Největší informativní a zábavná akce pro studenty Univerzity Pardubice Příliv letos opět odstartovala akademický rok přímo v kampusu univerzity. 
Na festivalu se představily studentské spolky, které aktivně na vysoké školy působí. Aktivity si připravili studenti SRUPa, UPCE E-sport, ESN Pardubice, DofE, Fotoklub, Vysokoškolský umělecký soubor, ale také zaměstnanci Poradenských pracovišť UPCE, Katedry tělovýchovy a sportu, Jazykového centra nebo Vydavatelství a polygrafického střediska. Asi tisíc studentů se zastavilo na kávě s rektorem univerzity prof. Liborem Čapkem, vyzkoušelo si netradiční sporty, zacvičilo jógu, střílelo na branku s hokejisty Riders UPCE, absolvovalo lekci Tance v teniskách, zkusilo první pomoc nebo si najít přátele či lásku přes speed dating. Hned několik týmů se zúčastnilo speciálního Univerzitního kvízu. A nakonec došlo i na představení netradičního umění Capoeira, improvizační divadlo, koncert kapely RecyKmen, ohňovou show i pozorování noční oblohy s Hvězdárnou barona Artura Krause.

Děkujeme, že jste přišli a bavili se s vaší Univerzitou Pardubice.

For English Scroll Down 

OZNÁMENÍ 

o konání 

6. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 
ve funkčním období 2023 - 2026,

které se uskuteční v hybridní formě v úterý 3. října 2023 od 14:00 hodin
v zasedací místnosti rektorátu, Studentská 95 (4.NP)

Program zasedání:

1. Jmenování skrutátorů zasedání.
2. Schválení pravidel pro hybridní zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice.
3. Schválení programu zasedání. 
4. Návrh Statutu Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.
5. Delegace zástupců do Rady vysokých škol pro funkční období 2024–2026 (informace).
6. Různé.
7. Informace o stávkové pohotovosti na vysokých školách.

Materiály k bodům č. 2 a 4 naleznete na následujícím odkazu: 6. zasedání AS UPCE dne 3.10.2023 | Univerzita Pardubice.

Odkaz na připojení k zasedání: Kliknutím sem se připojíte ke schůzce

V Pardubicích dne 26. září 2023                                          

                                                                                                   Ing. Petr Bělina, Ph.D.,

                                                                                                      předseda AS UPCE

ANNOUNCEMENT

of

the 6th session of the Academic Senate of the University of Pardubice 
in the office period 2023–2026,

to be held in the hybrid form on Tuesday 3 October 2023 at 2 PM 
in the meeting room at the Rectorate, Studentská 95 (4th floor)

Programme:

1. Appointment of scrutineers.
2. Approval of the rules for the hybrid form of the Academic Senate sessions. 
3. Approval of the programme. 
4. Draft Statutes of the Faculty of Chemical Technology.
5. Delegation of representatives of the University Council for the office period 2024–2026 (information).
6. Miscellaneous.
7. Information about the strike alert at universities.

You will find documents to points 2 and 4 on the following link: 6. zasedání AS UPCE dne 3.10.2023 | Univerzita Pardubice.

Click here to join the session: Kliknutím sem se připojíte ke schůzce

Pardubice, 26 September 2023                                                   Ing. Petr Bělina, Ph.D.

                                                                                                     Chair of the  AS UPCE

Academic Senate of the University of Pardubice, Studentská 95, Pardubice 532 10

Vážené kolegyně a kolegové, milé studentky a studenti,
rád bych vás oslovil se začátkem nového akademického roku na naší univerzitě. 

Chci přivítat více než tři tisíce nových studentů, kteří úplně poprvé vstupují do učeben, laboratoří a prostor fakult Univerzity Pardubice. Věřím, že přinesete novou energii na naši vysokou školu, zamilujete si svoje obory, oblíbíte svoje pedagogy a se stejnou vášní si také budete užívat náš kampus, blízkost centra Pardubic nebo genius loci prostředí Fakulty restaurování v Litomyšli.  

Být vysokoškolákem znamená přemýšlet nad tím, kam chci v životě směřovat, ale také se zajímat a být součástí komunity. Claim naší univerzity „Najdi svoji identitu“ vystihuje šanci najít během studia sám sebe. Jsem si jistý, že během studia i zapojením se do aktivit univerzitních spolků nebo do sportovních a dalších akcí, které se na univerzitě nebo ve městě dějí, můžete najít přátelství na celý život. Ale také udělat z Pardubic opravdu univerzitní město. Jako absolvent Univerzity Pardubice to mohu potvrdit. 

Dovolím si přivítat v novém akademickém roce také naše kolegy, pedagogy a všechny zaměstnance univerzity. Chtěl bych vám popřát úspěch ve všech pracovních výzvách, které vás čekají, dobré vztahy s kolegy, přísliby nových spoluprací a dostatek trpělivosti a zaujetí. Všichni máme ten stejný cíl. Chceme být součástí respektované univerzity, která mladým lidem poskytuje kvalitní vzdělání i bezpečné zázemí a nám dobré podmínky pro práci. 

Jsme jedna komunita, jedna univerzita. Přeji všem úspěšný akademický rok.

Těším se na spolupráci!

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D., 
rektor

Zákeřnou rakovinu slinivky břišní je těžké odhalit, nedává o sobě nijak vědět. Když přijdou příznaky a lékaři stanoví diagnózu, naděje na přežití už je malá, následujících pět let přežívá méně než desetina pacientů. Možnosti časné detekce jsou velmi omezené, žádný preventivní screeningový program neexistuje. Situaci by v budoucnu mohl změnit objev týmu analytického chemika Michala Holčapka z Univerzity Pardubice. Přítomnost nádorových buněk lze prokázat elegantní metodou – analýzou lipidů z krevního vzorku.

Pokud mi někdo blízký zemřel na rakovinu slinivky břišní nebo jsem jinak riziková osoba, existuje pro mne možnost preventivního vyšetření? 
V současné době žádná včasná diagnostika pro běžného pacienta bez potíží neexistuje. Když se objeví příznaky, už je nemoc v pokročilém stadiu a možnosti léčby jsou velmi omezené. Existuje jeden nádorový marker, glykoprotein CA19-9, který zejména v těch pozdnějších stadiích vykazuje vyšší hodnotu, ale v bezpříznakovém období tento parametr zvýšený vždycky není nebo může být projevem i jiného onemocnění. Při podezření na nádor se využívá vyšetření trávicího ústrojí ultrazvukem, endosonografie, ale jedná se o poměrně invazivní vyšetření.

Vy jste ale našel způsob, jak nádor diagnostikovat v raném stadiu pomocí analýzy lipidů. Jak dlouho se lipidům věnujete? 
Od doby mého doktorátu, tedy víc než dvacet let. Nejsem lékař, ale analytický chemik, takže jsem se věnoval studiu analytických metod. Ty jsme v mém týmu rozvíjeli a zlepšovali, až se mi v určité
fázi zdálo, že už umíme analyzovat a změřit prakticky jakékoliv molekuly lipidů. Což byl samozřejmě omyl, uměli jsme sice hodně, ale ještě víc toho bylo před námi. Nicméně jsem si tehdy řekl, že bych chtěl přijít na nějakou zajímavou užitečnou aplikaci, která by názorně ukázala i laikovi, k čemu je všechna ta má práce užitečná. Přemýšlel jsem o nějakém vhodném onemocnění.

Předtím jste už jistou aplikaci měl, analyzovali jste tuky v potravinách. 
Analýzami dokážeme rozdělit všechny existující typy izomerů triacylglycerolů a detailně umíme
charakterizovat rostlinné oleje a živočišné tuky, vyvinuli jsme metody pro rozpoznání falšovaných drahých rostlinných olejů nebo pro stanovení obsahu esenciálních mastných kyselin či transmastných kyselin. Ale to nebylo tak zajímavé, jak bych si představoval. Lidské nemoci jsou mnohem významnější.

Vybral jste si rakovinu slinivky břišní. Proč zrovna tuto nemoc? 
Protože je hodně zákeřná, dlouho na sebe nijak neupozorňuje, a když přijdou příznaky, bývá většinou pozdě. A já jsem měl nápad, jednoduchou hypotézu. Říkal jsem si: Nádor znamená nekontrolované dělení buněk. Buňky k rychlému dělení potřebují spoustu stavebního materiálu. Aby
mohly tvořit buněčné membrány – což jsou vlastně lipidové dvojvrstvy – potřebují ve velmi zrychleném modu vyrábět lipidy. Tím pádem lze předpokládat, že při té zvýšené rychlosti může docházet ke změnám – některé enzymy nemusejí mít dostatek času pro katalýzu příslušné reakce při biosyntéze mastných kyselin, například elongázy nebo desaturázy. Z toho plyne, že membrány nádorových buněk budou mít jiné složení lipidů než buňky normální. A tuto hypotézu jsme potvrdili. Lipidy v nádorových buňkách jsou v průměru trošku kratší a méně nenasycené, jejich složení tedy vykazuje změny, velmi zjednodušeně řečeno.

Jaký byl váš další krok? 
Chtěli jsme zjistit, zda změny ve složení lipidů, které rozpoznáme v nádorových buňkách a tkáních,
identifikujeme i v tělních tekutinách. Ukázalo se, že ano. Měli jsme díky naší spolupráci s Fakultní nemocnicí v Olomouci a Masarykovým onkologickým ústavem v Brně k dispozici krevní vzorky pacientů a ukázalo se, že rozpoznáme změny lipidů i v krvi, a to dokonce už i u prekanceróz. Nemáme problém stanovit i ta nejčasnější stadia rakoviny – se stejnou správností jako pozdní stadia. 

Co by umožnila časná diagnostika, kdyby začala být dostupná v klinické praxi? Včasné chirurgické odstranění nádoru a chemoterapii?
Nerad bych se pouštěl do oblasti, které nerozumím, léčba je věcí lékařů, ale z toho, co jsem o tom slyšel nebo četl, u slinivky je chirurgická resekce nádoru základní volbou v kombinaci s další léčbou.
Dokud je nádor resekovatelný, to znamená, že ho lze operativně odstranit, tak je šance s ním něco dělat, pacienta vyléčit.

To zní až neuvěřitelně, že by to mohlo být takto jednoduché. Tak jako dnes funguje screening rakoviny děložního čípku, kdy jednoduchý test s pozitivním nálezem vede k chirurgickému zákroku, čímž se zabrání vývoji rakoviny – tak by mohl fungovat i screening rakoviny slinivky
břišní?
Jsem přesvědčen, že ten potenciál tady je. V současné době existuje jeden program, který se snaží včas diagnostikovat rakovinu slinivky. Studie Cancer of Pancreas Screening (CAPS) začala na Lékařské fakultě Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru už v roce 1998, loni tým publikoval v časopise Journal of Clinical Oncology1 výsledky již její 5. fáze. Skupinu více než tisíce lidí s vysokým
rizikem nádoru slinivky pravidelně sledují pomocí endosonografie nebo magnetické rezonance. Endosonografie je poměrně invazivní a nepříjemné vyšetření, které není zcela bez rizika, ale díky této metodě bylo 78 procent detekovaných nádorů zachyceno v nejranější fázi T1 a pětileté přežití zaznamenali u 73 procent sledovaných pacientů. To jsou naprosto unikátní výsledky, protože
v běžné praxi přežije pět let od diagnózy méně než deset procent. Pokud by se používal náš test, který má podobu běžného krevního odběru a následně chemické analýzy, měli bychom dosáhnout podobných výsledků, ale minimálně invazivním způsobem. Přínos by byl zcela evidentní.

Na tento výzkum jste v roce 2013 získal svůj první grant ERC. 
Byl to ERC Starting grant, přesněji ERC CZ. To je program na podporu hraničního výzkumu, který dostane „áčko“ v obou kolech hodnocení mezinárodních hodnoticích panelů v některé z výzev hladinou financování, a tudíž peníze může poskytnout země, kde výzkum probíhá. My jsme tedy dostali podporu na projekt od našeho ministerstva školství. Projekt trval pět let a potenciál naší metody jsme jasně prokázali. Naměřili jsme data pro celou řadu typů karcinomů, ale nejlepší výsledky byly pro slinivku, kde jsme měli největší velice pečlivě odebraný soubor vzorků s klinickými
informacemi z biobanky Masarykova onkologického ústavu. Nyní spolupracujeme s klinickými pracovišti v Olomouci, Praze, Hradci Králové, Pardubicích.

Často zdůrazňujete, že bez dobrého týmu byste k takovým výsledkům nedošel. Kdo s vámi na projektu spolupracoval?
Klíčovou byla rakouská kolegyně Denise Wolrab, jejíž úloha při měření vzorků byla zásadní. Je podepsána na spoustě klíčových publikací, většinou jako první autorka. Nastoupila v roce 2017
v červnu a už koncem srpna mi ukázala první výsledky, které naměřila na souboru asi čtyř set vzorků pacientů s prokázanou rakovinou a zdravých kontrol. Byly naprosto fascinující, až jsem si říkal, že to není možné a že musíme nechat všechno přeměřit. To jsme udělali a vše vyšlo stejně. Zásadní roli pro chod mojí skupiny má můj zástupce Robert Jirásko, který zvládá udržet v chodu
všechny hmotnostní spektrometry a další přístroje a zaučuje nové studenty. Bez mých mladších spolupracovníků bychom nikdy neměli tak kvalitní výsledky, protože oni jsou v laboratořích bez ohledu na čas, měří a vyhodnocují cenná data. Ondra Peterka se díky své píli během pár let vypracoval v jednoho z klíčových členů týmu. Kromě Denisy měla v minulosti důležitou roli i Míša
Chocholoušková, která je teď na dvouleté stáži v Singapuru a v lednu by se měla vrátit. Naopak Denise po šesti letech v Pardubicích vrátila s malým synem zpátky do Vídně. Nyní se díky novým studentům skupina rozrostla na patnáct lidí.

Co jste tedy s těmi nadějnými výsledky dělali dál?
Výsledky jsme ověřili na souboru více než 800 vzorků z různých nemocnic metodou, kdy stanovujeme alespoň 60 lipidů pomocí hmotnostní spektrometrie, pak ještě dalšími metodami na nezávislých pracovištích v zahraničí a stále to vycházelo stejně. Takže jsme pochopili, že naše
metoda funguje. Pokud je nádor velikosti jednoho centimetru, pak je ovlivnění krve velice malé. Náš postup však umožňuje odhalit i takto malé změny s velkým procentem správnosti. Úspěšnost testování přesahuje 90 procent, u slinivky i více. Tyto výsledky jsme měli v září 2017, v lednu 2018
jsme podávali první patent. Patent byl přijat asi za dva a půl roku, což je považováno za velmi rychlý proces. Pár měsíců nato jsme podávali další patent na multiscreening, ten jsme museli omezit jenom na rakovinu ledvin, teď máme potvrzení, že v nejbližší době bude patent přijat. Takže máme patentové krytí. A to byl vlastně důvod, proč jsme začali uvažovat o založení spin-off firmy, která
by se reálně zabývala testováním. 

Když mluvíte o patentech, šlape vám nějaký jiný tým ve světě na paty? Mohl by vás někdo předběhnout?
Naše postupy jsou patentově chráněné prakticky ve všech evropských zemích, Japonsku, Singapuru, nyní běží žádost o patent v Americe. Mám docela přehled, co kdo v lipidomice dělá,
a nemám dojem, že by v této oblasti někdo byl tak daleko jako my, aby nás mohl případně
ohrozit. V použití lipidomické analýzy pro screening rakoviny máme docela výsadní postavení, naší největší předností je expertiza v oblasti analytické chemie včetně validace metody, použití správných interních standardů, kontroly kvality atd. To je zásadní, protože rozdíly v koncentracích
lipidů u zdravých a nemocných nejsou moc velké, musí se umět přesně stanovit. Naší výhodou je i znalost vícerozměrné statistické analýzy a velké soubory kvalitních vzorků. A ještě jsme přišli ve správnou dobu se správným nápadem, tohle vše dohromady nám dává silnou pozici. 

Nicméně jste došli do stadia, kdy už sami dál jít nemůžete, proto jste založili spin-off firmu. Jak jste našli společnost, s kterou se spojit? 
Na univerzitě se dělá výzkum, nikoli komerční činnost. Doktorandi a studenti musí pracovat na něčem novém, co se dá publikovat, ne na aplikacích. Proto bylo potřeba založit spin-off firmu,
oddělit se od univerzity a spojit se s ekonomicky silným subjektem, s tím, že univerzita poskytne patenty a know-how a firma peníze a v našem konkrétním případě také ještě rozsáhlou síť klinických laboratoří a dlouholetých zkušeností v oboru. Našli jsme se tak, že jsem měl jednou prezentaci
v rámci akce univerzity, kde hledáme podporu pro aplikační projekty. Jako jeden z přítomných zástupců průmyslu v komisi seděl Zdeněk Jirsa z pardubické firmy FONS JK Group, která provozuje klinické laboratoře a IT společnosti zaměřené na zdravotnictví. Ten mě oslovil, měli jsme sérii schůzek, zjistili jsme, že jsme si sedli, a spolupráce se začala rozvíjet. Byl to delší proces, nastala
spousta jednání, scházely se právní týmy univerzity a firmy, pečlivě se ladily všechny záležitosti, jako poradce jsme najali další nezávislé právníky, abychom neudělali nějakou chybu, přeci jen v Čechách zkušeností se spin-off firmami moc není. Toto období mě moc nebavilo, ale dobře to dopadlo, vznikla firma Lipidica, jejímiž hlavními akcionáři jsou Univerzita Pardubice a FONS
JK Group. Máme prostory, laboratoře, vybavení, vyškolené pracovníky a převedli jsme technologii z univerzity do firmy.

Co váš čeká teď?
Poslední, ale zásadní krok: klinické ověření použitelnosti naší metody v prospektivním lipidomickém
testu pro sledování skupin lidí s vysokým rizikem vzniku karcinomu pankreatu. To znamená, že musíme nasbírat dostatečný počet lidí ze skupiny s vysokým rizikem, u nich potom bude proveden jednak náš test, a jednak vyšetření endosonografií. Porovnání výsledků ukáže, jakou má naše
metoda specificitu a senzitivitu. Teprve po tomto ověření připadá v úvahu, že se naše metoda bude využívat v klinické praxi, přičemž já jsem přesvědčen, že by lékaři mohli tento testovací postup využívat pro zjištění více druhů rakoviny než jen slinivky.

Při hledání účinných molekul, které by se mohly stát novým lékem na rakovinu, je do poslední chvíle možné, že všechna práce přijde vniveč. Jakou míru nejistoty máte vy?
My jsme úplně jiný případ, protože my neléčíme. U hledání účinných molekul je obrovské riziko, že v testech selžou. My chceme dělat jenom screening, největší problém, který může nastat, je chybný výsledek. Chybně pozitivní, chybně negativní. Každá lékařská metoda má nějaké procento chybně pozitivních a chybně negativních výsledků, i zobrazovací metody mají svoji chybovost, ne úplně malou, správnost jejich výsledků se uvádí přes devadesát procent. Na těchto procentech se pohybujeme i my a jsem přesvědčen, že náš přístup bude mít stejně velký přínos, jako mělo použití endosonografie ve zmíněné americké studii, že je vysoce spolehlivý, a navíc snadný, rychlý, neinvazivní. Úplné selhání či zastavení našeho projektu proto podle mne nehrozí.

Pokud klinické testy dopadnou dobře, co bude dál? Začne se provádět screening rizikových skupin obyvatelstva? Kdo ho bude mít na starosti? 
Testy bude mít na starosti výhradně spin-off firma Lipidica, jejíž doménou je právě analýza lipidů, a je také držitelem patentových práv. Ani do budoucna se nepočítá, že by každá fakultní nemocnice měla laboratoř, která by test prováděla. Znamenalo by to velké počáteční investice na zakoupení přístrojů, ale také vyškolit odborníky – ani jedno nedává smysl, protože pro zemi naší velikosti stačí
mít jednu kvalitní akreditovanou validovanou laboratoř, která bude provádět lipidové analýzy pro celou zemi. Kapacita laboratoře by měla být asi dvacet tisíc vzorků za rok. Kdyby to nestačilo, tak se přikoupí další prostor, kapacita se znásobí, ale potřeby České republiky určitě zvládneme.

Paralelně k této komerční záležitosti slavíte i vědecké úspěchy. Myslím tím vaši publikaci v Nature Communications. Cesta k ní jistě nebyla snadná.
To říkáte přesně. Trvalo to čtyři roky. V lednu 2018 jsme podali patent a v září 2018 jsme poslali
článek do Nature. Editor článek stopnul. Potom jsme jej odeslali do několika dalších časopisů podobné úrovně, ale neuspěli jsme. Tak jsme se rozhodli, že musíme výrazně rozšířit náš datový soubor, udělali jsme více než osm set vzorků, článek co možná nejvíc vylepšili. Tím jsme strávili další rok a půl. Pak jsme vzorky poslali do špičkových lipidomických laboratoří v Německu a Singapuru kvůli nezávislému ověření výsledků. Nakonec jsme se dočkali, článek v Nature Communications vyšel v lednu 2022, k dnešnímu datu má už přes čtyřicet citací a patří mezi jedno procento nejcitovanějších článků podle Web of Science. Evidentně vzbudil zájem u odborné veřejnosti, takže mě teď poměrně často zvou různé lékařské společnosti na konference, kde analytický chemik asi dosud nikdy nepřednášel. Naučil jsem se komunikovat s lékaři, abychom si vzájemně alespoň trochu rozuměli. Spolupráce s lékaři je pro celý projekt naprosto zásadní a jsem
jim velice vděčný, protože bez nich by to prostě nešlo. Lékaře i biology ostatně máme i v projektovém týmu grantu ERC.

Tím jsme se dostali k tomu, že článek nebyl váš jediný úspěch, že jste letos získal grant ERC Advanced. S kterým projektem jste uspěl? 
Dostat ERC Advanced grant, to je pro vědce v Evropě životní mezník. Od roku 2007, kdy je Evropská výzkumná rada uděluje, jej získalo jen dvanáct českých vědců, z toho čtyři včetně mě přibyli letos.
Pikantní je, že jsem ho nezískal v oboru chemie, ale biologie, přičemž moje znalosti biologie se limitně blíží k nule. Ale naši spolupracovníci jsou v biologii vynikající. Náš projekt má název Onkolipidomika: proč je dysregulace lipidomu podobná pro různé typy rakoviny? a my se v něm chceme dopátrat, proč dochází ke změnám lipidů, jakým biologickým mechanismem. Kromě
lipidů budeme sledovat metabolity, vybrané proteiny, konkrétní enzymy, které řídí vybrané
katabolické i anabolické reakce lipidů a také RNA, toto vše chceme zkombinovat dohromady, je to tedy projekt velmi rozsáhlý a náročný. Budeme využívat řadu modelů, nejen lidské pacienty, ale i myši, geneticky modifikovaná onkoprasata, takže se na nás kladou i přísné etické požadavky, musíme mít nezávislého etického poradce, který bude sledovat a posuzovat vše, co děláme,
z etického hlediska.

Stejně jako vás vydavatelé napínali s článkem, i grant ERC byl asi pěkně „o nervy“? 
Jako první nám přišla zpráva, že jsme na seznamu náhradníků. Za několik hodin teprve přišla další zpráva, že jsme grant dostali. Byl to nějaký komunikační šum; evropský komisař, který nás má na
starost, mi pak říkal, že věděli okamžitě po zasedání toho panelu, že náš projekt bude financován, nicméně systém je nějak vnitřně nastaven, což nám přineslo chvíli velkého stresu a nemilého překvapení. My jsme věřili, že máme dobrý tým a dobrý projekt, připravovali jsme se velmi důkladně,
projekt kriticky četla i řada lidí zvnějšku. Vynikající byla pomoc expertní skupiny pro podporu žadatelů o projekty ERC u Technologické agentury AV ČR, vedené profesorem Zdeňkem Strakošem. Velice užitečné bylo též využití placeného poradenství agentury Yellow Research z Holandska,
která se specializuje na granty ERC. Všem budoucím žadatelům bych doporučil využít této podpory, opravdu to pomůže. My jsme všechny připomínky zapracovávali, projekt vylepšovali, až jsme se dostali do fáze, kdy jsme měli dojem, že lépe už to neumíme, že jsme na hranici našich možností, a jestli nedostaneme grant teď, tak nikdy. Novou žádost bychom v případě neúspěchu zřejmě nepodávali.

Říkal jste, že znalostmi biologie úplně neoplýváte. U interview jste byl sám, jak jste se s dotazy komise popasoval?
Věděl jsem, že se tam za nikoho nemůžu schovat, proto jsem týdny předtím studoval všechno
možné, co se biologie týče a je blízké plánům projektu, aby mě na něčem nenachytali. A myslím si, že ten pohovor zásadním způsobem pomohl, abychom grant dostali. Jsem člověk, který rád mluví, diskutuje, přednáší, a žádný introvert. To vše mi pomohlo přesvědčit komisi. Online přednáška byla asi na deset minut, diskuse trvala čtyřicet minut, neskutečně dlouhá doba. Ale byl jsem připraven
a komisi jsem evidentně přesvědčil, že náš projekt dává smysl, že přináší novou, zajímavou, byť riskantní ideu.

Je riskantní?
 Samozřejmě, my ale věříme, že můžeme dojít k pochopení biologického mechanismu, jímž se lipidy u rakoviny slinivky nebo dalších typů rakovin mění a proč. Už máme jistou hypotézu. Když se
podíváme na metabolické dráhy lipidů, vidíme jejich biosyntézu v buňkách. Za každý krok zodpovídá nějaký enzym. A když jdeme po dráze důležitého signálního lipidu ceramidu, vidíme, že za ním je všechno změněné, všechny lipidy mají sníženou koncentraci pro velmi dlouhé řetězce. Takže
se něco musí stát na cestě směrem k ceramidu, za což zodpovídá šest různých typů enzymů. Ale pouze jeden z nich má selektivitu pro velmi dlouhé řetězce. Pouze jeden z nich je známý. Ceramid syntáza CERS2. Kdyby právě tenhle enzym měl buď nižší koncentraci, nebo nižší aktivitu, tak by to
vysvětlilo polovinu klíčových změn, které pozorujeme. Už máme první předběžné výsledky, kolega Ondřej Kuda z Fyziologického ústavu AV ČR nám připravil experiment, kde indukoval rakovinu slinivky u myší, a my jsme potom měřili játra, slinivku a krev. Výsledky měření jsou v souladu s naší hypotézou, nicméně pro seriózní potvrzení je nezbytné provést rozsáhlejší experimenty. Kdyby tahle hypotéza vyšla, bylo by to velké štěstí, ale máme připraveny i další alternativní hypotézy.

Znalost mechanismu změn lipidů v případě nádorového bujení by tedy umožnilo v budoucnu nový terapeutický zásah? 
Pokud se bude vědět, proč se něco děje, pak je možné cílit na cesty, kde se to děje. Pokud
je problém v signální dráze, tak lze využít inhibitory nebo naopak aktivátory této dráhy. Jistě bychom mohli vymýšlet, jak metabolismus buňky v tomto bodě zvrátit. Máme jeden velmi zajímavý výsledek; vytvořili jsme ze vzorků z Olomouce statistický model obsahující i pacienty, kteří se vyléčili z rakoviny slinivky a nyní více než pět let nemají žádné příznaky. Je to velmi vzácné,
ale v časném stadiu možné. Z pohledu medicíny jsou tedy zdraví. Ale nám se ukazují v oblasti nemocných. Všichni bez výjimky. Což znamená, že jakmile se změní lipidový profil, nějaká metabolická dráha v těle, už se nevrací do původního stavu. Co to znamená, nevíme, zatím nedokážeme interpretovat. Každopádně pochopíme-li, která metabolická dráha je za tyto změny zodpovědná, pak je prostor pro hledání léčiv, pro hledání molekul, které právě tuto cestu zpomalují
nebo zrychlují. Takový potenciál by tady teoreticky měl být, poskládat jednotlivé kousky, aby to dávalo smysl. Bioinformaticky je to hodně složité, ale už se domlouváme na spolupráci s německými kolegy, kteří patří mezi světovou špičku v oboru multiomické integrace, kde my zatím zkušenosti
nemáme.

Váš úspěch je i úspěchem vaší univerzity, kde působíte po celou svoji profesionální dráhu. Dělá vám dobře, že ji takto proslavíte? 
Každý člověk má samozřejmě radost, když se mu práce daří. Já celý život hodně sportuji a ze sportu mám vlastnost, že jsem hodně soutěživý, rád vyhrávám. Co se týká přínosu pro univerzitu, tak ta zejména v oblasti chemie má dobrý zvuk už dávno, Fakulta chemicko-technologická,
původně Vysoká škola chemicko-technologická, měla vysoké renomé už v minulosti a má je stále, a i další fakulty o sobě dávají poměrně solidně vědět. Samozřejmě kdyby se někdo v komisi ptal – Pardubice, to je kde, Holčapek, to je kdo – a neznal odpověď, bylo by to špatné. Ale myslím, že moje skupina má docela dobré jméno, historii a výsledky. Jsem viceprezidentem Mezinárodní lipidomické
společnosti, v rámci prestižní americké konference ASMS předsedám lipidomické skupině, jsem hojně zván na významné konference v oboru lipidomiky, hmotnostní spektrometrie nebo chromatografie, takže je nás vidět a slyšet poměrně dost. Vybudovat si určitou „značku“ trvá dlouho, ale potom to funguje.

Popište mi ještě prosím na závěr vaši metodu, která by měla odhalit rakovinu slinivky v raném stadiu a průběh její diagnostiky.
Začíná to naprosto standardním odběrem krve, ráno na lačno, to všichni známe. Vzorek, tedy izolovaná plazma, se v zamraženém stavu na suchém ledu doručí do laboratoře, kde vyextrahujeme lipidy, které analyzujeme technikou superkritické fluidní chromatografie spojené s hmotnostní
spektrometrií. Tímto způsobem stanovíme koncentrace asi sto padesáti molekul různých lipidů, z nichž vytvoříme statistický model. V matematice můžeme vytvořit stopadesátirozměrný prostor, který představuje koncentrace těch sto padesáti molekul. Pak si ten stopadesátirozměrný prostor šikovně natočíme a promítneme do dvojrozměrné roviny (obr. na toto straně). Jediný výstup lipidomického testu bude číslo od 0 do 100 %, nad 50 % je pozitivní, pod 50 % negativní. Někde mezi čtyřiceti a šedesáti je zóna určité nejistoty. Této jednoduché finální informaci porozumí úplně každý. Pozitivní výsledek screeningového testu se samozřejmě musí potvrdit konvenčními
diagnostickými metodami.

Analýza lipidů z krve
Tým profesora Holčapka vyvinul nové metody pro analýzu lipidů v tělních tekutinách, při nichž využil spojení chromatografických technik a hmotnostní spektrometrie. Použil dva přístupy využívané v lipidomické analýze, separace lipidů dle lipidových druhů pomocí kapalinové chromatografie v systémech s obrácenými fázemi a separace dle lipidových tříd pomocí hydrofilní interakční chromatografie nebo superkritické fluidní chromatografie. Separace lipidů dle lipidových druhů se používá převážně pro kvalitativní analýzu lidské plazmy s využitím klasického i derivatizačního přístupu, naopak metody založené na separaci dle lipidových tříd jsou využity pro kvantitativní analýzu velkého množství vzorků a pomocí statistických nástrojů jsou porovnávány lipidové
profily zdravých jedinců a pacientů s diagnostikovanou rakovinou.

Prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. (*1971)
Od roku 2013 je profesorem analytické chemie na Fakultě chemicko‑technologické Univerzity Pardubice. V roce 1999 zde obhájil doktorskou práci na téma spojení kapalinové chromatografie a hmotnostní spektrometrie. Jeho výzkumná specializace je v oboru hmotnostní spektrometrie a jejího spojení se separačními technikami v kapalné nebo superkritické fluidní fázi a aplikace
těchto technik v lipidomické analýze a při hledání biomarkerů nádorových onemocnění. Za svůj výzkum získal celou řadu ocenění, např. Herbert J. Dutton Award a v roce 2022 od American Oil Chemists‘ Society, třikrát (2020, 2015 a 2013) byl zařazen na seznam 100 nejvlivnějších analytických chemiků světa v oboru analytické chemie v časopise The Analytical Scientist. Je
viceprezidentem organizace International Lipidomics Society. V letošním roce získal prestižní ERC Advanced grant. Je autorem nebo spoluautorem více než 150 publikací v mezinárodních recenzovaných časopisech a má h-index 46. Ve svém volném čase se věnuje rodině a sportu, většinou současně.

Rozhovor je se svolením převzatý z časopisu Vesmír, 2023/9.

Autorka: Eva Bobůrková

Vážené kolegyně, vážení kolegové, 
milé studentky, milí studenti

Univerzitě Pardubice a jejímu rektorovi záleží na komunikaci, proto vás i tento akademický rok zveme na pravidelná setkání a chaty.

Máte otázky k financování vysokých škol? Zajímáte se o plánované změny?  

Přijďte ve středu 20. září na setkání s rektorem a ptejte se na vše, co vás v souvislosti s univerzitou zajímá. 

Od 14:00 do 15:30 bude rektor odpovídat na vaše otázky v bistru LABORKA, na Fakultě chemicko-technologické. 

Využijte příležitosti a potkejte se s rektorem UPCE. 

Na setkání s vámi se těší
prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice

Univerzita Pardubice navštívila studenty čtyř gymnázií v Pardubickém kraji. Během dvou týdnů naši akademici a studenti prezentovali středoškolákům možnosti studia i vědecké poznatky zábavnou formou.  

Stovky žáků gymnázií v Pardubicích, Chrudimi, Poličce a v Jevíčku se aktivně zapojily do pokusů a výkladů našich fakult. Nadchli je nejen chemické pokusy, ale také zajímavé informace z dopravy a bezpečnosti provozu. Absolvovali ekonomické kvízy a otestovali si také svoje jazykové znalosti němčiny. Sami si také vyzkoušeli hmatové vjemy, prostudovali rentgenologické snímky a poznali funkce zdravotnických modelů.

Univerzita v pohybu bavila a vzdělávala žáky Gymnázia Pardubice, Dašická, Gymnázia Polička, Gymnázia Josefa Ressela, Chrudim a Gymnázia Jevíčko. 

Studenti z Univerzity Pardubice přivezli z letošních Českých akademických her několik medailí. Z 35 reprezentantů UPCE se na stupních vítězů umístilo 7 vysokoškoláků.  

Ve výsledkové listině se objevili na předních pozicích

• Pavla Kvasničková (Fakulta chemicko-technologická) - atletika, běh na 200 a 100 metrů, zlatá a stříbrná medaile
• Petr Šmakal (Dopravní fakulta Jana Pernera) - vodní slalom a sjezd C1, stříbrná medaile
• František Pihera (Fakulta zdravotnických studií) a Lukáš Nejman (Fakulta ekonomicko-správní) - beach volejbal, bronzová medaile
• Andrea Heřmánková (Dopravní fakulta Jana Pernera) - stolní tenis, čtyřhra, bronzová medaile
• Klára Šimánová (Fakulta ekonomicko-správní) - plavání, 100m znak, bronzová medaile
• Lukáš Gleich (Fakulta chemicko-technologická) - judo, 100+kg, bronzová medaile

Gratulujeme k umístění a všem našim sportovcům děkujeme za skvělou reprezentaci univerzity!

Republiková univerzitní sportovní akce roku se konala druhý zářijový týden. Organizátorem letošního ročníku her byla Univerzita Palackého v Olomouci. 

Vedení Univerzity Pardubice a zástupci Statutárního města Pardubice se setkali na pravidelné schůzce a probrali možnosti vzájemné spolupráce.

Hovořilo se například o vzdělávacím centru SFÉRA Pardubice, na jehož fungování se podílíme.

Dalším bodem byl studenty oblíbený projekt Rozjeď to, který se snaží zapojit studenty do kulturního dění v našem městě. A v neposlední řadě se také probírala otázka stáží ve státní sféře.

Čtyři čestné medaile a sedm čestných oborových medailí převzali 4. září významné vědkyně a vědci v sídle Akademie věd. Čestnou oborovou medaili obdržel také historik Jan Němeček působící na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. 

Všechna ocenění spojuje to, že byly uděleny za zásluhy ve vědě, ať už celkově či v jednotlivých oborech. Své zastoupení mají historici, fyzici nebo biologové. Jan Němeček získal Čestnou oborovou medaili Františka Palackého za zásluhy v historických vědách.

Doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. 
Jan Němeček patří k mezinárodní vědecké špičce v oboru politických dějin 20. století. Zaměřuje se zejména na mezinárodní vztahy, na druhou světovou válku a antinacistický a antifašistický odpor. Podílel se na řešení více než dvou desítek domácích i mezinárodních grantových projektů.

Část vědecké kariéry strávil na zahraničních stážích a je nositelem řady ocenění, mj. nejvyšší resortní medaile ministra obrany ČR Zlatá lípa nebo nejvyšší resortní medaile ministra zahraničních věcí ČR Za zásluhy o diplomacii. Jan Němeček je autorem či spoluautorem desítek monografií a zároveň je dlouholetý spolupracovník a externí vyučující Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Působí na Historickém ústavu AV ČR a pravidelně přednáší v pardubickém Památníku Zámeček, se kterým fakulta úzce spolupracuje. 

Zdroj: Akademie věd České republiky
Foto: Josef Landergott, AV ČR

„Člověk žil v nějakém koktejlu chemikálií odjakživa, a ten se v průběhu času proměňoval. Zároveň je ale pravda, že nyní se v něm objevují látky s vlastnostmi, které dříve nebyly tak běžné,“ říká toxikolog prof. Ing. MILOSLAV POUZAR (49), Ph.D., z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. Jak nám revoluční dědictví dávných předků pomáhá vyhnout se jedovatým látkám? Proč se více bojíme umělé chemie než přírodních jedů? Co s naším tělem dělají kombinace různých umělých látek, jež do těla dostáváme z ovzduší, vody a z potravin? A proč není alkohol spolu s kofeinem dobrá kombinace?

Polymerní fyzik a popularizátor vědy profesor Miroslav Raab v rozhovoru pro týdeník TÉMA nedávno říkal, že slovo „chemie“ má v současné době jakousi negativní pachuť: „Nechci jíst potraviny, v nichž je chemie!“ … „Hlavně, aby v tom nebyla žádná fuj chemie!“ Jak to vidíte vy?

Vnímání chemie je spíš psychologický problém. Poměrně dobře se tomu věnuje švýcarský psycholog profesor Michael Siegrist. Zabývá se tím, co nás v obchodě ovlivňuje, jak si vybíráme zboží, co nakupujeme, čemu se vyhýbáme. A řeší i to, jak vyhodnocujeme rizika chemických látek.

K čemu dospěl?
Že jeden z podstatných prvků je míra nejistoty. Ve škole získáme dojem, že chemie je těžká, během studia se jí mnoho žáků snaží vyhýbat. Jenže pak nastává problém: jsme si vědomi, že o ní vlastně nic nevíme, v průběhu života se však musíme ve vztahu k chemickým látkám nějak  rozhodovat. A máme-li velkou úroveň neznámého, více se bojíme. A roli hrají i některé evolučně dané principy
chování.

Jaké konkrétně?
Zejména behaviorální imunitní systém. Jde o evolucí zakódovaný soubor instinktů, jež nám s minimálním výdajem energie umožňují vyhnout se smrtelně nebezpečným patogenům či jedovatým látkám. Jedním z nejdůležitějších prvků tohoto systému je pocit zhnusení. Ten v nás vyvolávají
například pachy spojené s rozkladem, a tedy s možnou přítomností nebezpečných bakterií, stejné je to s hmatovým vjemem slizkosti či mazlavosti. Děti zase nemají rády hořkou chuť, která je charakteristická pro celou řadu jedovatých rostlinných alkaloidů a podobně. Tyto pradávné instinkty jsou v nás uloženy tak hluboko, že se dokonce postupem času staly součástí našeho morálního kodexu. Vše morálně správné je nazýváno čistým.
Vše, co tuto ideální čistotu narušuje, je špatné. V obecné představě je tedy na jedné straně morálně správná, čistá Matka příroda a na straně druhé morálně pochybná, „hříšnými“ lidmi způsobená chemická kontaminace. Skutečně i obrazně páchnoucí chemické látky tedy útočí nejen na naše evolucí vypěstované instinkty, které nám v dobách bez analytických přístrojů a knihoven umožňovaly přežití, ale i na náš morální systém. Logickým
důsledkem je pak snaha urychleně zjednat nápravu. Tato snaha může být chvályhodná tam, kde zabraňujeme zbytečným škodám na zdraví a životním prostředí – jde například o čištění odpadních vod či spalin, recyklaci odpadu, normy upravující přípustnou míru kontaminace. Ale také může být nebezpečná tam, kde zapomeneme na civilizační výhody, které nám použití chemie přináší. Například v zemědělství se rozhodneme zakázat používání nějakého pesticidu, a následně přijdeme o úrodu. Jedno riziko jsme tedy ochotni odstraňovat tak efektivně, že úplně zapomeneme
na to, že tím můžeme jiné riziko vytvořit.

Co dělá z chemické látky jed?
Pojem jed má z hlediska hlavních oblastí zájmu současné toxikologie poměrně malý význam. Dnes se v toxikologii více bavíme o škodlivinách. A vždycky je to problém místa, času a množství. Je-li látka ve špatný čas a v nesprávném množství na nevhodném místě, může
překonat kapacitu adaptační odezvy organismu (soubor procesů v těle, jež nás chrání před účinky toxických látek, pozn. red.) a vyvolat nějaký problém. Tělo ovšem má neuvěřitelnou odolnost a schopnost regenerace.

Chemické látky v nás však budí obavy i proto, že mohou spouštět řadu závažných nemocí. Mluví se například o rakovině.
Podíváme-li se na žebříček rizikových faktorů vzniku nádorových onemocnění, chemické karcinogeny úplně nahoře nebudou. Bude tam genetická výbava, životospráva, prostředí, kde se vyskytujeme. Až někde dál budou chemické karcinogeny, s nimiž se můžeme v průběhu různých činností potkat.

Proč se více bojíme chemie než přírodních jedů?
Výše zmíněný psycholog Siegrist dělal zajímavý výzkum, z něhož vycházelo, že konzumenti velmi nadhodnocují rizika spojená s chemickými látkami
a velmi podhodnocují rizika biologická. Patogenní organismy vnímáme jako mnohem přírodnější, a tedy přirozenější a akceptovatelnější než cizorodé látky. A ještě to má jeden další aspekt. Obecně považujeme za přijatelnější rizika, která podstupujeme dobrovolně, než ta, jež jsou nám vnucena nebo o jejichž existenci jsme v kritickém okamžiku neměli tušení. Příkladem je tetování, kdy jsme schopni si nechat do těla vpravit komplexní koktejl chemických látek, u nichž víme, že jsou toxické. Tetování nepotřebujeme, přesto si ho spousta lidí nechá dobrovolně udělat, ale vůbec nejsme
ochotní tolerovat podobně působící látky jako kontaminant potravin. Paradoxně jsme někde ochotni s vynaložením velkého objemu prostředků a značného úsilí řešit kontaminaci vedoucí k dennímu příjmu látky na úrovni nanogramů za den, ale jinde nám kontaminace vedoucí ke stokrát či tisíckrát většímu dennímu příjmu té samé látky nevadí. Siegrist zkoumal i přídatné látky v potravinách a zjistil, že když u nějaké látky napíšete,
že je přírodního původu, jsou ji lidé ochotnější akceptovat, než když je uměle vyrobená. Přitom obě můžou mít stejné vlastnosti. Principiálně žil člověk v nějakém chemickém koktejlu odjakživa, a ten se v průběhu času proměňoval. Zároveň je ale pravda, že nyní se v něm vyskytují látky s vlastnostmi, jaké dříve nebyly tak běžné. A my na to nějak reagujeme.

Co s naším tělem dělají kombinace různých umělých chemických látek, které do těla dostáváme z ovzduší, z vody a z potravin? A zkoumá se to?
Ano, toxikologie směsí je dnes aktuální téma, jež souvisí s rozvojem technologií. Evropský úřad pro bezpečnost potravin se toxikologii směsí začíná pomocí moderních metod věnovat u případů, jež budí největší obavy. Například v roce 2020 vyšla studie zabývající se účinky směsí pesticidů na vývoj lidského plodu. Předtím byla podobná studie, která se týkala chronického účinku směsí reziduí (zbytkových množství, pozn. red.) pesticidů v potravinách na štítnou žlázu. Při hodnocení těchto rizik však většinou vědci došli k negativním výsledkům. Rizika v rámci běžné kontaminace, jakou
průměrný člověk v Evropě podstupuje, nevzbuzují takové obavy, aby bylo nutné dělat speciální limity a opatření.

Účinky těch látek se nesčítají?
Sčítají. A u látek s rozdílným mechanismem účinku tak může dojít i k výraznému zesílení efektu. Ale ani tento kombinovaný efekt ve výše zmíněných
případech nepřesáhl příslušný práh bezpečnosti, a tudíž není potřeba přijímat další zákonná opatření. Například české ministerstvo zemědělství vydává každý rok zprávu o bezpečnosti potravin. A když se podíváte, jak jsou potraviny kontaminované pesticidy, pohybuje se zjištěné množství jednotlivých pesticidů na desetinách až jednotkách procent povoleného limitu denního příjmu. To znamená, že bychom mohli mít v potravině
i stokrát víc různých pesticidů, a pořád by to bylo v limitu.

Někteří producenti potravin, aby se vešli do norem pro jednotlivé pesticidy, prý skutečně používají více druhů, třeba i patnáct. Jaký to může mít dopad na naše zdraví?
Vy to popisujete tak, že to někdo dělá jen proto, aby se vešel do zákonného limitu, který se týká obsahu reziduí pesticidů ve výsledných produktech. Jenže někdy k tomu vedou technologické důvody, kdy producent potřebuje zabránit tomu, aby vznikly odolné druhy škůdců. Proto
musí použít kombinaci různých pesticidů. Nebo se mohlo stát, že používal nějakou perzistentní látku (tedy odolnou vůči rozkladu v přírodním prostředí, pozn. red.), která v půdě zůstala, druhý rok začal používat jinou, ale v potravinách se ještě objevila rezidua látky předchozí. Jinými slovy, vždycky to nemusí být jen nekalá praxe. Je fakt, že evropská zpráva o bezpečnosti potravin za rok 2021 se týká zhruba 90 tisíc vzorků a zhruba
24 tisíc z nich obsahovalo více než jeden pesticid, což není málo. A zhruba 570 vzorků obsahovalo více než deset reziduí. Obvykle se tedy pohybujeme na kombinacích dvou, tří, čtyř až pěti látek ve stopových koncentracích. A vzhledem k tomu, že u jednotlivých pesticidů jsme u akceptovatelného denního příjmu někde kolem jednoho procenta, u pěti látek to bude kolem pěti procent, což mi nepřijde dramaticky znepokojivé.

Jaký však má dopad na tělo „koktejlový efekt“, tedy mix různých chemických látek v potravinách, a nejen v nich?
Tady jsme zase u psychologického problému, který je spojený s kontaminací. Máme pocit, že jakákoliv cizorodá věc v organismu musí nutně dělat nějaký problém. Máme pocit, že tělo má být čisté, a že když se do něj dostane nějaká chemická látka, je to špatně. U většiny látek však máme něco, čemu se říká práh účinku. To znamená, že tělo je do určité míry schopné proti negativním účinkům dané látky nastavit nějaké adaptační mechanismy. A kdybychom hledali, co v těle budou jednotlivé látky dělat, pak každá bude dělat spíš někde něco jiného, než že by působily na jednom místě dohromady.

Vezměme si ale konkrétní příklad koktejlového efektu. Na zahrádce budeme likvidovat plevel herbicidem běžně dostupným v obchodě a potom si půjdeme opéct nad ohněm špekáček. Co jak jedno, tak druhé v našem těle udělá?
To už je jiná situace. Upečete-li si nad ohněm špekáček, množství polycyklických aromátů, které sníte, pravděpodobně nebude stopové. To samé, když budete pracovat s pesticidem na zahrádce – jeho koncentrace může být větší. Profesionálové obvykle vědí, jak s danou látkou zacházet, laici ale většinou ne. Pokud si přípravek koupí někde v drogerii nebo v hobby marketu, mají tendenci s ním zacházet všelijak. Takže jsme přešli od problémů multisložkové kontaminace stopovými množstvími ke dvěma situacím, kdy už o stopovou kontaminaci nepůjde a kdy se k prahu účinku pro jednotlivé látky blížíme mnohem rychleji. A o tom jsem mluvil už na začátku: jsme ochotnější akceptovat rizika, jež podstupujeme dobrovolně. Vámi zmíněné situace jsou příkladem rizik, jaká bychom, kdybychom chtěli, dokázali regulovat poměrně účinně. Na to nepotřebujeme stát ani
normy, stačí být jenom opatrný a neignorovat fakt, že se jedná o škodliviny. Jenže my ve vztahu k chemickým látkám většinou delegujeme odpovědnost na vnější aktéry.

Měla bych tedy vyhodit všechny teflonové pánve, když vím, že teflon, tedy takzvaná věčná chemikálie, se může dostat i do těla?
Perfluorované nebo polyfluorované sloučeniny jsou organické molekuly, jež v sobě obsahují fluor. Mezi typické vlastnosti těchto látek patří zejména jejich vysoká schopnost bioakumulace (hromadění látky v organismu, pozn. red.), dlouhá doba setrvání v životním prostředí a negativní
působení na hormonální systém. Teflon ovšem z hlediska působení na zdraví a životní prostředí nepatří ke zcela typickým zástupcům dané skupiny.
Je fakt, že při otěru se do potravin dostává, ale je to trošku jiný problém než u látek, jaké se používají do lyžařských vosků, hasicích pěn nebo do GoreTexu, tedy k impregnaci nepromokavého sportovního oblečení a bot.

Nošení goretexových bot nám snad nezpůsobuje zdravotní problémy, ne?
S goretexem není největší problém, když máme boty na nohou, ale ještě předtím. Při jeho výrobě totiž dochází ke kontaminaci odpadních vod. A ani likvidaci úplně neumíme a může při ní docházet k únikům daných látek do životního prostředí. Největší zdravotní riziko tedy není spojeno s užíváním výrobku, ale s kontaminací životního prostředí při jeho výrobě a likvidaci. Ovšem kdybyste se mně zeptala, zda kvůli tomu máte vyhodit goretexovou bundu, odpověděl bych: „Proboha, ne, používejte ji naopak co nejdéle!“ Ta bunda už byla vyrobená, toxické látky už při výrobě do přírody unikly, a teď jde o to, aby neunikly další. Čím déle ji tedy budete nosit, tím více životní prostředí ušetříte.

U teflonové pánve je to ale trošku složitější, ne?
Ano. Budete-li ji používat dlouho, riziko otěru se zvyšuje. A na konci svého životního cyklu už pánev uvolňuje velké množství škodlivin. Tady naopak platí: skončit životní cyklus výrobku včas. U nové teflonové pánve je množství teflonu, jaké se uvolňuje do jídla, malé. 

Do jaké míry nám škodí malé množství toxických látek, jež se ale do těla dostávají dlouhodobě?
Pro genotoxické karcinogeny (poškozují DNA, tedy geny, pozn. red.), které patří mezi typické dlouho působící stopové škodliviny, platí, že když budeme malému množství dané látky vystaveni dlouhý čas, je to v zásadě podobné, jako když budeme vystaveni většímu množství této látky
krátký čas… Z dlouhodobého hlediska jsou problémem právě polyfluorované látky (PFAS) nebo těžké kovy, jako je kadmium, rtuť a podobně. Ty se nám v těle kumulují celý život. Sice při jednorázových aplikacích nepřesáhnou práh účinku, ale když jim budeme vystaveni dlouhodobě, tento práh nakonec překročí. Dalším důležitým faktem je, že adaptační odezva organismu (procesy v těle, jež nás chrání před účinky toxických látek, pozn. red.) s věkem slábne. To, co nám nevadilo v mládí, nám ve stáří vadí mnohem víc. V životě máme období, kdy je adaptační odezva organismu
výrazná a silná, a pak období, kdy je naopak velmi slabá. A to je v dětství a ve stáří. Stanovujeme-li tedy bezpečnostní limity třeba pro pesticidy v potravinách, vždycky se bavíme i o tom, aby byly dostatečné i pro části populace, jež adaptivní odezvu nemají tak silnou.

Vy jste se v jednom článku zabýval kombinací kofeinu a alkoholu. Co ta s námi dělá?
Mé studenty zajímalo, zda má tradiční rada „když jsi nalitej, dej si kafe, a bude ti fajn“ nějaký reálný základ. Interakce obou látek je poměrně komplikovaná a zajímavá. Kofein potlačuje sedativní účinky alkoholu (tedy útlum, uklidnění, ospalost,malátnost, pozn. red.), a naopak alkohol
zase potlačuje úzkostné stavy vyvolávané vysokými dávkami kofeinu. Toto vzájemné působení vztahující se k nežádoucím účinkům obou látek tak může posilovat touhu po jejich souběžné konzumaci. Kofein tedy potlačuje právě ty účinky alkoholu, které nám v opilosti brání pokračovat v pití a podstupovat nepřiměřené riziko. Opilec neschopný kontrolovat své pohyby natolik, aby mohl řídit auto, často neodjede, protože usne. Když si ale dá k alkoholu kofein, neusne, a přestože své pohyby neovládá o nic lépe, do auta je schopen nasednout a vyjet. Alkohol a kofein prostě není dobrá kombinace.

Rozhovor je se svolením převzatý z týdeníku Téma, 6. 7. 2023

Autor: Karolína Lišková/ Téma