Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené studentky, vážení studenti,

rektor Univerzity Pardubice prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.,
děkan Fakulty chemicko-technologické prof. Ing. Petr Němec, Ph.D.,
a děkan Fakulty filozofické doc. Mgr. Jiří Kubeš, Ph.D.,

si Vás dovolují pozvat na slavnostní akademický obřad spojený s mimořádným zasedáním Vědecké rady Univerzity Pardubice a Vědeckých rad Fakulty chemicko-technologické a Fakulty filozofické, při němž získají titul „doctor honoris causa“ Univerzity Pardubice

Prof. Dr. Himanshu Jain
a. o. Univ. Prof. Dr. Karl Vocelka

Akademický obřad se koná v pátek 25. dubna 2024 od 10:30 hodin v Aule Arnošta z Pardubic v kampusu UPCE.

Obřad bude probíhat v angličtině.

Na Univerzitě Pardubice se konalo další setkání naší zahraniční komunity. Oddělení pro mezinárodní vztahy na akci, tentokrát zaměřenou na české velikonoční tradice, pozvalo zahraniční studenty, zaměstnance i jejich rodiny.

"Program zahrnoval prezentaci o velikonočních svátcích a zvycích, kolegové ze zahraničí se dozvěděli o tom, jak a kdy se Velikonoce v Česku slaví, jaké zvyky je provázejí a některé z nich si i s nadšením vyzkoušeli. Společně jsme zdobili velikonoční vejce barevnými vosky a nestačili se divit, jak zruční a kreativní byli i ti, kteří techniku viděli a vyzkoušeli poprvé. Do zdobení se zapojila i pětiletá dcerka našich vědců. Nakonec jsme se pustili do pletení velikonoční pomlázky z vrbových proutků," přiblížila Libuše Cermanová z Oddělení pro mezinárodní vztahy.

Setkání bylo skvělou příležitostí nejen k poznání českých velikonočních tradic, ale také k navázání nových kontaktů a přátelství mezi účastníky akce. Všichni si užili možnost seznámit se s kolegy z jiných fakult a kateder, se kterými by se jindy nepotkali, a sdílet své zážitky v přátelské a uvolněné atmosféře.

Oddělení pro mezinárodní vztahy děkuje všem za příjemné odpoledne a těší se na další setkání, která jistě přispějí k tomu, aby se i zahraniční kolegové na UPCE cítili jako doma.

Jedním z desítky Inovátorů roku 2025 se stal prof. Michal Holčapek z Univerzity Pardubice. Ocenění Hospodářských novin převzal na slavnostní akci v Technologickém centru UMPRUM v Praze. 

Michal Holčapek se vždy považoval za klasického akademika, jehož jedinou starostí je dělat špičkovou vědu a publikovat výsledky. Že by si někdy nechal něco patentovat? Na to nepomyslel. Profesor analytické chemie na Univerzitě Pardubice ale musel změnit názor. Jeho vědecká skupina se přes 20 let věnuje zkoumání lipidů (tuků) v krvi. A je v tom hodně dobrá. Výzkum vědci přenesli do sceeningové metody, tedy běžného krevního testu, kdy kvůli porušené rovnováze lipidů v krví odhalí i časná stádia rakoviny slinivky břišní ještě před prvními příznaky. A to s 95procentní úspěšností.

„Vše započalo přípravou podání mého prvního patentu koncem roku 2017,“ říká Holčapek. Metoda je založena na analýze krve více než 150 různých lipidů a statistickém modelu vycházejícím z dat pacientů s rakovinou slinivky břišní a zdravých lidí. Metoda už udělala první kroky z akademického prostředí do byznysového: vyvinula se do spin-ff firmy Lipidica, založené Univerzitou Pardubice a společností FONS JK Group. Nyní se metoda klinicky ověřuje.

Podle Holčapka by se metoda v případě schválení mohla uvést do praxe do dvou let. Tím to ale pro vědeckou skupinu nekončí. Nyní řeší, proč dochází k podobné dysregulaci (nerovnováze) lipidů v krvi i u pacientů s různými typy nádorových onemocnění.

„Kromě toho ještě chceme rozšířit náš stávající test na rakovinu slinivky o dalších devět závažných typů karcinomů, protože z našich předchozích měření víme, že změny koncentrací lipidů jsou podobné, ale nikoliv úplně stejné, pro všechny dosud studované typy rakoviny," dodává Holčapek, držitel ocenění Česká hlava 2024.

Kdo je podle vás nejinovativnější člověk na světě - a proč zrovna on/ona.

První jméno, které mě napadlo po přečtení této otázky, je český velikán Jára Cimrman. Z reálného světa bychom mohli jmenovat spoustu vynikajících vynálezců, kteří svým dílem přispěli k tomu, že dnes považujeme za zcela samozřejmé spoustu technických vymožeností, které před jejich objevy neexistovaly. Dát ale jednomu z nich označení nejinovativnější člověk na světě je něco, co se zdráhám udělat. Ta poznámka s Járou Cimrmanem není tak úplně od věcí, protože v jeho díle jsou zmíněni klíčoví světoví vynálezci, jejich vynálezy ovlivnily naše životy do takové míry, že se o nich učíme na celém světě.

Člověk, který vás v tomto směru nejvíce inspiruje z Česka, a proč zrovna on/ona.

Zkusím zabrousit do historie a jednu zcela mimořádnou osobnost, která žila v našem kraji, bych vybral. Je to myslitel Jan Marek Marci (Ioannes Marcus Marci), který žil v letech 1595-1667, ale dopad jeho inovátorských prací se uplatňuje i po několika stoletích. Byl to o výjimečný učenec s přesahem do tolika různých vědních disciplín, že v dnešní době vysoké specializace už to není možné. Kromě vzdělání v lékařských vědách měl znalosti fyziky, chemie, ovládal až 8 jazyků a publikoval průkopnické práce v oblasti astronomie, optiky – odraz, lomu a disperzi světla, což vede ke vzniku duhy. Jako ocenění jeho pionýrských prací pro budoucí vědní obor spektrálních technik si jeho jméno dala na názvu Spektroskopická společnost Jana Marka Marci.

Která věc v Česku by měla podle vás projít největší inovací a proč?

Nevím, jestli to stále ještě nazývat termínem inovací, ale přijde mi nepochopitelné, proč v dnešní době státní správa stále není kompletně digitalizovaná s vzájemným propojením všech databází, informačních systémů, možností online voleb, atd. Dílčí progres už v tom určitě je, ale kompletní řešení bude vyžadovat ještě více úsilí, ale výsledkem budou úspory státu a zjednodušení života každého z nás při „komunikaci s úřadem“.

Jaký gadget jste si v poslední době pořídili, na co ho používáte a v čem je tak skvělý?

Teď jsem právě koupil robotickou sekačku na trávu, abych ušetřil čas, protože permanentně nestíhám díky spoustě povinností na všech frontách, takže úspora času je pro mě zásadní věc. Jelikož domácí robotický vysavač funguje dobře a šetří čas, tak snad i sekačka bude sloužit dobře.

Mezi další oceněné inovátory patří Petra Doubková & EcoHaus,Greenwool.cz, Bára Kubínová – Lively, Kardi Ai, Vassili le Moigne – inTouch, Matika Česku, Miloslav Polášek, Karel Trpkoš a Marek Marušin – Zaitra.

Zdroj: Hospodářské noviny 

Ombudsmanka UPCE zve všechny studující na workshop Jak nevypustit duši na VŠ, který spolupořádá s organizací Nevypusť duši.

Workshop se zaměří na obtíže, se kterými se vysokoškoláci a vysokoškolačky během studia běžně potýkají, od stresu až po pocity méněcennosti a syndrom vyhoření. 

Kdy: 22. 4. 2025 od 15.00 do 17.00 

Kde: ve velké zasedací místnosti ve 4. patře budovy rektorátu

Co se dozvíte:

• jak pečovat o své duševní zdraví
• jak si zorganizovat čas
• jak najít rovnováhu mezi školou a volným časem 
• jak nakládat se stresem a tlakem okolí. 

Lektorky: Eliška Horáková a Anna Dejneka

K účasti na workshopu je nutné se registrovat na adrese ombuds@upce.cz.

Univerzita Pardubice nabídla soukromým společnostem nadějné technologie svých výzkumníků. Druhý ročník akce Technology Day UPCE organizuje univerzitní Centrum transferu technologií a znalostí (CTTZ) pod značkou symbolizující rozvoj inovací v Pardubickém kraji PARádní kraj. 

Letos naplánovala univerzita zařadit na program nabídku celkem 9 technologií a unikátních znalostí napříč fakultami UPCE. Vědci prezentovali například technologie pro diagnostiku dopravních staveb, 3D skener nadrozměrných zásilek, metodu jednoduchého chemického rozkladu biologicky obtížně odbouratelných kontaminantů z vod, reverzní inženýring staveb a objektů při průzkumu památek nebo testovací sadu pro vyšetření chuťových smyslů, na jejímž vývoji se podíleli výzkumníci hned ze tří fakult.

„Matchmakingové akce jako Technology Day jsou pro naši univerzitu klíčové. Pokud chceme úspěšně zavádět inovace do praxe, musíme být připraveni hledat synergii mezi výsledky našich vědců a potřebami průmyslu,“ řekl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Program Technology Day UPCE nabídl také přednášku o významu konceptu Innovamediaries, který reprezentuje prostředníky mezi byznysem a akademickým světem. Firemní sféra a její výzkumné potřeby byla zastoupena příspěvkem Jak VisionCraft propojuje vědu a byznys. S prezentacemi se představila také Agentura pro podnikání a inovace (API) a kapitálové společnosti (Česká spořitelna Seed Starter a Tensor Ventures).

Univerzita opět představila firmám technologie s potenciálem pro reálné uplatnění v praxi. Společnosti zase dostaly možnost prezentovat svoje požadavky na spolupráci s výzkumnými týmy UPCE. „Transfer technologií a znalostí je průsečíkem dvou světů s odlišnými motivacemi. Na jedné straně stojí výzkumník s cílem rozvíjet vědecké poznání svého oboru. Na druhé straně je firma, která potřebuje generovat zisk. Naším úkolem je dohodnout se s oběma na společném realizovatelném cíli. Akce Technology Day nám v tom výrazně pomáhají,“ uvedl šéf Centra transferu technologií a znalostí Univerzity Pardubice Ing. Tomáš Novotný, Ph.D., LL.M.

Odborná porota vyhlásila nejlepší z prezentovaných technologií a znalostí. Hodnotila se inovativnost a potenciál uplatnění v praxi, srozumitelnost prezentace a motivace výzkumného týmu. 

Výsledky:

1. místo – výsledek spolupráce 3 fakult (FZS, FChT a FEI). Testovací sada na vyšetření poruch chuti. Tým autorů technologie: MUDr. Jan Vodička, Ph.D., Fakulta zdravotnických studií; doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D., Fakulta chemicko-technologická; prof. Ing. Petr Doležel, Ph.D., Fakulta elektrotechniky a informatiky

2. místo – 3D skener nadrozměrných zásilek – Ing. Martin Dobrovolný, Ph.D., Fakulta elektrotechniky a informatiky

3. místo – Jednoduchý chemický rozklad biologicky neodbouratelných kontaminantů vod – prof. Ing. Tomáš Weidlich, Ph.D., Fakulta chemicko-technologická

Členové poroty:

Předseda: Tomáš Vlasák – ředitel regionální kanceláře CzechInvest,
Branislav Štefanča – lead manažer projektu Cheers4EU zaměřeného na cirkulární ekonomiku,
Jan Faflík – Senior Associate, Tensor Ventures,
Petr Kopeček – Senior Investment Manager, Česká spořitelna Seed Starter.

UPCE představila na Technology Day celkem 9 technologií z 5 fakult:

• Jednoduchý chemický rozklad biologicky neodbouratelných kontaminantů vod – prof. Ing. Tomáš Weidlich, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická
• Technologie pro diagnostiku dopravních staveb – Ing. Aleš Šmejda, Ph.D. – Dopravní fakulta Jana Pernera
• Vyšetřovací testy chuti – doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická ve spolupráci s Fakultou elektrotechniky a informatiky a Fakultou zdravotnických studií
• 3D skener nadrozměrných zásilek – Ing. Martin Dobrovolný, Ph.D. – Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Elektrolyty pro lithiové a sodíkové akumulátory – doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická
• Vzdělávací karetní hra se zdravotnickou tematikou – Mgr. Jan Pospíchal, Ph.D. – Fakulta zdravotnických studií 
• Aditivum pro nátěrové hmoty – doc. Ing. Jan Honzíček, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická
• Laboratoř dokumentace a průzkumu památek (3D skenování a konstruování modelů staveb a objektů) – Mgr. Vladan Hanulík, Ph.D. – Fakulta filozofická
• Bio-epoxidy a jejich využití – doc. Ing. Martin Hájek, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická

Univerzita Pardubice pořádá v dubnu další Technology Day, a to pro municipality, na kterém propojí své výzkumníky se zástupci měst, obcí, krajských samospráv a místních akčních skupin (MAS). 

Když nešplhá po lešení a v rukách nedrží kladívko, špachtli nebo štětec, okamžitě sahá po smyčci. V Benátkách si Vojtěch Mrověc vyzkoušel život restaurátora i pouličního umělce a v Brně se dostal na pódium ke slavnému hudebníkovi Glenu Hansardovi. Přesto rád dělá poctivé řemeslo, které vystudoval na Fakultě restaurování.

Máte u sebe častěji housle, nebo restaurátorskou výbavu?

Obojí mám u sebe téměř neustále, protože jak housle, tak restaurátorský kufřík vozím vždy v autě. Nikdy nevíte, kdy se můžou hodit (smích). Původně jsem vlastně violista, ale k houslím jsem se vrátil skrz folklór a přátele, co hrají starou muziku.

Mít housle u sebe už se vám vyplatilo, když jste se ocitl na pódiu vedle známého zpěváka a kytaristy Glena Hansarda…

To ano. V tomhle příběhu je zapletený můj kamarád Francesco z Benátek. Když mě před třemi lety poprvé navštívil v Čechách, podnikli jsme malé turné a zakončili ho koncertem Glena Hansarda v Brně. Francesco se s Glenem tak trochu zná a v průběhu koncertu se ho zeptal: „Hele, Glene, můj kamarád je skvělej houslista, může se k tobě připojit na stage?“ A tak jsme spolu improvizovaně odehráli písničku Way Back in the Way Back When a pak mi řekl, ať tam s ním zůstanu až do konce koncertu. Pozval zbytek kapely a odehráli jsme velké finále. Byl to neuvěřitelný zážitek před vyprodaným „SONEM“.

Jste pořád v kontaktu?

Jsme. Když o prázdninách přijela na otočku do Česka Markéta Irglová, se kterou Glen dodnes spolupracuje, zahrál jsem si i s ní. Byla to pro mě čest. Odehráli jsme krásný koncert v Náměšti nad Oslavou a s kapelou v Olomouci. Atmosféra byla úžasná.

Máte v rukávu nějaké další zajímavé hudební jméno?

Jako houslista a violista hrávám teď třeba s muzikantem Pavlem Helanem (mimo jiné finalista soutěže Česko Slovensko má talent – pozn. red.). Seznámili jsme se přes litomyšlský soubor Sonjašnyk, v němž jsem členem smyčcového kvarteta. Když jsme spolu byli jednou po hraní na pivu, řekli jsme si, že natočíme videoklip k rozpracované desce. A sen se stal skutečností – videoklip Spasena Ukrajina bude brzy k vidění a deska „Ještě chvíli“, jejímž hlavním smyslem je vytrvat v pomoci pro Ukrajinu, už je venku.

Kam si vás můžeme přijít poslechnout?

Koncertů je spousta. Hrajeme všude možně s různými projekty, diář mám úplně plný. Takové moje oblíbené místo je hrad Kámen u Pelhřimova, kde zazní barokní muzika. Hráváme tam pravidelně, jelikož jsem se během restaurování na hradě spřátelil s kastelánkou a ona si nás zve jako hudebníky.

Nedostává teď hudba před restaurováním tak trochu přednost?

To se nedá říct, baví mě obojí. Mám to tak, že teď většinou přes týden restauruju a o víkendech zase hraju. Můj kamarád muzikant, když mě někde představuje, tak s úsměvem říká: „Restaurátoři o něm říkají, že je dobrý muzikant, a muzikanti o něm říkají, že je dobrý restaurátor.“ Takže asi tak (smích). Doufám, že se to jednoho dne obrátí, ale zatím se mi nechce jít jenom jedním směrem…

Četla jsem, že právě v kostele Santos Juanes ve Valencii používají restaurátorky k práci bakterie. Používají se takové neobvyklé metody často?

Je to momentálně docela velké téma i po celé Evropě. V minulosti při snímání fresek zůstaly na malbách přelepy a zbytky lepidla, které nyní ztěžuje práci. Restaurátorky tam testují novou metodu za použití trénovaných bakterií, které mají lepidlo odstranit. Naše fakulta v tomto směru spolupracuje s technology a univerzitami ve Valencii a v Miláně, kteří mají velké zkušenosti s těmito metodami. Důležitá je mezioborová spolupráce s technology. A restaurátoři, kteří se nebojí nových výzev. Já mám z těchto postupů zatím spíš respekt. K dílu se musí přistupovat co nejšetrněji a velmi opatrně.

Zrovna ve Španělsku je údajně hodně amatérských restaurátorů a občas něco poničí. Stalo se něco takového i vám?

Vím, že na sociálních sítích koluje pár článků bizarních zásahů... Takové příklady najdeme všude, i u nás. Kolují různé historky, že například upadne malý kousek štuku a člověk to tak jako zamete (smích). U mě ani mých spolužáků k žádným vážným pochybením naštěstí nedošlo. Snažíme se neustále studovat a být pečliví, aby se tohle nestávalo. 

O jaké památky se budete v budoucnu starat?

O kostely, fary, kláštery, kaple a kapličky, soukromé domy nebo domy ve starých zástavbách. Můj obor je restaurování nástěnné malby a historických omítek, což zahrnuje fresky, secco malby – to je způsob malby na suchou omítku, ale také sgrafita nebo mozaiky, které se právě v těchto objektech nacházejí.

Jak k dílům přistupujete?

Na začátku je důležité seznámit se s historií objektu, původní technikou autora i s tím, jak naši předchůdci pracovali, abychom pochopili, co restaurujeme. Vždycky jde o kontext dané památky. Proto se provádí průzkum, který ukáže, co se pod omítkami a jejich vrstvami nachází.

Mají být vaše zásahy vždycky vidět?

Hodně záleží, jak se domluvíme a jaké jsou požadavky, protože na práci na kulturních památkách vždy dohlíží Národní památkový ústav. Někdy proto naše zásahy přiznáme, jindy je naopak zapojíme, aby to esteticky ladilo. Například v Benátkách hodně dbají na zachování patiny, v exteriérech proto nedělají moc velké zásahy a nechávají fasády se starým nádechem. Naopak v interiérech, kde je výzdoba většinou mladší, se často doplňuje do plna. Záleží, co požaduje také investor a k jakému účelu bude objekt sloužit.

Dala vám nějaká památka zabrat?

Vždycky záleží především na podmínkách, ve kterých pracujeme. Prach a špína, někdy dokonce zima, to vše k naší práci patří. Dost často se pohybujeme na staveništi, takže nosíme helmy, vesty a vhodnou obuv. Někdy v objektech dokonce i spíme. Přizpůsobíme si vedlejší pokoj, kde přespáváme, a za dveře pak chodíme restaurovat. 

To zní trochu jako boj o přežití…

Naše práce je poměrně náročná. Každý den lezeme po lešení, mnohdy si ho musíme i sami postavit. Taháme například štuky nebo dlouhodobě provádíme injektáž omítky. To člověk pracuje měsíc a ta práce není nikde ani vidět.

Je něco, co vás při práci stále překvapuje?

Hlavně trvanlivost původních materiálů, se kterými naši předci pracovali. Dnes se k nim často vracíme a začínáme chápat, že například obyčejné vápno či klíh se dá jen velmi obtížně nahradit. Zrovna v létě jsme pracovali na renesančním sgrafitu na zámku v Litomyšli a přijde mi až neuvěřitelné, že na komínu, který atakují přírodní živly ze všech stran, jsme našli opravdu to původní sgrafito ze 16. století.

Co se vám v takovou chvíli honí hlavou? Přece jen máte pod rukama kus historie...

Trochu mnou cloumá strach. Hlavně v momentě, kdy dílo odkrývám nebo čistím, mám obavu, abych ho nepoškodil.

Míval jste podobné pocity i v Benátkách, kam jste odjel sbírat zkušenosti díky Erasmu?

Italské Benátky pro mě byly jedno velké dobrodružství. Jsou takovou mekkou umění a architektury. Bylo to vždy velmi bohaté město, které šlo s dobou, takže se interiéry paláců se změnou majitele či doby často přestavovaly. Cenné pro mě byly i poznatky, jak restaurovat budovy, které jsou prakticky na vodě a ve vzduchu je více jak 90% vlhkost.

Co zajímavého jste tam restauroval?

Dostal jsem se především k výzdobě z 19. století. Šlo o různé štuky, zlacení, iluzivní mramor nebo fresky Francesca Hayeze v paláci Giovanelli, který navrhl pravděpodobně stejný architekt jako nejslavnější benátský palác Palazzo Ducale.

Do práce jste dokonce jezdil netradičním dopravním prostředkem…

V Benátkách nenarazíte na pro nás typické dopravní prostředky, jako je auto či dodávka. Jsou tam velmi úzké uličky a mnoho mostů. Všude se ale dostanete lodí či pěšky a všechen materiál je proto potřeba tahat hezky ručně. Největší přítel při překonávání mostů je rudl, bez toho se řemeslník v Benátkách neobejde (smích). 

Chtěl byste se do Benátek zase vrátit?

Určitě ano. Nejen kvůli práci, ale především kvůli lidem, jimiž jsem se tam obklopil. Bez nadsázky bych je nazval rodinou. Jsme stále v kontaktu, občas mě navštíví buď tady v Čechách, já je v Itálii, nebo si třeba domluvíme sraz i různě po Evropě. Ale pobyt přímo tam nic nenahradí.

Proč vám tolik přirostly k srdci? 

Měl jsem možnost Benátky poznat z úplně jiného úhlu. A to díky tomu, že jsem se seznámil s tamním pouličním umělcem Francescem Colabellou, který se stal takovým mým netradičním průvodcem.

To on vás přivedl k pouličnímu hraní?

Naopak, právě hudba na ulici neboli busking spojil naše cesty. Vyzkoušel jsem to zpočátku hlavně proto, abych si v Benátkách trošku přivydělal a mohl si dovolit jít večer třeba do hospody a poznat to opravdové město. Po práci jsem proto vytahoval housle a hrál na ulici. Busking mi otevřel nejrůznější dveře i srdce spousty zajímavých lidí.

Co při takovém hraní zažíváte?

Otevřít na ulici futrál a hrát je překročení určité komfortní zóny. Zjistil jsem ale, že je to pro mě naprosto přirozené. Teď na ulici hraju hlavně kvůli té neopakovatelné energii a vzrušení, které to přináší. Je to pro mě způsob, jak se ponořit do přítomného okamžiku a být otevřený nečekaným a jedinečným zážitkům. Každý den na ulici je jiný – nikdy nevím, jaké reakce od lidí přijdou, jaké příběhy uslyším nebo s kým se potkám. Je to fascinující cesta, jak objevovat nejen svět kolem sebe, ale i nové stránky vlastní osobnosti.

Zahrál jste něco i typicky českého?

Velký úspěch měla má oblíbená píseň Sluneční hrob od kapely Blue Effect, známá z filmu Pelíšky. 

Hudba vás provází celý život… Jak jste se ale dostal k restaurování?

Máme to v rodině. Od malička jsem chtěl být malíř, ale pak mě ovlivnil můj bratr, který si našel Fakultu restaurování a začal na ní studovat. Už střední školu jsem vybíral tak, abych se do Litomyšle dostal taky a po přijímačkách na různé umělecké střední školy jsem tam zavítal se svými pracemi i já.

Měl jste kvůli výběru umělecké školy nějaké obavy?

Upřímně mi blesklo hlavou, jestli se tím uživím. Ale na druhou stranu je hodně důležitý si podobné bloky vůbec nevytvářet. Mám mezi přáteli mnoho umělců. Nedávno jsem například spolupracoval s vynikajícím malířem Michalem Bačákem, se kterým jsme realizovali výmalbu v domě Bedřicha Smetany. Živí se jako ilustrátor a umělec. Takže to jde.

Šel jste studovat stejný obor jako bratr?

Ne, já jsem šel do ateliéru nástěnné malby, sgrafita a mozaiky, zatímco bratr se specializuje na sochy a související materiály. Nakonec se usadil na Litomyšlsku, přestože pocházíme z Náchoda.

Spolupracujete spolu někdy?

Při několika projektech jsme se potkali a spolupracovali jsme jak v restaurování, tak v hudbě. Do budoucna určitě zas něco vymyslíme.

Rýsuje se vám nějaká restaurátorská práce i v Česku?

Budeme pokračovat v restaurování sgrafit na zámku v Litomyšli a různě po republice se rýsují menší práce a projekty. Takovým příjemným zpestřením bude například malba na plech křížové cesty, kterou bych měl realizovat částečně v tomto roce.

Nakonec se možná usadíte také v Litomyšli. Zase vás potkáme na fakultě...

Kdo ví (smích). Každopádně na Fakultu restaurování se opravdu vracím, akorát tentokrát jako pedagog. Po vynikajícím umělci Radku Petříčkovi přebírám specializovanou výtvarnou přípravu studentů. Těším se, že se vrátím zpátky do ateliéru, a doufám, že aspoň částečně i ke svému malování, na které teď nezbývá tolik času...

TEXT Veronika Sejkorová Skřivanová, Zuzana Paulusová : FOTO Milan Reinberk, archiv Vojtěcha Mrověce

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z prosince 2024, v tištěné i on-line podobě.

Srdečně zveme všechny zaměstnance a zaměstnankyně UPCE na pilotní ročník akce Den zdraví, který se uskuteční 10. dubna 2025. Akce je spolupořádána Oddělením HR Award a Fakultou zdravotnických studií.

Tento den je věnován podpoře zdraví a zlepšení povědomí o důležitých zdravotních tématech. Připravili jsme pro vás pestrý program zážitkových a vzdělávacích aktivit, které vám pomohou získat cenné informace a dovednosti pro prevenci a péči o vlastní zdraví.

Co vás čeká?

• První pomoc zážitkovou formou 
• Trichologické vyšetření a jak s vlasy pracovat
• Fyzioterapeutická doporučení při sedavém způsobu života
• Samovyšetření prsu/varlat 
• Přednáška Doplňky stravy efektivně

Více informací k programu a registrace najdete na Den zdraví | Univerzita Pardubice.

Registrace je nutná, bez ní není možné se akcí účastnit. Kapacita je omezená.

Těšíme se na Vaši účast!

V případě dotazů se obracejte na Tým Dne zdraví - jana.kremenakova@upce.cz nebo jana.jankova@upce.cz 

Pardubický kraj dlouhodobě spolupracuje s Univerzitou Pardubice a krajskými nemocnicemi na podpoře studentů zdravotnických oborů. Jedním z významných projektů je program mentoringu, známý také jako stínování, který umožňuje studentům Fakulty zdravotnických studií získávat praktické zkušenosti pod vedením zkušených mentorů.

„Uvědomujeme si klíčovou roli zdravotnického personálu v péči o pacienty a dobře víme, jak je nepostradatelný pro chod nemocnic. Finanční příspěvek Pardubického kraje ve výši 400 tisíc korun pomůže zajistit kvalitní mentoring, který studentům umožní získat cenné praktické zkušenosti přímo v našich nemocnicích. Věříme, že právě tato forma individuálního vedení přispěje k jejich profesnímu růstu a motivuje je k setrvání v našem regionu i po ukončení studia,“ uvedl náměstek hejtmana pro oblast zdravotnictví Pavel Štefka.

Co je mentoring a jak probíhá?

Mentoring, neboli stínování, je proces, kdy si studenti zdravotnických oborů osvojí praxi pod vedením zkušenějších odborníků, tzv. mentorů. Studenti se učí přímo na pracovištích, kde mentor sleduje jejich postupy a pomáhá jim s praktickými dovednostmi. Tento projekt se zaměřuje na studijní obory všeobecné ošetřovatelství, porodní asistence a zdravotnické záchranářství.

„Projekt MENTORING-STÍNOVÁNÍ nabízí jedinečnou příležitost pro studenty, kteří tak mohou být na praxi vedeni jedním zkušeným mentorem. Právě individuální podpora a přímý přenos znalostí a zkušeností je zásadní při vstupu studenta do klinického prostředí. Mentor může studentovi poskytnout nejen bezprostřední zpětnou vazbu, ale i psychickou podporu a uvést ho do profese svou osobností a zkušeností. Mentoři se pravidelně scházejí na fakultě, aby mohli svoji mentorovanou praxi zlepšovat,“ říká děkan Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Karel Sládek.

Podpora pro 300 studentů ročně

Celkové náklady na realizaci činí bez mála 1,2 milionu korun. Dotace ve výši 400 tisíc korun od Pardubického kraje bude použita na financování odměn pro mentory a náklady spojené s realizací programu. Mentoring trvá obvykle 2 až 4 týdny podle požadavků daného studijního programu.

Projekt „Finanční příspěvek na zajištění mentoringu“ má za cíl nejen zlepšit praktickou přípravu studentů, ale také podpořit jejich uplatnění v Nemocnici Pardubického kraje. Očekává se, že se do něj zapojí přibližně 300 studentů ročně pod vedením zhruba 100 mentorů. Program je naplánován až do konce roku 2025.

Věra Málek Říhová
oddělení komunikace a vnějších vztahů
Pardubický kraj

Co mají společného nová testovací sada na poruchy chuti, zařízení k nakládání letadel a desková hra pro záchranáře? Všechny vznikly na Univerzitě Pardubice. A všechny se díky speciálnímu týmu dostávají do reálného světa.

„Naší rolí je dělat z nápadů skutečnost. Vědcům pomáháme s patenty, hledáme pro jejich objevy využití v praxi, spojujeme je s firmami i veřejnými institucemi,“ říká Tomáš Novotný, vedoucí Centra transferu technologií a znalostí Univerzity Pardubice. To má 5 členů, každý se věnuje jiné oblasti – od právní ochrany přes analýzy až po vzdělávání.

Rychlorande jako spojnice

Velkým testem práce zmíněného týmu bude takzvaný Technology Day. Koná se hned dvakrát. Ten první, určený firmám, bude 8. dubna. „Představíme technologie, které mají šanci uspět na trhu. Vítězný projekt získá mentoring a postoupí do celostátní soutěže.“ Druhá akce 22. dubna cílí na starosty a lidi z veřejné správy. „Budeme mluvit o vodě, ovzduší, dopravě anebo plánování. Chceme ukázat, že univerzita má co nabídnout i městům a obcím.“

Jak tedy propojit vědce a firmy, které jejich výsledky následně využívají? „Pořádáme něco jako rychlorande pro nápady a spolupráci. Každá strana představí, co nabízí nebo poptává. A pak se hledají společné zájmy, projekty, možnosti spolupráce. Nechceme, aby dobré nápady končily v šuplíku. Naším úkolem je dát jim šanci měnit svět,“ dodává Novotný.

Autor: Jakub Malý, Český rozhlas Pardubice
Celý rozhovor s Ing. Tomášem Novotným, Ph.D., LL.M., ING-PAED IGIP si můžete poslechnout v pořadu Máme hosty ČRo Pardubice.

V příloze naleznete přijatá usnesení  zasedání Pléna České konference rektorů.

Zasedání  se konalo dne 3. dubna 2025 v Ostravě, péčí Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO).