Honza, Vašek a Petr. Tři čerství absolventi Univerzity Pardubice. V jejich hlavách se zrodil smysluplný projekt. A v nápadu jim pomohla i vysoká škola. Sestrojili elektrické longboardy, na kterých projedou Českou republiku, aby nakonec za získané finance pořídili nemocnému Milánkovi speciální vozík.

Odkud jste přijeli do Pardubic?

Honza Kolařík: Ze Slapan, je to malá vesnice, která leží asi šest kilometrů od Chebu. Na hranicích s Německem začíná cyklostezka a tady začala i naše charitativní cesta. Chceme pokračovat dál přes větší česká a moravská města. Momentálně máme za sebou 300 kilometrů a zastávku v Pardubicích. Počasí není úplně příznivé, ale žene nás dopředu smysluplný cíl.

Jaký?

Vašek Štancl: Náš projekt Darujeme milion-snad. Vymysleli jsme si a sestrojili elektrické longboardy a jedeme na nich skrze republiku. Aby naše cesta měla hlubší smysl, rozhodli jsme se pomoct malému chlapečkovi, který potřebuje speciální elektrický vozík.

Honza: Dělám různé charitativní akce a chtěl jsem i tomuto projektu dát nějakou tvář, která bude mít smysl. Nedělám si iluze, že se nám sejde milion korun, ale moc rádi bychom pomohli. Je to vlastně smutný příběh. Rodiče už od začátku tušili, že s Milánkem není něco v pořádku. Lékaři jim nejprve řekli, že dítě je zdravé, ale nakonec se potvrdila diagnóza. Trpí spinální svalovou atrofií. Má horší průběh, zatím nedokáže sám sedět bez opory.

Je vaším cílem dělat nemoci osvětu?

Vašek: Teď už ji určitě děláme. Naše myšlenka byla, že jedeme na longboardech, ale jsou tu i jiní, kteří tyto aktivity dělat nemohou. Díky organizaci Život dětem, která nás seznámila s rodinou malého Milánka, má naše cesta hluboký smysl.

Jak to všechno začalo?

Honza: Vašek konstatoval, že by chtěl už konečně udělat nový prototyp elektrického prkna. Tak jsem mu řekl: „Do léta ho dodělej, a pak pojedeme na nějakou cestu.“ Postupně se to nabalovalo, až to dospělo sem.

Vašek: Čekalo se na nás s Petrem.  Studovali jsme inženýrský obor Řízení procesů a teprve před pár týdny jsme udělali na „fejce“ (Fakulta elektrotechniky a informatiky) státnice. 

Kam až pojedete?

Vašek: Na Lysou horu v Beskydech a přes místa jako Karlovy Vary, Prahu, Pardubice, Jihlavu, zastávku máme i v Brně. Právě ve větších městech jsme chtěli pořádat další akce na podporu projektu, ale kvůli covidu se často naše další aktivity ruší. Plánovali jsme například různé společné jízdy.

Co je vašich prknech unikátní?

Petr Šedo: Jsou prostě naše (smích). Navrhli jsme si je sami od začátku až do konce. Jsou to prototypy, tohle je třetí prototyp. Pořád je doděláváme. Každý den, co na nich jedeme, jsou lepší a lepší. Zjišťujeme chyby a řešíme, jak je odstranit. První den museli kluci pořád držet plyn, ale teď už mají tempomat. Tahle prkna jsou silniční, ale protože jsme cestou také zabloudili a museli projít po nezpevněných cestách, čtvrtý prototyp bude do terénu.

Vašek: Týden před naším odjezdem prkna ještě ani neexistovala. Bylo to hodně punkový (smích).

Jakou rychlostí na nich můžete jet?

Vašek: Maximálně 45 km/h, což je ale na helmu i kombinézu. Normální cestovní rychlost je tak 25km/h.

Už vás někdo oslovil, že by chtěl vaše prkno?

Petr: Jasně, lidi se nás ptají, kde jsme ho koupili. Když jim řekneme, že je to náš výrobek, mají zájem o jeho pořízení.

Máte konkurenci, která by vás ohrozila?

Vašek: To si nemyslíme. Takhle od A do Z to nedělá asi nikdo. Zatím jsme si vyrobili pár kusů, ověřili jsme si, že můžeme využít naše vědomosti ze školy a že to bude fungovat. Celkově nás práce s elektronikou baví. Já jsem vlastně konstruktér. A jestli to rozjedeme ve velkém, záleží na tom, jaký bude na longboardy ohlas.

Petr: My jsme hlavně fanoušci a udělali jsme si je pro sebe.

Říkáte, že studium vám při vývoji prken pomohlo…

Vašek: Ano, i díky lidem z fakulty se nám to podařilo. Nejvíc nás posunul Daniel Honc, vedoucí katedry řízení procesů. Ten nám nabízel velkou pomoc ve škole i mimo ni. Radil a pomáhal také Pavel Rozsíval z katedry elektrotechniky i další lidé.

Petr: To je hrozně těžký, každý nás učil něco jiného… Třeba statistika nám nešla, přitom je pro vyhodnocování dat hrozně důležitá. Na bakaláři jsme studovali elektrotechniku a informatiku a v navazujícím studiu obor Řízení procesů. Máme znalosti z více oborů a díky tomu jsme byli schopní navrhovat hardware i software.

Zajímá lidi příběh, který s sebou vezete?

Honza: Jsme překvapení, kolik lidí se na projektu podílí, sdílejí naše stránky. Už máme vybráno 52 tisíc a částka stále stoupá. Mám z toho husinu. Potkáváme lidi i v zapadlém bufetu, místní štamgasty, oni se nás ptají: „Kde jste se tu vzali? A na tomhle? Vy jste v blázni…“

Petr: Což nám zní v hlavě tak, že je vlastně všechno v pořádku (smích).

Vašek: Je super, kolik celebrit se zapojuje, například Ben Cristovao, se kterým jsme se už projeli. A taky nás začal sledovat Leoš Mareš. Tak uvidíme…

Co byste vzkázali mladým lidem, aby se věnovali něčemu smysluplnému…

Honza: Jak říká Vašek, pokud vás to nebaví, tak to nemá ani cenu. Nemá smysl přes odpor u něčeho setrvávat. Naši cestu jsme odkládali. Ale bylo to kvůli státnicím (smích).

Vašek: Neseďte jen u počítače. Ne že my bychom občas u něj neseděli, pracovat musíme… Ale známe to z kolejí, mladí lidé se nechodili ani bavit. Přitom si nemyslím, že by všichni tak hodně studovali, aby byli dobří. Pojďte proto raději zase ven!

Honza: Vejška je právě o tom, že potkáte spoustu kamarádů, kteří vám třeba vnuknou i ten dobrý nápad. Získáte skvělé kontakty.

Tak jaké máte zážitky vy?

Honza: Už když jsme na Univerzitě Pardubice studovali, dělali jsme různé akce. Chtěli jsme se například zapsat do české knihy rekordů. Do jednoho pokoje na kolejích jsme nacpali 88 klečících lidí. Ono by se jich tam vešlo ještě víc (smích).

Vašek: To byli právě ti, co chodili ven a znali jsme se s nimi. Někoho jsme vytáhli z pokoje, jen když vykoukl. Tenkrát tam klečela i paní uklízečka.

Kdy končí váš projekt „Darujeme milion-snad“?

Honza: V říjnu. Věřím, že peníze na vozík vybereme. A pak si zase něco určitě vymyslíme.

Přispívat Milánkovi můžete na sbírkový účet 83297339/0800 VS: 1717

Jan Kolařík (1992): Vystudoval bakalářský obor Provozní spolehlivost dopravních prostředků a infrastruktury na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Nyní pracuje v oblasti kvality ve výrobě elektromotorů.

Václav Štancl (1994): Inženýrský titul získal na Fakultě elektrotechniky a informatiky v oboru Řízení procesů. Baví ho elektrotechnika a je konstruktérem elektrického longboardu.

Petr Šedo (1994): Má titul inženýra v oboru Řízení procesů na Fakultě elektrotechniky a informatiky. Dělá psychickou podporu týmu. Prkna programuje a je také konstruktérem. 

Milé absolventky, milí absolventi.

Bohužel Vám musíme oznámit, že slavnostní obřady (promoce a sponze) plánované na říjen 2020 musely být vzhledem k nepříznivé epidemiologické situaci zrušeny. Diplomy si vyzvedněte osobně po domluvě se studijním oddělením. Upozorňujeme, že diplom nelze poslat poštou.

Děkujeme za pochopení.

Výuka povinného předmětu Sport a tělesná výchova ZS a Tělesná výchova ZS bude do odvolání probíhat dočasně distanční formou - prezentační videa, sportovní mobilní aplikace, rozbor vlastní životosprávy. Student obdrží bližší informace e-mailem.

Výuka volitelné tělesné výchovy je zrušena.

Malej NY. Hiphopová detektivka se letos ucházela o významnou Cenu Jiřího Ortena. Přestože si její autor nakonec ocenění neodnesl, už samotná nominace posouvá literární dílo Přemysla Krejčíka, doktoranda Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, mezi knihy, o kterých se mluví.

 Co pro vás nominace na cenu Jiřího Ortena znamenala?

Začnu obrovským klišé, jenže ono to jinak nejde, protože to tak prostě je. Už sama nominace je pro mě velká pocta a úspěch, ve který jsem nevěřil, ačkoli tajně doufal. Zároveň je to samozřejmě příležitost, aby se moje kniha dostala k víc lidem, což je na tom nejspíš to nejdůležitější.

Proč si myslíte, že právě vaše dílo uspělo? V čem je jiné?

Těžká otázka… Z různých důvodů tomu sám nerozumím. Ale pokud mám hádat… Myslím, že je jiné po stránce jazyka, a nakonec i tématu. To, že nějakým způsobem píšu o hiphopové komunitě u nás a dělám to (snad) s autentickým vhledem a autentickým jazykem, protože v době, o níž píšu, jsem byl součástí té rapové generace, co se ještě pohybovala na pomezí undergroundu a mainstreamu. Kdyby nic jiného, tímhle je ten román originální. Zevnitř zachycuje krátké období, které mělo svůj nenapodobitelný "ksicht".

Sledoval jste kritiky svého díla?

Pořád. Taky možná až příliš.

Nakopne vás tento úspěch k další tvůrčí činnosti?

Ne, nemyslím si. Sice úspěchy a neúspěchy možná až příliš prožívám, ale vliv na to, jestli a co píšu, nemají. Prostě píšu a pak doufám, že to někoho osloví.

Koho z držitelů Ceny Jiřího Ortena rád čtete?

Zase odpovím velkým klišé, protože je opět pravdivé. Tu cenu dostalo velké množství skvělých autorů, četl jsem spoustu z nich a nemálo jich patří mezi moje oblíbence. Ale dobrá, mám-li vybrat, kteří jsou mi nejbližší, tak určitě básník Jan Těsnohlídek ml., mám taky rád prózy Petry Soukupové nebo texty Petra Borkovce. Ale kdybych měl vyjmenovat všechny, kteří mě oslovují, bude to na dlouho. A to jsem se zaměřil jen na vítěze, ostatní nominované nepočítaje.

Univerzity v době jarní první vlny pandemie koronaviru v Česku v mnohém zachránily stát. Ukázaly, že mají kapacity a znalosti. Je jen na politicích, aby jich využili a stát začal se školami více spolupracovat. Jestliže teď v Česku něco chybí, pak jsou to otevřená data a kvalitní predikce. Ta by nejen univerzitám, ale celé společnosti pomohla s přípravami na blízkou budoucnost a druhou vlnu pandemie. Takové závěry přinesla druhá online diskuze o společenské roli univerzit, tentokrát zaměřená na krizová období.

Plicní ventilátory, obličejové masky, nové metody testování, ale také pomoc studentů zdravotnických, pedagogických či sociálních oborů. Jen malý výčet toho, jak se české vysoké školy zapojily do zmírňování jarní koronavirové krize. Objevenou energii k rychlé akci a spolupráci s průmyslem je škoda nechat vyprchat, shodli se účastníci druhého kulatého stolu společensky zodpovědných univerzit. Konal se ve čtvrtek 17. září v prostorách Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) a debatovali na něm zástupci vysokých škol, státu i novinářů.

Na úvodní dotaz, jak univerzity v jarním nouzovém stavu obstály, dostal moderátor debaty Jakub Novák z Univerzity Hradec Králové jednomyslnou odpověď: Velmi dobře.

„Akademici sehráli a sehrávají zásadní roli v celé krizi, nebýt jich, tak řada věcí by byla stále v nedohlednu. Univerzity v podstatě zachraňovaly a zachraňují stát. Nepřeberné množství aktivit a produktů, které vznikaly v tak krátkém čase, a přitom ve světové kvalitě, si zaslouží poděkování,“ řekl na úvod ředitel Odboru komunikace Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Robin Čumpelík.

Děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Jana Holá zdůraznila, že v dané situaci univerzity vše zvládly nejlépe, jak mohly a uměly. Lucie Rohlíková, vedoucí oddělení Celoživotní a distanční vzdělávání Západočeské univerzity v Plzni, připomněla, že rozsah pomoci byl obrovský a podpora společnosti bude pokračovat i v následujícím náročném období.

V krizi chybějí otevřená data a kvalitní predikce 

Více se ale diskuze zaměřila na budoucnost. „Pro blížící se další vlnu epidemie se z různých forem dá vyvodit například to, že vysoké školy jsou schopné kvalitně vyhodnocovat data potřebná pro řízení krize,“ řekl rektor ČVUT Vojtěch Petráček.

„Mohlo by se proto zapracovat na tom, abychom se z aktuální datové mlhy dostali k reálné predikci situace, která by univerzitám i celé společnosti pomohla s přípravami na blízkou budoucnost,“ poukázal na stále nedostatečné informace, podle nichž se musejí nejen vysoké školy rozhodovat o základním nastavení svého fungování pro další měsíce. Dodal, že nyní se rozhoduje podle aktuální situace, přitom opatření je třeba přijímat na základě kvalitních predikcí toho, co se bude dít v horizontu dvou až tří týdnů. 

Prorektor České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) Michal Lošťák podotkl, že je potřeba vyslat signál směrem ke státu, že vysoké školy mají kapacity a znalosti a je na státu, aby je využil a začal s nimi úžeji spolupracovat. 

Pomoci to totiž může i do budoucna, nejen v boji proti pandemii koronaviru, ale při dalších možných celospolečenských krizích. Prorektor Lošťák mimo jiné uvedl, že na ČZU založili neformální skupinu, v níž akademici diskutují o možných dopadech nejen současné, ale i dalších krizí. Věnují se například otázce zásobování potravinami při „lockdownu“ nebo jako následku přírodních katastrof a řadě dalších témat. „To univerzity vždy dělaly, snažily se připravovat různé scénáře společenského vývoje,“ dodal. 

V tom jej podpořil i rektor Petráček s tím, že čím více takových skupin napříč univerzitami vznikne, tím více nápadů, názorů i scénářů mohou mezi sebou sdílet a být tak lépe připraveni na případný nepříznivý vývoj. 

Na krátkodobá řešení distanční výuky už není čas

Lucie Rohlíková připomněla, že krize na jaře byla spíš krátkodobá, a tak si školy i celá společnost mohly dovolit různá krátkodobá řešení. „Ale teď už víme, že je třeba hledat udržitelné způsoby řešení. Situace se dotýká celé jedné generace studentů, kteří ztrácejí čas, kdy jim jde učení nejlépe. Je proto třeba se zaměřit na dlouhodobé fungování v podobné situaci.“  

Jako odbornice na distanční vzdělávání pak při dalším tématu týkajícím se dopadů koronavirové pandemie na úroveň internacionalizace českých univerzit připomněla rozvoj takzvané virtuální mobility. Podle jejích slov se v Evropě už dlouho řeší otázky tohoto nového přístupu k možnostem zahraniční spolupráce. 

„Česká republika zatím neměla potřebu to využívat. Nyní se nám tyto možnosti otevírají a do budoucna mohou pomoci i studentům, kteří třeba nemohou vycestovat do zahraničí,“ uvedla Rohlíková s tím, že virtuální mobilita ponechává aspoň částečnou možnost neztratit kontakt se světem.

„Myslím si, že postupně se promění všechny druhy lidské činnosti. Máme nové nástroje, prostředí, možnosti, ale zkomplikovat to vše může nové myšlení. Dokud například úředníci nezačnou jinak přemýšlet, tak se jen těžko bude inovovat stát,“ podotkl Čumpelík.

Novinář Jiří Štický z magazínu Reportér pak dodal, že vítězem celosvětové krize bude ten, kdo se změní jako první. 

Univerzity si musejí udržet široké zaměření a prostor pro kreativitu

Účastníci debaty se také shodli na tom, že vzdělávání na vysokých školách je velmi důležité pro řadu profesí a oborů, které se mohou zapojit do zvládání krizových situací. „Vysokoškoláci by měli být předvojem toho, jak si v podobných situacích poradit. Vychováváme flexibilní lidi s osvojenými základními dovednostmi,“ zdůraznila děkanka Holá.

„Nedá se předpovědět, odkud přijde budoucí krize. Je proto potřeba, aby univerzity udržovaly ve všech směrech své vzdělávání a výzkum na špičkové úrovni. Pak budou moci plnit svou třetí roli pomoci společnosti, protože budou schopny reagovat na nové situace,“ dodal rektor Petráček a s kolegy se v závěru diskuze shodl na tom, že role vysokých škol v čase krize spočívá v udržování pestrosti oborů a mezioborové spolupráce, kritické reflexi minulých kroků a rozvoji kreativního myšlení.

Pražské diskuzní setkání zorganizovaly v rámci projektu Partnerská síť vysokých škol pro společenskou odpovědnost Akademie múzických umění, České vysoké učení technické v Praze, Česká zemědělská univerzita v Praze, Univerzita Hradec Králové, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Univerzita Tomáše Bati, Univerzita Pardubice a Západočeská univerzita v Plzni. Poslední ze série debat se bude konat už v pondělí 21. září v Ostravě na téma „Co lidstvu hrozí s měnícím se klimatem?“. Bude opět i streamována online.

Článek je převzatý z magazínu Universitas.

UNIVERZITA PARDUBICE

Fakulta restaurování

Opatření děkana č. 4/2020

Věc: Omezení studia na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice

Působnost pro: Fakultu restaurování

Účinnost od: 02. 11. 2020

Platnost od: 02. 11. 2020

Číslo jednací: FR/33/20

Vypracoval a předkládá: PhDr. Tomáš Kupka, Ph.D., proděkan

Schválil: Mgr. BcA. Radomír Slovik, děkan

1) Na základě vládních opatření a Opatření rektora se i nadále ruší osobní přítomnost studentů Fakulty restaurování na výuce s výjimkou zkoušení a SZZK za přítomnosti nejvýše 10 osob.

2) Výuka je nahrazena synchronní nebo asynchronní on-line formou a bude zpravidla vedena v čase dle platného rozvrhového schématu.

3) Výuka ve všech formách je povinná jak pro akademické pracovníky, tak pro studenty, její průběh bude pravidelně sledován vedením fakulty.  

Toto opatření nabývá účinnosti a platnosti od 2. 11. 2020 a trvá až do odvolání.

V Litomyšli dne 2. 11. 2020

Mgr. BcA. Radomír Slovik, v. r.

děkan Fakulty restaurování

Akademická psychologická poradna zůstává v provozu.

Nebojte se v případě potřeby využít telefonickou a emailovou krizovou intervenci:
Mgr. Barbora Bajová 
středa 17:00 - 20:00 telefonické poradenství,tel: 601 586 745,
či e-mailové poradenství, odpověď obdržíte každou středu,
e-mail: barbora.bajova@upce.cz

Stále zůstává platná stálá poradenská telefonní  linka: 702 238 172. 
U telefonu je přítomna PhDr. Mgr. Ilona Ďatko, PhD.

I nadále se můžete obracet na odborníky z APUPY, kteří jsou Vám k dispozici dle rozvrhu poradny.

Žádáme však o ohleduplnost a pokud se u Vás vyskytnou příznaky virového či bakteriálního infekčního onemocnění, informujte prosím svého poradce a bude Vám nabídnut termín náhradní. V případě neodkladné konzultace je po domluvě možnost telefonického či elektronického poradenství.

Vyhrazujeme si právo neposkytnout prezenční poradenství v případě, že klient nedodrží zákaz vstupu do areálu univerzity s onemocněním.  

Děkujeme za pochopení.

Univerzita Pardubice přešla od středy 23. září na on-line výuku. Rozhodnutí vedení univerzity koresponduje s rozhodnutím krajských hygieniků. Důvodem je prudce se zhoršující situace se šířením SARS CoV-2 v České republice i v Pardubickém kraji.

Prosím, informujte se o všech krocích a výjimkách na stránkách své fakulty a intranetu!

„Pečlivě jsme se na tuto situaci připravili, i když jsme nedoufali, že nakonec nastane. Chceme zabránit plošnému šíření nemoci mezi studenty, napříč univerzitou a zhoršení epidemiologické situace v zemi,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Letos nastupuje do Pardubic asi 2 400 nových studentů. Změny ve výuce se dotknou více než 7 000 vysokoškoláků. Semestr na Univerzitě Pardubice dosud začal jen pro část vysokoškoláků. Minulý týden zahájila výuku Fakulta zdravotnických studií, tento týden se přidala Fakulta filozofická. Pro dalších pět fakult začne nový semestr rovnou on-line.

„Vyučovat budeme on-line podle platných rozvrhů. Fakulty si vyřeší praktickou i teoretickou výuku podle svých specifických podmínek. Například noví studenti chemie budou mít možnost v blocích a malých skupinách absolvovat laboratoře za celý semestr a odjet na další výuku domů,“ uvedla prorektorka pro vzdělání a kvalitu prof. Tatiana Molková.

On-line bude univerzita vyučovat až do odvolání. Už nyní platí na vysoké škole několik zpřísňujících pravidel jako je povinnost nošení roušek ve všech vnitřních prostorách i při výuce, omezení počtu studentů na přednáškách do 50 osob a přísná izolace nakažených studentů i zvýšená dezinfekce na kolejích. Studenti získají informace o změnách na svých fakultách, škola je také informuje na speciální webové stránce, sociálních sítích a intranetu.

Posun současného startu nového akademického roku zapříčinila už jarní vlna pandemie, kvůli které dala univerzita delší čas studentům na dokončení semestru, na zkoušky i státnice.

Univerzita Pardubice kromě změny ve výuce znovu nabídla pomoc veřejnosti. Od začátku týdne spustila ve speciálně zabezpečené laboratoři analýzy vzorků na SARS-CoV-2. Experti Fakulty chemicko-technologické, kteří se zapojili do testování už letos v dubnu, opět pomáhají s analýzami Nemocnici Pardubického kraje, a.s.

Pardubice 21. září 2020

                                                                                                              Mgr. Martina Macková,
vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa

Univerzita Pardubice znovu pomůže při kritické situaci s druhou vlnou pandemie v kraji. Od příštího týdne spustí ve speciálně zabezpečené laboratoři analýzy vzorků na koronavirus SARS-CoV-2. Experti Fakulty chemicko-technologické se zapojili do testování už letos v dubnu, nyní pomohou s analýzami Nemocnici Pardubického kraje, a.s.

„Současná epidemiologická situace je velmi vážná a testování je důležitá součást prevence pro všechny rizikové skupiny. Naše univerzita je společensky odpovědná instituce, která dává k dispozici svoje experty i kvalitní zázemí v těžké době,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Do analýzy vzorků se pustí stejný tým jako v jarních měsících. Šest žen z Fakulty chemicko-technologické už od dubna testovalo pro Nemocnici Pardubického kraje, a.s. a Vysokomýtskou nemocnici p.o. Spolupráce nyní pokračuje. Do testování se zapojí akademici i doktorandi katedry biologických a biochemických věd, kteří se zabývají molekulární biologií pod vedením Mgr. Barbory Jankovičové, Ph.D.

„Naše fakulta má skvělé zázemí, což dokládá i speciální laboratoř s biologickou smyčkou, která umožňuje pracovat s tímto typem viru bez rizika. Chceme pomoci, protože každá pomoc se počítá. Kolegyně se budou střídat na dvě směny, stejně jako na jaře,“ říká děkan Fakulty chemicko-technologické prof. Petr Kalenda.

Fakulta chemicko-technologická má pro tyto analýzy k dispozici laboratoře s biologickou bezpečností BLS3. Je to prakticky budova v budově. Vzduch dovnitř i ven proudí přes HEPA filtry, voda z laboratoří putuje přes sběrnou nádrž do dekontaminační, kde probíhá čtyřiadvacetihodinová dekontaminace, a následně do neutralizační stanice. Veškerý biologický materiál se do prostoru laboratoří vkládá materiálovou propustí a po analýze se likviduje v prokládacím autoklávu.

Vybavení fakulty, které je prioritně určené pro výuku a výzkum, umožňuje zanalyzovat 50 vzorků denně. Chemici izolaci nukleové kyseliny viru provádí manuálně, využívají přitom speciální kolonky. Tato metoda je časově náročnější. Bez laboratoří typu BLS3 by testy nebyly v prostředí univerzity vůbec možné.

Fakulta chemicko-technologická je nejstarší fakultou Univerzity Pardubice. Letos je to právě 70 let od jejího založení jako základu současné univerzity.

Mgr. Martina Macková,
vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa

Východočeské muzeum v Pardubicích a Univerzita Pardubice představily novou putovní panelovou výstavu evropského významu. Jmenuje se Pernštejnské ženy a Evropa a svou premiéru měla ve středu 16. září v sále Rady Evropy ve Štrasburku. Ve Francii zůstane výstava dva týdny.

Podkladem pro scénář výstavy byla kniha Pavla Marka, vedoucího Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. 

„Jsem moc rád, že výstavu můžeme prezentovat právě v Radě Evropy ve Štrasburku, neboť poslední generace Pernštejnů byla skutečně evropským rodem s příbuzenstvem rozesetým od Pyrenejí, přes Itálii až po Prahu. Díky těmto vazbám se Pernštejnský palác v Praze stal významným ohniskem, odkud do českého prostoru pronikaly kulturní vlivy románského Středomoří. Šlo přitom nejen o tzv. vysokou kulturu, tedy literaturu, hudbu či výtvarné umění, ale i o záležitosti každodenního života, jako je gastronomie anebo móda,“ zdůraznil Pavel Marek.

„Výstavou chceme ukázat, jak novověké šlechtické ženy přispívaly k formování evropské kulturní identity. Jako příklad jsme si zvolili příslušnice rodu Pernštejnů, který je neodmyslitelně spjat s pardubickým zámkem,“ uvedl  výstavu ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.

Součástí vernisáže byla i ukázka historických oděvů z 16. století, které představila Martina Hřibová se svým manželem. Slavnostní uvedení výstavy uspořádal ve své rezidenci český velvyslanec při Radě Evropy Emil Ruffer. Aktu se zúčastnil též vedoucí kabinetu generální sekretářky Rady Evropy Miroslav Papa a další významní diplomaté z řady evropských zemí. 

Putovní výstava Pernštejnské ženy a Evropa je součástí programu pernštejnského roku připomínajícího 500 let renesance v Čechách. V prosinci se objeví rovněž ve Východočeském muzeu v Pardubicích.

Zdroj: Tisková zpráva, Východočeské muzeum v Pardubicích