhodnutí vlády.

Konkrétním vědeckým týmům na našich pracovištích potřebujeme jejich práci maximálně usnadnit profesionálním odborným zázemím a službami, tedy v té podpůrné projektové a finanční infrastruktuře a zajištění vůči poskytovatelům financí na vědu. To souvisí bohužel opět s více financemi pro podpůrný projektový personál, ale i s tím, jak kvalitní pracovníky do těchto obslužných činností pro naše vědecké týmy seženeme.

Uvědomit si, zdůvodňovat, stanovit si, ale i vysvětlovat, že budovat systematickou podporu vědcům je naší prioritou, aby se ti, co k nám přijdou ze zahraničí, cítili dobře a „jako doma“ a získali pro svoji práci maximální svobodný tvůrčí prostor i podporu, akademickou, tvůrčí, administrativní, lidskou, je správně, ale nestačí. Máme samozřejmě strategické dokumenty, v nichž tyto priority jsou. Pak ovšem nastává ta složitější cesta je uskutečňovat - na všech řídících stupních, v instituci, i v podmínkách každého pracoviště a práci každého jednotlivce. K tomu povede ještě dlouhá cesta, i když máme dobře nakročeno. Máme řadu ochotných pracovitých, schopných lidí i ve službách a projektových týmech, které poskytují vědeckým týmům podporu, snažíme se vylepšit systémovou podporu.

Kvalitní výsledky, tudíž i ve vědecké práci, se dostaví jako výsledek dlouhodobé podpory ale i kultivace vztahů ve společnosti, i mezi konkrétními lidmi. To samozřejmě ovlivňuje práci každého z nás, tudíž i výzkumníků, i mladých vědců, i kolegů, kteří k nám přicházejí ze zahraničí. Tj. zvlídnit mezilidské vztahy, vstřícnost a porozumění mezi lidmi, kolegialitu, loajalitu, pozitivní chování, to můžeme ovlivňovat všichni, každý z nás, každý den a hned.

Rozhovor byl převzat z Vesmir.cz.