Univerzita Pardubice začíná oslavy 70 let od vzniku vysoké školy. Právě v týdnu, na který výroční datum připadá, spouští škola nový program pro absolventy, jehož součástí je také unikátní sociální síť. Bývalí studenti se už dnes mohou zaregistrovat a začít komunikovat mezi sebou prostřednictvím první univerzitní sociální sítě pro absolventy v Česku. Univerzita nabídne také možnost čerpat slevy a výhody v rámci absolventských karet.

„Univerzita si svých bývalých studentů velmi váží. Je pro nás důležité být s nimi v kontaktu, vidět jejich další růst, pracovní uplatnění a profesní úspěchy. Absolventi jsou částí naší komunity,“ říká prorektorka pro vzdělávání a kvalitu Univerzity Pardubice prof. Ing. Tatiana Molková, Ph.D.

Unikátní sociální síť My UPCE otevře absolventům nový prostor pro komunikaci pod záštitou univerzity. V síti mohou najít pracovní příležitosti, mají možnost se ukázat a propojit se s bývalými spolužáky nebo pedagogy. Za vývojem speciální sítě i webu stojí Centrum informačních technologií a služeb Univerzity Pardubice.

Benefity a výhody se už nemusí týkat pouze studentů. Absolventi Univerzity Pardubice po předložení speciální karty univerzity získají slevy od zajímavých/lokálních partnerů. Výhody nabízí při startu projektu např. Univerzitní knihovna, kulturní instituce, partnerské kavárny nebo e-shopy.

Univerzita Pardubice projektem usiluje o větší zapojení bývalých studentů do každodenního chodu univerzity. Nabízí možnost přednášek nebo besed na jejich alma mater nebo nabídek, díky kterým lze získat na stáž a brigádu současné vysokoškoláky. Každý zájemce o program bude dostávat pravidelné informace a pozvánky na zajímavé akce univerzity.

Web najdou zájemci na adrese absolventi.upce.cz
Sociální síť najdou zájemci na adrese my.upce.cz

V příloze naleznete přijatá usnesení 156. zasedání Pléna České konference rektorů.

156. zasedání Pléna ČKR se konalo ve čtvrtek dne 18. června 2020 v Brně.

 

Kurz potápění a ovládání plavidel navazuje na výuku vodní záchrany a je určený pro studenty studijního programu Zdravotnické záchranářství Fakulty zdravotnických studií. Tento týden proběhl ve dvou vodních areálech, v loděnici Univerzity Pardubice a Aquacentru Pardubice. 

Akci pořádala Katedra tělovýchovy a sportu ve spolupráci s Městskou policií Pardubice.

Budoucnosti se nemusíme bát, myslí si profesorka Zuzana Bílková z Univerzity Pardubice. Koronavirus podle ní sice úplně nezmizí, ale stane se nedílnou součástí všech virů, které s námi běžně existují. Občas se budou objevovat infekční ohniska, ale díky kvalitnímu zdravotnictví se zvládnou včas podchytit. Nicméně letošní letní dovolenou v zahraničí imunoložka nedoporučuje.

„Nemohu říct, který vir je nebezpečnější, jestli ten u nás nebo jinde ve světě. Ale jsou různé varianty a jakékoliv křížení je nebezpečné. Člověk, který bude infikován dvěma různými typy koronaviru, bude v ohrožení. Jakékoliv mísení proto vnímám jako nežádoucí a cestovatelské aktivity by bylo dobré omezit. Spíš bych se soustředila na naši republiku, popřípadě bych volila cestu autem do nerizikových zemí,“ říká imunoložka Bílková.

Vakcína nebude v dohledné době bezpečná

Výzkumné týmy po celém světě vyvíjejí vakcínu proti koronaviru. Ale bezpečnost se podle profesorky Bílkové nedá zajistit za půl roku. Aby byla vakcína kvalitní a bez nežádoucích účinků, trvá to roky.

„Já jsem propagátorem vakcinace jako takové, ale u koronaviru bych byla obezřetná a počkala bych,“ říká Zuzana Bílková. Zároveň doporučuje především rizikovým skupinám podzimní očkování proti chřipce. Podle ní se tak bude minimalizovat riziko koinfekce s koronavirem.

Rozhovor byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.

OZNÁMENÍ

o konání

3. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice
ve funkčním období 2020 - 2023,

které se uskuteční v úterý 16. června 2020 od 14:00 hodin distančně, formou videokonference

Program zasedání:

1.  Schválení skrutátorů zasedání.
2.  Souhlas AS UPa s Pravidly pro distanční zasedání a hlasování Akademického
     senátu Univerzity Pardubice formou videokonference. 
3.  Schválení programu zasedání.
4.  Informace o činnosti předsednictva AS UPa.
5.  Záměr rektora dočasně jmenovat prorektora pro rozvoj.
6.  Zrušení Centra pro restaurování a památkovou péči, o.p.s.
7.  Návrh na přistoupení Univerzity Pardubice jako člena právnické osoby Aliance univerzit
     pro vysokorychlostní železnici v rámci UIC – The worldwide railway organisation.
8.  Návrh Statutu Fakulty filozofické UPa.
9.  Návrh I. změny Jednacího řádu Vědecké rady Fakulty ekonomicko-správní
     Univerzity Pardubice.

Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců UPa a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu: Připojit se ke schůzce přes Microsoft Teams

V Pardubicích dne 9. června 2020

 

Ing. Petr Bělina, Ph.D.

                                                                                                             předseda AS UPa

Za měsíc a půl otestovali stovky vzorků na přítomnost koronaviru. Expertům Fakulty chemicko-technologické je posílaly nemocnice v Pardubicích a ve Vysokém Mýtě. Ve speciálně zabezpečených laboratořích molekulární biologie tento vysoce nakažlivý materiál izolovala a testovala dlouhé hodiny Barbora Jankovičová se svým týmem. A testuje stále. Pandemie ještě neskončila.  

Jaký počet vzorků jste zatím otestovali? 

Přestože se v průběhu testování rozšířila spolupráce a kromě pardubické nemocnice jsme začali testovat ještě vzorky z vysokomýtské nemocnice, celkové množství otestovaných vzorků je nižší, než bylo původně plánováno, jedná se řádově o stovky vzorků za celé období. Je to ale obecný trend, vzorků je celkově méně.

Jak moc jsou výsledky spolehlivé?

PCR metoda (polymerázová řetězová reakce), kterou používáme, je obecně velmi spolehlivá. Například ve srovnání s rychlotesty stanovujícími specifické protilátky, které jsou spíše orientační. PCR nám dává jasnou informaci o přítomnosti či nepřítomnosti virové nukleové kyseliny ve vzorku a slouží k potvrzení infekce. Při každém testování paralelně s vyšetřovanými vzorky navíc analyzujeme i kontrolní vzorky. Ty by měly potvrdit správné provedení testu.

Víte, komu testované vzorky patří?

Vzorky jsou pro nás anonymní, máme je označené číselnými kódy, takže nevíme, komu patří, ani neznáme věk možných pacientů.  Ze začátku jsme měli vzorky z odběrového místa od pacientů, kterým bylo vyšetření doporučeno lékařem nebo hygienickou stanicí na základě vykazování některých z příznaků onemocnění. U těchto vzorků byl i častější výskyt pozitivních testů. Nyní se již pozitivní vzorky vyskytují spíše ojediněle.

Ptají se vás lidé na testování? 

Ano, především je zajímá, zda a případně kolik máme pozitivních vzorků.

Kolik pozitivních vzorků jste měli?

Cekem jich bylo 21.

Co znamená toto testování pro fakultu?

Především to, že mohla využít BSL3 laboratoř, což je laboratoř s vyšším stupněm biologické bezpečnosti, která je výjimečným prostorem i z hlediska ochrany před únikem viru. Pro nás je to určitě zkušenost, kterou v budoucnu využijeme. Ať už při dalším testování obdobného typu, případně i formou výzkumu.  

V čem je testování náročné?

Testování jako takové náročné není, jedná se o běžné postupy, spíš jsme si museli zvyknout na dodržování určitých zásad bezpečnosti práce, které tento typ vzorků vyžaduje a pracovní režim v BSL3, který se od běžné laboratoře liší. 

Kolik času denně jste strávila v laboratoři? 

Ze začátku samozřejmě více, během zavádění testování jsme tam trávili kolikrát i celý den. V současné době je to cca 6-8 hodin denně podle aktuálního počtu vzorků a zastoupení pozitivních vzorků, u kterých je potřeba dělat dodatečnou potvrzující analýzu. Při testování se ale střídáme, takže to není každý den.

Jak dlouho bude ještě testování probíhat?

Těžko říct. V současné době testujeme hlavně vzorky hospitalizovaných pacientů nebo pacientů, kteří jdou na plánované operace, u nichž je vyžadován negativní test. Bude tedy záležet na tom, jak se bude vyvíjet epidemiologická situace a jak dlouho bude toto opatření potřeba.

Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D. (*1981)

• Vystudovala magisterský obor „Analýza biologických materiálů“ na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, dále doktorský studijní program „Analytická chemie“ na FChT, UPa.
• Od roku 2007 působila na katedře FChT jako vědecko-výzkumný pracovník, od ledna 2020 pak jako odborný asistent.
• Ve své vědecké práci se věnuje především molekulární biologii a proteomice se zaměřením na nukleové kyseliny a proteiny s klinickým potenciálem.
• Absolvovala několik zahraničních stáží (Institut Curie v Paříži, Indiana University v Bloomingtonu, KTH Royal Institute of Technology ve Stockholmu, Virologický ústav SAV v Bratislavě).
• Byla zapojena do řešení několika národních tak i mezinárodních projektů (FP6 - NeuroTAS, FP7 - NaDiNe).
• Vedla celou řadu bakalářských a diplomových prací, dotýkajících se především tématiky klinicky významných biomarkerů se zaměřením na jejich identifikaci, charakterizaci, způsoby izolace či detekce.

Tato doba se více nebo méně dotýká každého z nás. Každému přinesla nové zkušenosti, zážitky. Situace se měnila ze dne na den a přinášela spoustu otázek. Co řešili studenti, vyučující a zaměstnanci Fakulty zdravotnických studií? Jak výskyt koronaviru zasáhl do jejich životů, rodin a vztahů? Jak ovlivnil nouzový stav studium?

Podívejme se na zážitky a zkušenosti některých z nás.  
​1. Co nového Vám tato situace přinesla a co Vás naučila?  
2. Každý z nás měl nebo má v této nejisté situaci své obavy. Jaké jsou ty Vaše?

Stanislav Jungwirth, student 3. ročníku oboru Zdravotnický záchranář, FZS

1.   Na oddělení ARO působím již více než rok, ovšem tato situace přinesla zcela nové zkušenosti. Přišlo podstatné navýšení směn na oddělení, tudíž jsem trávil v práci hodně času. Také podmínky byly jiné, čas strávený na uzavřeném boxu s pacientem byl velmi náročný. V obleku je teplo, respirátory jsou po chvíli velmi nepříjemné a štíty se hodně mlží.
Mimo ARO jsem měl možnost vypomáhat na Call centru Covid Info teamu, za což jsem velmi rád. Člověk viděl věci z jiného pohledu, komunikace s lidmi indikovanými k odběru je opravdu zajímavá. Odnáším si z toho cenné zkušenosti.
V našem městě jsem také pomáhal s nákupy a roznosem roušek pro seniory, takže nuda během karantény se mě opravdu netýkala :-) 

2.   Co se obav týče, snažil jsem se hlavně nepodléhat panice z médií, ale ne vždy se to dařilo. Největší strach jsem měl - a stále mám - o své nejbližší okolí. Přerušil jsem přímý kontakt s prarodiči, snažil jsem se vídat opravdu co nejméně lidí. V rámci toho jsem také přerušil své působení v jednotce dobrovolných hasičů, abych případně nenakazil ostatní hasiče. 

Jak to vidí další studenti FZS

Ing. Hana Barochová, referentka, studijní oddělení FZS

1.   Během situace s COVID-19 jsem byla postavena před mnoho rozhodnutí, některých velmi komplikovaných. Poznala jsem, že naši studenti umí nastoupit, když je potřeba, že člověk se dokáže vybičovat k neobyčejným výkonům, ať již z hlediska náročnosti práce, ale i její rychlosti. Byla jsem také ráda, že dnešní „online“ doba, nám umožnila spoustu situací zvládnout distančně, což bych uvítala i v běžném režimu.

2.   Největší obavy mám samozřejmě o zdraví, ani ne tak o mé, jako o zdraví mých malých dětí a již starších rodičů, kteří jsou v rizikové skupině, a přesto téměř denně děti hlídají. Moje zdraví trpí hlavně psychicky, protože kombinace pracovního úvazku a ještě úvazků učitelky, matky, šoféra, hospodyně a zásobovače, jde zvládat jen s nejvyšším psychickým vypětím, zvláště když dítě při učení nespolupracuje. Těším se na prázdniny, že si od toho všeho trochu odfrknu a zároveň se bojím, co přinese podzim.

Zeptali jsme se našich kolegů na Fakultě zdravotnických studií

Bc. Diana Hanzlíková, vrchní sestra geriatrického centra, Nemocnice Pardubice

Práci studentů na oddělení geriatrického centra v době COVID - 19 hodnotím velmi kladně. Na našem oddělení jsem měla 6 studentek ( na pozicích ošetřovatelek nebo praktických sester) a díky nim, jsme zvládli celé období velmi dobře. Nemuseli jsme ani moc omezovat provoz. Zajistili mi služby i za PN a OČR. Pracovaly velmi svědomitě a jejich obětavost a schopnost pomoci druhým byla výborná.

Překvapily mě, že vůbec chtěly pracovat a jejich pracovní nasazení bylo vynikající.

Chtěla bych velice touto cestou poděkovat za jejich svědomitou práci na geriatrickém oddělení v tomto nelehkém období COVID – 19. Jedná se o tyto studentky: Adéla Kuráková, Veronika Náplavová, Nikola Grulichová, Simona Brablencová, Kristýna Pinkasová, Andrea Málková.

Co nám napsali zaměstnavatelé? 

V dělostřelecké pevnosti Dobrošov působili za druhé světové války obyčejní muži, odhodlaní bránit vlast. Její součást, pěchotní srub Jeřáb, dodnes pokrývají malby tehdejšího vojáka. Svobodník Zicháček vyobrazil státní znak, satirický výjev či vytvořil seznam členů posádky. Ve srubu se vyskytují i další malby zobrazující postavy vojáků, nápisy či nahou ženu. Nástěnné malby zachraňují od začátku června experti Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

„Malby ve srubu Jeřáb jsou významným dokladem nálady obyčejných mužů. Z nápisů je viditelná jejich frustrace z tehdejší situace a zejména z  Mnichovské dohody,“ říká Mgr. art. Jan Vojtěchovský, Ph.D., z Ateliéru restaurování nástěnné malby a sgrafita a proděkan Fakulty restaurování. A tak je například možné přečíst pod mapou okleštěného Československa nápis „Zvítězilo barbarství nad rozumem a inteligencí“.

Písmomalíř a voják

Pevnost Dobrošov se nachází kousek od Náchoda. Vznikla ve třicátých letech minulého století. Stavba pevnosti nebyla nikdy zcela dokončena, ale přesto v ní byla umístěna v roce 1938 posádka. Po Mnichovu byla posádka postupně redukována až do úplného vyklizení pevnosti. Během několika měsíců jeden z vojáků, původním povoláním písmomalíř, vymaloval jednu z místností tematickými obrazy. „Vznikla tak mapa Československa, do které svobodník Zicháček zakreslil pohraniční území zabraná Němci, státní znak ČSR, sarkastický obraz komentující tehdejší stav polské armádní výbavy a jmenný soupis posádky,“ popisuje obrazy na zdech Jan Vojtěchovský, který povede tým restaurátorů.

Restaurátoři z Litomyšle budou během několika měsíců tuto nástěnnou památku postupně konzervovat, aby se s malbami mohli co nejdříve seznámit i návštěvníci. Výmalbu svobodníka Zicháčka budou mít v péči dvě studentky 3. ročníku oboru Nástěnná malba, sgrafito a mozaika Eliška Drašnarová a Veronika Smutná a do záchranných prací se zapojí i stážistka z Estonska Janne Randma. Ta na Fakultu restaurování přijela z Kõrgem Kunstikool Pallas z druhého největšího estonského města Tartu. Ve srubu jsou ale i další malby a nápisy, u kterých nejsou autoři známí. Těmito „výtvory“ vojáků se budou zabývat právě Jan Vojtěchovský s kolegyní MgA. Adélou Škrabalovou.

Restaurátorské průzkumy

Už teď ale mají experti z Univerzity Pardubice k dispozici restaurátorské průzkumy, ze kterých vyplývají informace o původní malbě i jejím současném stavu. „Malby svobodníka Zicháčka byly provedeny vodorozpustnou barvou, zřejmě klihovou temperou, na vápenný nátěr, který pokrývá betonové stěny srubu. Tato malba není ve svém prostředí příliš stabilní a vzhledem k silné kondenzaci vzdušné vlhkosti dochází k jejímu rozpouštění a úbytkům,“ seznamuje s detaily průzkumu Jan Vojtěchovský a dodává: Chtěli bychom situaci řešit pomocí konsolidace vápennou nanosuspenzí, na jejíchž aplikačních metodách jsme prováděli v posledních letech rozsáhlý výzkum. Pevně věřím, že se tento materiál osvědčí i v tomto případě. Před jeho použitím každopádně provedeme patřičné zkoušky.“ 

Ve srubu Jeřáb však nedochází pouze k úbytkům barvy, ale také korozi kovových armatur betonu, které byly umístěny blízko k povrchu. Cement, který je pojivem betonu, je totiž podobně jako vápno zásaditý a v hloubce několika centimetrů může zůstat dlouhou dobu. Blízko povrchu se však zásadité prostředí časem ztrácí a nastartují se tak procesy oxidace železa, tedy reznutí. „Rez dokáže způsobit velká poškození, která se nejprve projeví typickým hnědooranžovým zbarvením, později odpadne povrchová vrstva betonu nad korodovanou oblastí výztuže. Přesně to se děje v interiéru celého srubu Jeřáb,“ upozorňuje proděkan Jan Vojtěchovský.

Snahou restaurátorů bude korozi zabránit očištěním a aplikací materiálů, které problém dočasně vyřeší. Nanášet budou také tmely, aby doplnili chybějící místa betonu a tím ochránili armaturu. „Tmely pak budeme retušovat tak, aby budoucí návštěvníci mohli malby pozorovat v ucelené podobě. Na druhou stranu bychom ale chtěli retušovat písmo i obrazy co nejméně, abychom zachovali co největší autentičnost motivů,“ říká akademik. Malby svobodníka Zicháčka jsou provedené s profesionální pečlivostí, ale nejsou uměleckým dílem. Podle Jana Vojtěchovského bude vždy převažovat hlavně historická hodnota památky. Na druhou stranu jde ale o nedocenitelný doklad doby, který by rozhodně neměl být ztracen ani zapomenut.

Ze školy po státnicích neodešel. Měl pocit, že toho o železnici ví pořád ještě málo. Navíc ho studium hodně zajímalo. Po získání titulu inženýra pokračuje Petr Vnenk z Dopravní fakulty Jana Pernera v doktorském studiu, v rámci kterého pracuje na výzkumném projektu. Vlaky by tak mohly jezdit zase o něco tišeji.

Proč ses rozhodl pro doktorské studium?

Během magisterského studia jsem zvažoval řadu možností, co po jeho skončení dělat. Především tedy, zda odejít do praxe nebo pokračovat ve studiu. Nakonec převážila úvaha, že do praxe budu moci odejít kdykoliv, ale nastupovat po letech v zaměstnání na doktorské studium jsem si v té době moc nedovedl představit. Bylo tedy rozhodnuto.

Co jsi studoval před doktorským studiem?

V bakalářském studiu dva obory najednou. Dopravní prostředky – Kolejová vozidla a Dopravní stavitelství. V navazujícím studiu Dopravní stavitelství.

Jaké je téma tvé disertační práce?

Zabývám se nedestruktivním stanovením mechanického napětí v kolejnicích bezstykové koleje. Tradiční zvuk přejezdu železničních dvojkolí přes dilatační spáry ve stycích kolejnic, který si čtenáři jistě zejména z dřívějších let při jízdě vlakem vybaví, je dnes mnohem vzácnější, protože se velmi rozšiřují možnosti svařování kolejnic, čímž se vytváří tzv. bezstyková kolej.

Co to znamená?

Jízda je tak tišší, pohodlnější a tato technologie přináší i řadu hospodářských přínosů. Na druhou stranu v kolejnicích, kterým je znemožněno dilatovat, v teple vzrůstá tlakové a v chladu zase tahové napětí. V současné době existují jen velmi omezené možnosti, jak toto napětí zjišťovat nedestruktivně a navíc jsou tyto metody velmi drahé. Hledám možnosti, jak s dostatečnou mírou přesnosti z jednodušeji měřitelných veličin získat aktuální, případně předvídat budoucí hodnotu tohoto napětí a zefektivnit tak správu železničních tratí.

Co tě na studiu nejvíce baví?

Myšlenková a kreativní volnost. A taky možnosti setkávání a diskusí s odborníky na železnice z celého světa. Když je člověk poslouchá a skládá si ty kousky informací dohromady, dovede pak mnohem lépe porozumět systému železniční infrastruktury. Železniční infrastruktura se vyvíjí zhruba 200 let. Řadě lidí to přijde jako samozřejmost, ale přitom se jedná o nesmírně komplikovaný systém, společně s železničními vozidly a železniční technologií, navíc  vypilovaný k úžasné efektivitě.

Jaký je tedy rozdíl oproti předchozímu studiu?

Na rozdíl od bakalářského a magisterského studia považuji v doktorském studiu studijní plán spíše za jakési formální podchycení uskutečňovaného studia. Výrazně se odlišuje od všech předchozích stupňů studia, a to hlavně svým soustředěním na výzkum.

Splnilo studium tvé očekávání?

Moje původní očekávání s realitou nelze vůbec srovnávat. Úkolem doktoranda je v prvé řadě provádět výzkum. Toto povědomí většině lidí, kteří nemají zkušenosti s doktorským studiem, chybí, pak z toho plyne řada nedorozumění, problémů, ale taky výzev, které je třeba řešit.

Na druhou stranu, doktorské studium by nemělo být jako Cimrmanův Elastický zeměpis. Věřím, že by mu nějaké sblížení očekávání uchazečů, resp. povědomí veřejnosti o jeho obsahu a reality jedině pomohlo.

Lze pro to něco  udělat?

Myslím, že je potřeba kroků na více úrovních. V listopadu roku 2017 jsem se v Praze zúčastnil konference KRECON 2017. Tam jsme v pracovních skupinách projednali řadu návrhů. Navíc tam byli přítomni zástupci ministerstva školství i univerzit a jejich reakce byly veskrze pozitivní. Věřím, že se jim podaří alespoň část výstupů z konference přetavit v realitu.

Další věcí je, že i my, doktorandi, bychom měli usilovat o nápravu toho, v čem vidíme rezervy, a nečekat, že vše vyřeší nějaký deus ex machina, univerzita nebo ministerstvo. Proto jsme v lednu poprvé svolali setkání doktorandů napříč fakultami univerzity, kde jsme měli možnost alespoň krátce prodiskutovat témata, která jsou společná doktorandům z různých fakult.

Jsem rád, že jsme se sešli a nalezli řadu témat, u kterých věřím, že je koordinovaným úsilím můžeme zlepšit, a to přímo zde na univerzitě. Nicméně, budeme se muset znovu sejít a společně doladit návrhy a další postup. Teď nám do toho vstoupila protikoronavirová opatření, takže jsme úvahy o „nápravě věcí doktorandských“ vzhledem k dalším povinnostem trochu utlumili, ale zase to rozjedeme.

Je studium náročné?

Určitou psychickou náročnost obnáší, ale myslím, že to také není na škodu – jak jinak chcete trénovat psychickou odolnost? Otázkou na náročnost ovšem řada studentů bakalářského a magisterského studia míří na náročnost v „učení na zkoušky z předmětů“, tohle porovnání ale nemá smysl, protože, jak jsem uvedl, gró studia leží někde jinde.

Byl jsi během studia v zahraničí?

Ano, vícekrát. Je to jedna z nejlepších věcí, co může student, a to nejen doktorského studia, udělat. V zahraničí získáte spoustu jiných pohledů na věc, setkáte se se zajímavými lidmi. A specificky pro doktorandy: nikde nepohnete s prací více než v zahraničí. Možná ještě karanténa má podobné účinky…

Účastníš se nějakých univerzitních akcí?

Rád bych, ale časově to ne vždy vyjde. Mám moc rád  vědecko-popularizační akce, při nich je vždy zábava. Také se rád účastním akcí, při nichž se něco nového dozvím nebo naučím, například jsem velice rád docházel na přednášky Fakulty filozofické, historici mluvili  k „osmičkovým výročím“.

Jsi zapojen do nějakého vědecko-výzkumného projektu?

Ano, s kolegy pracujeme na projektu s názvem Nedestruktivní stanovení mechanického napětí v bezstykové koleji. Na podzim jsme podali návrh projektu do výzvy TAČR Zéta a na jaře byl náš návrh vybrán k podpoře.

Doporučil bys doktorské studium studentům, kteří o něm uvažují?

Doporučil bych jim především popřemýšlet o tom, jaké oblasti je baví a zvážit, jak v nich mohou být užiteční ostatním. Věnovat se jim a usilovat o co největší kvalitu výsledků své činnosti. Bude-li se k tomu hodit prozkoumat nějaký obor či jev důkladně, například prostřednictvím doktorského studia – a věřím, že to tak často může být – pak ať neváhají a nebojí se toho.

Ing. Petr Vnenk studuje na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice obor Dopravní prostředky a infrastruktura. Hovoří anglicky, německy, trošku francouzsky a polsky. Má velmi rád zahraniční studijní pobyty, stáže a letní univerzity a každému doporučuje účastnit se jich. V Německu brousil kolejnice, v Rakousku lepil akcelerometry, ve Finsku pomáhal v logistice, v Indii zpíval v rozhlase a v Mongolsku sázel stromy. Po vzoru Gándhího nemá rád násilí, ale taky nečinnost. Ve volném čase jej nejčastěji potkáte ve vlaku anebo na horách. A byť to jde zatím ztěžka, snaží se světu vysvětlit, že železniční doprava je dopravou třetího tisíciletí.

TEXT: Lenka Machačová / FOTO: Adrián Zeiner

Informace o doktorském studiu

 

Dokázali byste říct, jestli vám dění kolem koronaviru přineslo něco pozitivního? Stejnou otázku jsme položili i děkanům našich fakult a prorektorům univerzity. Kdo byl rád za čas s rodinou, a kdo se těšil zpět na fakultu?