Pokud Vás baví IT, nenechte si ujít blížící se konferenci Funovation Con22, jejímž tématem je právě Zábava & Inovace v IT. 

Těšit se můžete na populární speakery z oblasti improvizace, umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti a geografických informačních systémů, a to vše za zvuků jazzové improvizace. Moderátorem konference bude Martin Vasquez, mistr improvizace, kouč a mentor, který připravuje řečníky v rámci TEDX Pragues na jejich vystoupení. 

Akce se uskuteční v úterý 4. října od 14h v univerzitní aule. Následovat bude after party ve studentském klubu Áčko.

Bližší informace o programu získáte na webu https://www.foxconn.cz/funovation22, kde se rovnou můžete zaregistrovat.

Univerzita Pardubice se řadí mezi lídry v oblasti využití datové analytiky na veřejných vysokých školách v České republice. Už loni sdílela zkušenosti v rámci projektu Digitální univerzita, který realizuje společnost Microsoft. Tento měsíc uspořádala konferenci Datová analytika jako základ digitální transformace univerzit.

Konference se zabývala využitím digitálních datových technologií na českých univerzitách s důrazem na datové sklady, na ně navázaný reporting, analýzy a prediktivní modely. Zabývala se také aktuálními otázkami souvisejícími s digitalizací státní správy. O své zkušenosti s digitalizací se podělily nejen univerzity, ale také zástupci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) nebo společnost Microsoft. 

Panelovou diskusi na konferenci moderoval rektor Univerzity Pardubice prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D. a účastnili se jí zástupci managementu českých veřejných vysokých škol i MŠMT. O tom, že je téma pro české vysoké školy aktuální, potvrdilo i velké množství dotazů v diskuzi.

Univerzita Pardubice jako organizátor prestižní konference navazuje na své aktivity z minulého roku. Jejich součástí byla např. přednáška na konferenci Dny vzdělávací činnosti (pořadatel MŠMT) nebo zapojení do projektu Digitální univerzita společnosti Microsoft.

Konference na Univerzitě Pardubice proběhla pod oficiální záštitou MŠMT a na organizaci se podílely také společnosti Microsoft Česká republika a dolphin consulting a.s.

Angličtináři byli desetiletí zvyklí učit žáky a studenty, že hlavou Spojeného království je královna Alžběta II. Nyní se učebnice přepíšou, svět vstupuje do nové éry. „Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Určitě se bude říkat: ‚To se stalo ještě za královny Alžběty…‘,“ domnívá se Olga Roebuck, vedoucí Katedry anglistiky a amerikanistiky Univerzity Pardubice.

Co znamenala královna Alžbeta II. pro Spojené království?

Jak již bylo za tu krátkou dobu od jejího úmrtí mnohokrát zdůrazněno, byla především velkým symbolem stability. Nová britská premiérka, Liz Trussová, dokonce použila až biblické přirovnání ke skále, na které současná Británie stála. V průběhu své vlády se od počátku snažila navázat na svého otce, Jiřího VI. a stát při Britech v dobách dobrých i zlých. V mnoha ohledech tak symbolizovala vlastnosti, které až stereotypně považujeme za britské: klid, distingovanost, smysl pro povinnost a schopnost překonávat těžkosti, jako kdyby se nic nedělo.

Vládla 70 let. Jakými klíčovými událostmi království provedla?

Již v době nástupu na trůn v roce 1953 k ní národ vzhlížel jako k symbolu. Británie se těžce vzpamatovávala z 2. světové války a kromě zdevastovaných průmyslových oblastí se potýkala s přetrvávajícím přídělovým systémem a dalšími ekonomickými dopady poválečné rekonstrukce. Mladá, krásná a šťastná královna uprostřed toho zářila jako drahocenný šperk, což můžeme nakonec slyšet i v autentickém komentáři v televizním přenosu z její korunovace. Jistě zásadní událostí byla pro Británii i divoká 60. léta, kdy tato země udávala celosvětový tón v oblasti populární kultury a členové královské rodiny nezůstávali tohoto dění stranou. A tak mohl John Lennon na jednom koncertu Beatles vyzvat fanoušky, aby do rytmu tleskali a ti v lóžích „chrastili svými šperky“. Nelze nezmínit ani hospodářskou krizi 70. a 80. let a následnou hospodářskou transformaci vedenou tehdejší premiérkou Margaret Thatcherovou. Na konci 90. let byl jistě zásadní a pozitivní zprávou mírový proces v Severním Irsku, završený podepsáním mírové dohody. V neposlední řadě je třeba zmínit i covidovou pandemii, která ve své první vlně Británii těžce zasáhla. A právě v této situaci se Alžběta II. ukázala jako historická osobnost. Ve svém mimořádném projevu k Britům nejen poděkovala všem, kteří nasazovali své životy a drželi zemi jakžtakž v provozu, ale vzpomínkou na své dětství a dobu evakuace, která tehdy rozdělovala rodiny, nabídla paralelu z vlastního života a dala všem naději, že i tato situace se dá zvládnout.

Zpráva nezasáhla jen Spojené království, ale celý svět. Čím si královna získala takovou oblibu napříč kontinenty?

Kromě toho, že byla hlavou Commonwealthu a oficiální hlavou celé řady států, to určitě bylo díky tomu, že i přes hradbu přísného protokolu zůstávala autentická. Stačí se podívat na reakce celé řady státníků i obyčejných lidí, kteří na ni vzpomínají jako na blízkého člověka (např. kanadský premiér Justin Trudeau). Mnoho lidí má na ni vzpomínky, které se pojí s jejich osobními životy. Úmrtí britské královny se tak globálně stává jakousi osobní ztrátou.

Jak ji vnímali Britové?

Pro Brity byla jedním ze základních kamenů jejich identity. Troufám si tvrdit, že její smrt zasáhla jak příznivce, tak odpůrce monarchie. Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Je to konec jedné éry a určitě se bude říkat: „To se stalo ještě za královny Alžběty…“. Její historická role bude jistě zhodnocena s odstupem a bez nostalgie, která se většiny z nás nyní zmocňuje. Faktem ale zůstává, že pro svou královskou roli žila obdivuhodně.

Jaká byla Alžbeta, když nebyla královnou, ale matkou, babičkou, ženou?

Alžběta byla od dětství vychovávaná jako následnice a pro tuto roli byla připravovaná, královnou byla rozhodně na prvním místě. V soukromém životě měla obrovské štěstí v podobě požehnaného a láskyplného manželství. Je o ní také známo, že milovala jízdu na koni a byla vynikající jezdkyní v dámském sedle. Jakkoliv ji mnohé, zejména bulvární, noviny kritizovaly, že veřejně nedává příliš najevo city ke svým blízkým, byla ke své rodině velmi citlivá.

Prolomila někdy nějaká tabu týkající se monarchie?

V 60. letech podlehla tlaku populárních médií a nechala o soukromém životě královské rodiny natočit film, který způsobil jisté kontroverze. Jinak se vždy přísně držela toho, co jí role královny nařizovala.

Změní úmrtí Alžběty II. pohled na královskou rodinu?

Pohled na královskou rodinu se určitě změní za vlády nového krále. Karel III. má na jednu stranu potenciál stát se progresivním panovníkem, protože se zajímá a je aktivně činný v zásadních oblastech, jako je ochrana přírody a ochrana kulturního dědictví. Je to vzdělaný a zkušený člověk. Otázkou zůstává, jak bude všeobecně Brity přijat. Koneckonců, jsou zvyklí ho vnímat v pozici následníka. Takže uvidíme.

Každý, kdo se učil angličtinu, v reáliích narazil na královnu Alžbětu II. I pro anglické pedagogy přichází velká změna. Budou se přepisovat učebnice…

Změna je to obrovská a učebnice se přepisují pořád. Právě i proto, že angličtina je globální jazyk a anglická kultura je tak do jisté míry kulturou globální, dotýká se tato ztráta tolika lidí.

Jak zpráva zasáhla Vás osobně?

Je to pro mne smutná zpráva z důvodů, které jsem již popsala, ale i proto, že jsem měla to štěstí královnu Alžbětu II. vidět při její návštěvě v Brně v roce 1996. Stála jsem tehdy na přecpaném náměstí a když se na balkóně nové radnice objevila královna ve společnosti Václava Havla, byl to zážitek. Dodnes to pro mne symbolizuje pocit svobody a rozletu, který moje generace zažívala v 90. letech. Kromě toho, můj muž je Angličan a přesto, že již přes 30 let žije v Čechách a většinu politických událostí v Británii vnímá s odstupem, úmrtí královny je pro něj také osobní. Jako by se zavřely další dveře domů, do Anglie, kterou znal.

Mgr. Olga Roebuck, Ph.D., M. Litt., Fakulta filozofická, Katedra anglistiky a amerikanistiky

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych Vás upozornit na uzavření výdejny menzy v Doubravicích dne 20.9.2022 z důvodu přerušení dodávky elektřiny.

Děkuji za pochopení

Jan Brothánek 

Experti z fakulty restaurování v Litomyšli rozjeli spolupráci s kolegy v Izraeli. Předají jim zkušenosti s obnovou kamene a nástěnných maleb. V minulosti už spolupracovali s odborníky v Alžírsku a Japonsku.

„Máme z nové spolupráce s Western Galilee College v Izraeli radost. Pro letošní rok je připravený specializovaný workshop pro studenty této univerzity, který se bude týkat zejména využití vápenných nanomateriálů pro konsolidaci kamene, omítek a nástěnných maleb,“ uvedl Jan Vojtěchovský, proděkan pro zahraniční spolupráci Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Fakulta restaurování v Litomyšli dlouhodobě spolupracuje s univerzitami po celém světě. V rámci studentských stáží má kontakty se středoevropskými zeměmi, jako je Německo, Rakousko a Maďarsko, ale i s Lotyšskem, Estonskem nebo se Španělskem.

„Mimo Evropu jsme navázali spolupráci například v Alžírsku nebo Japonsku. Naši odborníci připravují i specializované workshopy šité na míru aktuálním potřebám studentů zahraničních univerzit,“ sdělila mluvčí Univerzity Pardubice Martina Macková. Loni litomyšlská fakulta uskutečnila specializovaný workshop k čištění kamenných artefaktů a nástěnných maleb například pro studenty Estonské akademie umění.

Fakulta restaurování je také členem mezinárodních organizací sdružujících instituce a jednotlivce, jež pečují o kulturní dědictví. Jednou z nich je například prestižní ENCoRE, což je Evropská síť pro vzdělávání v oblasti památkové péče a restaurování.

Věž i studna

Odborníci a studenti Fakulty restaurování Univerzity Pardubice se už podíleli na záchraně mnoha významných památek, mimo jiné šlo o reliéf věže neexistujícího Juditina mostu v Praze, staveb ve skalním městě Petra v Jordánsku nebo v iráckých městech Erbíl a Alqosh. V jejich péči byla také nejstarší dřevěná architektonická stavba na světě, pravěká studna, kterou nalezli archeologové při stavbě nové silnice v Pardubickém kraji.

Fakulta restaurování posiluje i mezinárodní spolupráce na několika úrovních. Na vědecké úrovni je součástí několika mezinárodních projektů.

„Mimo jiné se jedná o projekt financovaný z programu Erasmus + s názvem Mezinárodní spolupráce pro odbornou přípravu v oblasti ochrany kulturního dědictví. Výsledkem bude posílení systému celoživotního vzdělávání restaurátorů, pracovníků památkových institucí a samospráv či architektů nebo vlastníků památkových objektů ve střední Evropě,“ dodala Macková.
 

Článek je se svolením převzatý z Deníku.cz

Jak hrdě zvládnout vstup do nového školního? Jak motivovat děti, aby se do školy těšily, rády se vzdělávaly a hledaly si nové kamarády? V rozhlasové poradně získáte rady od zkušeného školního psychologa.

Pusťte si rozhovor

Školní psycholog a učitel z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Mgr. et Mgr. Michal Kopecký hovoří v naší radioporadně na téma: nejčastější problémy se kterými se děti, učitelé i rodiče potýkají.

Dříve jsme slýchávali, hlavně to nikde neříkej. Dnes děti slyší, však to řekni, máš na to právo. Ideální by ale byla zlatá střední cesta.

Mají to dnešní děti těžší, než jsme měli my nebo naši rodiče?
To je velice těžká otázka, srovnávání je vždy ošemetné a velmi náročné. Nám dnes přijde, že dnešní děti nebo mládež, má všechno, mají neskutečné množství a my jsme třeba spoustu věcí nemohli. Na druhou stranu ale s velkými možnostmi přichází velká zodpovědnost. Klade se velký důraz na to, aby se byli lidé schopni sami dobře rozhodovat, aby přemýšleli nad budoucností. Já si úplně nedovolím říct, kdo to měl těžší nebo lehčí. Nicméně jedno vím jistě, že to dnešní mládež nemá vůbec jednoduché.

Někteří psychologové říkají, že dnešní děti v hojné míře neumí spolupracovat, jsou to větší individualisté. Souhlasíte?

Jednak to jsou individualisté a také se buduje jakýsi egocentrismus. My jsme dříve doma slýchávali, hlavně to nikdy neříkej. A dnešní mládež naopak slyší, však to řekni, máš na to právo. Ani jedno z toho není úplně špatně. Ovšem ideální by bylo něco mezi, zlatá střední cesta. To se nám ale vždy dobře říká.

Všichni vedeme své děti, aby byly aktivní, ale současně i sociálně zdatné. To je ale velmi těžké. Ale je pravdou, že se tyto charakteristiky ve společnosti budují. Ale uvidíme, kam to povede. Já si to nedovolím úplně odhadnout, možná je to cesta, která nás jednou povede. A možná přijde období, kdy se řekne stop, tak už to nejde dál a zase se najde jiná cesta. To je ale spojeno s jedním velkým rizikem, že to půjde takzvaně ode zdi ke zdi.

Z extrému do extrému. Také covid v předchozích dvou letech dětem školu zkomplikoval. A určitě nás všechny nějakým způsobem ovlivnil.
Rozhodně. V podstatě nevím o ničem, co by nás v životě neovlivnilo, všechno se nás nějak dotýká, ale tohle byl silný zásah do socializace. Jednoznačným prvkem školy je také poznávat nové přátele a kamarády, učí se s nimi vycházet. A najednou jsme z udělali z dětí individualisty, kteří sedí za počítačem.

S čím za vámi konkrétně převážně lidé chodili? Cítil jste nějakou citovou deprivaci?
Nejčastěji to bývají skutečně úzkosti. Úzkostnost je číslo 1. Přichází s větou, já už nemůžu dál, nevím, co s tím. Když byl covid, tak si to možná nějak dokázali rozvrstvit, ale nabrali si zase víc aktivit, protože se spoustu věcí nemuselo. Na druhou stranu předtím tím v životě jistý řád a ten ti lidé úplně ztratili. Tedy je to především úzkost.

Nejdůležitější jsou všichni. Pokud nebudou se školou spolupracovat rodiče, nebudeme mít kvalitní učitele, tak neposuneme děti dál.

Se sociální problematikou se nejvíce chodí. Klienti mají pocit, že jsou neustále hodnoceni. Už vznikl i takový pojem. Měl jsem maturanty a ti přišli s pojmem covidový maturant. Hodně se o tom diskutovalo v médiích, jaká bude budoucnost našich covidových dětí, když dělaly školu on line. Tedy už je to jisté stigma, které si oni nesou. Možná to my dospělí tolik nevnímáme, ale je to vážně označení, které děti neskutečně stresuje.

Platí stále, že nejdůležitějším člověkem ve školním kolektivu je učitel, který by mohl pomoci? Stejně jako školní psycholog?
Já se domnívám, že nejdůležitějším člověkem jsou všichni. Protože pokud nebudou se školou spolupracovat rodiče, nebudeme společně dobře motivovat dětí a pokud nebudeme mít kvalitní učitele, tak nám to kvalitně nepůjde. Neposuneme děti dál. Podle mne je zapotřebí souhra všech těchto elementů.

Co byste si přál, aby si posluchači z dnešního rozhovoru odnesli?
Napadla mě taková věc, že jsme jak Brumbál, který káže Harrymu Potterovi. Přál bych si, aby pomoc nalezl každý, kdo ji potřebuje. Aby byl jeho hlas slyšet, aby opravdu se ti lidé nebáli ozvat a obrátit se na někoho s prosbou. Protože školní psycholog nehodnotí, ale snaží se pomáhat, aby se rodiče i děti cítili dobře. Tedy nebojte se na kohokoliv obrátit.

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Hradec Králové

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

chtěl bych Vás informovat o tom, že jsme pro Vás před nadcházejícím AR připravili několik novinek v oblasti stravování a občerstvení zde v kampusu Univerzity Pardubice. Jedná se zejména o tyto:

• Menza - máme pro Vás připravené posezení na nově zastřešené venkovní terase, které bude za příznivého počasí zpřístupněné po dobu aktuální provozní doby hlavní jídelny.
• Bistro FChT - máme zde nového nájemce, provozovna je pod označením "Laborka" otevřená od 1.9.2022, bližší informace naleznete zde.
• Bistro VAP - i zde máme nového nájemce, omezený prodej v režimu "z okénka" bude zahájený v pondělí 5.9.2022, předpokládaný termín uvedení do provozu celé provozovny je 19.9.2022. Aktuální informace Vám podají přímo v bistru. 

Těšíme se na Vaši návštěvu!  

Jan Brothánek

   

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů.

Mezi fakulty Univerzity Pardubice patří Fakulta chemicko-technologická, Dopravní fakulta Jana Pernera, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta

filozofická, Fakulta restaurování a Fakulta zdravotnických studií. „Různorodost nabídky studia je zajímavá, protože u nás studují chemici, zdravotníci, dopravní experti, ekonomové,restaurátoři, elektro a IT specialisté, historici a filozofové,“ uvedla vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Martina Macková. Univerzita Pardubice má na svých kolejích k dispozici 1 300 lůžek, která jsou obsazená. Mnozí studenti bydlí v pronájmech nebo dojíždí. „Zájem o bydlení na kolejích ještě vzrostl po období pandemie, kdy univerzita poskytovala studentům pro období online výuky slevy a další výhody. Na zájmu se projevil i růst cen pronájmů,“ sdělila Macková.

Studenti Univerzity Pardubice jsou z celé ČR – a samozřejmě i ze zahraničí. „Nabízíme jako jediní fakultu se zaměřením na dopravu nebo také obory na Fakultě restaurování, které přitahují zájem uchazečů i mimo východočeský region. Studenti k nám míří také za kvalitním a tradičním studiem chemie. Velmi žádané je v posledních třech letech studium na Fakultě ekonomicko-správní nebo Fakultě zdravotnických studií. Nejvíce studentů ale stále máme z krajů  - Pardubický, Královéhradecký a Středočeský,“ řekla Macková. Zajímavostí a novinkou pro nadcházející akademický rok je studijní program Digitální podnikání na Fakultě ekonomicko správní, který univerzita nabídla až v červnu a je o něj velký zájem. Anebo studium v anglickém programu na Dopravní fakultě Jana Pernera Transport Operations Management, který se otevře v akademickém roce 2023/24. Pandemie nemoci covid-19 ovlivnila příjezdy a odjezdy studentů v rámci zahraničních výměnných programů Erasmus. „Studenti, kteří vyjeli nebo přijeli na tyto pobyty, museli respektovat omezení, tedy například i online výuku a uzavření škol. Nyní již nabízíme studentům výjezdy jako před pandemií. Ve startujícím akademickém roce podle našich dosavadních čísel a odhadu vyjede nastudijní pobyty a praktické stáže více než 120 studentů do 22 zemí. Přesná čísla zatím nemáme, protože probíhá přihlašování. Jen v zimním semestru přijede na Univerzitu Pardubice přes program Erasmus 74 zahraničních studentů z 18 zemí,“ řekla Macková.

Univerzita dlouhodobě spolupracuje s Pardubickým krajem na několika úrovních. „Kraj například každoročně podporuje popularizační akce univerzity, které mohou podnítit zájem žáků o studium a o vědu. Univerzita se účastní krajských akcí, jako je například Den Pardubického kraje. Spolupracujeme také v rámci projektu Parádní kraj. Komunikujeme ohledně výstavby Fakulty zdravotnických studií v areálu bývalé Tesly nebo výuky vázané na krajskou nemocnici apod. Univerzita Pardubice je jedním z největších zaměstnavatelů v kraji s 1 200 zaměstnanci a také jedinou vysokou školou, proto je komunikace a spolupráce naprosto nezbytná,“ řekla Macková.

Univerzita se zapojila také do pomoci ukrajinským uprchlíkům, kteří utíkají před válkou, a dala k dispozici svoji budovu v kampusu pro jejich ubytování, Tu budou obývat do konce roku. Zároveň Jazykové centrum univerzity spustilo i přes prázdniny jazykové kurzy pro běžence i ve spolupráci s Úřadem práce tak, aby mohli uprchlíci co nejdříve získat práci. Jazykové kurzy od prvních okamžiků uprchlické vlny nabízí také akademici z Fakulty filozofické. „Univerzita dala svůj postoj najevo bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině a v kampusu jsou stále vidět ukrajinské vlajky nebo tabulka vzkazů. Logo univerzity se přebarvilo jako symbol solidarity s napadenou zemí do barev její vlajky.

V aule proběhl koncert na podporu Ukrajiny a mnozí studenti i zaměstnanci pomáhali a pomáhají rodinám nebo ve sbírkách. Sociální sítě univerzity přinesly seriál příběhů ukrajinských i ruských studentů, univerzita je finančně podpořila a vypsala také sbírku,“ dodala Macková.

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů. Univerzita vzdělává studenty z celé země.

Článek je se svolením převzatý z MF DNES, magazín special.

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že 24. srpna 2022 zemřel ve věku 90 let náš vážený akademik, doc. Ing. Josef Panchartek, CSc., který stál v čele tehdejší Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích jako její rektor v porevolučních letech 1990 – 1991.

Docent Panchartek byl jedním z prvních absolventů Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích. Diplom inženýra chemie zde získal v roce 1954, v roce 1963 pak dosáhl titulu kandidáta chemických věd. Od roku 1964 působil na své alma mater jako pedagog na Katedře organické chemie, v oboru organická chemi se v roce 1973 také habilitoval. 

Po svržení totalitního režimu v naší zemi, v roce 1990, byl docent Panchartek na základě demokratických voleb, kterých se účastnili zaměstnanci i studenti tehdejší Vysoké školy chemicko - technologické v Pardubicích jmenován rektorem. Funkci rektora zastával do roku 1991, následně vykonával funkci prorektora pro pedagogické záležitosti. V roce 1992 odešel do důchodu, avšak i poté se svou alma mater dále spolupracoval. Když v roce 1992 vznikl na tehdejší Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích Ústav cizích jazyků, přejmenovaný v roce 1995 na Ústav jazyků a humanitních studií, využil zde docent Panchartek své dlouholeté pedagogické zkušenosti a vynikající znalosti anglické chemické terminologie, na ústavu působil v letech 1994 – 1996.

Docent Panchartek byl uznávaným vědcem a skvělým pedagogem, který byl mezi studenty mimořádně oblíben. Za dobu téměř třiceti let svého působení na tehdejší Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích významně přispěl k rozvoji vědeckého oboru organické chemie, kterému se po dlouhá léta aktivně věnoval, a k formování nových generací odborníků v tomto oboru. Jako člen vedení se pak zasloužil o celkový rozvoj školy, její rozkvět a věhlas, za což byl v roce 2000 oceněn medailí rektora za zásluhy o Univerzitu Pardubice.

Ztráta této výjimečné osobnosti je nenahraditelná. Pan doc. Ing. Josef  Panchartek, CSc. zůstane navždy zapsán do kroniky života Univerzity Pardubice. 

Čest jeho památce!