Vážení absolventi,

s ohledem na zhoršující se epidemiologickou situaci v České republice se ruší sponze a promoce, které se měly uskutečnit dne 7. 10. 2020 pro absolventy Fakulty filozofické Univerzity Pardubice z ledna a června 2020. Ochrana zdraví je pro nás v tuto chvíli absolutní prioritou.

Diplom si prosím vyzvedněte na studijním oddělení v úředních hodinách, po telefonické domluvě je možný i jiný termín. Daný dokument lze převzít pouze osobně, případně můžete ověřenou plnou mocí zplnomocnit jinou osobu.

Děkujeme za pochopení.

Naděžda Tichá

vedoucí studijního oddělení FF UPa

Úřední hodiny studijního oddělení:

Univerzita Pardubice spouští web pro své absolventy s jedinečnou sociální sítí. Bývalí studenti se už dnes mohou zaregistrovat a začít komunikovat mezi sebou prostřednictvím první univerzitní sociální sítě pro absolventy v Česku. Univerzita nabízí také možnost čerpat slevy a výhody v rámci absolventských karet.

Web najdou zájemci na adrese absolventi.upce.cz
Sociální síť najdou zájemci na adrese my.upce.cz

Málokdo ví, že je v České republice jediná svého druhu. Funguje od roku 2017 a její vybavenost rok od roku narůstá. V knihovně Centra pro etiku si můžou studenti i veřejnost vybrat mezi téměř 5 000 různými cizojazyčnými, ale také českými tituly.

„Řekl bych, že nejčastěji si badatelé půjčují publikace z období antické filozofie a 20. století, těch máme také v knihovně nejvíce. Nejpůjčovanější autor je Platón,“ říká Attila Pató z katedry filosofie a religionistiky. Zejména pro své čerstvě vydané novinky od nejvýznamnějších mezinárodních badatelů a zaměření na otázku etiky je knihovna unikátní. „Do etiky patří vlastně celý svět. Vše má svou etickou otázku. Může tak být spojena s filozofickými disciplínami, epistemologií, ale také s historií a klasickými populárními autory,“ doplňuje Attila Pató. Knihovna tedy neslouží pouze studentům filozofických oborů, ale dotýká se mnoha dalších.

Badatelé a studenti tady najdou knihy historické, politologické, antropologické, teologické, psychologické i lingvistické. Vedle publikací nechybí ani ty nejznámější mezinárodní etické časopisy, zázemí pro badatelskou činnost nebo skener. Řada studijních míst s počítači je především určena pro studenty Univerzity Pardubice, kteří knihovnu mohou využívat i jako studovnu.

„Etika je v dnešním světě obzvlášť důležitá a čtení filozofie pomáhá, abychom nezkazili svět. Základní etická otázka je ‚proč by člověk neměl škodit druhým ‘,“ uzavírá Attila Pató. Mezi další činnosti mezinárodního Centra pro etiku jako studium hodnoty člověka patří pořádání pravidelných seminářů, konferencí, a dokonce podcast. Knihovnu najdete v přízemí budovy G v kampusu univerzity.

Aktualizace: 25. 10. 2021

Opatření proti šíření Covid-19 

S účinností ode dne 25. října 2021 se zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterým je respirátor nebo obdobný prostředek naplňující stanovené technické požadavky, ve všech vnitřních prostorech univerzity a všech dalších vnitřních prostorech, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 1,5 metru, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti.

Zákaz se nevztahuje na:

• studenty a akademické pracovníky v rámci vzdělávací aktivity, jejíž charakter neumožňuje nošení ochranného prostředku (zejm. tělocvik, zpěv, hra na dechové nástroje),
• studenty při vzdělávání, kteří sedí v lavici nebo jsou jinak usazeni, a akademické pracovníky při poskytování vzdělávání,
• zkoušené a zkoušející při zkoušce, pokud všechny osoby udržují vzdálenost alespoň 1,5 metru,
• osoby v době výkonu práce na pracovišti nebo v době výkonu jiné obdobné činnosti po dobu, kdy vykonávají tuto činnost na jednom místě bez přítomnosti jiné osoby, pokud není zaměstnavatelem na základě přijatých a prováděných hygienických, technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik stanoveno jinak,
• osoby, které nemohou mít ze závažných zdravotních důvodů nasazen respirátor nebo roušku, a jsou schopny tuto skutečnost prokázat lékařským potvrzením; tyto osoby jsou však povinny mít nasazen jiný ochranný prostředek dýchacích cest, který je v lékařském potvrzení specifikován, vyjma případů, kdy je v lékařském potvrzení výslovně uvedeno, že dotyčná osoba nemůže mít nasazen jakýkoli ochranný prostředek dýchacích cest.

Studenti, kteří konají praxi, praktické vyučování nebo praktickou přípravu na pracovišti právnických či fyzických osob, se řídí pravidly uplatňovanými pro zaměstnance na tomto pracovišti.

Sledujte aktuální mimořádná opatření, která se mění v čase podle vývoje celkové epidemické situace.

Správná hygiena rukou

Nezapomeňte si nově nejen na studijní oddělení, ale také na zkoušky, státnice, promoce, konzultaci nebo jednání na univerzitě vzít roušku. Je to nová povinnost, kterou vyvolala zhoršující se epidemiologická situace v České republice.

Podle nejnovějšího opatření Ministerstva zdravotnictví ČR můžete od 10. 9. 2020 vstoupit do všech vnitřních společných prostor univerzity pouze s ochrannými prostředky dýchacích cest.Další informace a výjimky, na které se tento zákaz nevztahuje, hledejte v Mimořádném opatření ministerstva.

Milé kolegyně a kolegové,

blíží se oficiální začátek nového akademického roku. Chtěl bych vás v něm především všechny přivítat, naše akademiky, studenty i doktorandy a zaměstnance naší univerzity.

Přestože letní semestr výrazně poznamenala pandemie, věřím, že další měsíce pro nás budou klidnější, tradičnější a především budeme mít možnost pokračovat v běžné výuce s využitím všeho pozitivního, co osobní kontakt se studenty i mezi námi přináší.

Tento předpoklad ale s sebou bohužel stále nese možné riziko přenosu nového typu viru. Mnozí z vás se vracíte z dovolené, studenti se k nám sjíždí z celé České republiky i ze zahraničí, z různých prostředí s rozdílnými kontakty. I proto bych vás chtěl požádat o obezřetnost.

Prosím buďte opatrní při startu výuky, při setkáních s kolegy a buďme všichni také ohleduplní k ostatním. Budete-li mít pocit, že pomůže rouška, nezdráhejte ji použít při výuce i mimo ni. Myslím, že jsme si na tuto jednoduchou, ale účinnou ochranu zvykli a zatím nikdo na světě nepřišel s lepším nápadem, jak dbát vzájemně o naše zdraví. Dezinfekce je k dispozici ve všech budovách univerzity, využijte ji k vaší ochraně. Hygienická pravidla nám v tuto chvíli dovolují běžnou výuku i chod univerzity. Může se ale stát, že se změní a my budeme muset opět přejít na výuku distanční. I proto pro vás na podzim chystáme akce, které jsou zaměřené na získání dalších informací k této formě výuky.

Nabídneme vám například školení Microsoft Teams zaměřené na praktický návod použití nebo práci s Moodle. Podrobnější informace najdete na intranetu.

Děkuji Vám!
Váš Jiří Málek, rektor

asdf

asd

Uvolnila se poslední 3 místa!!!

Neváhejte využít možnosti přihlásit se na intenzivní čtyřdenní pobytový sebezkušenostní kurz, který je sestaven z jednotlivých psychoterapeutických technik.

Kurz je určen všem studentům, kteří formulovali potřebu v rozvoji vlastní osobnosti a studentům humanitních oborů jako osobnostní příprava pro budoucí uplatnění na trhu práce.

Kurz proběhne v termínu 12. - 15. 9. 2020 v konferenčním centru Immanuel.

Studenti si platí pouze stravu a zajistí si dopravu. Ubytování a kurz uhradíme MY. 

Začátek: 12.9.2020   9:00 v místě kurzu (konferenční centrum Immanuel)

Konec: 15.9.2020   14:00-15:00 v místě kurzu

S sebou si prosím vemte pohodlné oblečení.

Kurz povedou zkušení lektoři: 

Mgr. Hana Jelínková a Bc. Šimon Jelínek

Kurz není vhodný pro osoby s diagnostikovaným psychickým onemocněním a pro studenty doktorského studia. Děkujeme za pochopení.

Přihlásit se můžete na: alena.feige@upce.cz , nebo: barbora.modlíková@upce.cz  do předmětu prosím uveďte: Poznej sám sebe.

Jak reagovaly a komunikovaly vysoké školy v čase pandemie? Zaujaly univerzity aktivně svou třetí roli a byly společensky odpovědné? Jak důležité je vzdělání zdravotních sester, které stály v první linii? A jaké kompetence by měla mít sestra 21. století? Na tyto a další otázky diskutovala děkanka Jana Holá z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice a dalších šest hostů v online diskusi, která se uskutečnila v Praze ve čtvrtek 17. září od 13.00 hodin.

Akce se uskutečnila v rámci projektu Partnerská síť pro posílení společenské odpovědnosti univerzit ve spolupráci s partnery v regionech, do kterého je pro letošní rok zapojeno 21 českých vysokých škol.

Hosté:

• Jana Holá, děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice
• Robin Čumpelík, ředitel komunikace Ministerstva průmyslu a obchodu ČR
• Michal Lošťák, prorektor pro mezinárodní vztahy České zemědělské univerzity v Praze
• Vojtěch Petráček, rektor Českého vysokého učení technického v Praze
• Lucie Rohlíková, vedoucí oddělení Celoživotního a distančního vzdělávání Západočeské univerzity v Plzni
• Jiří Šitcký, novinář, magazín Reportér

Diskusi moderoval Jakub Novák, tiskový mluvčí Univerzity Hradec Králové.

V projektu jsou naplánovány celkem tři online diskuze - první z nich proběhla v červnu na Masarykově univerzitě, na pražskou akci naváže na podzim třetí diskuze na Ostravské univerzitě.

Videa z Bejrútu zapůsobí na každého. Ale s určitými odbornými znalostmi na nich uvidíte mnohem více, než rozpozná oko laika. Přesvědčte se sami v článku, který publikoval náš doktorand Jindřich Kučera z Ústavu energetických materiálů Fakulty chemicko-technologické.

Na serveru idnes.cz

Některým je i pět set let. Jsou staré a zničené. Přesto krásné. Na Fakultě restaurování znovu ožívají. Knihy. Vedoucí ateliéru restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů Ivan Kopáčik bere jednu z nich do ruky a detailně popisuje, jak studenti a studentky zachraňují historické skvosty, jejichž příběhy jsou velmi zajímavé.

Postupně mě seznamuje s první knihou. Zrestaurovaný pozdně gotický exemplář z přelomu 15. a 16. století drží v bílých rukavicích a pokládá jej na molitanovou podložku. Přitom vytahuje klín, o který pak otevřenou knihu opírá. Je to proto, aby nedošlo ke „zlomení“ v oblasti hřbetu. Zároveň mě ale upozorňuje, že při samotné práci s výjimkou některých činností jako je například práce s rozpouštědly, se rukavice nepoužívají. Restaurátor by v nich ztrácel cit.

 „Pro toto období jsou typické lovecké motivy, použité u slepotiskové výzdoby vazby, u štítku a spon už moc o gotice mluvit nemůžeme,“ ukazuje Ivo Kopáčik na charakteristické znaky slohu, který se zrodil ve Francii. Rytina na titulní straně knihy je datovaná rokem 1522 a je provedená technikou dřevořezu. Je to nádhera. Tak v takových knihách si četli například Pernštejnové…

Zajímá mě, co všechno si může restaurátor vůči dílu dovolit, aby neporušil nějaká pravidla. A tak se dozvídám, že se řídí etickým kodexem. „Doplňujeme ztráty, například chybějící části listů, k retuším ale nedochází, výjimečně doplníme obvodovou linku, aby se uzavřela kresba. Zasahovat do vzhledu příliš nechceme, protože bychom si mohli vymýšlet něco, co vlastně na papíře ani nebylo,“ upozorňuje odborník. A tak si při pohledu na letitou krásu nemůžete nevšimnout, že některé doplněné části listů jsou nechané skutečně bez zásahu pera. Nic není dopsáno, ani dokresleno. Zajímavostí je, že listy jsou stránkované pouze na lícové straně, říká se tomu foliování. Stránek je ve výsledku dvakrát tolik.

Kouzlo Mattioliho herbářů

Vzápětí mi Ivan Kopáčik pro srovnání ukazuje Mattioliho herbář z 16. století v de facto „salátovém vydání“. Jednotlivé listy jsou do knihy jen vloženy a vazba nedrží pohromadě. „Když dojde k rozhodnutí, že knihu rozebereme, tak je to skutečně na jednotlivé dvoulisty. Musíme vyndat jednotlivé nitě a celý organismus šití rozebrat na kousky. Nic nevyhazujeme, co nelze vrátit zpátky, zůstane v podobě fragmentů adjustováno ve speciální folii jako součást knihy,“ vysvětluje akademik. Každý student pracuje na „své“ knize celý rok a každý z nich dělá sám všechny úkony, které vedou k záchraně objektu. Kolektivní vinna se zde tedy nenosí.

Na počátku celého záchranného procesu se provádí analýzy, které odborníkům řeknou něco o stavu poškození. Další mikrobiologické rozbory například určí, jestli je kniha infikovaná bakteriemi nebo viry, protože právě tyto nebezpečné mikroorganismy mohou být pro restaurátora hrozbou. Poté dochází k mechanickému čištění knižní vazby a knižního bloku, tedy rozebraných jednotlivých dvojlistů. Zvlášť se pracuje s potahem knihy a kováním. Překvapuje mě, že studenti jsou natolik šikovní, že si spony dokáží vyrobit v ateliéru sami. „Nepoužíváme žádné prefabrikáty, studenti mají k dispozici mosazný plech a s tím pracují. Polotovarem jsou jen dřevěné desky k výrobě knihy. Do průmyslové revoluce se každá kniha dělala individuálně, a tedy i každá součást knihy je originál. Děláme to také,“ říká Ivan Kopáčik.

V jiném herbáři z období renesance, který pochází z Městského muzea Jevíčko, se uvnitř nachází malý igelitový pytlíček s nějakými kousky něčeho, co nedokážu identifikovat. Na knize už prý začala pracovat studentka a fragmenty z tohoto díla si uschovala. Části pergamenů a nitek by se do budoucna mohly hodit, pokud by restaurátoři chtěli znát například složení vlákna, a podrobit ho analýzám. A přece, jedna skutečná rostlinka se v herbáři také nachází. Jaké neduhy léčí, se dozvíte, protože jazykem herbáře je staročeština a při troše trpělivosti se do knihy psané švabachem a písmem antikvou, začtete.

Herbáře byly knihami, které se dědily z generace na generaci, byly totiž velmi drahé. „Majitelé je opravovali, dolepovali části a knihy měly velké množství přípisků. I když někdy na jejich neodborné zásahy nadáváme, že nám vlastně přidělali práci, otázkou zůstává, co by se z nich vlastně dochovalo.“

Známý i neznámý původ knih

Při svém povídání listuje vedoucí ateliéru knihou a pomáhá si knihařskou kostkou, která postupně jednotlivé stránky odděluje. Nedovedu si vůbec představit, jaká mravenčí práce na knize musí být, aby nakonec všechno drželo pohromadě a putovalo v novém kabátu ke svému majiteli. Hned mě tedy napadá, komu knihy patří a v minulosti patřily. „Jedná se například o zakázky pro státní instituce. Restaurujeme knihy pro Vědeckou knihovnu v Olomouci, Muzeum Náchodska nebo muzeum ve Strakonicích. Velkou prací je průzkum 16 tisíc svazků knih z benediktýnské knihovny kláštera v Broumově. Zachraňujeme ty nejpoškozenější exempláře. Navíc zpracováváme celý fond a snažíme se co nejvíce o knize vyčíst z typologických znaků. Mapujeme tak vývoj knižní vazby,“ podotýká vysokoškolský pedagog a dodává, že z knih lze získat spoustu užitečných historických informací. Odpovědi na různé otázky hledají odborníci u svých kolegů z katedry humanitních studií, která je součástí fakulty. Složení materiálu konzultují s kolegy z katedry chemické technologie, také přímo na fakultě.

V dílně restaurátora

Abych měla představu, jak taková práce restaurátora vypadá, vede mě Ivan Kopáčik přímo do „laboratoří“. Alespoň mi to přijde ve chvíli, když vstupuju do místnosti, kde se „koupou“ listy z knih a na poličkách jsou různá organická rozpouštědla a barviva. Praxi zde zrovna mají dvě studentky ze čtvrtého ročníku bakalářského studia. Tady bakalář trvá skutečně čtyři roky.  

Jedna ze studentek stojí u dolévacího stolu. Její práce spočívá v tom, že rozebrané dvojstrany knihy ponořuje do lázně s obyčejnou vodou. „Listy jsou ponořené přibližně 15 minut a během této doby se z nich vyplavují nečistoty, jsou to například různé zatekliny, které jsme nebyli schopni odstranit mechanickým čištěním. Za den tímto způsobem očistím i 40 stran,“ přibližuje svou práci Marie Vaňková. Hned vedle ní stojí Tereza Kubalová a na cestopisu ze 17. století provádí další záchrannou akci. „Mým úkolem je nyní doplnit chybějící části pomocí papírové suspenze s klížidlem, Poté se odsaje přebytečná voda. Ve chvíli, kdy má list určitý počet vrstev, putuje do sušáku.“ V sušáku pak stráví přibližně den a jednotlivé listy se opět sešívají do knižního bloku.

Nejsou kouzelníci, ale dokáží mnohé

Nakukuji pod ruku také studentkám prvního ročníku, které se s šitím vazby teprve seznamují. Zato třeťačka Ludmila Stašová už má před sebou svou první restaurovanou knihu z 16. století. „Už jsem vyspravila knižní blok, ještě musím zarovnat přesahy materiálu, kterým jsem doplňovala ztráty původní papírové podložky. A ještě budu tmelit desku, aby v ní nebyly dírky po červotoči. Deska je navíc naprasklá,“ říká studentka, která na knize velkého formátu pracuje přes rok. A proč si vybrala tento obor? „Restaurování je hezké řemeslo, které souvisí s historií a uměleckou tvorbou. Vždy jsem chtěla dělat něco praktického. Navíc se dozvím spoustu informací z dějin umění a také oblasti chemie. Jednou bych chtěla pracovat v knihovně nebo galerii.“ A k restaurování knih si našel cestu i student druhého ročníku Martin Tůma, který právě dorovnal papírovou podložku a začne doplňovat ztráty. „Knížky si samozřejmě přečtu rád, ale ještě raději jim vracím život. A proto jsem si vybral i tento obor. Práce mě baví, je navíc propojená s historií a uměním.“

Restaurátoři sice nejsou kouzelníci, ale umí udělat nemožné, ne však na počkání. Zachrání třeba i knížku, kterou silně poškodily plameny. Jednu takovou tu měli. Prý nešla ani otevřít, přesto je dnes plně funkční. „My ale věc nezachráníme navždy, dodáme ji kondici, určitě ji nepoškodíme. Dále je na dané instituci, jak ji bude uchovávat, aby jí prodloužila život, říká se tomu preventivní ochrana,“ uzavírá Ivan Kopáčik.

Ateliér restaurování papíru, knižní vazby a dokumentů

Studenti jsou ke studiu přijímáni na základě talentových zkoušek. Uchazeč by měl zvládnout základy chemie, dějin umění, základy všeobecného historického přehledu, kresbu zátiší a portrétu. V bakalářském stupni studia se vysokoškoláci specializují na knižní vazbu se zaměřením na staré tisky, jejichž časové rozmezí je mezi 15. – 18. stoletím.  V prvním ročníku se seznamují se s knihařskou dílnou a fungováním ateliéru, získávají základní informace o knize a materiálech. V následujících letech začínají pracovat s jednotlivými objekty. Studium trvá čtyři roky a na něj navazuje magisterský stupeň. Studenti se ve výuce zaměřují na okrajové a specifické části knižní kultury. Sem patří práce s pergamenovými listinami. Pracují i s novodobými polygrafickými materiály od konce 18. století.

Tento text najdete v exkluzivním vydání univerzitního Zpravodaje, v tištěné i on-line podobě.