„Zapojil jsem se proto, že jsem chtěl pomoct těm, kteří to potřebují,“ říká jeden ze studentů a ztotožňují se s ním i ti další. Studují Dopravní fakultu Jana Pernera a rozhodli se pomáhat v boji proti koronaviru. Každý jiným způsobem: někdo vyrábí roušky, jiný tiskne na 3D tiskárně štíty a komponenty pro jejich výrobu. Společně chrání zdravotníky a lékaře a všem pomáhají s nejvyšším nasazením.

Do výroby komponentů pro štíty se pustil například doktorand Jiří Šlapák, který na Dopravní fakultě Jana Pernera studuje technicky zaměřený studijní program Dopravní prostředky a infrastruktura. „Výroba jednoho kusu trvá přibližně 1,5 hodiny a tisknu jich 6 najednou. Tiskárna je v chodu celkem 18 hodin denně,“ popisuje Jiří Šlapák. „Přítelkyně pracuje ve zdravotnictví, a tak vím, jak komplikované je v této době získat nějaké ochranné pomůcky,“ dodal.

Tiskne celé Česko

Výtisky se posílají nezkompletované zdarma poštou, která je sváží na pracoviště v Olomouci. Odtud putují do Chrudimské nemocnice, kde je další lidé ve sterilním prostředí kompletují a důkladně dezinfikují. Hotové výrobky se distribuují po celé republice tam, kam je potřeba. V rámci výzvy Tiskne celé Česko už lidem pomohlo více než 33 tisíc kusů obličejových štítů. „Celkem jsem vyrobil 135 komponentů na výrobu štítů,“ doplňuje doktorand.

Jeho kolega Martin Řezáč vyrábí také a dokonce vlastní firmu, která denně produkuje 50–100 štítů. „Průměrně vyrábíme asi 80 štítů každý den v závislosti na vlastních potřebách firmy. Výrobky dodáváme do Domu dětí a mládeže Prostějov, kde vše kompletují, a pak rozvážejí na konkrétní zdravotnická místa a k daným lékařům,“ říká Martin Řezáč.

Šijí se také roušky

Do roušek se firma Martina Řezáče pustila také. Ušila přibližně 800 kusů nejen pro vlastní potřebu. Nebyly určeny pro zdravotníky, ale další osoby. Kvůli rychlosti je ani nepřekreslují a nestříhají, ale rovnou pálí laserem a pak sešívají.

Do výroby roušek se zapojila i dvojice studentek z fakulty. „První roušku jsem se rozhodla ušít, abych pomohla své kamarádce, která pracuje v supermarketu,“ říká studentka Viktoriia Savinova, která studuje Dopravní management, marketing a logistiku v bakalářském stupni studia. Na začátku šila dokonce ručně, později jí půjčila šicí stroj jedna ze zaměstnankyň univerzity. Viktoriia se současně zapojila do skupiny  Ambasadorů Univerzity Pardubice, tedy aktivních studentů, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje. Více o projektu zde.

Studentka Šárka Vančurová předala více než 70 roušek obyvatelům chráněného bydlení a seniorům v Olešnici. Zásobila také rodinu i známé a celkově ušila přes 150 roušek. „Ráda tvořím, a tak pro mě bylo spojení šití roušek a jejich darování nejvhodnější variantou, jak pomoci tam, kde je potřeba,“ říká Šárka, studentka navazujícího studia Dopravního inženýrství a spojů.

TEXT: Lenka Machačová / FOTO: archiv studentů DFJP

Nebýt koronaviru, seděli by ještě v tuhle chvíli studenti v posluchárnách. Přestože nouzová opatření polevují, výuka z domova pokračuje. Vysokoškolští pedagogové z Univerzity Pardubice své studenty o probíranou látku připravit nechtějí, ve spojení se studenty zůstávají stále i na dálku. A to například prostřednictvím komunikačního kanálu Microsoft Teams.

Nástroj, který umožnuje rychlou komunikaci v online prostoru, využívá například proděkanka Fakulty filozofické Irena Reimannová, která vyučuje Anglickou filologii na navazujícím magisterském studiu a Učitelství anglického jazyka na bakalářském i magisterském stupni. „Se studenty se scházíme pravidelně v rozvrhovaném čase, a to prostřednictvím Microsoft Teams. Týden věnují studenti samostudiu a v následujícím týdnu s nimi nad materiály diskutuji. Musím říci, že tato výuka se studentům také zamlouvá,“ říká akademička.

Na Dopravní fakultě Jana Pernera se výuku vysokoškolákům rozhodli zprostředkovávat pořizováním videozáznamů. Vyučující řeší příklady probírané na cvičeních a některých přednáškách. „Tyto videozáznamy poskytuji studentům prostřednictvím cloudového úložiště CESNET. Distanční forma výuky má své výhody v tom, že se více seznámíme se softwarovými nástroji umožňujícími online komunikaci,“ říká docent Karel Greiner z katedry informatiky a matematiky v dopravě, který přednáší předmět Algoritmizace a programování pro všechny studenty 1. ročníku bakalářského studia prezenční a kombinované formy.

Nahrávání videí si postupně osvojila i jeho kolegyně z fakulty doktorka Andrea Jahodová Berková, která má cvičení z Matematiky a vyučuje předmět Teorie pravděpodobnosti a statistika. „Zkušenosti s nahráváním videí jsem bohužel neměla žádné, začátky nebyly lehké, co se týče výběru vhodného programu, synchronizace videa a zvuku nebo i psaní myší,“ popisuje své zkušenosti vysokoškolská pedagožka.

Tyto záznamy se rozhodně neztratí, ale akademici je využijí pro další roky, ideální budou pro přípravu studentů v kombinované formě studia. „Domnívám se, že materiály, které jsme vytvořili, budeme moci využívat i v budoucnu. A naši studenti si snad z této situace také něco odnesou, především větší míru samostatnosti,“ spatřuje výhody výuky na dálku akademička Berková.

A změní se za této situace něco pro studenty ve zkouškovém období? „Dojde ke změně požadavků na zápočet. Zruší se zápočtové testy a zůstane odevzdání a obhajoba semestrální práce,“ předpokládá docent Greiner. Požadavky na studenty přizpůsobila i Andrea Jahodová Berková. Podle ní ale spíše došlo u některých předmětů ke změně. Například u předmětu Teorie pravděpodobnosti a statistika došlo k nahrazení části požadavků na zápočet plněním průběžných „online" úkolů“, aby byli studenti motivováni pracovat soustavně.

Vysokoškoláci zůstávají aktivní i nadále. Nejvíce se dotazy v posledních dvou týdnech týkaly skutečně seminárních prací. „Zajímavé je, že termín odevzdání seminárek je 8. týden a už v 6. týdnu jsem měla třetinu prací hotových. To se při prezenční formě studia nestává,“ říká překvapivě akademička a dodává: „Také Erasmus studenti, kteří odcestovali domů, stále komunikují. Takže se dá říci, že naše výuka doslova nezná hranic, trochu jako koronavirus.“

Šest týdnů škol v nouzovém režimu. A vzdělávání z domova pokračuje. Rodiče se musí obrnit dávkou trpělivosti, a mnozí se na učitelskou profesi už dívají jinak. Profesor Karel Rýdl z Katedry věd o výchově Fakulty filozofické Univerzity Pardubice říká, že každá rodina si vytváří vlastní model učení a pedagog by neměl žáky v mimořádném stavu přetěžovat, ale dát jim prostor hledat, srovnávat a kriticky myslet.

Kdo je na tom v tuhle chvíli vlastně hůře? Rodiče, nebo děti?

Já myslím, že hůře než rodiče a děti je na tom stát, který dočasně rezignoval na školní docházku. Veřejnost má možnost pocítit, že vzdělávání – méně již výchova, je, byť s online pomocí učitelů a médií, fakticky více v jejich odpovědnosti a děti se naučí možná stejně.

Stát rezignoval?

Ta horší situace pro stát tkví z hlediska právního právě v tom, že odpovědnost státu zůstala, ale zhoršily se mu podmínky pro její uplatňování. Jak celou situaci sleduji, konstatuji zároveň, že současný ministr školství situaci zvládá velmi dobře, vydává srozumitelná a realistická rozhodnutí, která jsou konzultována s příslušnými učitelskými a pedagogickými organizacemi, umožňuje širokou didaktickou pestrost nabídky pro učitele a rodiče při řešení situace výuky dětí doma.

Už několik týdnů se žáci a studenti učí doma. Dokážete si představit, jak jejich vzdělávání vypadá?

Ano, dokáži si to představit velmi přesně. Moje vnoučata se takto už měsíc učí. Přitom vím od řady známých, ale i z médií, že modely jsou v různých rodinách odlišné. Tím, kolik času věnují učení, v jaké denní době se vzdělávají, způsoby pomoci a kontroly rodičů nebo jejího propojování s běžným rodinným životem. V každé rodině, pokud má rodič zájem dětem pomoci, a přitom nedělat úkoly za ně, se vytváří vlastní model. Je to samozřejmě dáno tím, kdy a jak rodiče pracují, jestli s výukou pomáhají prarodiče, v jakém prostředí se učí, zda mají možnost si odpočinout aktivně a například vyběhnout na zahradu. Nelze tedy paušalizovat bez respektu ke konkrétním podmínkám a možnostem, jestli je to špatné či dobré. Navíc, právně míněno, jsme všichni v režimu nouzového stavu.

Řada rodičů pracuje z domova a není schopna dítěti věnovat tolik času. Někteří se hroutí, protože nestíhají ani odpovídat učitelům. Má vůbec smysl takto rodiče přivádět do stresu?

V některých rodinách jsou na tom hůře rodiče, jinde děti. Děti se mohou dobře vyspat a učit se v době, která jim osobně vyhovuje. U rodičů je to věcí nejen vzdělání, ale i zájmu o děti, dostatku času nebo kreativity pro doplňkové programy. Myslím, že řada rodičů začíná přehodnocovat svůj vztah k učitelkám a učitelům. Zjišťují, jak tvrdou a vyčerpávající činnost každodenně vykonávají. Učitelky a učitelé, zejména na prvním stupni, by měli respektovat možnosti rodin v nouzovém stavu a zadávat úkoly, které jsou řešitelné pro děti, ale i pro rodiče. Nabízí se neznámkovat a spíše dávat zpětnou vazbu slovním hodnocením. Pro všechny jde o nečekanou zátěžovou situaci a každý reagujeme jinak, takže se jeví i vyšší potřeba tolerance a empatie, také respektu k druhým. Celkově se asi řada učitelů a učitelek zdokonalí v práci s online programy.

Ne každý rodič je také vědomostně či mentálně „vybaven“ tak, aby zvládal látku vysvětlit. Jak propastné rozdíly po návratu do škol mezi žáky budou?

Rozdíly určitě budou, ale když se rodiče stěhují, je to horší. Pro učitele se nabízí možnost individuálního přístupu. S dostatkem času a motivované dítě se po pár týdnech srovná. Zažil jsem to osobně při stěhování rodičů, a to na základní škole i na gymnáziu. Úkoly by měly zvládat především děti. Jde o formu zadání, formulace očekávaných cílů a časem, který nestresuje a umožňuje vyhledávání, kritické myšlení, porovnávání, zdůvodňování apod. Dobré je méně využívat paměťové učení.

Psycholog Štěpán Vymětal, odborník na psychologii v krizových situacích, v rozhovoru pro novinky.cz doporučuje netlačit na výkon a nepřehánět to. To si ale každý může vyložit jinak. Existuje přiměřená cesta?

Se Štěpánem Vymětalem souhlasím v obecné rovině. Přiměřenost je u každého dítěte na jiné úrovni. Dítě vysílá signály o nezájmu, únavě, vnitřní motivaci a ty by měl rodič umět dobře přečíst a reagovat na ně.

Může být český rodič dobrý učitel?

Jakýkoliv rodič může být dobrým učitelem ‚života‘, když je pro dítě pozitivním vzorem a podporuje v dětech jejich tvořivost, samostatnost a sociální empatii.

Jak se ideálně učit a připravovat?

Neexistuje jeden ideální model pro všechny, to poznala pedagogika již koncem 19. století. Dítě má být vedeno rodiči i školou k vlastní efektivní cestě učení. Té, která mu nejvíce vyhovuje. Hovoříme o tzv. učební autonomii. Pro vysokoškolské studenty platí stále tradiční Komenského zásady soustavnosti, přiměřenosti, od jednoduchého ke složitému a pochopení jádra problému. „Biflování“ je dobré, pokud vůbec, jen pro krátkodobou paměť.

Jak si rozvrhnout úkoly tak, aby byl student schopen ještě vnímat?

Každý z nás má určitou kapacitu aktivit a potom odpočinku. To je individuální, takže každý to zvládá jinak. Já studentům říkám, že napřed mají zvládnout základní úkoly, v nichž se ukazuje řešení pro další úkoly.

Jak to myslíte?

Uvedu příklad. Kdo chce rozumět domu, musí znát skelet základní konstrukce a pak na ni navěšuje detaily včetně estetických projevů třeba. Pokud se soustředíme jen prvotně na detaily, například okno, okapy nebo barvu omítky, nikdy smysl vzájemných vztahů a souvislostí nepochopíme.

Lze v domácím vzdělávání spatřovat nějaké výhody?

Určitě. Osobně si myslím, že někteří rodiče a děti to už tak vnímají. Jedná se o denní rozvrh, motivaci dětí, učení v jiném prostředí. Myslím, že jde možná i o podobu budoucích forem výuky, kdy do školy budou děti docházet jen některé dny.

Někteří psychologové tvrdí, že škola neuteče. Že by učitelé neměli přetěžovat žáky a nedávat jim úkoly za každou cenu. Už jsem slyšela, že polovinu slohové práce u žáka šesté třídy napsala matka. Co si o tom myslíte vy?

Je obtížné pro učitele kontrolovat, kdo vlastně úkoly mimo školu vypracoval. Takové úkoly by se měly minimalizovat a nepřenášet školní prostředí do rodin. Kdo se již uchýlí k podvodu, podvádí vlastně sebe sama, ale v naší společnosti se to občas ještě bere jako hrdinství a vyzrání na protivníka. Např. ve Skandinávii je takové chování vnímáno jako nepochopitelné a zbytečné. Každý umí něco lépe a něco hůře, to není vada charakteru.

Učitelé dokonce zadávají úkoly i v předmětech, jako je hudební či výtvarná výchova. Není to za současné situace zbytečné? Neměli by se soustředit na hlavní předměty, tedy český jazyk, matematiku nebo cizí jazyky?

Není to zbytečné. Jde o předměty výchovné, které umožňují jinak myslet a vyjádřit více emoce dětí. Já je v dnešní uspěchané době a velkém tlaku na osobní úspěšnost považuji za velmi důležité pro osobnostní rozvoj dítěte. Důraz na rozumové předměty v rámci povinné školní docházky, která by měla kultivovat člověka, a pak kvalifikace od středních škol, je už ve světě překonaný.

Zabýváte se vývojem školství v zahraničí, konkrétně ve skandinávských zemí. Jak zde vypadá vzdělávání?

Na jedné straně jsou skandinávské systémy benevolentnější, co se rozvrhu dne a debaty s dětmi týče. Na druhé straně není jejich kurikulum tak moc orientované na faktografii bez souvislostí, jako je naše a je více orientováno na mezioborové souvislosti, se kterými se děti setkávají v praktickém životě jako u nás. Také společnost je ve Skandinávii více tradičně soudržná, spolupracující, nejen když teče do bot. Škola také není tak přísně výkonová jako u nás, čímž tam lépe funguje třeba i inkluzivní vzdělávání.

Nechal byste kvůli mimořádnému nouzovému stavu opakovat ročníky, nebo byste spíš změnil učební osnovy? Například, že by se místo opakování na začátku roku doháněla látka.

Rozhodně není doba a ani situace tak vážná, aby se opakovaly ročníky. To nebylo ani po válce. Změny v osnovách studijních programů nejsou například u nás na katedře nutné, protože vše jde zvládnout komunikací online a samostudiem. Jde vlastně i o test studentovy motivace a zralostní vyspělosti.

Vzdělávání z domova by pro vysokoškoláky neměl být problém. Jakou máte zpětnou vazbu od studentů?

Ano, vedeme studenty zejména k samostatné práci, protože na přednáškách a seminářích jde o vybraná základní témata. Pro proniknutí do oboru musí student využít samostudium. Většina studentů s tím také počítá a chápe, že na vysoké škole jde o jiný systém, než na středních školách. Já osobně napsal studentům podmínky ke zkoušce, poskytl jsem zkušební okruhy – každý se může dobře pro „zkouškovou“ diskusi připravit. Posílám jim přes studentský systém prezentace k vybraným okruhům, včetně doporučené literatury. Vyhodnocuji jejich seminární práce a kvalifikační práce jako dříve. Kolegové to mají podobně.

Udělali si studenti „koronavirové prázdniny“, nebo dokáží pravidelně komunikovat?

Nedělal jsem žádný průzkum, ale mám zkušenost, že řada studentů pravidelně komunikuje, někteří méně. Ti, co pochopí, že i když mají volno, čas stále běží a přijde zúčtování, mají výhodu. Nový čas nelze nikde koupit.

Zkuste přiblížit komunikaci s vysokoškoláky. Jak tento stav vnímají?

Podle mého studenti situaci chápou, jen potřebují mít jasno v podmínkách a pravidlech. Například vedení Fakulty filozofické poskytuje potřebné informace včas a jasně. Vše běží přes internet a funguje to – je to forma distančního vzdělávání.

Univerzita Pardubice se rozhodla prodloužit semestr a odložit zkoušky. Zvládnou se studenti dostatečně připravit na zkoušky a stánice bez výmluv?

Já zatím výmluvy nezaznamenal. Ve hře je mírné odložení státnic o pár týdnů, takže času budou mít zřejmě o něco více. Výmluvy by byly absurdní.

Co pozitivního byste nakonec vzkázal rodičům?

Já bych chtěl apelovat na rodiče, ale i jednotlivé děti, aby si uvědomili, že současná situace umožňuje lépe poznat sebe sama a druhé lidi. V pozitivním a podporujícím prostředí se zátěž totiž lépe snáší.

prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc. (1952)

Vystudoval učitelství historie a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Odborně se věnuje dějinám školství a pedagogického myšlení, specializuje se na komeniologii, reformní a alternativní vzdělávání, pojetí kvality ve správě a řízení školství. Řada publikací mu vyšla doma i v zahraničí. Od roku 1998 působí na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice.

Nemocnice Pardubického kraje vytvořila unikátní systém pro koordinaci testování, na kterém se významnou měrou podílejí také studenti a pracovníci Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Ostrý provoz call centra byl zahájen již 20. března a jednalo se o první spuštěný organizovaný systém na principu drive thru v zemi.

Vznik COVID Info Teamu

Záměr vznikl v Pardubické nemocnici hned v první polovině března, kdy se koronavirus začal šířit i v ČR.  U jeho vzniku byla Petra Křížová, sestra kontroly infekcí oddělení klinické mikrobiologie, která se domluvila s Kateřinou Horáčkovou z FZS o personálním zajištění prostřednictvím studentů fakulty. Nejprve bylo nutné najít vhodné a spolehlivé nástroje pro provoz call centra, které bude zajišťovat testování za maximálně bezpečných podmínek a eliminovat vzájemný kontakt klientů s podezřením na Covid-19. To byla práce pro IT odborníky z NEMPK, kteří se velice rychle dohodnuli s T-Mobile a společností Daktela, poskytovatelem technologie. V rekordně krátké době provedli testovací provoz a zaškolení obsluhy call centra.

Zjednodušeně řečeno – klient přijede osobním autem na určené místo ve stanovený čas, stáhne okénko a personál vybavený ochrannými pomůckami mu z nosohltanu odebere vzorek k testování. Klient odjíždí, aniž by vystoupil z auta. Odběr vzorku u klientů, kteří se z nějakého důvodu nemohou dostavit sami, zajišťuje výjezdová skupina záchranné zdravotnické služby. Po vyhodnocení vzorku klienta kontaktují pracovníci hygienické stanice s výsledkem.

Pro obsluhu call centra byli osloveni studenti a také akademici FZS, kteří s rozběhem call centra pomáhali. Vedoucí Katedry ošetřovatelství FZS Kateřina Horáčková říká: „Cíleně jsme oslovili studenty vyšších ročníků, kteří mají za sebou již určité zkušenosti s komunikací s lékaři a pacienty a mají základní znalosti z hygieny, mikrobiologie a epidemiologie. Sami jsme byli překvapeni, jak se studenti vše rychle naučili, sehráli se a dokázali velmi erudovaně odpovídat na dotazy zejména od pacientů. Podpora ze strany akademických pracovníků byla nutná pouze první tři dny. Dnes jsme pro ně k dispozici v případě nečekané situace jako je např. nemoc, kdy je nutné zajistit náhradu.“

12 hodin každý den v týdnu

V call centru pracuje deset studentů ve dvou směnách každý den v týdnu v čase 7 – 19 hodin. Telefonicky přijímají indikace k testování z KHS, e-mailem od obvodních lékařů. Klienty zadají do systému, kontaktují je a objednají na volný termín na odběrové místo nebo vyšlou výjezdovou skupinu. Aktuálně pracují v Pardubickém kraji dvě odběrová místa, v Pardubicích a Litomyšli. Možná to zní jednoduše, ale jejich práce zdaleka jednoduchá není. Musí reagovat na změny podmínek, zohledňovat ochranu dat, vyhodnocovat nečekané dotazy i situace.
„Ze spolupráce se studentkami FZS jsme nadšení," říká Petra Křížová. „Nečekali jsme tak vysokou a profesionální úroveň jejich práce, velmi nám pomáhají a usnadňují naši práci. Jsou vysoce flexibilní, rychle a bezchybně se naučily pracovat s používanými systémy, správně vyhodnocují, kdy je potřeba kontaktovat odborný personál,“ pokračuje.  „Oceňujeme také jejich empatii a lidskost, se kterou komunikují s klienty. Nemáme k nim jedinou výtku,“ doplňuje ji MUDr. Bareková, zástupkyně primářky Oddělení klinické mikrobiologie.

Jak to vidí COVID Info Team

Ptali jsme se studentek, jak se jejich práce v průběhu posledních týdnů mění. „Nejnáročnější je vždy pondělí, to je nápor největší, často také po víkendu přicházejí změny v podmínkách, na které musíme reagovat,“ říká Veronika Hájková, studentka 3. ročníku oboru Porodní asistentka na FZS. „V průběhu fungování call centra se kapacita testování několikanásobně navýšila. Čím dál častější jsou též kontrolní testy uzdravených pacientů, kdy druhý kontrolní test absolvují všichni členové společné domácnosti. Často jsou evidováni u různých obvodních lékařů a koordinovat testování je v takovém případě logisticky hodně náročné,“ pokračuje.

Její kolegyně Katka Langrová studuje 3. rokem obor Všeobecná sestra, v call centru má na starosti evidenci e-mailových požadavků a odpovědi na ně. „Denně vyřídíme kolem 150 zpráv, velký nápor je během dopoledne, po poledni frekvence klesá a po třetí odpoledne přicházejí požadavky spíš výjimečně,“ říká Katka.

Obě dívky konstatují, že i když se jim o práci někdy i zdá, jsou hrdé, že mohou být užitečné a přispívat k usnadnění práce profesionálních zdravotníků. „Po reportáži ze zahájení práce call centra mi volaly babičky a další příbuzní, že mi drží palce a jsou na mě pyšní,“ usmívá se Veronika Hájková. „Já jsem v době nástupu pandemie měla angínu, po uzdravení jsem hledala uplatnění ve zdravotnictví nebo sociálních službách. Jsem ráda, že jsem součástí COVID Info teamu,“ pochvaluje si své působení Katka.

„Jsme velmi rádi, že akademičtí pracovníci a zejména studenti jsou v této náročné době platnou pomocí. Pyšní jsme o to víc, že tato pomoc je v oblasti, ve které se studenti připravují na svoje budoucí povolání. Nemocnice Pardubického kraje je našim hlavním partnerem a proto považujeme tuto spolupráci za samozřejmou. Chápeme, že vzniklá situace může být komplikací ve studiu. Každopádně všichni akademičtí pracovníci dělají vše proto, aby studenti mohli ukončit studium v řádném termínu. Věříme také, že zkušenosti získané právě v této složité době jim budou přínosem jak ve studiu, tak v budoucím zaměstnání,“ komentuje situaci Kateřina Horáčková.

Pár otázek pro COVID Info team        

•   Stíháte plnit také své studijní povinnosti?

VH: Snad ano, s bakalářskou prací pokračuji podle plánu a již nás kontaktovali učitelé ohledně některých zkoušek, které pravděpodobně proběhnou na dálku on-line.

KL: Součástí mé bakalářské práce je výzkum zde v Pardubické nemocnici, který byl kvůli pandemii pozastaven. Mám ale informaci, že od pondělka bych se mohla na pracoviště vrátit a výzkum dokončit, tak snad vše proběhne podle plánu.

• .Na jaké dotazy nejčastěji odpovídáte?

VH: Ze začátku jsme hodně vysvětlovali, jak se dostat na odběrné místo a jakým způsobem probíhají odběry. Tyto informace se již dostaly do povědomí, takže dotazy ubývají.

KL: Zato přibývají dotazy na kontrolní testování, někdy jsou obvodní lékaři netrpěliví a rádi by odstup mezi dvěma kontrolními testy zkrátili.

• Zasmějete se někdy při práci?

VH: Často. Při předávání požadavků telefonicky logicky občas dojde ke zkomolení jména klienta. Nemůžu z pochopitelných důvodů citovat, ale dochází k opravdu veselým situacím.

KL: Já chci dodat, že vesměs komunikujeme s příjemnými lidmi, ať to jsou hygienici, záchranka, samotní klienti, kteří jsou tím příjemnější, čím je termín objednání kratší. Někdy cítíme trochu nervozity ze strany obvodních lékařů, to ale vyplývá většinou z toho, že se k nim nedostávají včas kompletní informace, jak postupovat.

S analýzami vzorků na koronavirus SARS-CoV-2 pomáhá také Univerzita Pardubice. Vědci a doktorandi Fakulty chemicko-technologické prověřují v unikátních speciálně zabezpečených laboratořích desítky vzorků denně. Fakulta si podala žádost o finance na nákup dalších přístrojů, které tuto kapacitu mohou výrazně navýšit.

„Jsem rád, že využíváme naši speciálně zabezpečenou laboratoř kromě základního výzkumu i pro dnes tak potřebné analýzy. I tato pandemie ukazuje, že jsme se před deseti lety rozhodli dobře, když jsme tento typ laboratoře vybudovali. Dnes můžeme pomoci a urychlit návrat nás všech do normálního života,“ uvedl děkan Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice prof. Petr Kalenda.

Chemici z Univerzity Pardubice analyzují vzorky v těsné spolupráci s  Pardubickou nemocnicí.

Fakulta chemicko-technologická má pro tyto analýzy k dispozici laboratoře s biologickou bezpečností BLS3. Je to prakticky budova v budově. Vzduch dovnitř i ven proudí přes HEPA filtry, voda z laboratoří putuje přes sběrnou nádrž do dekontaminační, kde probíhá čtyřiadvacetihodinová dekontaminace, a následně do neutralizační stanice. Veškerý biologický materiál se do prostoru laboratoří vkládá materiálovou propustí a po analýze se likviduje v prokládacím autoklávu.

Analýzy vzorků na koronavirus SARS-CoV-2 provádí šestice žen. Kromě molekulární bioložky, která laboratoř vede, vzorky pacientů analyzují také studentky doktorského studia a laborantky fakulty. Ty do laboratoří vstupují personální propustí, kde se převléknou do oblečení určené pro práci v těchto laboratořích. Nasadí si respirátor, brýle, pokrývku hlavy a rukavice. V laboratoři pak použijí ještě druhé rukavice. Ochranné oblečení při odchodu z laboratoří vkládají do prokládacího autoklávu, kde se sterilizuje při 121 °C.

Fakulta před nedávnem reagovala na výzvu ITI Hradecko-pardubické aglomerace k participaci na operativně chystaném projektu „COVID-19“ a požádala o peníze na vybavení této laboratoře. Pokud by žádost byla úspěšná, mohli by chemici otestovat stovky vzorků denně. „Je otázka, kdy se tento stav bude opakovat. Rádi bychom proto posílili přístrojové vybavení laboratoří molekulární biologie, které slouží k izolaci nukleových kyselin DNA a RNA z biologických vzorků. Využití vidím také při řešení vědeckých projektů z této oblasti,“ říká prof. Roman Kanďár, vedoucí Katedry biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické.

V současnosti totiž provádí chemici izolaci nukleových kyselin manuálně, využívají přitom speciální kolonky. Tato metoda je časově náročnější a navíc s sebou nese větší riziko nákazy. Bez laboratoří typu BSL3 by testy nebyly v prostředí univerzity vůbec možné. Automatická izolace, o kterou by stáli, probíhá v uzavřeném prostoru přístroje a je rychlejší.

Fakulta chemicko-technologická je nejstarší fakultou Univerzity Pardubice. V červnu uplyne 70 let od jejího založení.

ROZHOVOR - V rámci bouřlivého celorepublikového a celosvětového dění ohledně situace kolem šíření koronaviru se akademičtí pracovníci a studenti Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice rozhodli pomoci při testování vzorků indikovaných pacientů na COVID-19. Do realizace se zapojili pod koordinací prof. Romana Kanďára, společně ve spolupráci s Pardubickou nemocnicí. V uplynulých týdnech pečlivě celou akci plánovali, připravovali a nyní zahájili svou pomoc tolik vytíženému zdravotnickému personálu. Položili jsme proto několik otázek hlavnímu koordinátorovi realizačního týmu prof. Mgr. Romanu Kanďárovi, Ph.D., vedoucímu Katedry biologických a biochemických věd, kde bude testování po celu dobu probíhat a garantovi laboratoří molekulární biologie Mgr. Barboře Jankovičové, Ph.D., která bude celou akci koordinovat z odborného hlediska.

Jak vlastně vznikl nápad pomoci s testováním biologických vzorků, který nyní realizujete?'
Prof. KANĎÁR:
„Myšlenka pomoci tímto způsobem vzešla od vedení nemocnice, které oslovilo vedení naší fakulty. Generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje MUDr. Tomáš Gottvald, MHA se na naši instituci obrátil s žádostí o pomoc při testování vzorků na SARS-CoV-2. Proto jsem se spojil s Mgr. Barborou Jankovičovou, Ph.D., která je garantem laboratoří molekulární biologie na naší katedře. V počátečních fázích přípravy jsme zjišťovali naše reálné možnosti z různých hledisek (specializace laboratoří, vybavení, metodiku analyzování nebo proškolení personálu) a začali co nejdříve s přípravou na analyzování vzorků.“

Kdo se do analyzování vzorků zapojí? Spolupracujete ještě s jinými pracovišti?
'Mgr. JANKOVIČOVÁ:
 „V současné chvíli je náš tým na katedře složen ze tří akademických pracovníků, dvou studentů doktorského studia a tří laboratorních pracovníků. Naše postupy samozřejmě odborně konzultujeme i s odborníky z jiných pracovišť pravidelnými videokonferencemi.“

Kde testování vzorků probíhá? Jak je pro tyto účely vybavená specializovaná laboratoř?
Prof. KANĎÁR:
 „Testování vzorků na přítomnost SARS-CoV-2 bude probíhat ve speciální laboratoři na úrovni vyššího stupně biologického zabezpečení, tzv. BSL-3, která umožňuje pracovat s vysoce rizikovými viry a patogeny. Tyto laboratoře jsou vhodně vybavené a opatřené technickými prostředky zamezující úniku infekce volně do prostředí a to tak, že v izolovaném prostoru je udržován neustálý podtlak. Analyzované vzorky jsou nejprve vkládány přes tzv. materiálovou propust, pracovníci vstupují přes tzv. personální propust, kde se převléknou do laboratorního oblečení a nasadí si ochranné pomůcky, které nám poskytne nemocnice. Po skončení testování si laboratorní oblečení pracovníci svléknou, osprchují se a obléknou oblečení, ve kterém do personální propusti přišli. Veškeré ochranné pomůcky na jedno použití a také biologický materiál jsou pečlivě dekontaminovány v prokládacím autoklávu. Voda z umyvadel, výlevek a sprch odtéká do tzv. dekontaminační stanice, která se skládá ze sběrné jímky a dekontaminační nádrže. Po naplnění sběrné jímky je voda přečerpána do dekontaminační nádrže, do které je nadávkován desinfekční roztok a zde následně probíhá 24hodinová dekontaminace, poté teprve voda odtéká do neutralizační stanice FChT.“

Jak probíhá koordinace transportu? A jak vlastně takový transport krok po kroku probíhá?
Prof. KANĎÁR:
„Biologické vzorky jsou transportovány v bezpečnostním trojobalu. Laboratorní pracovník vloží vzorky do laboratoře BSL-3 přes tzv. materiálovou propust. V této laboratoři jsou vzorky vybaleny v tzv. laminárním flow-boxu.“

Kolik vzorků denně budete schopni otestovat?
Mgr. JANKOVIČOVÁ:
„Zde jsme bohužel limitováni přístrojovým vybavením. Nemáme velkokapacitní automatická zařízení, např. izolaci RNA budeme dělat manuálně, takže by se řádově mělo jednat o desítky vzorků, zhruba 50-100 denně, podle potřeby a aktuálních možností. Přestože by se toto množství mohlo zdát malé, je výpomoc i v takovémto rozsahu v momentální situaci vítána.

Jakou metodou testování probíhá?
Mgr. JANKOVIČOVÁ:
„Budeme provádět přímé stanovení RNA viru. Nukleová kyselina viru bude nejprve izolována, poté bude převedena tzv. reverzní transkripcí na DNA, jejíž vybrané specifické úseky budou namnoženy a detekovány metodou kvantitativní polymerázové řetězové reakce v reálném čase (Real-time PCR).“

Jak dlouho odhadujete, že budete schopni přispívat touto pomocí nemocnici?
Mgr. JANKOVIČOVÁ:
„Budeme se samozřejmě snažit testovat, co nejdéle to bude možné. Předpokládáme, že nyní se blížíme vrcholu co do počtu vzorků. Odhadem v květnu, možná červnu by se počty testovaných vzorků mohly stabilizovat a snad by mohly i pomalu začít klesat. Uvidíme, kdy a v jakém rozsahu bude obnovena výuka na vysokých školách, kterou pak bude potřeba s testováním efektivně skloubit. Další faktor, který může situaci ovlivnit, je samozřejmě dostupnost diagnostických souprav na trhu.“

Pokud se Vaše pomoc osvědčí, budete uvažovat o možné analýze vzorků i do budoucna?
Prof. KANĎÁR:
„Samozřejmě, že o této pomoci uvažujeme a budeme jednoznačně podporovat její návaznost na další testování. Určitě je to pro nás velká zkušenost, kterou v budoucnu budeme moci využít i při dalších analýzách obdobného typu. Pomoc nemocnici odstartovala na našem pracovišti další možnosti rozšíření a modernizování laboratoří molekulární biologie na naší katedře, což vítáme. Tuto aktivitu vnímáme jako nesmírně důležitou výpomoc, která může umožnit nemocnici včasný záchyt pacientů a tím efektivně zamezit nadměrnému šíření infekce.“

K TÉMATU: Univerzita analyzuje vzorky na koronavirus SARS-CoV-2, podává grant na další přístroje (tisková zpráva k testování)

---

prof. Mgr. Roman Kanďár, Ph.D. (*1968)

• vystudoval magisterský obor „Analýza biologických materiálů“ na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, dále doktorský studijní program „Patobiochemie a xenobiochemie“ na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, habilitoval se v oboru „Biochemie“ tamtéž a byl jmenován profesorem v oboru „Analytická chemie“ na FChT, UPa
• od roku 2019 působí jako vedoucí Katedry biologických a biochemických věd
• ve své vědecké práci se věnuje především analýze biologických vzorků separačními technikami se zaměřením na metabolomiku
• absolvoval několik odborných vědeckých stáží na Univerzitě Tübingen v Německu
• vede celou řadu odborných prací, dotýkajících se tématiky metabolomiky a oxidačního stresu

---

Mgr. Barbora Jankovičová, Ph.D. (*1981)

• vystudovala magisterský obor „Analýza biologických materiálů“ na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, dále doktorský studijní program „Analytická chemie“ na FChT, UPa
• od roku 2007 působila na katedře FChT jako vědecko-výzkumný pracovník, od ledna 2020 pak jako odborný asistent
• ve své vědecké práci se věnuje především molekulární biologii a proteomice se zaměřením na nukleové kyseliny a proteiny s klinickým potenciálem
• absolvovala několik zahraničních stáží (Institut Curie v Paříži, Indiana University v Bloomingtonu, KTH Royal Institute of Technology ve Stockholmu, Virologický ústav SAV v Bratislavě)
• byla zapojena do řešení několika národních tak i mezinárodních projektů (FP6 - NeuroTAS, FP7 - NaDiNe)
• vedla celou řadu bakalářských a diplomových prací, dotýkajících se především tématiky klinicky významných biomarkerů se zaměřením na jejich identifikaci, charakterizaci, způsoby izolace či detekce

text: Mgr. Lucie Stříbrná, Ph.D.
proděkanka pro propagaci a vnější vztahy
foto: Milan Reinberk a Mgr. Jankovičová

Obvykle je potkáte jako pedagogy na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Učí studenty, jak přistupovat k pacientům, jak o ně pečovat, jak jim zachránit život. Nyní nasazují i ten svůj. Aby pomohli, vyrážejí do terénu. Nikdy nevědí, kdo z pacientů je Covid pozitivní.

„Pohyb v terénu je fajn. Jsem rád zase mezi pacienty. V době klidu, které si pamatuji, jsme se věnovali jen kardiálním diagnózám a izolační režimy jsme mívali občas. Dnes ho má v podstatě každý pacient. I ten bez příznaků může být Covid pozitivní,“ říká Jan Pospíchal, vedoucí Katedry klinických oborů Fakulty zdravotnických studií. V nouzovém stavu slouží na Koronární jednotce Kardiologického oddělení Pardubické nemocnice. Rozhodování zapojit se mu usnadnilo zrušení prezenční výuky, protože mohl se svými studenty jít pomáhat.

Jako dobrovolník

Před nástupem na fakultu pracoval u „lůžek s ventilátory“. „Podle zpráv přicházejících ze zahraničí jsem věděl, že ventilovaná lůžka budou potřeba a zaučit se ze dne na den není možné,“ vysvětluje Jan Pospíchal a dodává, že není problém nakoupit nové ventilátory, ale hůře se zajišťuje specializovaný personál na jejich obsluhu. „Vím, co se u kterého pacienta má dělat, ale hledání pomůcek na novém oddělení je náročné,“ doplňuje. Informací o způsobu přenosu i o tom, jak se chránit, mají s kolegy dost. Jan je v systému jako dobrovolník a díky sociálním médiím sleduje také situaci sester v USA, kde je situace daleko vážnější.

To, že se mohl vrátit do nemocnice i v této situaci, si chválí. Práce s pacientem mu chybí již několik let. „Od nástupu na fakultu jsem se pod dokumentaci svého pacienta podepisoval až teď v nouzovém stavu.“ Nyní pomáhá tam, kde je právě potřeba doplnit personál. A pracuje i se svou manželkou, která je dnes v práci jeho šéf - coby staniční sestra.

Není v ohrožené skupině

Karanténu mají doma vyřešenou. Nařídili jim ji hygienici, takže mohou jen do práce a domů. To Honzovi nevadí, protože i doma má práce dost. Akorát děti už jeho nenápadnou snahu o edukaci prokoukly a pracovní sešity ani pohádky je nebaví. Práce na fakultě také nestojí. „Výuka a provoz pokračuje, žádná dovolená. Máme schůzky přes videohovory, koordinujeme zapojení našich studentů do práce v nemocnici, pracujeme na závěrečných pracích, organizujeme státní závěrečné zkoušky a řešíme ukončení semestru u ostatních ročníků,“ říká Jan Pospíchal, který se onemocnění neobává.

 „Nemoc se dnes prezentuje spíše ve formě senzace než epidemiologických čísel. Nejsme v ohrožené věkové skupině, takže jsem rád, že můžu být v nemocnici v době pandemie nyní a ne jako dobrovolník až mi bude sedmdesát,“ dodává.

Záchranářka ve Svitavách

Srovnat práci na fakultě a v terénu může i záchranářka Šárka Fišerová, která jindy učí studenty fakulty. Dnes jezdí se Zdravotnickou záchrannou službou Pardubického kraje ve Svitavách. Na svou profesi studovala na Fakultě zdravotnických studií a dnes budoucí kolegy vzdělává. Vede cvičení urgentní medicíny, vyučuje studenty záchranáře, dělá konzultantku bakalářské práce. Dnes přes e-mail.

S Honzou se shoduje i v tom, že v současné době přistupují ke všem pacientům jako k potenciálně infekčním, a právě proto nosí ochranné pomůcky na každý výjezd. „Na všechny výjezdy nyní vyrážíme v ochranných brýlích, respirátoru FFP2 a se štítem. Pokud máme k dispozici všechny potřebné pomůcky, jsme schopni se postavit téměř všemu,“ popisuje Šárka svoji práci v terénu.

 „Pokud předem víme, že pacient je COVID pozitivní či se u něj projevily nějaké příznaky, oblékáme se do kompletních obleků, což zahrnuje celotělovou kombinézu, těsnící brýle, respirátor FFP3, popř. celoobličejovou masku s filtrem, a několik vrstev rukavic,“ říká pedagožka záchranářka. „Naše operační středisko se snaží od volajících zjistit epidemiologickou anamnézu a na základě těchto informací pak volíme ochranné pomůcky. Bohužel, máme i ty zkušenosti, že volající některé informace zamlčí,“ posteskla si Šárka. To i přesto, že lidé se snaží média upozorňovat, aby byli k zasahujícím zdravotníkům ohleduplní a zbytečně je neohrožovali.

Podpora veřejnosti pomáhá

Ochranné pomůcky jsou mnohdy limitující a nepohodlné. Celou situaci Šárka zvládá, i když přiznává, že je to náročnější než v běžném provozu. Psychická zátěž je velká. „Všichni si uvědomujeme vážnost situace a cítíme napětí, ale velice se vážíme podpory, kterou nám v těchto dnech veřejnost projevuje,“ říká profesionálka a pedagožka.

„Jsem zdravotnický záchranář a dělám svou práci, proto jsem se smířila s tím, že se mohu nakazit, stejně, jako myslím většina kolegů z první linie. Důležitější je neohrozit své blízké, přátele a rodinu,“ uzavírá Šárka, která omezila kontakty na telefonické hovory. Šárčina rodina ale chápe, že právě tím je chrání. 

Studuje prvním rokem Fakultu elekrotechniky a informatiky. Je přesvědčený, že technologie a vývoj s tvrdou prací nás může zachránit. Koneckonců právě to Michael Coubal nyní zkouší, když kvůli ochraně sebe a svých blízkých před koronavirem začal na 3D tiskárně vyrábět respirátory. Jimi na začátku pomohl kolínské nemocnici, kterou zásobuje dodnes. Teď jeho tiskárny zaměstnávají především ochranné štíty. A jeho hlavu zase speciální polomaska, která už je skoro na světě.

Na začátku si podnikavý student Michael Coubal na internetu našel respirátor, vytisknul ho na své 3D tiskárně a začal ho vylepšovat. Založil facebookovou skupinu Tisknu pro Kolín, sestavil tým osmi lidí a tisk respirátorů se rozjel naplno. „Vytvořit respirátor je dost těžká věc. Je tu několik faktorů, které se musí dodržet i co do komfortnosti a pohodlnosti. V tuto chvíli na něj nemáme žádnou certifikaci a nemůžeme tedy dodávat do nemocnic,“ říká Michael s tím, že právě nemocnice jsou pro něho priorita. A tak tisk respirátoru přerušili i přesto, že svůj návrh konzultovali s primářem Vinohradské nemocnice v Praze. „Vysvětloval nám také, proč lékaři ve Wu-Chanu přežili. Měli dvoje brýle – svoje dioptrické a ještě ochranné – dále štít, respirátor a samozřejmě čepici, rukavice a ochranný oblek.“ A právě to je nasměrovalo jinam.

Dnes tiskneme hlavně štíty

Michaelovi se totiž zdá, že na tisk respirátorů není nyní vhodná chvíle. „Jejich produkce je hrozně malá, co se týče poptávky. Jeden respirátor jsme tiskli 5 hodin, a navíc to spolklo strašně moc materiálu.“ I to byl impuls pro změnu, a tak se vrhli na tisk štítů. Velmi rychle se jim podařilo vymodelovat čelenku, kterou napojili na plexisklo. Štít navíc vyrobí za dvě hodiny a ani materiálu nepotřebují tolik. K dnešnímu dni jich předali na 750 kolínské nemocnici, tamní radnici a dalším, kdo je potřebují.

Výhodou tohoto tisku je i to, že kdokoliv má doma 3D tiskárnu, může tisknout. A jak to funguje? „Tiskárnu stačí nahřát, vložit do ní element, tedy filament, ze kterého tiskneme. Tiskárna má SD kartu, na kterou nahrajeme výsledný program neboli g-kódy. Cokoliv vymodelujeme na počítači, máme v programu stl, který to převede,“ popisuje Michael. „Je to jako bychom vzali bramboru a tu nasekali na jemné plátečky, protože tiskárna tiskne tak, že nanese jednu vrstvu na druhou a zvedá se to do výšky. Jako bychom měli tavnou lepicí pistoli a nanášeli vrstvy rukou pořád nahoru. A takhle jednoduše můžeme tisknout různé jiné i flexibilní prvky.“

Tiskárny jedou nonstop

Sám Michael má doma dvě 3D tiskárny a ještě se nezastavily. „Jejich obsluha je velmi jednoduchá, navíc mohou jet nepřetržitě, tedy 24 hodin, 7 dní v týdnu, což je obrovský bonus. Jak s oblibou říkám, jediné, co nás v budoucnu může zachránit, je elektrotechnika.“ Sama tiskárna má nějaké plastové součásti a ty se dají vytisknout na jiné 3D tiskárně, jde asi o 20 % součástek. Takže když se objednají zbylé součástky, je možné další 3D tiskárnu v pohodě sestavit doma. I materiálu pro tisk mají zatím dost. Daří se jim ho získávat i zadarmo. „Dostali jsme i 80 kg filamentu a z toho uděláme asi 300 štítů,“ dodává Michael.

A svou pomoc s tiskem nabízejí i další dobrovolníci. „Tiskne pro nás asi 25 dalších lidí a jen nám to hodí do boxu, který jsme zřídili. Se spoluprací se nám nabídli třeba i lidé ve Žďáru nad Sázavou, kde je takováto podobná skupina lidí jako my. Díky všem máme nyní materiál asi tak na dva tisíce štítů.“ S jejich výrobou tak pokračují dál, protože jich je stále nedostatek. Navíc do skupiny může napsat kdokoliv své požadavky a kluci se je snaží zohlednit, ať už jde o zdravotníky, popeláře, prodavačky či jiné profese. Navíc radí i s jejich dezinfekcí.

Rozjíždíme výrobu polomasky

Ve chvílích volna ale neodpočívají a tvoří další novinku. „Nyní pracujeme na masové výrobě respirátorů-polomasek s výměnnými filtry podle přesné normy, která bude certifikovaná. Navíc bude velmi ekologická. Oproti konkurenční polomasce, je ta naše menší a pohodlnější. Není důležité, aby vydržela co nejdéle, protože v nemocnici stejně preferují jednorázové pomůcky.“ Mají za sebou 14 dnů, kdy skoro nespali, tvořili polomasku, studovali potřebné normy. A už jsou skoro u cíle. „Ladíme poslední detaily, sháníme například filtrační materiál, který do naší polomasky použijeme, ale vlastně nevíme, zda v tom pokračovat a celé to rozjet,“ posteskl si Michael. Tíží je otázka financí. Přemýšlejí proto o sbírce či spojení s investorem, kterého však neví kde hledat.

K výrobě polomasky už totiž nepotřebují 3D tiskárny. S jejich výrobou jim pomůže vstřikolis, který jim hodně usnadní práci a ušetří čas. „Vytvoří se rozkládací forma, ta se rozloží, vstříkne se do ní plast, složí se a v řádu miliseknud je hotovo. Díky tomu bychom denně vyprodukovali tisíce plastových součástek, které se jen složí dohromady.“ Dospěli ale tak trochu do mrtvého bodu a zvažují, zda pokračovat dál. „Nepracujeme pod žádnou známou značkou a je komplikované sehnat například partnery,“ uzavírá Michael s tím, že nyní jednoduše potřebují „otevřít dveře“ a navíc vést dialog se zástupci vybraných profesí jako s hasiči, zdravotníky, policisty i s prodavači, aby zjistili především jejich budoucí potřeby a zohlednili je tak v dalším vývoji. Výroba by pak mohla být spuštěna do šesti týdnů. Otázkou ale je, jaká bude situace a zda to bude ještě potřeba.

Jako milovník basketbalu se ho Dušan Pandula z Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice nyní musel nedobrovolně vzdát. Nastavil si však cíle nové a to doporučuje všem. „Vnitřní motivace je to nejdůležitější. Hlavně nyní, když nemáme možnost klasického sportovního vyžití v tělocvičně, bazénu nebo v posilovně,“ říká akademik, kterému čerstvý vzduch a svižná chůze vždycky spraví náladu. Udělat si už ráno pohodové je pro něj základem úspěšného dne i v době mimořádných opatření. 

„Fyzická očista by měla být součástí každodenního života a v této době obzvlášť. Už ve starověkém Řecku měli lidé snahu dosáhnout Kalokagathiu, tedy ideálu harmonického souladu ducha a těla. Nemusí jít jen o posilování a běh. Důležité je, aby to člověka bavilo a dávalo mu to smysl,“ říká Dušan Pandula, bývalý basketbalový hráč, který dnes trénuje také mládež.

Jeho srdcovou záležitostí je právě basketbal a další míčové hry, které se v těchto dnech vůbec nedají provozovat. A tak je nahradil jízdou na kole, prací na zahradě a posilováním s vlastním tělem. K procvičení těla se dá totiž využít každé prostředí. „Přírodu bych doporučoval hlavně kvůli psychohygieně a čistému vzduchu. Ale už jen jako změna prostředí je i balkon dobrá volba, protože čerstvý vzduch vám dodá sílu,“ motivuje sportovec Dušan.

Nikdy není pozdě

Začít je dobré kdykoliv. A je toho hodně, do čeho se můžeme pustit. Třeba procházky, kratší tzv. indiánské běhy, popřípadě fartlek, což je střídání běhu a chůze. „Důležité je nepřestřelit začátek a poslouchat tělo. Aby člověk cvičil opravdu pravidelně a technicky správně. Potom už nezáleží na tom, jestli je to běh, posilování nebo cokoliv jiného. Tělu to prospěje tak jako tak,“ doplňuje Dušan. Pro začátek stačí posílit tělo jednoduchou sestavou. Zabere maximálně 30 minut a hned se budete cítit lépe. Navíc radí zapojit do cvičení i děti. Jednak proto, že často opakují to, co rodiče, ale do určitého věku nebo váhy mohou být také skvělým závažím.

Je lepší cvičit 10, 15, 20 minut každý den nebo raději dvakrát v týdnu hodinu? Dušan Pandula říká, že záleží na tom, co tělu více prospěje. Nejlépe kombinovat obojí. „Krátké cvičení do 20 minut bych doporučil v případě, že chcete procvičit konkrétní svalovou skupinu jako břicho, ramena, biceps nebo co má pro vás prioritu. V hodinovém cvičení už jsem schopný procvičit si celé tělo, popřípadě vydat dostatek energie na to, abych zhubnul,“ vysvětluje a připomíná, že nesmíme zapomínat na formu. Vždy je třeba začít zahřátím, aktivováním, těla, pak následuje samotné cvičení a na konec protáhnutí svalového aparátu.

Nezapomínat ani na stravu

Pohyb je jedna věc, ale důležité je přidat také vyváženou pestrou stravu s dostatkem bílkovin, ovoce, zeleniny a vlákniny. Omezit jednoduché cukry. Dodržovat pravidelný pitný režim. Pedagog přidává i pár tipů na zdravou výměnu: sladkosti za ovoce, bílé pečivo za celozrnné. Slazené nápoje za vodu a čaje, fastfood za domácí jídlo.

„Všechny tyto tipy a rady jsou všeobecné. Každý člověk je však jedinečný, a proto by se k němu takto mělo přistupovat. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že aktivní senior po fyzické stránce hravě strčí do kapsy studenta univerzity. Základ je poslouchat své tělo.“ A na závěr? Čtyři tipy od Dušana Panduly: 1. Zůstat pozitivní. 2. Plánovat si čas. 3. Stanovovat si cíle a plnit je. 4. Mít dostatek spánku. Sám si dává i pátý: Nestresovat se věcmi, které nemůžeme změnit.