Příští týden se na jeden večer otevřou brány vědeckých institucí, univerzit a vysokých škol. Přidávají se 27. září k jedné z nejvýraznějších vědecko-popularizačních akcí v Česku Noc vědců 2019. Návštěvníky, dospělé i děti, čekají zábavné science-show, filmové projekce, fotografie, diskuze, přednášky, workshopy, výstavy, experimenty i osobní setkání s významnými vědci. Do letošní patnácté Noci vědců se zapojí rekordní tři desítky škol a institucí. Loňský ročník navštívilo po celém Česku více než šedesát tisíc lidí, ten letošní by měl být ještě populárnější. 

Akce je zdarma a stáhněte si speciální aplikaci pro chytré telefony s programem a mapou pro všechna města. 

Noc vědců na Univerzitě Pardubice

Brány Univerzity Pardubice se veřejnosti otevřou na novém místě, v Technologickém areálu Doubravice. Na téměř padesátce stanovišť s pokusy, ukázkami a hrátkami se návštěvníci dozví, co obnáší chovat se šetrně k planetě. Program fakult a partnerů univerzity doplní show Michaela Londesborougha, která se v loňském roce těšila enormnímu zájmu. 

Během posledního zářijového pátku čeká návštěvníky Noci vědců opravdu pestrá vědecká jízda. A tak se zájemci ekologicky přenesou na zajímavá místa díky virtuální realitě a s chemiky objeví nové materiály ohleduplné k životnímu prostředí. K vidění bude třídička odpadu, výroba papíru a představí se možnosti 3D tisku. Chybět nebudou zajímavé workshopy, kvízy, rébusy a šifry a děti se zabaví v kreativním koutku. Po úspěchu z předchozího ročníku znovu přijede Michael Londesborough se svou show. Divákům opět strhujícím způsobem přiblíží "Zázrak života". 

Program, v němž návštěvníci zapomenou na starosti a pobaví se vědou a poznáváním, začíná v 16 hodin a potrvá v Technologickém areálu v Doubravicích až do 22 hodin. Vstup na akci je zdarma. Demonstrace a vědecké ukázky budou jak venku, tak uvnitř v laboratořích univerzity, a tak si návštěvníci program užijí i za případné nepřízně počasí.

Program Noci vědců Univerzity Pardubice naleznete na webových stránkách univerzity Noc vědců 2019: Šetrně k planetě nebo na univerzitní facebookové události.

Je možné mít program pohodlně i ve svém mobilu. Stačí si zdarma stáhnout mobilní aplikaci Noc vědců na Google Play. Souhrnné informace o celostátní akci jsou na webu http://noc-vedcu.cz/.

Do Doubravic bude v pátek cesta snadná! Nechte auto doma a vypravte se za námi v duchu tématu Šetrně k planetě. Svezte se do Technologického areálu speciální autobusovou linkou. Nebo třeba na kole, koloběžce, pěšky, běžky. V galerii níže na stránce naleznete jízdní řád naší autobusové linky.

Parkovací stání budou k dispozici v omezeném počtu.

Národním koordinátorem akce jsou Ostravská univerzita a VŠB-TUO.
Akci finančně podporuje Pardubický kraj, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. 
Další finační regionální podporu vyjádřila společnost RETIA, FOXCONN a UniCRE.

Text: článek magazínu Universitas/ Oddělení propagace a vnějších vztahů.

Studuje na Dopravní fakultě Jana Pernera, je ambasadorem univerzity a potkat ho můžete taky na Seznamováku, party Welcome to UPCE nebo na Gaudeamu. A kromě toho? Honza Němec pravidelně usedá do lodě a vesluje. Už třetím rokem.

Jakou tradici má veslování na Univerzitě Pardubice?

Tento sport se začal profilovat přibližně před deseti roky, rozkvět však zaznamenává v posledních letech. Přestože je jeho historie poměrně mladá, nesnižuje to jeho kvality.

Změnilo se něco od doby, kdy se začalo na škole veslovat?

Když jsem se do oddílu dostal, bylo tam pár kluků, co vyprávěli o dobré minulosti. Tak jsme náborem nových veslařů i veslařek začali psát historii klubu ještě legendárnější.

Kolik má univerzitní veslařský tým členů?

Počet členů se velmi mění, což je to dáno tím, kdo je po jakou část roku v tomto sportu aktivní. Aktivních členů je například patnáct, ale v oddíle máme někdy i třicet členů.

Kdo tvoří tým?

Univerzitní veslařský tým tvoří převážně nováčci, kteří se k veslování dostali například díky výuce na Katedře tělovýchovy a sportu naší univerzity. Někdy na školu přichází i veslaři z jiných oddílů ze svých rodných měst a veslují současně i za univerzitu. 

Na jaké lodi jezdíte?

Skif je loď pro jednoho veslaře, který má dvě párová vesla. Dvojskif je loď větší. Tam sedí za sebou dva skifaři. Na párové čtyřce sedí čtyři pároví veslaři, pro lajky můžeme říci, že čtyři skifaři. U nás v oddíle je více oblíbené nepárové veslování. Dvojka – kde má každý sportovec jedno veslo, je nejtěžší disciplína. Pak čtyřka s kormidelníkem nebo bez. Prestižní závody se jezdí na osmiveslici.

Jaké podmínky máte k trénování?

Máme obrovskou výhodu, že loděnice je přímo u řeky Labe asi deset minut pěšky od školy a kampusu. Cesta na tréninky nezaberou moc času a voda je navíc na tréninky velice příznivá. K dispozici máme více než deset lodí, pravidelně používáme čtyři až šest lodí. Přes zimu trénujeme v univerzitní tělocvičně, a to je pro nás ještě pohodlnější. 

Jak často trénujete?

V zimě jsme v tělocvičně dvakrát až třikrát týdně, na vodě pak z pravidla dvakrát týdně. Ale tréninky se hodně přizpůsobují volnému času veslařů nebo závodům.

Jaké jsou vaše dosavadní úspěchy?

Našim cílem je složit posádku na závody, trénovat a závody si užít. Jinak se nám letos i v minulém roce podařilo umístit se na Českých akademických hrách i v Poháru univerzit v halovém veslování.

Kdo může začít na univerzitě s veslováním?

Na univerzitě může začít veslovat úplně každý. Musí hlavně chtít makat, poslouchat trenéra a zapadnout do kolektivu. Na skifu začínají už malé děti, ale sportovní stavba těla a výška je výhodou.

Který závod je pro vás nejprestižnější?

Bezpochyby Univerzitní osmy v rámci pražských primátorek. Ale oblíbené máme závody univerzitních osem v Brně nebo halové závody na trenažerech, které pořádají vysoké školy.

U vědy by se všem vysokým školám mělo měřit stejným metrem. Rozhodující není velikost univerzit, ale výsledky vědců. Ty mohou být i u škol v regionech na vynikající úrovni. „Kvalitního hodnocení dosahují také naši lidé, a to napříč fakultami,“ říká v rozhovoru rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek, který se nově stal místopředsedou České konference rektorů.

Česká konference rektorů v novém složení poprvé zasedla na začátku srpna. Jak se cítíte v nové pozici?

Pro mě to není úplně nové, už jednou jsem byl místopředsedou České konference rektorů. Cítím se tedy přirozeně. A shodou okolností budu mít na starosti stejnou oblast, jakou jsem měl již v minulosti, vědu, výzkum a tvůrčí činnost. Je to práce nad rámec toho, co musí člověk dělat jako rektor středně velké univerzity.

Co jste na úvod projednávali?

Museli jsme si rozdělit portfolia, a dále jsme řešili, co nás čeká v následujícím akademickém roce. První zasedání k jednotlivým bodům a oblastem bude na začátku října. Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou máme na programu zasedání, je hodnocení vysokých škol podle schválené  metodiky 2017+.

Cílem nového vedení by mělo být spravedlivější rozdělení peněz mezi vysoké školy. Názor na hodnocení je různý a ozývaly se nespokojené hlasy.

Tato problematika je hodně široká a rozebrat ji by vyžadovalo mluvit o ní několik hodin. Chceme férová pravidla, která by platila pro všechny lidi a pro všechny instituce stejně. Mělo by to být tak, že se bude podporovat tvůrčí činnost napříč celou zemí a hlavně její kvalita. Nemělo by tolik záležet na tom, kde konkrétní výsledek vzniká. Bylo by nespravedlivé hodnotit vysokou školu jenom podle toho, že má letitou historii, nebo že sídlí v hlavním městě. Všem by se mělo měřit stejným metrem.

Do teď tomu tak nebylo? Měla například Univerzita Karlova oproti naší univerzitě nějaká privilegia?

Takhle bych to nechtěl formulovat. Jde o to, aby zmíněné pravidlo platilo i  v budoucnosti. Nechtěl bych se vymezovat vůči Univerzitě Karlově, která je nejstarší u nás a má také nejrozsáhlejší výzkumný potenciál. Je to samozřejmě také dáno tím, že spolupracuje s dalšími pražskými institucemi, kde je spousta výzkumných ústavů Akademie věd, a také přirozeně intenzivnější pohyb lidí, znalostí, vědomostí i peněz než na regionálních univerzitách. To však neznamená, že by jinde nemohla být univerzita s oborem na špičkové úrovni, která může soutěžit s velkými školami. Ba dokonce v něčem může být ještě lepší. Nedá se tedy kategorizovat absolutně. Pravidla by však měla být pro všechny stejná.

Bylo nezvolení rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy do čela předsednictva České konference rektorů skutečně vzpourou malých škol vůči Univerzitě Karlově?

Takové názory zaznívaly, ale nemyslím si, že by tomu tak opravdu bylo. Univerzita Pardubice má s Univerzitou Karlovou velmi dobré vztahy. Jsem členem vědecké rady této vysoké školy a velmi si toho považuji. Jezdím na pravidelná zasedání a myslím si, že v řadě věcí jsou skvělí. V jiných vynikáme my nebo jiné vysoké školy.  Spíše to vnímám jako přirozený vývoj. Lidé se v institucích mění a je normální, že se střídá i předsednictvo České konference rektorů a v pozici předsedy nesetrvává pouze rektor největší univerzity v zemi. Změny už mimochodem proběhly i v minulosti. Bývalý rektor České zemědělské univerzity prof. Jan Hron, předchůdce současného předsedy Petra Skleničky, byl ve funkci předsedy ČKR dvakrát.

Napjatá situace je dlouhodobě mezi rektory vysokých škol a prezidentem. Už se tato situace uklidnila?

Já doufám, že ano. A že pozvánku na Pražský hrad 28. října snad dostanou všichni rektoři. Lidé by spolu měli mluvit, na druhé straně respektuji individuální rozhodnutí. Nedělal bych z toho ukvapené závěry, rektoři hodně cestují, mají spoustu zahraničních cest a ten důvod nepřítomnosti může být třeba i pracovní.

Jste v České konferenci rektorů garantem komise pro vědu, výzkum a inovace. Kde se podle vás nachází současná česká věda?

Stav české vědy je úměrný historickému vývoji a úrovni financování. Nemáme se rozhodně za co stydět a na řadě pracovištích se dělá velmi kvalitní věda, která snese srovnání se světem. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří by hořekovali nad tím, jak je u nás nízká úroveň v oblasti vědy, a že máme malou mezinárodní spolupráci. V poslední době se naopak hodně investovalo a vznikla celá řada nových výzkumných center. Máme dobře našlápnuto na slibný budoucí vývoj. Oblast vědy musíme ale postupně pěstovat. Nevěřím moc velkým manažerským rozhodnutím, ale přirozenému organickému vývoji.

V rámci vědy je nutné podporovat všechny obory. Přesto jsou na školách ve kvalitě vědních disciplín rozdíly. Který obor je v současnosti nejlépe hodnocený?

Na naší škole má největší vědecký výkon chemie, ať už ji budeme měřit kvalitou publikací a jejich počtem nebo citačním ohlasem. Je to zpětná vazba pro vědce, která říká, jak čtené jsou práce odborníků. Následují historické vědy, které na naší škole reprezentuje řada významných badatelů. Ti si už vychovali své žáky – mají velký přesah institucionální, ale i mezinárodní. O jejich práci je zároveň zájem i v komerční sféře. Píší totiž knihy, které jsou nejen zajímavé pro odborníky, ale také se velmi dobře prodávají, což je indikátor toho, že zajímají i laiky.  

Nově se také otevřelo Centrum pro etiku na Fakultě filozofické, což je zcela mimořádný projekt s mezinárodním přesahem. Rozhodně bych nepodceňoval ani rozsáhlou spolupráci s aplikační sférou. Tímto směrem se orientuje zejména Fakulta elektrotechniky a informatiky, ale také Dopravní fakulta Jana Pernera či Fakulta ekonomicko-správní. Jako rektor jsem v minulém roce ocenil například práci skupiny docenta Hájka, a to za publikace v oblasti ekonomiky regionů.

Jak si stojí menší fakulty Univerzity Pardubice?

Odborníci z Fakulty zdravotnických studií také publikují a některé jejich práce s přesahem do medicíny jsou hodně citovány. Nejmenší Fakulta restaurování je velmi aktivní v tvůrčí činnosti a má řadu projektů. Když se podíváme na poměr mezi penězi, které získávají na pedagogickou a tvůrčí činnost, tak jsou na tom možná ještě o něco lépe než chemie. Také se rádi našimi fakultami pochlubíme veřejnosti.

Pokud byste měl obory hodnotit v rámci celé České republiky, byl by žebříček jiný?

Na první místo bych asi také vyzdvihl chemii. Je nejlépe hodnocená a snese srovnání s mezinárodním prostředím. Na velmi dobré úrovni je ale i fyzika a lékařské vědy. Možná snad humanitní a společenské vědy na tom ve srovnání se zbytkem světa tak dobře nejsou. Museli bychom se ale dívat na konkrétní obory.

Předsednictvo České konference rektorů by mělo v říjnu jednat s ministrem školství Robertem Plagou. Čeho se toto první jednání dotkne?

My intenzivně a pravidelně jednáme zejména s jeho náměstkem Pavlem Dolečkem. Mimochodem první týden v září probíhalo na Univerzitě Pardubice jednání kolem kulatého stolu a připravuje se nový strategický záměr ministerstva po roce 2021. Jsem velmi rád, že tato schůzka představitelů vysokých škol byla právě u nás, vedli jsme zajímavou diskuzi.

Můžete být konkrétní?

Týkala se právě vědy a výzkumu. Bavili jsme se o strategiích do budoucna a o financování. Tedy o penězích, které přichází jako institucionální. Samy školy se mohou rozhodnout, jak je využijí. A dále o projektových financích, které získáme soutěží. Zkrátka aby ten poměr byl rozumný. O tom byla poměrně široká debata.

Funkční období je dvouleté. Co byste chtěl během této poměrně krátké doby prosadit?

Myslím, že dvouleté období je rozumné, vždycky by se lidé ve vedení měli střídat. Vnímám to jako službu. Mám v sobě pokoru, která mě řídí v mých krocích. Nejsem zde proto, abych prosadil svůj názor, ale snažím se vyslechnout také názory ostatních. A chtěl bych dosáhnout toho, abychom se dokázali o všech věcech rozumně domluvit. Důležité je  debatovat se zástupci veřejných, ale i soukromých vysokých škol a shodnout se. Není to ale vždy jednoduché, protože diskuze více jak čtyřiceti lidí může být docela komplikovaná. Udělám ale vše proto, abychom nacházeli shodu.

S předsedou České konference rektorů Petrem Skleničkou se tedy zatím shodujete?

Určitě. Jsem vstřícný člověk, který dokáže naslouchat i odlišným názorům a najít průnik. To jako rektor vysoké školy musím dělat také. V akademické sféře moc nevěřím na manažerskou centralizační roli, kdy se rozhoduje téměř „polovojensky“. Vždy je třeba hledat rozumnou dohodu s ostatními aktéry.

Studenti Univerzity Pardubice z nového hokejového klubu UHC Pardubice (University Hockey Club) vybojovali na svém první zahraničním turnaji bronz. Sportovní akce proběhla v Petrohradě a jeho součástí byla mezinárodní konference, na kterou odjelí společně s hokejisty také zástupci vedení tří fakult univerzity.

Nový hokejový klub vznikl během letních měsíců a celý tým začal ihned intenzivně trénovat. Do budoucna by se hráči chtěli zapojit do české studentské hokejové soutěže.

Petrohradská mezinárodní konference se jako součást akce zaměřila na roli ledního hokeje v posilování mezinárodní spolupráce a vzdělávání v oblasti sportu. Zástupci vedení 3 ze 7 fakult Univerzity Pardubice na ní chtějí navázat spolupráci s dalšími univerzitami, jejichž týmy se účastnily turnaje, a představit možnosti studia. 

Jeho první běh byl dlouhý 100 metrů. Dnes je to běžec tělem i duší.  Absolvent Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice Michal Sekyra běhání nejen propadl, ale pomáhá jím i druhým. Je předsedou spolku Běžíme.cz, organizátorem charitativních akcí. Stačí jen klást jednu nohu před druhou. Každý se může přidat a každý se může usmát, říká aktivní propagátor pohybu.

Vaším osudovým sportem je běh. Proč jste si ho zamiloval? 

Prvotním zájmem byla u mě, jak už to tak často bývá, zamilovanost do krásné dívky. V tu dobu jsem vážil 114 kg a měl sebevědomí… možná i v mínusu. Bral jsem tehdy svoji tloušťku hloupě. Myslel jsem si, že je to můj jediný problém, což samozřejmě nebyl. S prvními krůčky v klusu a při tzv. indiánském běhu jsem musel vypadat jako ohrožen na životě infarktem. Postupem času jsem ale začal běhat delší a delší vzdálenosti. A i když dívka ze života zmizela, láska k běhu nikoliv. Překonával jsem delší a delší vzdálenosti a zjišťoval, že moje hranice jsou mnohem dál. Běh se stal mojí vášní, závislostí, láskou, a částečně i seberealizací.

Jak často běháte?

Běhám 5 až 6 dnů v týdnu. Někdy se den rovná jeden běh, někdy si kilometry rozvrhnu mezi běhy dva a vyběhnu dopoledne a odpoledne. Běhám v průměru 200 kilometrů měsíčně. Se státnicemi, ke kterým se přidalo pořádáním charitativního běžeckého závodu, u mě došlo k dočasné změně priorit, takže jsem dva měsíce běhal sotva 80 kilometrů. Nyní to úspěšně doháním.

Jaké další sporty děláte?

Po dědovi jsem zdědil lásku k cyklistice. Spíš k té výkonnostní na silničním kole, ale rád plavu nebo hraji steelové šipky. 

Co vám sportování přináší?

Svobodu. Zápolení. Sebepoznání. Posouvání vlastních fyzických a mentálních hranic a limitů. Pocit života. Pocit nezničitelnosti a nezdolné vůle.

Chodil jste jako student a chodíte i dnes sportovat na Katedru tělovýchovy a sportu vaší alma mater?

Na katedru jsem chodil sportovat se začátkem bakalářského studia. Hlavně na badminton. Vždy jsem byl ve sportu spíše individuální typ, který si jede podle svého itineráře. A je to to tak bohužel i dnes. S ohledem na uplynulá léta mě mrzí, že jsem nechodil víc na katedru tělovýchovy a neseznámil se s více sportovci. Dnes bych s nimi mohl sdílet stejnou lásku, právě třeba k běhu.

Vladimír, Karel a Hall. Tři pacienti, kterým budoucí zdravotníci špatným zásahem neublíží. Právě na těchto figurínách a dalších zhruba 97 modelech si budoucí porodní asistentky nebo záchranáři nanečisto vyzkoušejí reagovat na náhlé změny zdravotního stavu. Vyučující je na propojeném počítači nastaví a studenti na modelech pak zkoušejí například odběr krve nebo život zachraňující postupy.

„Cílem je nasimulovat prostředí, které je co nejvíce blízké nemocničnímu,“ řekla vedoucí katedry Ošetřovatelství Kateřina Horáčková z Fakultyzdravotnických studií Univerzity Pardubice. 
Odborné učebny připomínají standardní oddělení, lůžka intenzivní péče, dětského oddělení nebo porodního sálu a rentgenu. 
V těchto podmínkách se studenti učí základní ošetřovatelské postupy, na modelech torz lidského těla si budoucí zdravotníci zkoušejí takzvané tvrdé dovednosti, což je například aplikace intramuskulární injekce nebo odběr krve. 
Když už mladí zdravotníci zvládnou základní věci, jejich pacientem se stává figurína pracovně nazvaná Vladimír. Fakulta ji pro své studenty pořídila za 1,5 milionu korun. Pomocí počítače na ní může učitel simulovat množství nemocí a patologických stavů. 
„Třes končetin nebo zástava srdeční akce, to jsou některé modelové situace, studenti pak přicházejí ke konkrétnímu pacientovi a reagují na vzniklý zdravotní stav,“ řekla Horáčková. 
Na figuríně ukazuje student a budoucí záchranář Jan Kunstar, jak si poradí, když přestane fungovat jedna plíce. „Tomuto stavu se říká tenzní pneumotorax, může nastat například při pádu, píchá se jehlou v druhém a třetím mezižebří,“ popisuje Kunstar zákrok, při němž na popsané místo kolmo zapíchl jehlu. Figurína okamžitě reaguje, vyfukuje vzduch a na monitoru je vidět, že se pacientovi ulevilo. 
Model novorozence zase naučí budoucí zdravotníky připravit se na nenadálou zástavu dýchání a s tím spojené promodrávání. Fakulta plánuje pořídit ještě model rodící ženy. 
V suterénu pak univerzita využívá simulované rentgenové pracoviště. „Modelu říkáme pracovně Karel, pochází z Japonska a studenti si na něm cvičí hlavně správné polohování před samotným snímkováním,“ říká děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Jana Holá. 
Fakulta zdravotnických studií připravuje studenty v oborech všeobecná sestra, porodní asistentka, zdravotnický záchranář, radiologický asistent a zdravotně sociální pracovník. Na některých z nich mohou zájemci pokračovat na magisterském a doktorandském studiu. 
Fakulta má dnes 800 studentů, každý rok přijme 350 nových uchazečů o studium. 
 

Článek byl převzat z tištěných novin Mladá fronta DNES - Pardubický kraj.

Nabízíme vám Kroužek robotiky, chemie a stavby mostů pro zvídavá vnoučata a prarodiče

● Jste hravý/á a chcete strávit zajímavým způsobem čas se svým vnukem nebo vnučkou?
● Máte dceru či syna ve věku od 10 do 12 let a dědu nebo babičku? Mohou u nás spolu podniknout něco neobvyklého.
● Máme připraven kroužek malých přírodovědců a techniků pod vedení zkušených lektorů z Univerzity Pardubice určený právě dětem a jejich prarodičům.
● Postavit si a rozpohybovat robota, vyzkoušet si chemická kouzla, postavit si most, nahlédnout při tom do tajů technických principů, to vše vám nabízí náš kroužek.

Termíny kroužku:
3. 10. robotika
10. 10. robotika
17. 10. robotika
24. 10. chemie - pokusy
7. 11. chemie - pokusy
14. 11. chemie - pokusy
21. 11. stavba mostů, logistika
28. 11. stavba mostů, logistika
5. 12. stavba mostů, logistika

Akce bude probíhat na půdě Univerzity Pardubice vždy od 16 do 18 hodin. Přesné místo bude upřesněno během září.

Akce je pro účastníky zdarma.
Je hrazena z projektu IMPULZ, financovaného MŠMT.
 

Přihlášky: vyplněnou a nascanovanou přihlášku je třeba poslat mailem na mailovou adresu - viz níže
případné dotazy rádi zodpovíme

kontaktní osoba: Ing. arch. Iva Svobodová
e- mail: iva.svobodova@upce.cz
telefon: 466 046 482

Morový sloup Panny Marie Neposkvrněné v Šultysově ulici prochází od roku 2015 rozsáhlými opravami. Z okolí sloupu ale pomalu mizí lešení a proces restaurování se blíží ke konci. Práce by měly být dokončené na podzim. 

„Nyní se pracuje ještě na spodní části sloupu, respektive na balustrádě a schodišti,“ doplnil Jakub Ďoubal, vedoucí ateliéru restaurování kamene na Fakultě restaurování UniverzityPardubice, jehož studenti zde pod odborným dohledem pilně pracují. Mladší studenti na jednodušších detailech, studenti magisterského studia pak provádí výrazně komplexnější práce. 
Stav morového sloupu na začátku jejich restaurátorské cesty nebyl vůbec dobrý. „Překvapil nás celkový stav sloupu, který byl neuspokojivý, ač poslední úpravy proběhly v roce 2003,“ poznamenal Ďoubal. 
Největším oříškem podle něj bylo čištění černých krust, které ohrožovaly zejména jemné reliéfy. „Při restaurování byly využity nejnovější poznatky v oboru. Například čištění bylo prováděno pomocí laseru a na zpevňování narušeného kamene byly použity vápenné nanosuspenze,“ přiblížil vedoucí. 
Po dokončení restaurování je podle odborníka nutné nastavit režim pravidelné údržby morového sloupu. „Ta se provádí zhruba po pěti letech a zahrnuje drobné opravy, například spárování či retuše,“ vysvětlil Ďoubal. Další komplexnější zásah se pak dá předpokládat v horizontu patnácti až dvaceti let.

Článek byl převzat z kutnohorsky.denik.cz

Mezi studenty Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kteří zakončili tento týden slavnostně studium promocí, byla i Monika Pokorná. Radost měla nejen z diplomu, ale také z vůbec první Ceny Pardubického kraje za vynikající úroveň diplomové práce. Pamětní list a finanční odměnu obdržela od radního pro zdravotnictví Ladislava Valtra.

„Tuto cenu jsme se rozhodli vyhlásit nově. Jedná se o další motivační prvek pro studenty zdravotnických oborů a jsem moc rád, že se to hned v prvním roce odrazilo na tak kvalitní práci.  Kromě pamětního listu vítězná absolventka obdržela finanční částku dvanáct tisíc korun,“ sdělil Ladislav Valtr, radní odpovědný za zdravotnictví.

Oceněná absolventka oboru „Ošetřovatelská péče v interních oborech“ se ve své práci zaměřila na adaptaci rodinných příslušníků na postižení v rodině. „Při studiu jsem zjistila, že edukačních materiálů je k této problematice dostatek. Je však potřeba více pracovat s rodinami, kterých se tento problém týká a informovat je o možnostech spolupráce se sociálními pracovníky. Určitě lze zlepšit propojení práce zdravotníků a sociálních pracovníků,“ řekla Monika Pokorná.

Její práce vychází z dlouhodobého zájmu o problematiku nemocných v rámci rodiny. Tématem její bakalářské práce byly priority pečujících o nemocné s Alzheimerovou chorobou v domácím prostředí. Sama má zkušenost s péčí o svou babičku, která prodělala dvě mozkové příhody. O případech, které popisuje ve své oceněné práci, se dozvěděla ve svém okolí.

Své poznatky z výzkumu chce Monika Pokorná využít ve svém povolání, neboť je zdravotní sestrou. Během studia pracovala jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče v pardubické nemocnici. Nyní pracuje na oddělení ARO v chrudimské nemocnici.

„Oceňuji, že slečna Pokorná dokázala při náročném povolání vystudovat magisterský obor a že i nadále chce zůstat v naší nemocnici. Pevně věřím, že ocenění bude obdobnou motivací pro další ročníky pardubické univerzity,“ dodal radní Ladislav Valtr.

Článek je převzatý z pardubice.cz

Kanál Dunaj–Odra–Labe by sice zákazníky našel, ale zboží vhodného pro lodní dopravu je málo. Řekl v rozhovoru s redaktorkou ČT Barborou Měchurovou Ivo Drahotský z Dopravní fakulty Univerzity Pardubice málo. Trendy v logistice se podle něj soustředí na rychlost. Vzdálenost dopravy zboží z Číny by se vybudováním průplavu zkrátila, ale prodražilo by ji další překládání zboží. Čína chce dát navíc přednost vybudování železničního koridoru.

Můžeme si říct, kudy by zboží putovalo, kdyby vznikl kanál Dunaj–Odra–Labe?

V podstatě by došlo ke zkrácení přepravy. Lodě, které směřují z Číny, by dopluly do Středozemního moře. Odpadla by cesta kolem Španělska do Německa.

Dostali bychom se do Středozemního moře, do Bulharska do přístavu Konstanta, tam by se přeložilo na lodě říční a následně by pluly k Rakousku a Slovensku, kde by začal náš plánovaný kanál.

Byla by doprava po kanálu Dunaj–Odra–Labe levnější?

Z pohledu výkonu námořní dopravy by lodě nepluly tak dlouhou vzdálenost, došlo by ke zkrácení, lze proto hovořit o úsporách. Z hlediska časového hovoříme o zkrácení v řádech dnů.

Při posuzování celkové výhodnosti dopravy je třeba uvažovat o tom, že dochází k dalším překládkám. Když lodě plují přímo do Německa, tam dojde k přeložení na drážní dopravu. Pokud bychom pluli přes Konstantu, tam dochází k dalším logistickým operacím. Finančně by tam byla úspora na zkrácení trasy lodí, nicméně došlo by k navýšení nákladů z hlediska logistických operací.

Jaké jsou tedy trendy v dopravě v současné době?

V současné době největší množství lodí putuje po moři prostřednictvím kontejnerových lodí z Číny, nicméně Čína delší dobu deklaruje, že by vybudovala Hedvábnou stezku, která by využívala několik dopravních módů. Hlavní by byla drážní doprava.

U drážní dopravy lze předpokládat její následné využívání. Pokud bude mít ten koridor pro vlaky z Číny dostatečnou kapacitu, tak ho budou dopravci využívat. Různé firmy už zkouší využívat vlaky z asijských zemí, když tam budou překonány nějaké drobné porodní potíže, tak budou tento způsob dopravy preferovat.

Zaplnil by se kanál, našel by si svoje zákazníky?

Domnívám si, že zákazníky by si našel, ale trend logistiky je soustředěn na rychlost. Ale zboží vhodného pro lodní dopravu není tolik, aby byl kanál plně využíván. Domnívám se, že v dnešní době firmy slyší na čas, ten je dominantní. Stačí se podívat na situaci, která je na kanálu Dunaj–Rýn–Mohan.

Podívejte se na videorozhovor

Rozhovor byl převzat z ct24.ceskatelevize.cz