Zabývá se dopady koronaviru na ekonomiku, vývojem makroekonomických ukazatelů nebo finanční gramotností. Akademik Jiří Nožička z Dopravní fakulty Jana Pernera věří, že lidé díky pandemii změní své finanční chování a začnou naslouchat nejen předpovědím počasí, ale mnohem častěji i těm ekonomickým. „Je to potřeba. V době před koronavirem nemělo rezervy přibližně 20 procent obyvatel,“ říká expert.

Zasáhla pandemie naši ekonomiku zásadně?

Míra zasažení ještě není přesně zjistitelná. Bude záležet na tom, jak se povede ekonomiku opět dostat do otáček. Vláda ji zastavila tlačítkem STOP, ale ekonomika nemá tlačítko PLAY. Bude trvat delší dobu, než se všechny procesy opět propojí a dají se do pohybu. Problémem právě bude, když nějaký článek v původních dodavatelsko-odběratelských řetězcích zanikne, například z důvodu insolvence. Podpora českých firem zasažených koronavirem je podle mě nedostatečná, a tím jen zvyšujeme riziko, že některé české firmy budou oslabené a dojde k narušení vazeb mezi ekonomickými subjekty. Základem všeho je důvěra a v naší ekonomice je nyní cítit určitá opatrnost, protože netušíte, který odběratel půjde do insolvence, a nechcete riskovat druhotnou platební neschopnost. Vláda neudělala nic, čím by posílila důvěru mezi firmami. Například podporu likvidity firem.

Vyřešili to jinde lépe?

Například v Německu. Firmy jsou tam vládou velmi efektivně ochráněné. Dokázala ochránit konkurenceschopnost firem, čímž dala najevo, že udělá vše pro minimalizaci rizika narušení ekonomických vazeb. Tím značně posílila důvěru mezi německými firmami. Ty se tak mohou věnovat hledání prostoru pro expanzi do ekonomik, které nechaly jejich vlády napospas osudu. Němci mají navíc vysokou míru finanční gramotnosti, což ovlivňuje třeba i výsledky voleb. Vládě v Německu se jako jedné z mála dařilo v posledních letech snižovat své zadlužení a vytvořit rezervy, což jí nyní umožňuje stabilizovat ekonomiku. V minulých letech neutrácela za plnění populistických slibů a nyní z tohoto stavu budou všichni v Německu těžit. Obyvatelé mají relativně malé riziko ztráty zaměstnání a německá ekonomika se rozjede stabilně a rychle, čímž minimalizují výpadek daňových příjmů. Navíc otevřeně hlásí, že budou expandovat, čímž vylepší své kapitálové toky.

Co to tedy znamená pro další vývoj naší ekonomiky?

To ukáže až budoucnost. Vláda v ČR dlouhodobě nepodporovala investice v našich firmách. Naopak. Míra investic se v posledních letech stále zmenšovala. Tento fakt ve spojení s tím, že nemáme funkční podporu zasažených firem, může vytvořit nebezpečný koktejl. Na druhou stranu jsme kreativní národ a věřím, že se s tím nějak ekonomika vyrovná. Nicméně očekávám, že zejména německé firmy zvýší své tržní podíly na úkor našich.

Dá se na této situaci najít nějaké pozitivum?

Ano, věřím, že vzroste důvěra v ekonomické předpovědi. Ty totiž v posledních letech varovaly, že nízká míra investic může způsobit problémy s dopadem na celou ekonomiku. Což se nyní naplní. Lidé také pocítí dopady populistických kroků v minulých letech, kdy byly státní peníze uvolňovány na zbytné statky, a nyní nám budou chybět pro sanaci problémů. Rezervy z minulosti jsme čerpali v době bezproblémového růstu a teď si to lidé uvědomí.

Myslíte si, že lidé změní své chování?

Nemyslím si, že koronavirová krize dopadne na naši ekonomiku drastickým způsobem. Ale mohla by změnit žebříček hodnot obyvatel, a tím nás ochránit v případných velkých krizích v budoucnu. Třeba se poučíme z Německa, že zodpovědná vláda snižováním zadlužení a tvořením rezerv pomůže celé ekonomice. A že z toho nakonec profitují všichni, a více než jen z populistických dárků pro některé skupiny obyvatel.

Pro mě je hlavní pozitivum tohoto divného stavu dobrý pocit z lidí. Jedni dokázali vyvinout a ve velkém vyrábět filtrační nanotextilie, další napadlo vyřešit spojení šnorchlovací masky s filtrem, jiní vyvinuli plicní ventilátory, spousta lidí vyrábí roušky, desinfekce, pomáháme sousedům a ohroženým skupinám. Majitelé 3D tiskáren tisknou různé ochranné pomůcky a jejich součásti pro boj s virem. Lidé dokázali povyrůst, dali průchod své kreativitě a dokázali si pomoct zcela nezávisle a zcela dobrovolně bez jakékoliv organizace či koordinace. Na tohle všechno může být tento národ hrdý.

Jak dlouho bude trvat, než se ekonomika vzpamatuje?

V řádu měsíců by ekonomika mohla fungovat v relativně normálním režimu. Dostat se na ekonomickou úroveň před propadem bude ovšem trvat rozhodně více než jeden rok. Vše do značné míry ovlivní případná druhá podzimní vlna viru. Pokud by se situace opět řešila dlouhodobým zastavením, tak by to z pohledu ekonomiky byl velký problém.

Můžeme tomu opětovnému nastartování ekonomiky pomoci i my sami?

Hlavní roli budou mít vláda a banky. Ty mají mnoho možností, jak to všechno ovlivnit. Teoreticky může pomoct firmám s rozjezdem kraj nebo město, ale jejich možnosti jsou omezené. I každý z nás může pomoci ochránit zasažené subjekty, ale je třeba u toho mít na paměti finanční gramotnost. Pokud nám to náš rodinný rozpočet dovolí, můžeme krátkodobě zvýšit návštěvnost restaurací, turistických atrakcí, případně využít služeb cestovních kanceláří i pro cestování po Česku. Vše bude záviset na tom, jak karanténa ovlivnila disponibilní důchod obyvatelstva a jaké budou naše možnosti podpořit místní firmy zvýšenými nákupy.

Takže pomůže přejít k lokálním dodavatelům?

Někteří ekonomové věří, že krize způsobí deglobalizaci a my se budeme více orientovat na lokální produkty. Což by bylo pěkné i z pohledu životního prostředí. Proč stále více lidí kupuje pečivo ze zmrazených polotovarů, připravené před několika měsíci, někdy i stovky kilometrů od našeho domova, které musí být nadopované „éčky“? Když místní pekař peče čerstvé pečivo, které je k našemu organismu mnohem přívětivější? Proč respektujeme, že ryby nachytané ve Skotsku putují do konzervárny v Číně a pak se vrací do Evropy k zákazníkům? Právě těmito zbytnými hmotnými toky se koronavirus tak rychle rozšířil po celém světě. Jsem zastánce mezinárodního obchodu, ale jen u výrobků, u kterých je mezinárodní obchod racionální a nevytváří zbytečnou ekologickou zátěž.

Jsou řešením různé poukazy typu „Zachraň svou restauraci, svůj obchod“?

Minimálně je to psychická vzpruha. Řešení to není, protože to samotné nemůže zajistit chod podniků a firem. Nicméně je to hezká forma podpory.

Pomohou tuzemské dovolené, které nás „vyženou“ do různých koutů republiky?

Domnívám se, že ano. Nikdo ale nedokáže odhadnout, jak obyvatelům klesly jejich příjmy a jak to ovlivní jejich sklon ke spotřebě. Je to ale rozhodně příležitost pro české firmy podnikající v turistickém ruchu na našem území. Je to příležitost, jak zvýšit míru trávení dovolených na našem území i v budoucnu. Změna v dovolených také pomůže životnímu prostředí.

V jakém smyslu?

Cestování do zahraničí vytváří výraznou uhlíkovou stopu. Navíc na místech s vyšší koncentrací turistů dochází ke zvýšené produkci odpadků a zátěže ekosystému. Ten pak nemá takovou schopnost regenerace. Pokud současný stav alespoň krátkodobě sníží intenzitu turismu na frekventovaných místech, dostane příroda a prostředí šanci k odpočinku. Byť to bude za cenu ekonomických ztrát v sektoru turistického ruchu. Opravdu se rychle blížíme k okamžiku, kdy budeme muset upustit od maximalizace zisku a přistoupit k jeho omezování, abychom začali ochraňovat narušené životní prostředí.

A jak bojovat s případným zdražováním potravin?

U potravin vnímám jako větší vliv počasí než viru. Ten by byl výrazný, kdyby dorazil v době setí nebo sklizně. Takže změny cen potravin budou do značné míry ovlivněné úrodou. Záleží na tom, jak proběhnou jarní mrazy a jak vydatné budou deště nebo případné sucho. Největší problém vidím v příchodu případné druhé vlny viru v době podzimních sklizní. Pokud bude počasí pěkné a bude dostatečný počet pracovníků na sklizeň, věřím, že k razantnímu zdražování potravin nedojde. Dnes roste cena zeleniny, což je způsobené tím, že je ze zahraničí, měla být sklizená v době zavádění restriktivních opatření a omezování hmotných toků. To jsou elementy, které způsobily zdražení.

Je možné se na další vlnu po současných zkušenostech nějak ekonomicky nebo i jinak připravit?

V horizontu několika málo měsíců není prostor na nějakou přípravu. Ale minimálně střízlivost při trávení volného času a letních dovolených je na místě. Zvážil bych konsolidaci zápůjček, revizi hypoték. Určitě bych se ale snažil chovat tak, abychom já a moje rodina měli na podzim co nejsilnější imunitní systém. Takže, hodně vitaminů z plodin z našeho podnebného pásu a pobyt v přírodě. Nezapomínat na sportování a cvičení. Vhodné by bylo zlepšit si své BMI, protože obezita je faktor zvyšující riziko onemocnění a horší průběh nemoci.

Na co by lidé měli z hlediska ekonomiky své domácnosti myslet?

Hlavně na svoje zdraví. A to platí i z hlediska ekonomiky. Nejvíce důležité je mít silný imunitní systém. Teď obzvlášť by člověk neměl vykonávat činnosti, které mu působí negativní stresovou zátěž. Také je vhodné upravit jídelníček směrem ke zdravému životnímu stylu. Ideální je například zvýšená konzumace jablek ze sadů v našem blízkém okolí. Tato jablka ještě nebyla významně zasažena růstem cen, podpoříme tím místní ekonomiku a imunitní systém našeho organismu. Bude-li totiž člověk zdravý, bude na tom dobře i ekonomicky.

Všichni víme, že je dobré dělat si finanční rezervu na horší časy. Jak by měla být ale velká?

Finanční rezerva by měla pokrýt výpadek minimálně 6 měsíčních platů. Rozhodně nepovažuji za dobrý nápad držet tuto rezervu doma v hotovosti, což se bohužel v praxi často děje. Myslím si, že dobrým nástrojem je například vhodně zvolený spořicí účet.

Co říkají průzkumy o tvorbě rezerv?

Z většiny výzkumů vyplývá, že v době před příchodem komplikací s koronavirem nebylo schopno generovat rezervy přibližně 20 procent obyvatel. Tedy čtyři z pěti respondentů uvedli, že nějaké rezervy tvoří. I můj osobní výzkum podal tyto výsledky.

O jaký váš průzkum šlo?

Zjišťoval, zda respondenti zaznamenali zpomalování ekonomického růstu české ekonomiky a zda tomu zpomalování přizpůsobili své spotřebitelské chování.

A přizpůsobili?

Respondenti, kteří informaci o zpomalování růstu naší ekonomiky zaznamenali, přizpůsobili své spotřebitelské chování. Bohužel ale 47 % z nich informaci nezaznamenalo, přestože se již delší dobu objevuje ve všech informačních kanálech. Tito lidé neměli možnost včas přizpůsobit své chování blížící se změně. Pokud se člověk nezajímá o informace ze svého okolí, vzdává se automaticky možností přizpůsobovat své chování měnícím se podmínkám.

Nedávno pomáhala seniorce, když ji napadl příbuzný. Snažila se najít bydlení matce, která právě porodila holčičku. A psychickou podporu poskytla i rodičům, kterým ve vysokém stupni těhotenství zemřelo dítě. Její práce je náročná. Ale zároveň má obrovský smysl. Za svůj přístup získala absolventka Fakulty zdravotnických studií Alena Rohlíková ocenění ministerstva práce a sociálních věcí.

Pracujete jako zdravotně-sociální pracovník v Chrudimské nemocnici. Nejste tedy zdravotní sestra ani sociální pracovník. Co je náplní vaší práce?

Moje profese se řadí mezi nelékařský zdravotnický personál. Mohu například nahlížet do zdravotnické dokumentace, to je největší rozdíl mezi sociálním pracovníkem a zdravotně-sociálním pracovníkem. Zajišťuji terénní zdravotní nebo sociální služby tak, aby navazovaly na hospitalizaci v nemocnici. S pacientem podáváme žádosti do pobytových sociálních zařízení a poskytuji sociální poradenství. Absolventi tohoto oboru získají odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního pracovníka bez odborného dohledu.

Chtěla jste vždycky pomáhat?

Možná to bude znít jako fráze, ale ano, chtěla jsem pomáhat lidem. Pro studium sociální práce jsem se rozhodla na Střední zdravotnické škole v Chrudimi. Velmi mě inspirovala paní učitelka, také sociální pracovnice, která pracovala a stále pracuje v Domově sociálních služeb ve Slatiňanech. Tam jsem dělala téměř pět let dobrovolníka u dětí i dospělých s těžkým mentálním a kombinovaným postižením. A že ve zdravotnictví zůstanu, jsem se rozhodla při praxi v Hamzově odborné léčebně v Luži-Košumberku. Působila jsem v ní téměř tři roky a mnoho jsem se tam naučila.

Co musíte dennodenně řešit?

Sociální dávky, služby, důchody, pomáhám pacientům při řešení problémů s neschopenkami. Dále se zabývám podáním žádosti o omezení ve svéprávnosti a ustanovení opatrovníka, který bude jednat v zájmu pacienta, když toho sám není schopen kvůli svému zdravotnímu stavu. Má práce je o komunikaci. O psychosociální podpoře pacienta, ale i jeho rodiny.

Na kterém oddělení se pohybujete nejčastěji?

Většinou mám předem připravený plán, kam půjdu. Každý den je jiný. Někdy jsem potřeba na neurologii, někdy řeším půl dne případy na novorozeneckém oddělení. Telefonicky komunikuji s rodinami, úřady a institucemi. Poté vše zapisuju do zdravotnické dokumentace. To je také velmi důležité, aby kolegové, lékaři a ostatní nelékařský personál, věděli, co se s pacientem řeší po stránce sociální.

Pracuji na oddělení LDN, kde jsou převážně pacienti seniorského věku s mnoha zdravotními problémy. Na neurologickém oddělení docházím za pacienty, kteří byli hospitalizováni například po prodělané cévní mozkové příhodě, na interním oddělení řešíme také pacienty, kteří mají mnoho zdravotních problémů a utrpěla i jejich soběstačnost. Na porodnicko- gynekologickém oddělení poskytuji poradenství ženám se závažnou diagnózou převážně onkologického charakteru.

Setkáváte se s různými životními příběhy…

Ano. Například jsem řešila seniorku po napadení rodinným příslušníkem, matku od novorozené holčičky, která neměla kam jít. Matku, která brala drogy. Rodiče, kterým ve vysokém stupni těhotenství zemřelo dítě.  Maminka ho porodila přirozeně, potřebovala o tom mluvit. Chtěla informace k mateřské dovolené, neschopence, návratu do práce, ale v první řadě pochopení, lidský přístup a podporu v této náročné situaci.

Mateřská i při úmrtí dítěte?

Ano. Rodička má nárok na 14 týdnů mateřské, která nemůže skončit dříve, než 6 týdnů po narození dítěte.

Musíte umět mluvit s lidmi a vžít se do jejich psychického stavu. Jaké momenty vás dostávají?

Těch je mnoho… Mám obrovskou radost, když se od pacienta nebo jeho rodiny s odstupem času dozvím, že se jim daří dobře.  Jako jeden z mnoha uvedu případ, kdy jsme se velmi snažili s pacientkou a její rodinou zajistit bydlení v jednom sociálním zařízení. Pacientka tam dnes žije čtyři roky, volala mi, že je moc spokojená. Z toho člověk musí mít radost! A těší mě, že s řadou pacientů jsem v kontaktu i po skončení naší spolupráce.

Je těžké srovnat své emoce?

Někdy pláču. A pláču hodně, protože je náročné emocionálně ustát některé situace. Třeba když mi zavolají z oddělení, abych navštívila rodiče po ztrátě dítěte. V pozitivním smyslu mě rozplakala i maminka, která mi po 14 dnech napíše zprávu, jak moc byla ráda, že jsem s ní a s jejím manželem hovořila o jejich mrtvorozeném dítěti. Oni potřebovali vědět, co a jak dál dělat, ale potřebovali i prosté lidské bytí. Jen o dítěti mluvit.

Co bylo za poslední měsíce nejnáročnější?

Zdravotně-sociálním pracovnicím přibylo poměrně dost práce.  Tím, že byl nouzový stav, téměř žádná organizace nejezdila provádět svá sociální šetření před přijetím například do domovů pro seniory. Nejezdily ani kolegyně z úřadu práce, které řeší příspěvky na péči a posuzují soběstačnost pacienta. Najednou to bylo jen na nás.

Mluví s vámi pacienti také o koronaviru?

Samozřejmě. Ono se jich to velmi dotýká. Máme zakázané návštěvy, rodiny za nimi nemohou, a to se odráží na psychickém prožívání. Sice si s rodinami volají, ale to není ono. Osobní kontakt je k nezaplacení, nejen u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů.

Co vám dalo studium na Fakultě zdravotnických studií?

Škola mi dala teoretický základ, na kterém jsem mohla stavět na praxi, a pak i v zaměstnání. Na studium vzpomínám moc ráda. Poznala jsem skvělé lidi, se kterými jsem dosud v intenzivním kontaktu, a to nejen pracovně. Velmi mě ovlivnili učitelé, zejména docentka Marie Macková. Dovedla mě na cestu, kterou teď jdu. Byla naší ročníkovou vedoucí, vedla mi bakalářskou práci. Právě díky ní jsem se začala zajímat o paliativní péči u dětí, i u těch ještě nenarozených.

Za svůj přístup k pacientům jste získala ocenění Gratias od ministerstva práce a sociálních věcí. Jak se to stalo?

Navrhla mě moje nadřízená Gabriela Medunová, která pracuje jako manažerka ošetřovatelské péče a zároveň náměstkyně ošetřovatelské péče v Chrudimské nemocnici. Už samotná nominace přímo od nadřízené je ocenění nejvyšší. Náš vztah je založený na respektu, vzájemné úctě a důvěře.

A já si toho ocenění moc vážím. Taky je to motivace, abych pracovala tak, jako dosud. Naplno a z přesvědčení, že ta práce má smysl.

Proč si myslíte, že jste ocenění získala?

Nastavila jsem prakticky, jak má práce zdravotně-sociální pracovnice vypadat. Ukázala jsem, jak je takový pracovník v týmu důležitý. Navázala jsem zcela nově spolupráci s porodnicko-gynekologickým oddělením naší nemocnice. Tím chci říct, že za necelý rok se nám toho hodně povedlo. Ale usínat na vavřínech nemůžeme, vždy je co zlepšovat.

Bc. Alena Rohlíková (29)

Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Chrudimi, obor sociální péče. Na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice získala v programu Zdravotně sociální péče titul bakalář. Po studiu až do loňského června působila na pozici zdravotně-sociální pracovnice v Hamzově odborné léčebně v Luži- Košumberku. Od té doby pracuje v Chrudimské nemocnici (Nemocnice Pardubického kraje a.s.). Sociální práci v organizaci pozvedla na vyšší úroveň. Aktivně se vzdělává formou celoživotního vzdělávání a studiem odborných publikací. Letos v březnu získala ocenění Gratias, které od roku 2017 uděluje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky vybraným sociálním pracovníkům za kvalitně odváděnou práci. Ve svém volném čase ráda čte, chodí do přírody, sleduje filmy nebo maluje. Má ráda zvířata.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí studenti,

zažili jsme dobu, která změnila naše pracovní i osobní životy. Čas, který nám rutinu změnil v novinku a z komfortu udělal zcela nečekanou výzvu. Myslím, že jste stejně jako já rádi, že se můžeme pomalu vracet k normálnímu provozu. Ke kontaktu se studenty, s kolegy a k zázemí, na které jsme zvyklí.

Je to ten pravý čas, kdy se sluší poděkovat. Rád bych poděkoval Vám všem, za trpělivost a práci v neobvyklých podmínkách.

Velmi děkuji studentkám a studentům i zaměstnancům, kteří jste aktivně pracovali v první linii - v nemocnicích a v ústavech. Studentům a zaměstnancům, kteří analyzovali vzorky pacientů a pomohli Pardubické nemocnici zrychlit vyšetření. Ale i těm, co v karanténě svých domovů vyráběli štíty pro zdravotníky, šili roušky seniorům, pekli pro záchranáře, zdravotní sestry a hasiče či aktivně pomáhali jiným způsobem.

Chci také poděkovat učitelům za trpělivost a cílevědomost při organizaci distančních forem výuky, a všem zaměstnancům univerzity za ochotu a nasazení udržet i v pandemii chod univerzity i kolejí. Děkuji rovněž studentům, kteří zvládají studium v tomto neobvyklém semestru v domácím prostředí a dokázali se nečekané situaci přizpůsobit a ukázat samostatnost. Schopnost se adaptovat a přizpůsobit novým okolnostem je velmi cenná zkušeností, která nás posiluje.

Překonat nečekané se podařilo společně nám všem. A děkuji Vám za to a přeji nám všem zdravé dny.

Jiří Málek

rektor

Zájemci o studium na vysoké škole mají právě teď druhou šanci stát se studenty Univerzity Pardubice. Některé ze sedmi fakult nabízí možnost přihlásit se do druhého kola přijímacího řízení až do srpna podle toho, jaké zaměření si uchazeči vyberou. 

Univerzita Pardubice - Najdi svoji identitu.

Výsledky přijímacího řízení

Fakulta filozofická

• Fakulta vyhlašuje 2. kolo přijímacího řízení – přihlášky je možné podávat do 14. 8. 2022 pro bakalářské a do 21. 8. 2022 pro magisterské studium. 
• Veškeré informace naleznete na stránkách fakulty nebo v odkazu. 

Dopravní fakulta Jana Pernera

Bakalářské a navazující magisterské studium

• K bakalářskému studiu v prezenční či kombinované formě můžete podat přihlášku do 15. 8. 2022. 
• Do navazujícího magisterského studia se můžete přihlásit do 15. 8. 2022
• Vaše dotazy můžete zasílat na e-mailovou adresu studijni.dfjp@upce.cz. Sledujte nás také našich sociálních sítích - Facebooku a Instagramu. Bližší informace čtěte na fakultních stránce k přijímacímu řízení. 

Fakulta elektrotechniky a informatiky

• Do bakalářského studia se můžete hlásit do 23. srpna 2022.
• Informace k přijímacímu řízení naleznete na stránkách fakulty.

Stále se rozhodujete, která fakulta a její obor jsou pro vás tím pravým? Studovat můžete dopravu, ekonomiku, chemii, IT nebo taky zdravotnictví, filozofii a historii i restaurování památek. Vyberte si správné zaměření. 

Najdi svoji identitu

OZNÁMENÍ

o konání

2. zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice
ve funkčním období 2020 - 2023,

které se uskuteční v úterý 19. května 2020 od 14:00 hodin distančně, formou videokonference

Program zasedání:
1.  Schválení skrutátorů zasedání.
2.  Souhlas AS UPa s Pravidly pro distanční zasedání a hlasování Akademického
     senátu Univerzity Pardubice formou videokonference.
3.  Schválení programu zasedání.
4.  Informace o činnosti předsednictva AS UPa.
5.  Návrh rozpočtu Univerzity Pardubice na rok 2020.
6.  Výroční zpráva o hospodaření Univerzity Pardubice za rok 2019.
7.  Výroční zpráva o činnosti Univerzity Pardubice za rok 2019.
8.  Dodatek ke Zprávě o vnitřním hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi
      souvisejících činností Univerzity Pardubice za rok 2019.
9.   Žádost o předchozí souhlas s odvoláním členů Vědecké rady Univerzity Pardubice.
10. Volba delegáta Univerzity Pardubice do SKRVŠ a volba náhradníka delegáta
      Univerzity Pardubice do SKRVŠ.
11. Návrh statutu FES.
12. Návrh na přistoupení Univerzity Pardubice jako člena spolku České společnosti pro
      dopravní právo, z.s.
13. Různé.

Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců UPa a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu: Připojit se ke schůzce přes Microsoft Teams

V Pardubicích dne 12. května 2020

                                                                                                     Ing. Petr Bělina, Ph.D., v. r.

                                                                                                                     předseda AS UPa

Právě dnes 12. 5. 2020 vrcholí kampaň Nursing now, která má za cíl podpořit postavení zdravotních sester. Dnes uplynulo 200 let od narození zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingale. Byla hrdinkou své doby, zlepšila zdravotnickou péči, pomáhala zachraňovat životy vojákům v krymské válce.
 

I dnešní doba má své hrdiny, koronavirus je těžkou zkouškou nejen pro české zdravotníky. V první linii se ocitla i absolventka Fakulty zdravotnických studií Kristýna Pospíchalová, staniční sestra sloužící na kardiologickém oddělení interní kliniky pardubické nemocnice.

„V osmé třídě na základní škole jsem se přihlásila do volitelného předmětu první pomoci, moc mě to zajímalo a bavilo. Pak jsem si uvědomila, že chci touto cestou pokračovat dál,“ vzpomíná Kristýna. Doma ji nakonec podpořili a po studiu na střední zdravotnické škole získala i magisterský titul v oboru Ošetřovatelství na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Když se ohlédne nazpět, tak by své rozhodnutí nezměnila. A to i přesto, že v současné koronavirové době její diář hraje všemi barvami. Je potřeba neustále pracovat s daty, měnit služby, starat se o chod oddělení, kde slouží. A to všechno dohromady skloubit s osobním životem. Je totiž nejen manželkou, ale i matkou dvou malých dětí. Naštěstí má velkou podporu od rodiny.

Počítání pomůcek a riziko nákazy

Kristýna slouží na koronární jednotce, kde lékaři a sestry poskytují zdravotní péči pacientům s infarktem myokardu, plicními emboliemi a dalšími srdečními poruchami, které vyžadují neodkladnou intenzivní péči. Starají se o pacienty z širokého okolí a udržet provoz museli i během nouzového stavu. „Pacienty k nám záchranka přiváží prakticky netestované. Takže jsou všichni suspektní. Řada z nich má podobné příznaky, jako jsou u COVIDu. Jsou dušní, cítí se slabě,“ přibližuje svou práci zdravotní sestra, která zajišťuje chod tohoto oddělení. A to od personálního pokrytí, režimu práce až po zajištění léků a pomůcek, což právě nyní není zcela jednoduché. Navíc je neustále ve vysoce rizikovém prostředí. Kvůli COVIDu prošla i domácí karanténou.

Maminka dvou malých dětí přesto říká, že situace se už pomalu vrací do normálních kolejí, ale v době nouzového stavu pracovali v systému skupinek zdravotníků, kteří se nesměli potkat. Změnil se kompletně režim práce, předávání směn, převlékání personálu, museli se izolovat pacienti. „Chodili jsme zvlášť jíst, předávali si službu s minimalizací osobního kontaktu, prostřednictvím podrobné písemné dokumentace k jednotlivých pacientům a za pomoci interního nemocničního telefonu. Do toho jsme počítali pomůcky, jestli jich bude dostatek.“ K tomu všemu musela Kristýna fungovat jako matka od malých dětí. „ Hodně pomáhal manžel, který má sám zdravotnické vzdělání. Musel se zkrátka naučit i prát a »válčil« doma s dětmi sám,“ říká s úsměvem Kristýna a pokračuje: „Velmi nám pomohlo otevření školky určené právě pro zdravotníky a další děti rodičů ze složek integrovaného záchranného systému.“

Náročná rozhodnutí a nutná spolupráce

Podle Kristýny Pospíchalové byla situace kolem COVIDu skutečně výjimečná a nová. Veškerý zdravotnický personál byl neustále pod velkým rizikem nákazy. O to náročnější bylo dělat rozhodnutí, nastavovat opatření společně s ostatními staničními sestrami, vrchní sestrou a primářem oddělení. Neustále se radili a vymýšleli nejschůdnější možnosti. Nebylo to snadné ani pro sloužící sestry, záchranáře, ošetřovatelky. „Často jsme měnili a upravovali služby, podle toho kdo byl pozitivní na COVID-19 či měl symptomy. Kolegyně a kolegové tak musely být k dispozici na telefonu, aby v případě potřeby posílili třeba i noční službu. Měnily se různé postupy práce, museli jsme několik hodin vydržet v overalu při ošetřování suspektního pacienta. Nepříjemné bylo mít přes obličeje respirátory, které zapáchaly nebo nedoléhaly. Dvojitá vrstva rukavic snižovala citlivost v prstech,“ popisuje situaci, kterou si nikdo nevybral. Zároveň si cení toho, jak ji nakonec všichni zvládli. „A abych nezapomněla, velmi mile nás překvapila i podpora veřejnosti v podobě darů, povzbuzujících slov a gest. Moc si toho vážíme a děkujeme.“ 

Mgr. Kristýna Pospíchalová

Absolventka Střední zdravotnické školy Mělník a oboru Ošetřovatelství na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Působila v Nemocnici Mělník, Pardubické nemocnici, a v rámci studijních stáží také ve FN Hradec Králové, FN Bulovka v Praze a v nemocnici ve finské Vaase. Absolvovala specializační vzdělání v intenzívní péči. Působí jako mentorka pro praxi zahraničních studentů. Její současné pracoviště je kardiovaskulárním centrem prvního stupně, poskytuje tedy v tomto oboru komplexní péči.

TEXT: Věra Přibylová /FOTO: Kristýna Pospíchalová

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ SE PŘIPOJILA KE KAMPANI NURSING NOW

a v rámci její podpory představila tváře různých nelékařských ošetřovatelských profesí.

Chemie si ho získala už na základní škole pod Tatrami. Naprosto přesně si vybavuje první návštěvy a pokusy v kabinetu chemie. Poté, co mu jeho otec dovolil vybudovat takovou malou „laborku“ u něj ve firmě v Lanškrouně, oboru se už nepustil. Dnes profesor Filip Bureš působí na Fakultě chemicko-technologické, kde se svým týmem vyvíjí nové organické materiály, které najdou uplatnění zejména v elektronice. Musí být výkonné, přesné a mít nízkou spotřebu. Zkrátka musí šlapat jako hodinky.

Jeho skupina je součástí ústavu organické chemie a technologie a jako taková se zaměřuje především na vše, co se točí kolem uhlíku (a ostatních prvků). „Snažíme se, aby organické molekuly vyvíjené na našem pracovišti měly nějakou funkci. Obecně lze říci, že cílíme především na organickou elektroniku, která je pro rozvoj současné elektronické společnosti oborem klíčovým,“ říká profesor Bureš.

Jsou to věci, které dnes nosí prakticky každý ve své kapse či na zápěstí, můžeme si pomocí nich svítit, přenášet energii a usnadňují nám celou řadu dalších činností. To, čím se zabývá skupina profesora Bureše, tedy aktivní organickou vrstvou, bývá sice běžnému uživateli skryto, ale bez toho by to prostě nefungovalo. „Je to například jasně čitelný displej s rychlou odezvou, barevně svítící dioda s nízkou spotřebou energie, vysokokapacitní, a přesto miniaturní baterie, solární panel s vysokou mírou konverze světla na elektřinu, rychlý a vratný molekulární přepínač, sensor nebo detektor,“ doplňuje Filip Bureš pro představu pár praktických příkladů.

Naše práce je jako skládačka lego

Právě na elektronická zařízení klade současná společnost obrovské nároky. Především na jejich výkon, vysokou a specifickou funkci a nízkou spotřebu. Málokdo si již ale uvědomí, že každé zlepšení prakticky začíná a končí v rámci limitů profesora Bureše fascinující aktivní vrstvy, která daný efekt zprostředkuje.A tak jejich výzkum jde prakticky spíše od konce.

„Víme, jaký materiál a jakou funkci chceme a podle toho volíme vhodný organický skelet a ten následně cíleně upravujeme tak, aby kýženou funkci přinesl,“ vysvětluje profesor Bureš. „Zjednodušeně si zkuste představit stavebnici lego. Máte hromadu kostiček a záleží jenom na vás a vaší kreativitě, co z nich postavíte a jakou bude mít produkt funkci, velikost, tvar, podobu. Našimi „kostičkami“ jsou jednotlivé atomy, které jsme schopni prostřednictvím organické syntézy cíleně spojovat do molekul a ty následně dále modifikovat a ladit do požadovaného výsledku a funkce,“ dodává. Obecně tedy navrhují a ladí například organické push-pull molekuly, opticky aktivní organické molekuly nebo těkavé anorganicko-organické molekuly.

Inspirovala je fotosyntéza

Velmi intenzivně se ale zabývají i novým vědním oborem fotoredox katalýzy. A právě pro něj nedávno vyvinuly unikátní jednoduchý katalyzátor s podobnou funkcí, jakou má chlorofyl. Vzpomenete si ještě na princip fotosyntézy?„Rostliny jsou schopny provádět chemickou transformaci oxidu uhličitého a vody na cukr s využitím zeleného barviva – chlorofylu. Rostlina je jakási přírodní laboratoř, kde lze provádět organickou syntézu s využitím světla,“ popisuje zjednodušeně princip objevu Filip Bureš a dodává, že fotoredox katalýza umožňuje organickým chemikům provádět chemické reakce za velice mírných reakčních podmínek.

„Reakce není potřeba dlouhodobě zahřívat a jsou pouze ozařovány světlem v přítomnosti velice malého množství katalyzátoru. V podstatě tak dochází k přímé přeměně světelné energie na energii chemických vazeb. Prakticky je potřeba smíchat pouze výchozí suroviny, přidat katalyzátor a strčit baňku ve slunný den za okno. Navíc lze využít i průtočného uspořádání a kontinuálně produkovat léčiva a řadu dalších významných organických substancí. Například okamžitý a stálý přístup k antimalarikům v Africe se dá jednoduše a levně vyřešit právě pomocí fotoredox katalýzy.“

Alfou a omegou úspěchu je tak proto i spolupráce s aplikační sférou, a to nejen navenek, ale i uvnitř skupiny. A to byl právě i příklad optimalizace syntézy katalyzátoru a jejího poloprovozního ověření. „Katalyzátor jsme schopni připravovat z levných a dostupných surovin v multigramovém měřítku a rovněž již máme partnera pro jeho komerční distribuci. Vyvinutou technologii navíc budeme chránit evropským patentem,“ zdůrazňuje profesor Filip.

Týmová práce a stovka publikací

Bez účinné spolupráce ale nedokáže pracovat ani celý jeho tým. Krystalizoval postupně během několika let. A především plánování a hlídání personálního obsazení se profesoru Burešovi velmi vyplácí. V práci uplatňuje jakousi řízenou tvůrčí svobodu. Jak sám říká, zažil během zahraničního (post)doktorského studia v Německu a ve Švýcarsku jak tvrdý dril, tak obrovskou tvůrčí svobodu a dnes proto čerpá z obojího. „Vedoucí funkci vnímám především jako zodpovědnou a motivační. Své kolegy se vždy snažím nadchnout pro danou oblast výzkumu, zabezpečit zahraniční partnery a společně připravit solidní návrh projektu,“ shrnuje své úkoly. S kolegy ve skupině ho navíc pojí přátelské pouto, čehož si rovněž velice cení. „Já jsem pouze vedoucí, excelentní je celý tým. Každý člen je zodpovědný za svůj podobor, včetně měření a interpretace dat. Což usnadňuje i publikační aktivitu,“ dodává.

Skupina má v tuto chvíli za sebou více než 100 impaktovaných publikací. Každá je v základu organická, rozdělit je lze například dle využití daného organického materiálu, typu časopisu nebo zapojení dalších spolupracovníků. V týmu má kolegy jak starší, tak i mladší než je on sám. Učí se navzájem. Nejpyšnější na své pedagogické dovednosti je ale v situaci, kdy ho vlastní student fundovaně poučí o nějaké nové oblasti.

Organická chemie má podle Filipa Bureše obrovský potenciál. „Přestože známe již asi deset milionů organických molekul, další miliony čekají na své objevení a hlavně využití. Na fakultu každý rok nastoupí několik stovek nadějných nových chemiků a já věřím, že se mi bude i nadále dařit získávat jejich sympatie pro aplikovanou organickou chemii,“ uzavírá profesor Filip Bureš.

„Chemie je jediný vědní obor, který umožňuje kvalitativní změnu hmoty. Během chemické reakce lze změnit jednu molekulu na druhou a připravit tak nový materiál s jinými nebo lepšími vlastnostmi. To je bezesporu naprosté unikum, které vám jiný obor prostě nenabídne.“

Profesor Filip Bureš (41) pochází ze slovenského Popradu. Magisterské a doktorské studium organické chemie absolvoval na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice v letech 2002 a 2005 a od té doby tu působí. Odjel na krátkou stáž do Maďarska a na Slovensko, byl na tříměsíčním pobytu v Německu a 14měsíční postdoktorální stáži ve Švýcarsku. V roce 2010 byl habilitován a v roce 2017 jmenován profesorem. Je členem České chemické společnosti. Získal Cenu Alfreda Badera v organické chemii za rok 2012, z téhož roku má i Cenu Thieme Chemistry. Od roku 2004 je autorem nebo spoluautorem více než 100 článků s 1500 citacemi (H-index 27). Mezi jeho současné vědecké zájmy patří pokročilé organické a organokovové materiály s různými aplikacemi. Jeho skupina čítá 23 členů (10 kolegů akademiků, 4 PhD. studenty, 4 Mgr. studenty a 5 studentů bakalářů). Informace o ní jsou k dispozici na webu bures.upce.cz. Vedle svého působení na vysoké škole je rovněž aktivní v rámci Středoškolské odborné činnosti. Filip Bureš je zasnoubený, má dvě děti a k jeho zájmům patří squash, běh, cestování a kutilství.

Tento text najdete v exkluzivním vydání univerzitního Zpravodaje, v tištěné i on-line podobě.

Dopsat diplomku, nebo disertační práci. A také dodělat povinný výzkum v laboratoři. Studenti posledních ročníků se konečně vrátili z nucené karantény zpět na Univerzitu Pardubice, aby své velké finále úspěšně dotáhli a mohli jít co nejdříve k obhajobám a ke státnicím.

Dva měsíce má na odevzdání disertační práce doktorandka Jitka Klikarová, která studuje Analytickou chemii na Fakultě chemicko-technologické. Přestože byla pandemie v mnoha ohledech nepohodlná, ona sama získala díky karanténě nečekaný bonus – čas na zpracování závěrečné práce. Obhajoba ji čeká v září. „V normálním režimu během semestru řeším spoustu povinností, mezi něž patří samozřejmě výuka studentů, běh laboratoře či konzultace diplomových prací. Často mi nezbývá čas ani energie na vlastní výzkum a dokončení disertační práce,“ vysvětluje Jitka Klikarová.

A stejně to vidí i Denisa Vraná, která právě dokončuje magisterské studium v oboru Analytická chemie. „Pobyt doma měl na dokončení mojí práce pozitivní vliv, protože jsem měla více času na opravu teoretické části textu,“ říká. Řadu potřebných materiálů si navíc stihla sesbírat a vypůjčit v knihovně před vyhlášením nouzového stavu.

Problémy však musela řešit v laboratoři. Před koronavirovou situací více než měsíc nemohla chodit do laboratoře, protože jí nefungoval přístroj. Během školní absence se ale problémy vyřešily. „Teď momentálně optimalizuji podmínky analýzy. Čeká mě vyhodnocení naměřených dat, která budu muset uvést a prodiskutovat v praktické části diplomové práce,“ dodává.

Pro studentku Lucii Vaňkovou, která končí ve studijním programu Ekonomika a management na Fakultě ekonomicko-správní bylo největším problémem také to, že nemohla osobně konzultovat diplomku s vedoucím práce a přímý kontakt chyběl i v některých přednáškách. „U některých předmětů je dost důležité, aby byla látka vysvětlena od vyučujícího na přednáškách, což teď také bohužel nebylo možné. Doma je také poměrně jednoduché nechat se strhnout k něčemu jinému. Snažila jsem se však dodržovat stejný řád, jakoby škola byla,“ říká studentka. Podle ní teď studenti řeší s učiteli hlavně formu a podmínky zkoušek. Ona sama má před sebou v tomto semestru ještě dvě zkoušky a „státnicovat“ by chtěla hned, jak to bude možné. Tedy na přelomu června a července.

Tereza Šandová z Fakulty ekonomicko-správní, která studuje Ekonomiku a management si nemyslí, že by situace kolem koronaviru nějak zvlášť ovlivnila dokončení jejího studia. Jediné, co bylo pro ni a některé další studenty nepříjemné, že nikdo nic pořádně nevěděl. „Jen jsme prostě seděli doma, plnili zadané úkoly a čekali, jaká nová opatření přijdou a kdy a jak dlouho budou platit,“ říká.

Ve většině předmětů plnili stejné úkoly, které by dělali v rámci cvičení ve škole. „Na druhou stranu se našly i takové předměty, ve kterých jsme měli úkolů o dost více, než kolik bychom jich dělali při klasické výuce,” říká studentka z druhého ročníku navazujícího magisterského studia. V žádném případě se neobává, že by něco nestihla. Diplomovou práci má už hotovou, zápočty také a čekají ji ještě dvě zkoušky, které by ráda zvládla v nejbližších dnech. „ Pak už se začnu učit na státnice v červnu.“

Alexandra, Markéta, Veronika, Petr, Vojtěch a spousta dalších. Studenti Univerzity Pardubice, kteří se rozjeli po celé Evropě, aby si tenhle semestr užili na zahraniční univerzitě. V Řecku, Finsku, Turecku a dokonce v Itálii sice zrovna jsou, volný čas ale tráví úplně jinak, než si původně plánovali. Svazují je pravidla pandemie, přestože se postupně uvolňují. I na nich si dokázali najít něco pozitivního. A tak pilně studují, hodně čtou, vaří a vrhají se do nových věcí.

„S Erasmus přáteli se vídáme bohužel minimálně. Ven moc nechodíme, spíš se sami chráníme,“ posteskl si Petr Jelínek, který odjel na tento semestr do Turecka. Studuje tam ekonomiku na Institutu sociálních věd a předměty si vybral napříč obory. Bydlí v bytě se studentem z Turecka, takže má veškeré potřebné informace z první ruky. „Jsme převážnou většinu času doma. Chodíme jen na nákupy a já denně ráno běhám. Nemám tak pocit z promarněného dne a vlastně si ani nemám na co stěžovat. Hodně vařím a taky se učím,“ říká ke každodenní rutině Petr. Volné chvíle vyplňuje i sledováním filmů přes online systém. „Učitelé nám vysvětlili, jak bude výuka probíhat, ale každý požaduje něco jiného. Věřím, že to nebude moc odlišné oproti normální výuce, obzvláště pro cizince,“ dodává. Zůstal v Turecku i přes pandemii. Věří, že tam má při zkouškách vyšší šanci uspět než dohánět učivo doma a rovněž online. Navíc nechtěl ohrozit sebe ani rodinu, kdyby složitě cestoval domů.

Výmluvy teď nefungují

Mimo domov a přitom v bezpečí se během mimořádné situace cítí i Saša Bolková. Studuje bioanalytiku v pátém ročníku a právě je ve Finsku. Netradiční dny tráví hodně aktivně. „Pracuji na věcech do školy, snažím se čas využít kvalitně na formování své budoucnosti a také každý den sportuji. Čas, který máme teď, nám byl ‚darován‘ a chci ho využít co nejvíce,“ říká Saša. Teď se podle ní nedá moc vymlouvat, že někdo nemůže nebo že nemá čas. Sama studuje formou online. Z jednotlivých předmětů, které si vybrala, se pořádají video přenosy nebo pedagog natočí video v čase své běžné hodiny a poté ho zveřejní v Moodle. „Učitelé všech věkových kategorií jsou zde znalí v oblasti online studia a snaží se nám poskytnout co nejvíce materiálů a informací, aby naše vzdělání probíhalo bez problémů. Některé předměty se učí formou tzv. self-study, kdy se student učí doma a poté se přihlásí na zkoušku či vypracuje několik esejí,“ popisuje systém výuky na univerzitě v Turku.

Ve Finsku je se svou kamarádkou Markétou Jonešovou, z níž bude zdravotně-sociální pracovník. Ale svou první zahraniční zkušenost si zrovna takhle nepředstavovala. Chtěla si užít finské jaro a navíc našla skvělé kamarády, které by nerada tak rychle opustila. Strach z nemoci nemá, jen je pro ni celá situace jednoduše nepříjemná. Ale i na to si našla recept. Dělá věci do školy, kouká na filmy a seriály, čte knížky a věnuje se józe. „Se spolubydlící jsme si vytvořily týdenní plán, ve kterém máme na každý den vypsané nové aktivity, abychom se zabavily. Jelikož máme kousek od bytu nádherný les a jezero, snažím se chodit na procházky.“

Procházkou pro oběd

Kvůli vzniklé situaci si svůj Erasmus pobyt nemůže naplno užít ani studentka Veronika Pávová, která odjela do Řecka. Vycházet ven sice může, ale cestovat po zemi ne. „Řecko má taková opatření, že všichni musí mít vždy s sebou ‚certifikát‘, který obsahuje, kam jdeme, datum, čas a podpis. Ale jinak můžeme jít na nákup, vyzvednout si oběd nebo se projít, zaběhat si po pláži či v přístavu,“ říká Veronika. Protože je většinu času doma, skoro nic neutratí.

„Po snídani si jdu rovnou vyzvednout oběd do školní jídelny. Obědy a večeře jsou pro studenty zadarmo, takže využívám této možnosti. Je to docela daleko, ale zase moje jediná příležitost, jak strávit více času venku. Jinak hodně sleduji seriály v angličtině a učím se angličtinu z různých podcastů, abych se i nadále mohla zlepšovat. A samozřejmě dělám zadané úkoly do školy,“ líčí své řecké dny Veronika. Sice mají zadané práce, ale žádná online výuka pro Erasmus studenty na University of Piraeus neprobíhá. A protože má dost volného času, napsala učitelům své alma mater a dálkově studuje předměty z letního semestru, aby mohla co nejdříve úspěšně dokončit obor Dopravní management, marketing a logistika.

Online podle rozvrhu

Naopak online výuka přesně podle rozvrhu jede v Itálii, a tak Vojtěch Dyntera mívá volná jen dopoledne. Letní semestr tráví v Parmě, kde momentálně studuje předměty z fakulty strojírenství a také z ekonomické fakulty. „Parma je malé město a situace v porovnání s městy v Lombardii je tady velice klidná. Restrikce mám úplně stejné jako bych byl v jakémkoliv městě doma,“ popisuje Vojta. Karanténu prožívá stejně jako ostatní studenti: učením, čtením a sportem v pokoji. „Právě čtu knihu, kterou jsem dostal od kamarádky z předchozího Erasmu. Jmenuje se The history of bees od spisovatelky Maja Lunde. V hlavní roli jsou včely a kniha popisuje, jak se kvůli působení člověka postupem času snižuje množství včel a nabízí i zajímavý pohled do budoucna,“ vypráví Vojtěch. Veškeré problémy s online vyučováním škola vyřešila hned na začátku. Tamní univerzita nabízí všem studentům i odbornou pomoc, kdyby nezvládali tlak současné situace. Také jsou informováni ohledně možných scénářů znovuobnovení provozu a zkouškového období. To ale stejně jako doma závisí na rozhodnutích vlády a vývoji situace.

Optimismus a dobrá nálada? Našim studentům i přes vzdálenost neschází. S rodinami a přáteli jsou v kontaktu a z nastalé situace se snaží vytěžit maximum. Aby si dny daleko od nich nějak prosvětlili, schází se třeba ve WhatsApp skupině, kterou pro všechny Erasmáky založil Petr Jelínek z Turecka. „Každý sem může přidat cokoliv, co ho za daný den potěšilo, ať už fotku, odkaz, článek nebo cokoliv jiného,“ motivuje ostatní, které nebavily pouze negativní zprávy. „Jen tak mimochodem, jsou tam úžasné fotky toho, co holky uvařily nebo upekly,“ dodal Petr.

Videovzkaz od Saši Bolkové

Videovzkaz od Markéty Jonešové

K nákupu na eshopu UPCE vám darujeme univerzitní roušku s ručně malovaným motivem. Co kus, to originál. 

Proveďte nákup v minimální hodnotě 399 Kč a jako bonus získáte některou z jedinečných roušek. Nechte se překvapit, jaký vzor vám přibalíme do objednávky. 

 Prohlédněte si v galerii ukázku vzorů nebo si pusťte krátké video s jejich ukázkou.

Chci svoji originální roušku

Akce platí do vyčerpání zásob.
Rouška je ručně malovaná barvami na textil. Pro uchování barev doporučujeme sterilizovat praním na max. 60°C  a následně vyžehlit.

ENGLISH

Shop at the UPCE e-shop and get the university face mask with a hand-painted motif for free. Each piece is an original.

Make a purchase of a minimum CZK 399 and as a bonus you will receive one of the unique masks Let yourself be surprised by the pattern we choose for you.

View our face mask patterns in the gallery or watch a short video.

The promotion is valid while the stock lasts.

The face mask is hand-painted with textile paints. To preserve the colors, we recommend sterilizing by washing at a maximum of 60°C and then ironing.