Řídí se heslem „Kde je většina investorů, tam nejsem já“ a zatím mu to vychází. Podle Josefa Novotného z Fakulty ekonomicko-správní se nyní vyplatí investovat, vedle tradičního zlata, i do stříbra, jehož hodnota postupně stoupá. Vyhnout byste se naopak měli kryptoměnám. Pokud investování zatím neovládáte, inspirujte se poslední knihou tohoto ekonoma.

Asi každý toužíme zhodnocovat své peníze. Jaké možnosti v oblasti investic vůbec máme?

V dnešním globalizovaném světě vlivem vyspělých informačních technologií se otevřely obrovské možnosti drobným a profesionálním investorům jak v oblasti finančních, ale i reálných investic. Dnes si můžete z pohodlí domova koupit např. akcie společností z USA nebo nemovitosti určené k pronájmu ve Španělsku.

Do čeho se tedy dnes vyplatí investovat především?

Jednou z investic, která má budoucí potenciál, je stříbro. Myslím tím ale investování do fyzického stříbra nikoli do papírového. Jedná se o podhodnocený drahý kov, který je ve stínu zlata a v současné době se pohybuje poměr zlata k stříbru 1:80 a více, a existují názory, že správný poměr by měl být 1:15. Dále je tento drahý kov nepostradatelný pro průmysl, protože po ropě je druhý nejvíce používaný, a neexistuje substitut s takovými fyzikálními vlastnostmi, jaké má tento cenný kov. Významnou zásobu stříbra má např. JP Morgen, která se pohybuje kolem 700 miliónů uncí. Stříbra je vytěženo pětkrát méně než zlata a takhle bych mohl s dalšími pozitivními atributy pro stříbro pokračovat.

Jaké hodnoty může stříbro po letech například dosahovat?

Existují názory, že o 100 % i více, ale v časovém horizontu kolem 10 let a později.

Výhodně se dá prý investovat do lega. Mají oblíbené kostičky opravdu takovou budoucnost?

Jedná se opravdu o alternativní investici, protože lego každý zná. Ale budoucnost mají jen některé lego sety, velice jednoduše vysvětleno. Ty, které jsou určeny pro dospělou populaci a jsou vydávány v limitované edici k nějakému výročí nebo nesou označení k vyřazení, těžko k sehnání nebo exkluzivní. A investor by neměl zakoupený set otevřít, jen tak je hodnotnější a určen k investici.

Mnoho lidí v poslední době investovalo také do Bitcoinů a jiných kryptoměn. Co soudíte o tomto způsobu?

Nejsem zastáncem investic do kryptoměn, byť někteří investoři na tom slušně vydělali. V současné době bych ji ale nedoporučoval, protože se o ni začínají zajímat světové autority, které mohou tuto kryptoměnu zrušit, omezit nebo zdanit např. vlivem energetické náročnosti na provoz.

Jaké další komodity patří třeba i dlouhodobě na finančních trzích k těm oblíbeným?

Pokud hovoříte o komoditách a dlouhodobě, tak je to určitě zlato, protože v ČR má oproti ostatním drahým kovům jednu zásadní výsadu – je osvobozeno od DPH. Ostatní drahé kovy tuto výsadu nemají, a dokonce některé finanční instituce akceptují tuto cennou komoditu jako zástavu např. při poskytování úvěrů.

Když se rozhodnu investovat, co všechno si musím rozmyslet, než se na finančním trhu začnu pohybovat?

Na to je jednoduchá odpověď. Musím vědět, zda mám volné peněžní zdroje a kolik z nich můžu investovat tak, aby mě to finančně neohrozilo v osobním životě. Zásadně nedoporučuji investovat vypůjčené (tedy cizí) prostředky do cenných papírů!

Důvod je asi jasný, že?

Představte si velice jednoduchou situaci, že si dnes vypůjčíte cizí zdroje ve výši 1 milion korun a investujete například do akcií. Zítra se probudíte a zjistíte, že se přes noc jejich ceny propadly na polovinu.

Můžu se „techniku“ investování naučit?

Ano, praxí spojenou s investičními záměry do vybraných investic. Také v seminářích, které někteří profesionální obchodníci s cennými papíry pořádají bezplatně pro začínající investory. Přitom tyto semináře se uskutečňují v řadě měst.

Co nás při realizaci investičních kroků může nejvíce ohrozit? Jak tomu předejít?

Nízké nebo mizivé znalosti, chamtivost a touha vlastnit něco za každou cenu, což může vést až k hazardu a historie tyto případy dobře zná. Není to tak dlouho, co jsme zažili tzv. Hypoteční krizi v roce 2008.  Proto je třeba přemýšlet logicky, racionálně a nestát se součástí davu toužícího za každou cenu něco vlastnit.

Vaši studenti se každý rok zapojují do burzovní hry StudentBroker a tradičně se umísťují na prvních místech. Je to předpoklad, že uspějí i na reálném finančním trhu?

Je to stejné jako v osobním životě, některým to pomůže a uspějí na reálném finančním trhu, ale jiným nikoli. Je třeba si uvědomit, že se jedná o virtuální prostředí, ve kterém získají studenti fiktivní finanční prostředky, pro které nevyvinuli žádné pracovní úsilí a v případě dosahování ztrátových obchodů je to neohrožuje v osobním životě a v případě ziskových obchodů se jim nezvyšují majetková aktiva.

Můžu například i já (když nejsem student) investovat někde nanečisto a jen tak si investování vyzkoušet?

Ano, můžete. Jen bych upozornil na jedno zásadní úskalí. Některé demoverze mají záměrně vytvořené umělé prostředí tak, aby to vytvářelo pouze ziskové obchody. A to může u řady nezkušených investorů vyvolat pocit, že budou stejně úspěšní i na reálných trzích, ale opak je pravdou. Právě burzovní hra StudentBroker toto nenabízí, ale je přímo propojena na českou burzu cenných papírů RM-systém, kde se s určitým časovým zpožděním stahují aktuální kurzy akcií a derivátů. Tím dochází k tomu, že někteří ze studentů jsou v ziskových pozicích, ale jiná část má ztrátové obchody. Toto propojení je výborná zkušenost, protože studenti vidí obě strany investování. V minulosti jsem měl případy, kdy několik studentů, kteří investovali do derivátů v rámci hry StudentBroker, zůstalo během šesti týdnů bez finančních prostředků, a přitom měli na začátek fiktivních 50 tisíc amerických dolarů.

Vy sám aktivně investujete?

Ano, ale jen zmíním, že preferuji reálné investice před finančními.

Měl jste někdy ve výběru „špatnou ruku“?

Zatím ne, ale uvidíme, co ukáže budoucnost.

Do čeho byste například nikdy neinvestoval a proč?

Do již zmiňovaných kryptoměn a vysoce rizikových derivátů. Při investování platí zásada, že čím vyšší je očekávaný výnos investice, tím roste riziko jeho dosažení nebo možnost ztráty. Právě kryptoměny a deriváty jsou takovéto rizikové investice.

Investování je nakonec i téma vaší poslední knihy. V čem je jiná, nová?

Řada knih a autorů se detailně zmiňuje o fundamentální a technické investiční analýze, ale o psychologické nikoli. V knize jsem vycházel z vlastních zkušeností. Jsou zde navrženy např. nové psychologické přístupy, je tam vymezen psychologický analytik na finančních trzích, navržen model komodit apod.

Dá se jednoduše shrnout, proč je důležité psychologickou analýzu ovládat? Jak to pomůže při rozhodování?

Právě psychologická analýza je oproti technické a fundamentální investiční analýze nejsložitější, protože hlavním činitelem je člověk. Důležitost psychologické analýzy je pro finanční trhy klíčová, protože 80 procent všech faktorů na těchto trzích je psychologického charakteru a zbývající část má logické vysvětlení. Jednou z věcí, která může pomoct při investičním rozhodování, je si odpovědět na otázku, která investice je v kurzu, a o kterou takový zájem není. Právě investice, o které je enormní zájem ze strany investorů, vede zpravidla k vytváření davů. V takovýto okamžik je nutné si uvědomit, proč tomu tak je a zda vůbec je ještě nějaký potenciál pro růst, protože to může vést v krajním případě až k vytvoření spekulativní bubliny a jejímu splasknutí. To pro většinu investorů znamená ztrátové obchody a snížení životní úrovně! Na druhou stranu je třeba si včas uvědomit a hledat investice, o které není zájem (nejsou in) a mají investiční potenciál. Já se řídím heslem, kde je většina investorů, tam já nejsem. Znamená to jít proti proudu. Což zdůrazňuje např.
André Kostolany ve své burzovní psychologii.

Ing. Josef Novotný, Ph.D., působí na Ústavu podnikové ekonomiky a managementu Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. Praxi získal na řadě manažerských pozic. Problematikou finančních trhů a investování na nich se dlouhodobě zabývá. Sám také aktivně investuje. Jak na to, učí i své studenty. Podílí se na výuce hlavně těchto předmětů: Mezinárodní marketing a management, Kapitálové trhy, Finanční trhy a Finanční investování. Je autorem řady odborných článků i publikací. Svou poslední knihou zabývající se problematikou investování – monografií s názvem „Investování na finančních trzích s podporou psychologické analýzy“ – se mu podařilo „zaplnit“ díru na trhu. Věnuje se v ní totiž třetímu typu analýzy finančních trhů, a sice analýze psychologické (vedle fundamentální a technické). Ukázalo se totiž, že psychologické aspekty jsou rozhodujícími faktory, které ovlivňují trhy.

Doktorandi Kateřina Pastirčáková a Jaromír Šulc vymysleli algoritmus, který ušetří peníze dopravním podnikům. V loňském roce jej navíc úspěšně představili na konferenci v americkém Orlandu.

Algoritmus pomáhá v rámci manažerského rozhodování zefektivnit vnitřní procesy a zodpovídá na otázku, jaké spoje je třeba vyjmout z provozu, aby se ušetřilo vozidlo, tedy řidič, a tím pádem finance. „Spoj můžeme outsourcovat, kdy je výhodnější zaplatit například jinému dopravci za kilometry, abychom neměli další náklady na řidiče, nebo je např. možné spoj ze systému zcela vyřadit a významně snížit provozní náklady,“ vysvětluje Jaromír Šulc.

Studenti Dopravní fakulty Jana Pernera získali na 22. světové konferenci Systemics, Cybernetics and Informatics  ocenění za nejlepší příspěvek v kategorii Computer Science and Engineering. Jedná se o multioborovou konferenci, rozdělenou do dvou hlavních sekcí, vedenou v anglickém a španělském jazyce, v nichž se všechny tematické okruhy překrývají.

„V naší kategorii bylo deset příspěvků. Algoritmus jsme dokázali dobře odprezentovat. Recenzenti nakonec ocenili jako nejlepší náš výzkum,“ vzpomíná na úspěch Kateřina Pastirčáková.

Oceněný příspěvek, který už byl otištěn i v Journal of Systemics, Cybernetics and Informatics navazuje na výzkum počínající již v osmdesátých letech dvacátého stolení, kdy pro úlohy plánování provozu dopravních podniků začala být využívána teorie grafů. V průběhu času byly popsány další přístupy s využitím řady metod operačního výzkumu a aplikované matematiky.

Přehlednější jízdní řády

Jaromír Šulc pracuje také s algoritmem na automatické generování poznámek. Navázal spolupráci s dopravními podniky v Liberci, Plzni a dalších menších městech, kde se ukazuje, že využití tohoto algoritmu může zjednodušit „výrobu“ jízdních řádů. Pro cestující se stávají také mnohem přehlednější a lépe se v nich orientují.

Přitom v zahraničí existují další způsoby, jak zefektivnit systém plánování jízdních řádů a jejich optimalizace. Stačí využít matematické nástroje, aby se práce zautomatizovala. „Například v Hamburku celý proces plánování zajišťuje deset lidí, což je stejný počet jako v Ostravě, přičemž Ostrava je několikanásobně menší. V našich končinách jsme se ve veřejné dopravě nenaučili používat matematiku jako nástroj, který může práci všech lidí významně zefektivnit. Ztratili jsme oproti jiným zemím 30 let,“ říká Jaromír Šulc.

V české a slovenské veřejné dopravě existuje hned několik významných faktorů, které brání využívání matematických nástrojů. V rámci své disertační práce se doktorand snaží hledat cesty, jak použít jednotlivé algoritmy, aby i u nás došlo k zefektivnění provozu. „Imunita českého prostředí je ale velmi silná. Přitom ale veškeré algoritmy pro veřejnou dopravu jsou již desítky let v praxi využívány od Německa, přes takřka celou Evropu, za velkou louží, v asijských zemích až po Izrael a už i Rusko. Jen my tady stále bráníme neubranitelné,“ dodává doktorand Dopravní fakulty Jana Pernera.

Kdo jsou…

Ing. Kateřina Pastirčáková získala magisterský titul na ČVUT, kde studovala obor Matematická informatika na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské. V současné době studuje v kombinované formě na Dopravní fakultě Jana Pernera obor Technologie a management v dopravě a telekomunikacích: Technologie. V rámci svého zaměstnání ve farmaceutické firmě MSD se věnuje optimalizačním projektům. V loňském roce strávila tři měsíce v Senegalu, kde se podílela na zjišťování příčin úmrtí při porodu a analyzovala důvody nedodržování předporodních návštěv u lékaře.

Ing. Jaromír Šulc na Univerzitě Pardubice studoval obor Technologie a řízení dopravy na Dopravní fakultě Jana Pernera. Nyní je doktorandem opět na DFJP a studuje obor Technologie a management v dopravě a telekomunikacích: Technologie. Spolupracuje se softwarovými společnostmi ve veřejné dopravě a s dopravními podniky v ČR, kterým představuje algoritmy a technologie práce, díky nimž mohou podniky zefektivnit své fungování. V privátní sféře je pověřen zejména řízením výroby a implementace SW společnosti PTT Software pro plánování a vyhodnocování provozu dopravního podniku.

Doktorka Šárka Caitlín Rábová se zabývá dějinami tuberkulózy. O tom, jaký vliv měla choroba na společnost před více jak sto lety, jak se žilo za zdmi dětské léčebny a jak důležitá byla osvěta, jsme si s mladou historičkou povídali.

 Tuberkulóza byla dlouho považována za nemoc dědičnou, nikoliv nakažlivou. V roce 1882 ale došlo ke zlomu, kdy německý lékař Robert Koch objevil původce nemoci. Jak začala být vnímána?

Předně bych chtěla říci, že Robert Koch nebyl jediný, který nemoc zkoumal. S myšlenkou nakažlivosti přišel již Jean Villemin. Koch ale vyvinul speciální barvící techniku, pomocí které se mu podařilo tuberkulózní bacil obarvit a učinit jej tak viditelným pro veřejnost.

Myšlenka nakažlivosti se ve společnosti prosazovala pozvolna, jako každá zásadní změna. Nicméně tuberkulóza jakožto infekční choroba přestala být vnímána jako problém konkrétního jedince, jehož osudu nikdo moc nevěnoval pozornost, ale stala se celospolečenským problémem, který bylo nutné vyřešit.

Tuberkulózou trpěli lidé ve městech i na venkově. Zatímco lidé ve městech se svěřili do péče lékařů, obyvatelé venkova byli nedůvěřiví a praktikovali i domácí způsoby léčby. Řekněme, že tak trochu experimentovali.

Způsoby lidové léčby byly různorodé. Z racionálnějších přístupů lidé používali například vodoléčbu, která byla součástí terapie i v některých léčebných ústavech. Známá byla díky Priessnitzovi či Kneippovi, kteří se postarali o její popularizaci. Nalezneme ale celou řadu léčebných metod, které byly poznamenány silnou vírou v náboženství, léčebnou sílu přírody a nadpřirozených sil. Nemocní užívali odvary z různých bylinek, natírali si hrudník psím sádlem, někteří dokonce nosili psí kůži v naději, že do sebe jejich nemoc absorbuje. Dále existovaly knihy, kde se dobový čtenář dozvěděl, jak se tuberkulóza zaříkává.

Současně proti tuberkulóze se bojovalo i proti alkoholismu. Jak byly tyto nemoci na sebe vázané?

V rámci propagace zdravého životního stylu se jedním z ústředních témat stal i alkoholismus. Ve spojitosti s tuberkulózou nebezpečí spočívalo především v tom, že člověk holdující alkoholu se pohyboval v nevhodném prostředí, neboť hospody byly semeništi nejrůznějších chorob, včetně tuberkulózy. Alkoholici měli navíc oslabený organismus a tím pádem i vyšší riziko nákazy. S podlomeným zdravím se pak rodily i jejich děti, a právě v dětském věku byla úmrtnost na tuberkulózu nejvyšší. Navíc čistota obydlí, která byla pro léčbu nemoci naprosto nezbytná, u těchto lidí prakticky neexistovala.

Symptomy nemoci byly dokonce považovány v jednom období za ideál krásy. Být nakažený touto nemocí bylo považováno za afrodiziakální. Tuberkulózní jedinec oplýval neobyčejnými silami přitažlivosti. Proč tomu tak bylo?

Tuberkulóza především v romantickém období nabývala nejrůznějších metafor a domnívám se, že to bylo způsobeno z velké části tím, že nebyly známy její pravé příčiny. Mezi symptomy považované jakožto projev krásy patřily bledost, štíhlost a lesklé oči. V tomto období byla navíc tuberkulóza spojována s určitým životním stylem, především bohémstvím a hýřením, jenž byl typický pro umělecké kruhy. Někteří se dokonce vědomě stylizovali do podoby tuberkulózních postav. Tento fenomén postupně mizí s objevením skutečného původu nemoci, kdy se z ní stalo spíše stigmatizující označení společenského postavení jedince. Tuberkulóza se stala nemocí ze špíny, bídy a špatné výživy.

Celý rozhovor se Šárkou Caitlín Rábovou čtěte v univerzitním e-ZPRAVODAJI. 

V roce 2019 budeme pořádat soubor seminářů pro praxi týkající se orientace v sociálních a právních otázkách zaměřených na specifické potřeby studentů. Semináře jsou přístupné pro všechny zaměstnance i studenty ZDARMA. Termíny jednotlivých seminářů budeme průběžně zveřejňovat v aktualitách na webu - pracoviště APUPA (Akademická poradna) a v akcích na intranetu.

Pardubičtí analytičtí chemici představili unikátní metodu, díky které je možné ještě v raném stadiu zjistit rakovinu slinivky břišní, jež patří mezi nejhůře zjistitelné karcinomy.

Podívejte se na reportáž a rozhovor s profesorem Holčapkem.

Říká se jí skrytý zabiják.

Rakovinu slinivky břišní je těžké odhalit, a když už se tak stane, bývá většinou na léčbu pozdě.

Podle dat, která před děma lety zveřejnila 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, přežije následujících pět let méně než pět procent pacientů s touto diagnózou.

Toto děsivé číslo by v budoucnu mohl změnit objev profesora Michala Holčapka z pardubické univerzity.

Holčapek se svým týmem se na chemicko-technologické fakultě věnuje analýze lipidů, v níž se dostali na úplnou špičku. Díky těmto zkušenostem byli schopni přijít s metodou, jak ze vzorku krve zjistit rakovinné bujení v těle.

„Vyvinuli jsme spoustu metod na analýzu lipidů a dotáhli jsme to do fáze, že jsme byli schopni analyzovat všechny typy lipidů. Dostal jsem nápad, že jednou z nemocí, která by mohla být pro výzkum zajímavá, je rakovina, protože při ní dochází k nekontrolovanému dělení buněk. Aby se mohly buňky dělit v takto zrychleném režimu, potřebují spoustu stavebního materiálu, kterým jsou právě lipidy,“ vysvětluje Holčapek.

Jelikož se rakovinné buňky tvoří velmi rychle, enzymy nejsou schopny zvládnout všechny procesy tak, jako je to u růstu buněk zdravých, což se u takzvaného lipidomu projeví. „Otázka byla, jestli se tyto změny promítnou i do tělních tekutin,“ říká vědec. Tato hypotéza se jeho týmu potvrdila.

Postupnými testy vzorků od dobrovolníků chemici zjistili, že změny v krvi dokážou odhalit už v raném stadiu nemoci. „Pokud je nádor o velikosti jednoho centimetru, pak je ovlivnění krve velice malé. Náš postup však umožňuje odhalit i takto malé změny s velkým procentem správnosti.“ Úspěšnost testování přesahuje 90 procent, nejvyšší je právě u těžko zjistitelné rakoviny slinivky. „Tam jsme dosáhli až 96 procent,“ dodává.

Kromě vzorků od vlastních dobrovolníků testovali pardubičtí vědci i takzvané zaslepené vzorky. Tedy takové, jejichž diagnózu neznali. Úspěšní byli i u nich. „Tento model má chybovost zhruba jen sedm procent. Podobné modely máme i pro další typy takoviny – ledvin, prostaty a prsu,“ ukazuje Holčapek na monitoru svého počítače grafy s procentuální úspěšností. Ve srovnání s jinými metodami je ta jeho jasným vítězem.

Holčapek spolu se svým týmem v současné době usiluje o publikaci svého výzkumu v prestižních vědeckých časopisech. Mají podaných už i několik patentových přihlášek.

Aby se mohla metoda dostat do praxe a sloužit pacientům v českých i světových nemocnicích, je nutné ji klinicky otestovat. Pro urychlení testů pardubický tým potřebuje nové kolegy, ale také několik desítek milionů korun.

Nějaké finance sice dostane tým z grantů, kvůli finanční náročnosti by však pardubičtí vědci rádi oslovili i soukromé investory, kteří by mohli s urychlením testování pomoci.

„Aby bylo možné to dokončit, potřebovali bychom pro dalších pět let 50 až 60 milionů korun,“ říká pardubický vědec, který do týmu poptává i nové kolegy z řad analytických chemiků, neboť ve více lidech by bylo možné výzkum provádět rychleji.

Metoda pardubických chemiků zaujala už i veřejnost, Michalu Holčapkovi se ozývá řada nových dobrovolníků, kteří by si rádi nechali své vzorky otestovat. Ty však profesor zatím musí zklamat. „V tuhle chvíli testování pro širokou veřejnost nenabízíme. Musíme nejdříve dokončit převod z akademické laboratoře do klinické praxe.“

Cílem Holčapkova výzkumu je, aby bylo rakovinu možné díky jeho metodě zachytit už v raném stadiu při běžném vyšetření krve. Jen pro srovnání: nový test CancerSeek se podle výsledků publikovaných v časopisu Science dostal na pouhých 43 procent úspěšnosti.

Článek je převzat ze seznamzpravy.cz

www.vesmir.cz| Je Česko atraktivní pro vědce?

Je Česká republika atraktivní pro vědce? Jaké mají podmínky pro svou práci? Jaké překážky stojí v cestě tomu, aby přicházeli do českých laboratoří a ústavů mladí lidé ze zahraničí? Existuje vize rozvoje vědy?  To jsou některé otázky, které se řešily na konferenci Perspektivy české vědy: příležitost pro špičkový výzkum v Česku v prosinci na půdě Jihočeské univerzity. Hlavním řečníkům jsme položili tři otázky: Kde vidíte největší problémy české vědy, její „světovosti”? Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa? V čem by mohla/měla „přidat” vaše instituce? Jaké kroky očekáváte od české vlády?

prof. Ing. Jiří Málek, DrSc., rektor Univerzity Pardubice

Kde vidíte největší problémy české vědy, její “světovosti”?

Trvalé podfinancování české vědy, absence dlouhodobě fungující, kvalitní metodiky hodnocení vědeckých výkonů, absence dlouhodobé a zaručené národní koncepce podpory a financování vědy a výzkumu, které by vytvořily základní motivační prostředí pro uskutečňování kvalitní vědy, pro rozvoj vědeckých týmů a škol, umožnily příliv a setrvání nadaných výzkumníků ze zahraničí a návrat našich vědců ze zahraničních stáží.

Orientaci základního výzkumu nelze měnit z roku na rok, kvalitní aplikační výsledky nepřinesou finanční prospěch v krátkém čase a kvalitní tvůrčí vztahy se ve vědě nevytvoří za pár měsíců. Časté změny pravidel, strukturální nedostatek financí spolu s nadměrnou byrokracií, která je místy až absurdní při získávání i dokazování správného užití složitě získaných financí na vědecký výzkum, jsou dle mého názoru největší brzdou české vědy, pro mladé i zkušenější výzkumníky značně demotivační.

Uplynulé desetileté období bylo poměrně úspěšné na získávání finanční podpory pro vědu, výzkum a inovace z evropských fondů, a to jak na straně vysokých škol a řady dalších institucí. To umožnilo velké posílení české vědecko-výzkumné i technologické infrastruktury, nicméně ve srovnání se světem stále nedostatečné. Otázkou nyní je, jak český stát a všichni, kdo prozatím o systematické a funkční podpoře vědy spíše hovoří, ale rozhodují, pomohou zajistit onu motivační podporu pro udržitelnost i další rozvoj nastartovaných aktivit a tvůrčích týmů nejen pro tzv. excelentní výzkum, ale i velmi kvalitní vědu odpovídající světovým standardům.

Jsem poměrně skeptický ohledně posouzení všech institucí a týmů pouze s využitím tzv. „peer review“, a to zejména v podmínkách České republiky. Obdobný postoj mám k měření a posuzování vědeckých výsledků pomocí nejrůznějších žebříčků nejrůznějších institucí s variabilními a diskutabilními hodnotícími parametry. Proto jsem se také řadu let angažoval, aby fungovala metodika hodnocení vědeckých výsledků na základě jasně měřitelných a objektivně získatelných dat.

Jaké hlavní překážky brání příchodu zahraničních vědců na česká pracoviště či návratu úspěšných Čechů ze světa?

Domnívám se, že to jsou bohužel v první řadě opět finance - pro vytvoření takových podmínek a zázemí pro vědecko-výzkumnou činnost na daném pracovišti, které by umožnily jejich svobodnou tvůrčí činnost a rozvoj dle jejich představ.

Každý člověk potřebuje k pracovní i osobní spokojenosti splnění určitých podmínek. Konkrétní prostředí, jeho profesionální úroveň, tým, ocenění práce, kvalita zázemí a systém podpůrných služeb pro jejich vědecko-výzkumnou práci, i kolegiální atmosféra hrají určitě významnou roli pro rozhodování o příchodu a životě v ČR. Stejně jako okolní prostředí a služby mimo instituci, kde vědec působí, má na rozhodování vliv.

Vytvořit či zlepšit ekonomické a technické podmínky a infrastrukturu na podporu vědecko-výzkumné práce, vícejazyčného prostředí, systém podpůrných služeb, ekonomických a legislativních postupů, aby se vědcům vlastní tvůrčí práce usnadnila, aby se mohli soustředit hlavně na svou odbornou práci a měli prostor pro svobodné vědecké bádání a excelenci, to je s ohledem na platnou legislativu a složitost administrativní realizace projektů pro instituce, jakou je univerzita, velice materiálně, manažersky i procesně náročné. Na profesionalizaci takového zázemí je opět potřeba více lidí pracujících v systému, tzn. i více finančních zdrojů.

Důležité je také vytvořit lidsky příjemné, kolegiální prostředí. To bychom si samozřejmě přáli pro všechny pracovníky, pro zahraniční pak obzvlášť. Abychom jim jejich vědeckou práci i život v České republice usnadnili a zpříjemnili. V tomto ohledu bychom mohli být na našich pracovištích, i v dalších institucích, které člověk potřebuje k zajištění života a rodiny, svižnější, vstřícnější a pozitivnější.

Co se týče finančního ocenění práce, v tom také bohužel nejsme se zahraničními standardy konkurenceschopní, a ani vnější ani vnitřní legislativa perspektivy výrazného zlepšení nenaznačuje.

V čem by mohla/měla “přidat” vaše instituce, jaké kroky očekáváte od české vlády?

Dotační programy, projektová schémata atd. jednoznačně pomáhají vědecko-výzkumnému a technickému a technologickému rozvoji společnosti. Škoda že přinášejí všem zúčastněným neúměrnou administrativní zátěž pro realizaci výsledků, na něž jsou určeny. To bohužel nedokážeme moc ovlivnit, pokud podmínky čerpání financí na projekty jsou dány tolika přísnými, někdy až nesmyslnými pravidly a komplikovanou legislativou, která vlastní realizaci vědeckého záměru velice ztěžuje. A samozřejmě výše (v 1. odpovědi) zmíněná dlouhodobost financování a fungování pravidel, systému a metodiky hodnocení vědy. Tady bych viděl značný prostor pro zákonodárce a rozhodnutí vlády.

Konkrétním vědeckým týmům na našich pracovištích potřebujeme jejich práci maximálně usnadnit profesionálním odborným zázemím a službami, tedy v té podpůrné projektové a finanční infrastruktuře a zajištění vůči poskytovatelům financí na vědu. To souvisí bohužel opět s více financemi pro podpůrný projektový personál, ale i s tím, jak kvalitní pracovníky do těchto obslužných činností pro naše vědecké týmy seženeme.

Uvědomit si, zdůvodňovat, stanovit si, ale i vysvětlovat, že budovat systematickou podporu vědcům je naší prioritou, aby se ti, co k nám přijdou ze zahraničí, cítili dobře a „jako doma“ a získali pro svoji práci maximální svobodný tvůrčí prostor i podporu, akademickou, tvůrčí, administrativní, lidskou, je správně, ale nestačí. Máme samozřejmě strategické dokumenty, v nichž tyto priority jsou. Pak ovšem nastává ta složitější cesta je uskutečňovat - na všech řídících stupních, v instituci, i v podmínkách každého pracoviště a práci každého jednotlivce. K tomu povede ještě dlouhá cesta, i když máme dobře nakročeno. Máme řadu ochotných pracovitých, schopných lidí i ve službách a projektových týmech, které poskytují vědeckým týmům podporu, snažíme se vylepšit systémovou podporu.

Kvalitní výsledky, tudíž i ve vědecké práci, se dostaví jako výsledek dlouhodobé podpory ale i kultivace vztahů ve společnosti, i mezi konkrétními lidmi. To samozřejmě ovlivňuje práci každého z nás, tudíž i výzkumníků, i mladých vědců, i kolegů, kteří k nám přicházejí ze zahraničí. Tj. zvlídnit mezilidské vztahy, vstřícnost a porozumění mezi lidmi, kolegialitu, loajalitu, pozitivní chování, to můžeme ovlivňovat všichni, každý z nás, každý den a hned.

Rozhovor byl převzat z Vesmir.cz.

V listopadu 1918 vznikl Spolek sběratelů a přátel exlibris, v tomto roce tedy oslavil úctyhodných sto let své nepřetržité existence. Jeho členy jsou nejen čeští, ale i zahraniční sběratelé a instituce.

Výstava nesoucí název „100 let od založení spolku sběratelů a přátel exlibris“ byla otevřena přesně na den sto let od jeho založení v univerzitní galerii. Výběr z díla českých autorů není a nemůže být úplný. Je to subjektivní výběr limitovaný prostorem galerie Univerzity Pardubice, dostupností exponátů a důrazem na některé starší tvůrce, na které se zapomíná.

EXLIBRIS. Knižní značka, latinsky ex libris, je malý grafický lístek, kde je kromě výtvarného motivu také jméno nebo monogram osoby objednavatele. Dříve se tento lístek vlepoval do knih a označoval majitele, osobu nebo instituci. Počátkem dvacátého století dochází k proměně určení. Exlibris se stává předmětem sběratelství.

Výstava v univerzitní galerii je otevřena do 24. ledna 2019.

Úvodní slovo kurátora galerie Lubomíra Netušila

Výstavu nesoucí název Sto let od založení spolku sběratelů a přátel exlibris jsme zahájili přesně na den 100 let od jeho založení. Ano, 16. listopadu roku 1918 se konala ustavující valná hromada spolku za účasti třinácti osob.

Byly schváleny stanovy spolku a byl zvolen výbor. Jména přítomných zakladatelů, která dnešním lidem mnoho neřeknou, však sběratelé exlibris znají dobře. Mají totiž knižní značky s jejich jmény ve svých sbírkách a často jsou to exlibris nejkvalitnější. Tvorbě knižních značek se u nás věnovali, byť někteří jen okrajově, i naši nejznámější umělci. I u řady současných umělců tvoří exlibris nepominutelnou část díla.

Vystavený výběr z díla českých autorů není a nemůže být úplný. Je to subjektivní výběr limitovaný prostorem Univerzity Pardubice, dostupností exponátů a důrazem na některé starší tvůrce, na které se neprávem zapomíná. Výstava je zatím nejrozsáhlejším výstavním projektem Galerie Univerzity Pardubice. Je na ní soustředěno 506 originálních grafických listů od 108 autorů. Výstava je nejen ukázkou děl z historie českého exlibris 20. století, chce být zároveň připomínkou 100. výročí vzniku samostatného státu Československa.

Historie pardubického sběratelství exlibris nebyla dosud zpracována, vzpomínky blednou a pamětníci odcházejí. Pardubice byly mezi českými městy místem, kde sběratelé tvořili sice nepočetnou, ale relativně aktivní skupinu v porovnání s jinými městy. Dr. Ebba Jahnová ve své studii Symbolická a válečná exlibris vydané jako soukromý tisk k 1. lednu 1946 uvádí v Pardubicích 16 členů SSPE, kteří dohromady vlastní svých 422 značek. V sousedním Hradci Králové bylo v té době pouhých 5 členů SSPE, kteří měli svých 42 značek. Dnes je situace vyrovnaná.

V roce 2018 je v Pardubicích evidováno 9 členů, v Hradci Králové 11 členů. Hradec Králové je v posledních letech aktivnější ve schopnosti zajistit celostátní sjezdy.

V Pardubicích proběhly celostátní sjezdy tři a to v letech 1931, 1953 a 1967. Další sjezd se měl konat ve dnech 16. až 17. září 1968, ale sovětská okupace Československa tento záměr zmařila. Od té doby se v Pardubicích celostátní sjezd uspořádat nepodařilo. Pardubičtí sběratelé spíše spolupracovali s Chrudimí na přípravě tamních sjezdů, Trienále exlibris a Světového kongresu FISAE.

V našem městě se ale podařilo zorganizovat historicky první mezinárodní soutěž exlibris „Pardubice 650 let“. Soutěž byla vypsána u příležitosti výročí 650 let Pardubic. Osmdesát vybraných prací bylo v roce 1990 vystaveno ve Východočeské galerii v Pardubicích.

Rád bych se zmínil o vtazích sběratelů a tvůrce exlibris. Ten může být v souladu, může ale dojít i jistému napětí, a to tehdy, když požadavky sběratele jsou vzdáleny představám tvůrce. Dřív bývalo zvykem, že autor exlibris sběrateli předkládal návrhy, kresby, i typografická řešení.

Dnes většinou sběratel svěří vše autorovi a autor mu návrh nepředkládá. Potom někdy přichází rozčarování. Vzpomínám na smutek Ing. Brabence, kterému jako milovníku vážné hudby udělala Mirka Zychová List „Menuet“ v podobě přenosného tranzistorového radiopřijímače.

O svém vřelém vztahu k exlibris a sběratelům píše Cyril Bouda v roce 1944 v dopise sběrateli Berkovi: „Nenávidím exlibrisy a ještě více exlibristy. Na ty nálepky je škoda života. Denně odmítám nějaké exlibris, kde bych je dělal, nedělal bych nic jiného.“

Jak se Cyril Bouda mýlil! Dnes víme, že jsou to především sběratelé drobné grafiky a exlibris, kteří udržují ve společnosti povědomí o zapomínaných umělcích. Patří k nim i Cyril Bouda, patří k nim i řada autorů, které můžeme zhlédnout na naší výstavě.

Kdyby chtěl autor této výstavy zakončit „kontrolní otázkou“, zněla by: „Kdy jste naposledy viděli obraz Cyrila Boudy ve stálé expozici státní galerie?“

Galerii podporuje statutární město Pardubice

Celkem 52 studentů z Fakulty zdravotnických studií se druhý lednový týden vydalo do Jeseníků, aby prošli speciálním kurzem. Neučili se pouze lyžovat, ale vyzkoušeli si, jak vyprostit člověka zasypaného lavinou.  

Kurz se konal přímo pod Pradědem, nejvyšší horou Jeseníků, tudíž sněhové podmínky byly více než dostatečné. Studenti prvního ročníku oboru Zdravotnický záchranář prošli v rámci své praxe základním výcvikem běžeckého lyžování.

Od teorie k praxi

Dvoudenní průprava měla studenty nejen zdokonalit v technice lyžování, ale především je připravit na celodenní přesun v nepříznivých zimních podmínkách, který byl závěrečným a nelehkým úkolem celého kurzu. Při tomto přesunu měli studenti zužitkovat informace, které se dozvěděli v teoretických přednáškách, kde byli seznámeni se zásadami chování a pohybu na horách, prací s mapou a buzolou nebo jak si správně namazat lyže.

Jak funguje horská služba

Mezi nejzajímavější patřily přednášky profesionálního člena horské služby Jiřího Hejtmánka, který studentům přednesl, jakým způsobem tato organizace funguje, jakým disponuje vybavením a vysvětlil, jakými způsoby a postupy lze transportovat raněného v zimním a letním období. Velmi zajímavý a v dnešní době aktuální byl i názorný test sněhové stability v terénu. Studenti si také mohli vyzkoušet, jak fungují lavinové vyhledávače a jak je obtížné najít zasypaného zraněného v lavině.

Aby studenti úspěšně kurz absolvovali, museli také zvládnout závod na běžeckých lyžích. Silný vítr, hluboký mráz a sníh připravil pro budoucí záchranáře opravdu nelehký terén. Všichni zúčastnění ale kurz, i přes tyto nepříznivé klimatické podmínky, úspěšně absolvovali.

Číst a psát jsme se naučili už dávno. Tyhle dovednosti ale můžete bohatě rozvinout a třeba by se mohly stát hlavním pilířem vaší práce. Poslouží k tomu Katedra literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.

„Na katedře jsou studenti bakalářského studia, kteří pak můžou pokračovat i v magisterském. Jde o takové kreativní lidi, kteří svůj tvůrčí potenciál vkládají do čtení a psaní,“ říká zástupce vedoucího katedry Marta Pató. Podle ní přímo na katedře vznikají i knihy. „Stojí za nimi současní i bývalí studenti, mí kolegové. Původní knihy představují básnické sbírky, esejistické sbírky, prózy. Nechybí ani odborné knihy, časopisy.“

Kam pak směřují absolventi? „Vycházejí od nás malíři, redaktoři, spisovatelé, básníci. Podporujeme je a snažíme se je nastartovat. Myslíme i na lidi, kteří se pak uplatní v knihovnách. Naši absolventi působí taky v různých médiích anebo se podílejí na výuce. Jedna absolventka vyučuje v Paříži na Sorbonně a pravidelně se hlásí. Podle referencí u nás studenti studují rádi.“

Poznávačka Slovanů

Jako další obor se na katedře dá studovat slavistika. „Třeba při výuce polštiny můžou studenti její část absolvovat přímo v Polsku. Nedávno jsme otevřeli i chorvatský modul. Jde o dobrý začátek, jak proniknout do reálií dané země a začít pracovat třeba v cestovní kanceláři.“

Pro zájemce o studium na 29. ledna chystají den otevřených dveří. Pak ho ještě zopakují v únoru. „Přijímací zkoušky představuje písemný test na základě všeobecných znalostí zaměřených na literární kulturu. Pokud tedy člověk čte nějaké literární časopisy, současnou produkci, nemusí se obávat, že bychom ho nechtěli,“ dodává Marta Pató.

Článek byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.

Foto: Honza Ptáček, Český rozhlas

Egyptské sošky, z nichž některé vznikly už v sedmém století před naším letopočtem, objevil díky diplomové práci student Fakulty filozofické Matouš Krátký. Nemusel přitom vyrazit ani k pyramidám, začal zpracovávat starou archeologickou sbírku v Přelouči. Celkem sedm figurek se ukrývalo v jedné z krabic. Nikdo však nevěděl, jaké je jejich skutečné stáří.

Tušil jsi, že figurky budou tak vzácné?

Vůbec ne. Myslel jsem si, že jsou to kopie a že sošky jsou mnohem mladšího data. U popisu v přírůstkové knize je však zaznamenáno „figurka z Kairy“, což je jiný název pro Káhiru, napadlo mě tedy, že bychom mohli se správcem sbírky Matějem Peštou zjistit jejich skutečný původ. Začali jsme proto komunikovat s egyptologickým ústavem, konkrétně s docentkou Květou Smolarikovou. Ta odhadla stáří sošek na 7. století před naším letopočtem až 4. stol. našeho letopočtu a popsala, o jaké figurky se vlastně jedná.

Co je to za sošky?

Jedná se o dva druhy figurek. Čtyři z nich jsou z východního Středomoří, tři z Egypta. Dostupné byly i nižším vrstvám. Znázorňují například člověka, který chtěl dát nějaký dar do chrámu bohům. V rukou drží předmět, ale v dnešní době je nemožné zjistit, co to vlastně bylo za dar. Další figurky mohl mít majitel doma ve své svatyni a mohl je uctívat. Vešebt byla například drobná figurka určená jako pohřební výbava. Harpokratés byl Bůh plodnosti a hojnosti, poznáte ho podle účesu, který má v jakémsi vrkoči na pravé straně. Je zde také hlavička bohyně Týché, známá spíše jako Fortuna. A je symbolem šťastné náhody.

Správce přeloučské sbírky Matěj Pešta dokonce vytipoval cestovatele, kteří sošky mohli na území Čech přivézt. Zmínil celkem tři jména – Aloise Topiče, Jana Vozába, Karla Františka Ludvíka. Proč to mohli být právě oni?

S určitostí to říct nemůžeme nikdy. Ale víme, že cestovali přes Egypt a pohybovali se v okolí pyramid. Předměty byly vcelku dostupné, získávali je vykradači a na tržišti a prodávali v přepočtu na dnešní peníze asi za tři stovky. Je to tedy nejpravděpodobnější hypotéza. Anebo je přivezl některý z dělníků, který zde pomáhal stavět cukrovary.

V čem tvá práce spočívá?

Ve své diplomové práci se zabývám zpracováním archeologické sbírky muzea města Přelouč. Dosud se sbírce jako celku nikdo nevěnoval, čeká mě tedy nelehký úkol, musím popsat jednotlivé předměty a určit jejich dataci.

Celkem se jedná o více jak 500 kusů jednotlivých předmětů. Informace pro katalogizaci čerpám z publikace Karla Sklenáře Archeologický slovník, kde je popsána metodika. Pro hlubší analýzu budu pracovat s další odbornou literaturou. Zatím se věnuji přílohám a dělám dokumentaci. Velkou část práce mám ještě před sebou.

Můžeš být konkrétní? Co musíš popsat?

Bral jsem jednu bednu po druhé a začal s postupnou dokumentací – musí se vytvořit kresby, předměty se měří, váží, dále doplňuji základní popis, takto jsem se postupně „prokousal“ až k těm figurkám. Původně jsem nevěděl, jestli je mám vůbec do práce zařazovat, jestli to není něco moderního. Některé věci zkrátka do archeologie nepatří. Sbírka obsahuje například zkamenělé části zvěře včetně mamuta, ale pokud nejsou prokazatelně opracované člověkem, věnuje se jim věda zvaná paleozoologie.

Co dalšího jsi objevil?

Například sekerku z období eneolitu, která je z mědi. V minulosti se o ní v jedné své studii zmínil doktor Miroslav Dobeš z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Převážně se však jedná o nálezy z okolí Přelouče – například středověké kachle, kamenné a kovové sekerky atd. Součástí sbírky byl původně i monoxyl (dřevěný člun z jednoho kusu dřeva), který je v současnosti umístěný na zámku v Pardubicích.

Myslíš, že díky nálezu by mohlo dojít k otevření stálé expozice?

Určitě by tyto předměty mohly být velkým lákadlem, proč navštívit právě muzeum v Přelouči. Existuje projekt, který by měl vznik muzea podpořit, uvolnily se i nějaké finance. Doufám, že jednou budou figurky k vidění a s nimi i další archeologické nálezy. 

Chtěl by ses po skončení magisterského studia věnovat dále práci historika?

Ač to bude znít asi překvapivě, ubírat se tímto směrem nechci. Zavřu se do dílny a budu restaurovat starý dřevěný nábytek a vlastně občas i nějaké sošky, které se ke mně dostanou třeba z kostela. Doufám, že jednou živnost po svém otci převezmu, zakázek máme pořád dost a práce se dřevem mě hodně baví.

Matouš Krátký (27)

Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. Poté studoval v bakalářském programu obor Historie + Ochrana hmotných památek na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Nyní na naší univerzitě dokončuje magisterské studium obor Kulturní dějiny: Péče o kulturní dědictví. K historii ho bezesporu přivedli rodiče, maminka pracuje v muzeu v Chlumci nad Cidlinou a otec opravuje starý nábytek. Živnost po něm jednou převezme.