V Litomyšli v Pardubickém kraji je možné navštívit nezvyklé muzeum. Jmenuje se Muzeum restaurování a historických technologií při Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. Sídlí v takzvané Červené věži z konce 15. století a podívat se do něj můžete po domluvě i v zimě. Anebo jindy za lepšího počasí, kdy můžete vystoupat i na vrchol věže a pokochat se výhledem na celou Litomyšl.    

Všechno začalo v roce 1993, kdy skupina restaurátorů a nakladatel Ladislav Horáček založili v Litomyšli školu restaurování. Součástí areálu, který měli pronajatý, je i Červená věž, která je součástí původního městského opevnění z konce 15. století. V té době to byla ruina, na jejíž opravu se ale postupně podařilo získat finanční prostředky.

Podle projektu architekta Mikuláše Hulce pak byla obranná věž zrevitalizována a v roce 1998 v ní vznikl výstavní prostor a tedy Muzeum restaurování a historických technologií. To dnes představuje základní restaurátorské oblasti, a tak jsou v něm k vidění hřebíky, skoby, vzorky omítek, staré cihly, fragmenty starých nástěnných maleb a podobně.

Historik umění Jiří Kaše z Fakulty restaurování nám představil jeden z ještě nezařazených exponátů - těžkou masku. Sice vypadá jako antická, ale není. Jde o novobarokní maskaron, který pochází z jednoho zbořeného domu na Královských Vinohradech v Praze a který se muzeu podařilo získat.

K dalším zatím nezařazeným exponátům patří věci na psaní, které spadají pod sbírky knižní kultury. Stojan s kalamářem, tiskařská litera, datumovka či pera. Jsou zde proto, že na fakultě funguje i obor restaurátorství papíru a knižní vazby.

Jak už bylo řečeno, muzeum sídlí v Litomyšli v historické Červené věži, která svůj název získala podle červeného zbarvení opuky. Muzeum je možné navštívit od května do září, kdy v něm bývá k vidění i výstava, která se týká restaurování. A kromě toho je možné také vystoupat na ochoz věže, odkud je velmi krásný pohled na celou Litomyšl. Pokud byste o návštěvu muzea měli zájem v jinou, než běžnou otevírací dobu, můžete se telefonicky domluvit přímo na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli.

Článek byl převzat z Český rozhlas střední Čechy. 

Rakovina slinivky je nejzákeřnějším onkologickým onemocněním. Říká se jí skrytý zabiják, protože se dlouho nijak neprojevuje, načež rychle a silně udeří. Na léčbu již bývá pozdě, 95 procent pacientů umírá, nejčastěji do roka. Vědci a lékaři byli dlouho bezradní nejen v její léčbě, ale také v včasné diagnóze. Nyní však vědecký tým profesora Michala Holčapka z Fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice vyvinul spolehlivou metodu, díky níž by mohli pacienti na celém světě získat šanci na brzké zachycení nemoci a lepší prognózu její léčby. Jenže její zavedení do praxe bude vyžadovat ještě spoustu práce a financí.

Skupina vědců na Katedře analytické chemie na pardubické univerzitě umí kromě rakoviny slinivky svou novou metodou diagnostikovat také rakovinu prsu, prostaty a ledvin.

Zatím získali stovky krevních vzorků od dobrovolníků. Z nich extrahují lipidy, tedy biomolekuly, které jsou mimo jiné stavebními jednotkami buněčných membrán, a stanovují jejich množství v krvi. Na základě těchto údajů vytvoří specifický profil daného člověka.

Díky stovkám vzorků tým profesora Holčapka již ví, jak vypadá profil zdravého člověka a pacienta trpícího rakovinou slinivky břišní, prsu, prostaty či ledvin. Dokážou proto nový vzorek přiřadit k některému z těchto profilů a tím diagnostikovat nemoc již v raném stadiu.

Lékaři, biologové a chemici doposud tápali v otázce, pomocí jakých ukazatelů včas odhalit karcinom slinivky břišní, který je dlouho bez příznaků. A když se projeví například bolestí břicha i zad, nechutenstvím, trávicími potížemi nebo žloutnutím kůže, bývá už většinou pozdě. Výzkumná skupina z Univerzity Pardubice využila svých znalostí a dlouholetých zkušeností v oblasti analýzy lipidů a dosahuje se svou metodou velmi dobrých výsledků.

"Analýzou lipidů se naše skupina zabývá již dvacet let. V určité fázi jsme už byli schopni analyzovat všechny typy lipidů, které existují, už nebylo co zlepšovat, ale chybělo tomu praktické využití. Napadlo mě proto, že bychom mohli zkusit diagnostikovat nějakou chorobu, která s lipidy úzce souvisí," vypráví profesor Michal Holčapek.

A tou je právě rakovina. Podstatou nádorového bujení je nekontrolované množení buněk a rychlý růst nádoru. Aby se buňky mohly takto rychle dělit, potřebují velké množství stavebního materiálu a tím jsou právě lipidy.

"Pro tento rychlý nádorový růst tělo potřebuje velké množství lipidů, které pak tvoří membrány rychle vznikajících národových buněk. Jelikož se lipidy musí syntetizovat zrychleně, jsou trochu jednodušší. Jejich profil v nádorové a normální buňce je proto odlišný," vysvětluje vědec podstatu své metody.

Princip byl již znám, ale až pardubický tým prokázal, že tyto rozdíly jsou zachovány i v tělních tekutinách - v tomto případě krevním vzorku. Vědci také prokázali, jaká hladina lipidů je typická, a znají modely pro jednotlivé druhy rakoviny. 

"S velkou pravděpodobností jsme schopni určit, že daný člověk trpí rakovinou, s menší pravděpodobností o jaký typ rakoviny se jedná," vysvětluje Holčapek.

Metoda má potenciál zachránit život statisícům pacientů po celém světě. Problém je však její uvedení do praxe. Na vývoj a certifikaci nové diagnostické metody nemá pardubický tým ani peníze, ani dostatečný počet vědeckých pracovníků a studentů. Nyní se pardubické univerzitě podařilo spojit síly s českým biotechnologickým inkubátorem i&i Prague z Ústavu organické chemie a biochemie, který poskytl vědeckému týmu první investici na další rozvoj projektu. Po prvním půlmilionu korun mu přislíbil celkovou částku pět milionů korun.

"Na to, abychom přešli z akademického prostředí do praxe, ale potřebujeme mnohem větší částku a mnohem více lidí. Výsledky se musí ověřit v několika dalších laboratořích a určit referenční hodnoty pro zdravé a nemocné jedince," podotýká šéf vědecké skupiny. "Rozhodně bych ale chtěl dosáhnout toho, že metoda bude jednou sloužit jako klinický screening v nemocnicích."

Své převratné poznatky již prezentovali na několika konferencích v USA, Asii, i v Evropě. Jejich metoda dosahuje až 96 procent úspěšnosti na klasifikovaných vzorcích a 93 procent na "zaslepených" vzorcích, u nichž neznají diagnózu. To je prý tak skvělé číslo, až se mu světová vědecká obec zdráhá uvěřit.

"Setkal jsem se s názory, že naše výsledky vypadají až tak dobře, že je to až neuvěřitelné, že to prostě nemůže vycházet až takhle skvěle. Jenže právě vysoká úspěšnost na zaslepených vzorcích dokazuje, že tato metoda skutečně funguje."

Pardubičtí chemici podali dvě patentové přihlášky, nyní je čeká spousta mravenčí práce a složité a finančně velmi náročné procedury, aby se jejich objev začal klinicky testovat. To může trvat několik let.

"Záleží na tom, zda a jak rychle se nám podaří sehnat průmyslového partnera nebo investora, který pomůže další vývoj financovat," říká profesor Holčapek.

Na rakovina slinivky břišní umírá přes 90 procent diagnostikovaných pacientů, a to většinou do jednoho roku, méně než deset procent pacientů se dožije více než pěti let. Jedná se o pátou nejčastější příčinu úmrtí v civilizovaném světě, na jejíž výzkum jde jen minimum peněz určených na onkologický výzkum. Malý tým z východu Čech ví, jak tento celosvětový problém řešit, ale bez dalších peněz a lidí a bez podpory klíčových institucí ho čeká dlouhá cesta místo rychlého převedení do praxe.

"Už jenom dostat se do těch nejprestižnějších vědeckých časopisů světa bývá pro malou skupinu odněkud z Česka obrovský problém," přibližuje profesor Fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice. "Přesto se o to chceme pokusit," dodává.

Tým spolupracuje s fakultní nemocnicí v  Olomouci či s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně. Má také skupinu asi 150 zdravých dobrovolníků, kteří se účastní pravidelných odběrů.

Proč právě na akademickém pracovišti v Pardubicích se podařilo dokázat něco, co zatím marně zkoušely renomovaní vědci po celém světě? "My jsme analytičtí chemici, tudíž se snažíme dělat analytickou chemii správně a přesně. Na jiných pracovištích to často dělají biologové. Navíc lipidomika je velmi mladý obor."

Jak říká, teprve vloni založili Lipidomics Standards Initiative s cílem zavést a standardizovat správné postupy v lipidomické analýze, což by jejich oboru mělo pomoci v dalším vývoji.

"Sešlo se tu více faktorů najednou - velké množství správných vzorků, přesná metoda, vlastní software na vyhodnocení dat a také trochu štěstí, které k tomu vždycky patří," uzavírá profesor Michal Holčapek.

Článek byl převzat z Aktuálně.cz

Bělehradské dny v Kutné Hoře se stávají na katedře literární kultury a slavistiky fenoménem. Stejně tak jméno profesora Jaromíra Lindy není v jazykovědných kruzích a na Fakultě filozofické naší univerzity neznámé. Český bohemista, který šestnáct let žije v hlavním městě Srbska, je pravidelným hostem kutnohorských setkání. Studenti měli také možnost navštívit seminář pod jeho vedením. A kromě akademických povinností si udělal čas na rozhovor.

Kdy jste se poprvé vydal do země na jihovýchodě Evropy?

Už tady žiji šestnáct let. Předtím jsem v této oblasti nikdy nebyl, nejdále ve Slovinsku na letní škole slovinského jazyka. Chtěl jsem odjet kamkoliv na jihovýchod Evropy, naučit se ještě nějaký jazyk, poznat kulturu této oblasti. K tomu se připojily i mé koníčky – hory a původní lidová hudba. Obojího má Balkán víc než dost. A byla to spíše náhoda, že jako první se uvolnilo místo v Bělehradě.

Dnes žije v Srbsku přibližně tisíc pět set Čechů. Poslední česká škola byla zrušena v roce 1970. Jak je čeština mezi krajany rozšířená?

Bohužel hezkou češtinu už uslyšíte jen mezi nejstarší generací. Jsou to hlavně babičky, za nimiž do Banátu velmi rád jezdím, kvůli výzkumům i si jen tak popovídat. Pro střední a mladší generaci je komunikativním jazykem téměř výhradně srbština – česky rozumí, ale kromě několika frází se v ní nedomluví. V Bělehradě česky mluví pouze lidé ze smíšených manželství. Z potomků českých rodin, které se tam přistěhovaly v 19. století, česky nemluví nikdo. Ostatně situaci v Bělehradě nejlépe vystihuje fakt, že některé kurzy pro krajany tam vedou bělehradští studenti, kteří před čtyřmi lety neuměli jediné slovo česky.

Hlásí se ke studiu češtiny například více studenti z oblastí, kde vznikaly od 30. let 19. století české vesnice?

Téměř vůbec ne. Za celou dobu mého působení v Bělehradě to bylo asi 6 nebo 7 studentů původem z českých rodin v Banátu. Absolutní většinu našich studentů tvoří Srbové, kteří se s češtinou setkali poprvé teprve na fakultě.

Jakým způsobem učíte český jazyk?

Vlastně je už česky neučím, to je úkol našich lektorů a odborných asistentů. Pouze v Kosovské Mitrovici, kde také působím, mám i hodiny konverzace, což je pro mě, přiznám se, příjemný odpočinek, byť v tamních nelehkých podmínkách. Při výuce ale vždy kladu důraz na praktické jazykové znalosti a na porozumění textu i slova, což se dá učit i velmi příjemným způsobem. Letos například po mnoha letech opět začal pracovat divadelní kroužek a na Vánoce chystáme premiéru jedné divadelní hry. Mezi herci budou i pardubičtí studenti, kteří jsou v Bělehradě právě na výměnném pobytu – to je pro mě ten pravý Erasmus, nezatížený newspeakem žádostí a závěrečných zpráv a izolací erasmáckých skupin.    

Kdybyste měl porovnat češtinu se srbštinou – který z jazyků je obtížnější?

Určitě čeština. Srbština má na druhé straně více slovesných časů, byť se některé prakticky nepoužívají. Zcela jiný je například systém přízvuků, v češtině obvykle kladený na první slabiku, v srbštině funguje systém čtyř přízvuků, které se navíc regionálně odlišují. Raději ale mluvím o tom, v čem jsou si oba jazyky podobné. V zásadě se Čech naučí srbsky rychleji než Srb česky.

Jaká gramatická oblast dělá při učení českého jazyka Srbům největší problémy?

Jednoznačně číslovky, které se v srbštině (většinou) neskloňují. Poté alternace dlouhých a krátkých vokálů, případně skloňování jmen cizího původu, z nichž většina má navíc v srbštině jiný rod. A potom vůbec pravopis – pravopis současné srbštiny se opírá o větu „Piš, jak mluvíš, čti, jak je to napsáno“, na rozdíl od našeho pravopisu, kde důležitou úlohu hraje princip morfologický a historický.    

V jednom rozhovoru jste v nadsázce podotkl, že studenti v Bělehradu si češtinu vybírají ne kvůli filologii jako takové, ale kvůli pivu. Jaké skutečné důvody vedou vysokoškoláky ke studiu českého jazyka?

Z nedávného výzkumu mezi studenty vyplynulo, že hlavním důvodem je jejich předchozí návštěva Prahy, líbí se jim také, že jsme relativně malá skupina, i když velmi aktivní. Z finančních důvodů sice už nepořádáme exkurze do České republiky, ale organizujeme řadu dalších akcí, jichž se pravidelně účastní i pardubičtí studenti, kteří jsou u nás na výměnném pobytu. Například procházky českým Bělehradem nebo pasování zobáků, jak je toto společné setkání studentů bohemistiky a jejich vyučujících, ovšemže u českého piva, nazýváno. Na rozdíl od situace před deseti a více lety se bohužel už na češtinu z filologických důvodů studenti nehlásí, převažuje praktická nebo citová motivace.

Je pravdou, že německý básník Goethe se učil také srbsky?

Goethe uměl srbsky pouze pasivně. Sice už v roce 1778 vyšel jeho překlad Hasanaganice, ale domníváme se, že tento překlad vznikl podobně jako jiné jeho překlady ze srbštiny. U nich je na rozdíl od Hasanaganice doloženo, že někdo text přeložil doslova a Goethe jej pak přebásnil. Ostatně to je postup, který je běžný i dnes, zvláště u překladů z exotických jazyků. S Vukem Karadžićem Goethe ovšem mluvil německy, to byla lingua franca vědy té doby.

Na Univerzitě Pardubice jste měl možnost vést seminář předmětu Textologie a literární archivnictví. Studenti porovnávali edice písní východočeské rodiny Volných od literárních historiků Václava Hanky a Čeňka Zíbrta. Třebaže se téma přepisů rukopisů jeví jako náročné, vy jste dokázal studenty „technikou“ výuky zaujmout.  Jsou čeští studenti podobní těm bělehradským?

Nemám moc rád teoretizování. Učitel by měl svým žákům především ukazovat cestu, a tou je v našich oborech zvládnutí „řemesla“, ať už je to analýza textu, nebo řešit konkrétní textové a textologické problémy, které jsme si zkusili na zmíněném semináři.

Studenti jsou tam i tady vlastně stejní. Mají svá trápení, starosti i radosti, jaké přináší mladí a akademický život. U nás i v Bělehradě jsou studenti v dokonalém zajetí (a)sociálních sítí, bohužel. Rozdíl, který vidí ale na první pohled každý, je v materiálních podmínkách, které si asi většina mladých v naší republice neumí představit. A to nemluvím o tom, že i na státních školách většina studentů, respektive jejich rodiče, musí platit školné, které není vzhledem k tamním průměrným platům zrovna malé – jde v přepočtu asi o 30 tisíc korun ročně.

V rámci semináře jsme četli novogotické písmo – frakturu. Zápolí s podobnými texty i vaši studenti v Bělehradu?

Ano, i když si nemyslím, že by s texty nějak zápolili. Je to dané obecně velmi dobrou úrovní jazykově-historických předmětů na bělehradské univerzitě. Ve třetím ročníku v rámci historické gramatiky čteme a analyzujeme texty přímo z rukopisu Bible olomoucké z roku 1417 a z originálního tisku Kralické bible z 2. poloviny 16. století. Tady si uvědomíte tu krásu češtiny, tehdejší, ale i dnešní. A v originální podobě (přesněji řečeno z fotokopií) čteme i texty v rámci předmětu Západoslovanská lexikografie do roku 1800, tam ovšem ke slovanským jazykům přibývá ještě němčina a latina.

V souvislosti se čtením textů od Václava Hanky mě napadl troufalý dotaz – nedělalo vám někdy příjmení Linda v jazykovědných kruzích problémy?

Dotazy by přece měly být troufalé… Je až s podivem, že ani ne, s ohledem na to, že se celý život zabývám rukopisy, těmi s malým „r“. Před lety, když jsem působil na pražské filozofické fakultě, se mě snažili získat do svých řad pánové, kteří bojují za pravost Rukopisu zelenohorského a královédvorského.

Ale je pravda, že když obec Klášter převzala do svého majetku zámek na Zelené Hoře, podařilo se mi díky mému příjmení přesvědčit starostu, aby nám půjčil klíče. Takže jsme s prof. Stichem byli jedni z prvních, kteří se do zámku dostali poté, co ho opustila armáda. Nejenže jsme našli mramorovou desku, oznamující, že právě tady byl nalezen onen Libušin soud, ale podařilo se nám objevit i další dosud neznámý rukopis, v zámecké věži.

A protože se právě chystalo číslo Souvislostí o mystifikaci, domluvil jsem se tehdy s kolegyní ze staročeského slovníku, jejíž křestní jméno bylo Hanka, že napíšeme vědeckou zprávu, kterou jsme nazvali Nález nového rukopisu zelenohorského. Podepsáni Hanka a Linda. Byli jsme ale tehdejší redakcí odmítnuti, že tohle je už moc přes čáru, jak by se dnes řeklo. Proč? Jednalo se totiž o deník oprav hodinářských mistrů ze 70. let minulého století.  

Češi si v posledních letech oblíbili cestovat do rumunského Banátu. Jak si turisticky stojí srbský Banát?

Máte pravdu, že jen málo lidí ví, že existuje i „jiný“ Banát, totiž ten srbský. V minulosti se vyskytly pokusy nabídnout Čechům, kteří jeli do jeho rumunské části, i výlet přes hranici do srbského Banátu, ale zřejmě o to nebyl takový zájem. Takže žádná česká cestovka tam turisty nevozí. Naštěstí. Čímž jsem na sebe prozradil, co si myslím o organizované turistice.

V „české obci“ Češko Selo žije snad už jen něco kolem čtyřiceti obyvatel.

Pokud se nemýlím, v Českém Sele je v současnosti přihlášeno k pobytu 37 lidí. Vlastně 35, dva Češi v létě odešli za prací do Česka. Je to smutné, ale čeština zde, a nejen zde vymírá. Za dvacet let tady nepochybně budou dál různé spolky pobírající dotace z různých fondů na „záchranu českého dědictví“, ale s babičkami si už česky nepopovídáte. Tady bych poprosil o tři tečky, protože bych si opravdu přál, aby to tak nebylo.

Kdo je profesor Jaromír Linda

Pracoval jako horník, zahradník, geodet na dráze, archivář a redaktor v novinách, poté jako učitel na vysokých školách, v současné době působí na katedře slavistiky Filologické fakulty v Bělehradě. Zabývá se českou literaturou a jazykem do roku 1800, českou menšinou v Srbsku a česko-srbskými vztahy v minulosti. Na toto téma vydal asi 10 knih v České republice i v Srbsku.

Sedm tisíc let starou studnu, která je nestarší studnou nalezenou v České republice a zároveň nejstarší dřevěnou architektonickou stavbou v Evropě, budou konzervovat experti Univerzity Pardubice. Unikátní objev provedli archeologové loni u Ostrova v Pardubickém kraji  a odkryli dalších sedm studní z různých období pravěku při stavbě silnice D35.

Jednotlivé části studny jsou nyní uskladněny ve sklepení Piaristické koleje v Litomyšli, kde jsou vhodné klimatické podmínky a kde se plánuje také konzervace. V plastových černých kontejnerech jsou ve vodě uložena „prkna“ z výdřevy studny a v plastových rourách zase kůly, které byly v rozích studny.

„Je to suverénně nejstarší objekt, na kterém budeme na fakultě pracovat, a nebude to jednoduchá úloha. Ale naše zkušenost nás opravňuje, abychom konzervační zásah provedli,“ říká Karol Bayer, proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.

Zachovala se díky tomu, že byla pod vodou

V současnosti probíhá na Fakultě příprava konzervace nalezených dřevěných prvků studny – sloupků i prken. „Studna se zachovala jen proto, že byla celá staletí pod vodou. Nyní nemůžeme nález nechat vyschnout, protože by se studna zničila. Proto budeme postupně vodu nahrazovat novým konzervačním prostředkem, který každý z nás zná a používá. Je to sacharóza. Tedy budeme zvyšovat koncentraci cukerného roztoku,“ dodal Bayer.

Konzervace, která po dokončení umožní uchování dřevěných prvků bez deformací i po vysušení, připravují odborníci z Fakulty restaurování ve spolupráci s  Ústavem chemické technologie restaurování VŠCHT Praha. Celý proces bude trvat několik měsíců.

Vyzvednutí studny bylo technicky náročné

Už první nálezy keramiky ukázaly, že studna u Ostrova pochází z období kultury s lineární keramikou, tedy z mladší doby kamenné. Díky tomuto jedinečnému objevu bylo rozhodnuto vyzvednout celou studnu v jednom bloku. „Tato akce proběhla ve spolupráci se společností Samson Praha a sama o sobě představovala technicky i logisticky náročnou akci, jaká v prostředí České republiky proběhla vůbec poprvé. Následovala pečlivá preparace jednotlivých vrstev a rozebírání dřevěné konstrukce.  Více než měsíc probíhající práce v prostorách archeologické základny přinesla jedinečná zjištění,“ uvedl vedoucí výzkumu Radko Sedláček z Archeologického centra Olomouc.

Konstrukce studny se skládala ze čtyř rohových sloupků, které měly podélné drážky pod úhlem 90 stupňů.  Do nich byla zapuštěna prkna v sedmi řadách nad sebou. Půdorysné rozměry studny byly 80x80 centimetrů a celková výška 140 centimetrů. Všechny konstrukční prvky byly dubové.

Odborníci datovali stáří dřeva přes 7000 let

 „U studny nalezené na Chrudimsku jsme letokruhy porovnávali s kolegy v Německu. Z výsledků vyplývá, že stromy použité na stavbu konstrukce studny byly pokáceny mezi roky 5256–5255 před naším letopočtem. Zajímavá je skutečnost, že rohové sloupy jsou vyrobeny z již dříve pokácených kmenů, konkrétně z kmenu, který byl pokácen na podzim nebo v zimě roku 5259 před naším letopočtem nebo v zimě na začátku roku 5258 před naším letopočtem,“ uvedl Michal Rybníček z Ústavu nauky o dřevě Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Podle odborníků je obdivuhodné, že první zemědělci, kteří měli k dispozici pouze nástroje vyrobené z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva, dokázali naprosto precizně opracovat povrch pokácených kmenů. „Důkazem toho je tvar jednotlivých konstrukčních prvků a dochované stopy po nástrojích na povrchu dřeva. Za zmínku také stojí skutečnost, že jednotlivé kmeny, které byly použity na výrobu konstrukčních prvků studny, musely dosahovat průměru minimálně okolo 60 cm,“ doplnil Rybníček.

Podrobné rozbory živočichů a rostlin ze studny

Odborníci provedli také první přírodovědné analýzy. Ve výplni studny našli velké množství zbytků bezobratlých živočichů i drobných obratlovců, a to zejména schránky měkkýšů, kosti drobných obratlovců, přezimovací vajíčka vodních korýšů či zbytky hmyzu. Nálezy zoologických zbytků v budoucnu umožní zejména blíže rekonstruovat životní prostředí v neolitu.

Neméně bohatý je i soubor rostlinných zbytků. „Botanickými analýzami doložené čilé lidské aktivity kolem studny jsou v kontrastu s menším množstvím archeologických nálezů z výplně, což lze pravděpodobně vysvětlit polohou studny mimo vlastní neolitickou osadu,“ uvedl Petr Kočár z Archeologického centra Olomouc.

První výsledky archeobotanických analýz podle něj poskytují informace o životním prostředí i ekonomice prvních zemědělců. Zjištěny byly např. zbytky užitkových druhů rostlin včetně pravěkých pšenic, lnu nebo vzácně dokládaného máku setého. Plané druhy rostlin umožní v budoucnu lépe pochopit hospodaření prvních zemědělců či rekonstruovat historii zavlékání nepůvodních druhů člověkem.

Kontakt pro bližší informace o neolitické studni

Ing. Karol Bayer
proděkan Fakulty restaurování Univerzity Pardubice
email karol.bayer@upce.cz
telefon 466 036 602

David Začal je absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera. Má za sebou úspěšnou kariéru ve společnosti Seznam.cz, nyní působí v mediální agentuře Adexpres.com na pozici Digital Team Leader. Na studium v Pardubicích vzpomíná rád a to i přesto, že se věnuje jinému oboru, než který vystudoval. Ve svém profesním životě využije celou řadu věcí, jež mu studium přineslo.

Co považujete za svůj největší úspěch ve své profesní kariéře?

Pět let jsem vedl šedesátičlenné obchodní oddělení ve společnosti Seznam.cz, které svou práci odvádělo velmi dobře a při plnění obchodních plánů se na něj mohl obchodní ředitel spolehnout. Rovněž jsem rád ale za to, že jsem si v oboru vytvořil jméno, které je spíše známo ochotou spolupráce, pochopení a lidského přístupu.

Připravila vás Univerzita Pardubice na pracovní život?

Většinu svého pracovního života se nevěnuji tomu, co jsem studoval, ale i tak si myslím, že studium pro mě bylo prospěšné, naučilo mě umět nasát spoustu informací v krátkém čase. Pokud jsem něčemu nerozuměl, tak si najít někoho a domluvit se, aby mi s látkou pomohl. Určitě matematika a pravděpodobnost mi daly do života předpoklady k tomu rozhodovat se více na základě dat a umět s nimi lépe pracovat.

Co, kromě vědomostí, vám studium na Univerzitě Pardubice přineslo?

Přineslo mi vzpomínky, které mi navždy zůstanou. Taky mě naučilo, jak lépe čelit stresu a rozhodně i to, že každá situace má řešení a pokud nejde o život, tak se z toho člověk hroutit nemusí. A také mi přineslo ženu, se kterou jsem se seznámil v pátém ročníku, a jsme spolu dodnes. Jsem také velmi rád za kamarádství s mými spolužáky, minimálně jednou za rok se všichni sejdeme i s rodinami.

 Jak vzpomínáte na studentská léta v Pardubicích?

Vzpomínám na ně velmi rád. Velkou zásluhu na tom má život na kolejích. Byla tam parta fajn lidí. Měli jsme společné záchody, sprchy i kuchyňku, to nás přimělo k tomu, abychom se ještě více poznali. V kuchyňce byly čtyři plotýnky na čtyřicet lidí, to se pak musíte naučit dohodnout se. Dnes už to na kolejích vypadá jinak.

Jak vzpomínáte na město? Vracíte se někdy do Pardubic?

Pardubice jsou město, kde bych si uměl představit žít. Velmi rád se do něj vracím a upřímně závidím nynějším studentům zázemí, jaké teď mají. Jako univerzitní student jsem hrával basketbal, reprezentoval univerzitu jak při utkáních v okresních přeborech anebo při utkáních mezi univerzitami. Proto jsem rád, že univerzita vystavěla zbrusu nové tělocvičny a k nim další venkovní sportovní plochy. To je pro rozvoj univerzitního sportu výborný tah.

Co byste poradil studentům Univerzity Pardubice, kteří chtějí uspět ve své profesi?

Buďte vytrvalí. Já jsem často sázel na svou houževnatost, selský rozum a týmovou spolupráci. Snažte se ve svém pracovním prostředí seznámit s co nejvíce lidmi, protože každý vám může svým způsobem pomoci plnit vaše úkoly lépe či rychleji. Vždy se snažte být upřímní, skromní a nápomocní. Lidé raději ocení základní dobré lidské vlastnosti než genialitu a drzost zároveň.

Chtěl byste studentům ještě něco vzkázat?

Na závěr bych chtěl studentům dodat odvahu ve studiu. Ve svém ročníku jsem z hlediska výsledků patřil spíše k průměrným studentům. Studovala se mnou spousta lidí, kteří byli chytřejší než já, ale někteří z nich ani nedostudovali. Proč tomu tak bylo? Buď nebyli tolik cílevědomí, anebo po několika prvotních úspěších usnuli na vavřínech, jenže pak už jim ujel vlak. Je to ale pak na každém, co od života čeká. Nemusíte mít vysokou školu, abyste byli v životě úspěšní, ale věřím, že vysoká škola vám v tom může hodně pomoci.

Kdo je David Začal

David Začal je absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Má za sebou úspěšnou kariéru ve společnosti Seznam.cz, kde působil jako manažer oddělení VIP klientů. Nyní působí v mediální agentuře Adexpres.com na pozici Digital Team Leader. Má na starosti account tým, který mimo jiné řídí kampaně Sazky. Jedenáct let působil ve společnosti Seznam.cz, kde se vypracoval z account manažera do vedoucího celého oddělení VIP klientů o 60 lidech. Na starosti měl největší reklamní klienty Seznamu včetně vyjednávání podmínek s agenturami. Předtím pracoval ve společnosti Auto Kelly.

Pro všechny zájemce, kteří uvažují o studiu na vysoké škole, začínají zítra na Univerzitě Pardubice DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ. Během několika týdnů se budoucím studentům postupně otevřou učebny či laboratoře všech sedmi fakult. Prohlédnout si budou moci také moderní univerzitní kampus, univerzitní knihovnu, vysokoškolské koleje s menzou nebo tělovýchovný areál. Získají také informace o všech oborech a studijních programech, o přijímačkách i budoucím uplatnění.

Univerzita Pardubice nabízí kvalitní vzdělávání, což loni potvrdil Národní akreditační úřad, který jí jako teprve 4. vysoké škole v České republice udělil na 10 let známku nejvyšší kvality. Škola získala institucionální akreditaci pro šest oblastí vzdělávání: dopravu, ekonomické obory, historické vědy, chemii, informatiku a zdravotnické obory.

„Institucionální akreditace je pro další rozvoj naší univerzity velmi významná. Potvrzuje, že naše nabízené studijní programy mají dlouhodobě zaručenou a potvrzenou kvalitu. Dává nám také vysokou míru autonomie a pravomoci připravovat studijní programy a umožňuje nám tak být v nabídce studijních programů našim studentům mnohem aktuálnější. Věřím, že kvalita a aktuálnost jsou silné argumenty, podle kterých se naši budoucí studenti budou rozhodovat,“ říká rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Už zítra se zájemcům o studium otevře Fakulta ekonomicko-správní, která sídlí v moderním areálu univerzitního kampusu v Pardubicích – Polabinách a v pátek Fakulta restaurování se sídlem v Litomyšli. O možnostech studia v akademickém roce 2019/2020 budou během ledna a února postupně informovat všechny fakulty – viz tabulka.

Další informace o studiu na univerzitě mohou uchazeči získat i na veletrhu Gaudeamus v Praze ve dnech 22. až 24. ledna na výstavišti v Letňanech. Stánek Univerzity Pardubice bude mít číslo 77.

Některé fakulty pořádají už v těchto měsících přípravné kurzy, které zájemcům o studium pomohou s přípravou na přijímací zkoušky. Fakulta ekonomicko-správní nabízí kurz matematiky, Fakulta filozofická kurz anglického jazyka a humanitních studií a Fakulta zdravotnických studií kurz biologie zaměřené na člověka. Další kurzy poskytnou fakulty Univerzity Pardubice už pro nově přijaté posluchače před zahájením akademického roku, aby jim pomohly lépe zvládnout některé předměty. Dopravní fakulta Jana Pernera nabídne kurz matematiky a fyziky, Fakulta restaurování úvodní plenérový kurz, Fakulta chemicko-technologická úvodní kurz chemie či matematiky a Fakulta elektrotechniky a informatiky úvodní kurz matematiky.

Uchazeči o studium na Univerzitě Pardubice mohou získat informace i na speciálním webu www.evolupce.cz. Tam lze projít virtuálně i univerzitní kampus a hlavní budovy fakult – https://www.upce.cz/panorama.html nebo se zaregistrovat k odběru elektronického INFOSERVISU, který je bude informovat o důležitých termínech přijímacího řízení, o zkouškách i začátku studia. Informace lze najít také na facebookové stránce evolUPCE a na stránkách e-ZPRAVODAJE a na univerzitních sociálních sítích - Facebook, Twitter, LinkedIn, Instagram, YouTube kanál.

Bližší informace:
studijní oddělení jednotlivých fakult – přes telefonní ústřednu 466 036 111
 

OZNÁMENÍ

o konání

11. zasedání Akademického senátu

Univerzity Pardubice

které se uskuteční v úterý 15. ledna 2019 od 14:00 hodin

v zasedací místnosti Fakulty elektrotechniky a informatiky,

náměstí Čs. legií 565 (2. NP)

Program zasedání:

1. Zahájení, jmenování skrutátorů.

2. Schválení programu zasedání.

3. Informace o činnosti předsednictva AS UPa.

4. Vyhlášení výsledků doplňovacích voleb do studentské komory AS UPa ve volebních celcích FZS a FES.

5. Volba předsednictva a předsedy AS UPa.

6. Návrh I. změny Studijního a zkušebního řádu Univerzity Pardubice.

7. Návrh změny Vnitřního mzdového předpisu Univerzity Pardubice.

8. Různé.

                                                                 doc. Ing. Jan Stejskal, Ph.D., v. r.

                                                                           předseda AS UPa

Pardubice, 7. ledna 2019

Fakulta elektrotechniky a informatiky oslavila deset let od svého založení. A symbolicky si nadělila nové laboratoře, jejich vybavení patří k těm nejmodernějším v republice. Během deseti let se proměnila nejen budova a její zázemí, ale také se akreditovaly nové a inovovaly již zavedené studijní programy.

S novým akademickým rokem začali studenti využívat zcela nově vybavené laboratoře. „Poskytují nejmodernější vybavení pro aplikace související s rychle rostoucími obory automatizace, informatiky a elektrotechniky, tedy obory, které jsou základními pilíři fakulty. Nakoupili jsme vybavení, které odpovídá trendům budoucnosti,“ říká děkan fakulty Zdeněk Němec.

Skvělé příležitosti k realizaci nápadů

Laboratorní zázemí je tak svým zaměřením určeno všem bakalářským a magisterským studijním oborům fakulty. Peníze, díky kterým došlo k modernizaci nových pracovišť, získala fakulta z projektu FUTURE, jehož celková výše byla 24 milionů. A právě znalost technologií blízké budoucnosti dává studentům a absolventům skvělou možnost pro realizaci svých nápadů a vynikající uplatnění v praxi. Do každé učebny se investovaly 4 miliony, kapacita v každé z nich je až dvacet pracovních míst.

Dalšími významnými projekty jsou ROOF4ICT a Modularity, jež byly v celonárodním porovnání kvality žádostí o projekty hodnoceny nejlépe. Jejich celková výše je 7 a 36 milionů korun. Nejnovější vybavení poskytne zázemí pro výzkum rádiových technologií, softwarové simulace síťových systémů a metod automatického řízení technologických procesů. „Zároveň s investicemi do laboratoří připravila fakulta inovovaný doktorský studijní program. Záměrem inovace je propojení všech odborných předmětů s využíváním nového vybavení, které odpovídá nejmodernějšímu zázemí výzkumně-vývojových firem,“ dodává děkan fakulty.

Studentů potřebuje fakulta stále více

Fakulta v letošním roce zaznamenala nárůst počtu přihlášek ke studiu. Množství absolventů však zdaleka nepokrývá dlouhodobý nedostatek elektrotechniků a informatiků na trhu práce, což je patrné i v Pardubickém kraji.  Přitom uplatnění i platové ohodnocení absolventů FEI je nadstandardní hned po jejich nástupu do zaměstnání.

Celkový počet studentů na technických fakultách v České republice stále klesá, Fakulta elektrotechniky a informatiky se ale snaží tento trend zvrátit. „Nepříznivé skoky v počtu studentů nebyly vyvolány jen demografickou křivkou, ale i tím, že se zpřísnila pravidla pro postup studentů mezi ročníky a změnila se také pravidla pro opakované zapsání do ročníku,“ vysvětluje děkan fakulty Němec.

Počet vysokoškoláků v prvním ročníku v letošním roce narostl. Zapsalo se 300 studentů. Nejvíce jich je z pardubického regionu, dále z okolí Hradce Králové a středních Čech. „Máme výborné studenty, ale pro úspěšný rozvoj oborů jich potřebujeme ještě více. S podnikáním nebo praxí mnohdy začínají už na vysoké škole. Stávají se z nich uznávaní odborníci a úspěšní mladí podnikatelé,“ říká děkan Němec.

Nový obor s prací 260 hodin za semestr

S projektem FUTURE zažádala fakulta o nový studijní program Aplikovaná elektrotechnika, který je ve svém oboru jeden z prvních profesně zaměřených a jeho pevnou součástí je absolvování celosemetrální praxe v rozsahu 260 hodin. Pro realizaci praxe jsou sepsaná memoranda s firmami v Pardubickém kraji a student si může zvolit firmu na základě svého zaměření.

Fakulta posiluje spolupráci i na mezinárodní úrovni, a to díky podpoře významných evropských projektů. Velmi žádané jsou obory, které dlouhodobě souvisí s průmyslovým zaměřením regionu a fakulty. Jedná se především o radiotechniku, radarové systémy, vývoj prostředků pro automatické řízení a s těmito oblastmi propojený výzkum inteligentních systémů pro řízení dopravy.

Úspěšná zahraniční spolupráce

Fakulta elektrotechniky a informatiky rozvíjí spolupráci i s pomocí programu Erasmus+, vazby má například na nejstarší univerzitu v Jihoafrické republice – v Kapském městě, spolupracuje s indickými a indonéskými univerzitami, a to formou stáží a přednáškových pobytů. Propojena je i s italskými, německými či britskými vědecko-výzkumnými institucemi. Díky těmto kontaktům vznikají podklady pro publikační výstupy a pro rozsáhlejší mezinárodní projekty.

„Naším cílem je fakultu rozvíjet nejen jako výukovou, ale rovněž jako výzkumnou organizaci. Rádi bychom, aby se všichni naši pracovníci podíleli i na realizaci velkých projektů vědy a výzkumu,“ dodává děkan fakulty.  

Stručná historie fakulty

Předchůdce Fakulty elektrotechniky a informatiky byl Ústav informatiky Univerzity Pardubice, který byl založen v roce 2002. Fakulta tehdy využívala zázemí a učebny na Dopravní fakultě Jana Pernera, Fakultě ekonomicko-správní a Fakultě chemicko-technologické.  O rok později je ústav přejmenován na Ústav elektrotechniky a informatiky a postupně se otevřely další bakalářské i magisterské studijní obory v oblastech elektrotechniky, informatiky a automatizace. První doktorský program se otevřel v roce 2009 – Informační, komunikační a řídící technologie.

V roce 2008 vznikla nová Fakulta elektrotechniky a informatiky, která se přestěhovala do nové budovy na nám. Čs. legií. Pomocí rozvojových projektů se investovalo do rekonstrukce budovy a prostorového zázemí a fakulta se začala postupně vybavovat. Rekonstrukce proběhla v letech 2009 – 2014. S novými výzvami v roce 2017 přišly nové projekty, které jsou zacílené na podporu a rozvoj všech stupňů studia a vědecko-výzkumné činnosti.

Studentka třetího ročníku managementu a marketingu na Fakultě ekonomicko-správní naší univerzity vymyslela nový likér. Kombinace chutí je natolik unikátní, že se ji jedna z největších likérek v zemi rozhodla vyrábět. Ten likér je jako takové moje dítě.  „Cítím velkou zodpovědnost za to, jak vše dopadne, jestli to nebude průšvih,“ říká Aneta Abelová v rozhovoru pro univerzitní zpravodaj.

Co se musí stát, aby člověk dostal šanci vymyslet likér?

Netuším, protože já jsem se k tomu dostala jako slepý k houslím. Dělala jsem brigádu v jedné reklamní agentuře, nejprve to byly průzkumy trhu a pak jsem dostala zakázku od prostějovské firmy Palírna U Zeleného stromu. Agentura nás vyzvala, abychom zkusili něco vymyslet. Řekla jsem si, že je to jen chvilka zamyšlení, nic za to nedám. Tak jsem se do toho pustila, a se mnou dalších 200 lidí.

Jak se vymýšlí likér?

Měli jsme se pokusit navrhnout, co by v likéru mělo být kromě alkoholu. Přesné složení po technologické stránce ne, ale spíš to, jaké chutě a třeba i vůně by měl obsahovat, jak by se měl jmenovat a jak ho prezentovat.

A z těch dvě stě lidí vybrali právě váš návrh?

Udělala jsem vlastně tři návrhy. Držela jsem se chutě mého oblíbeného Jägermeisteru, který si jako studenti často mícháme s RedBullem a chtěla jsem být strašně seriózní. Do jednoho mého likéru jsem použila kombinaci pomeranče, máty a čokolády, takovou vánoční chuť. Ve druhém měly zase plavat kousky zlata. Ale ani jeden nakonec neuspěl. Bylo to jako v pohádce. Vyhrál ten třetí.

Taky seriózní likér?

No právě vůbec. Třetí návrh jsem udělala ve zbytku času. Jen jako úlet, recesi, střelenost. I proto to byl pro mě pěkný šok. Vůbec jsem nečekala, že právě tento ulítlý návrh uspěje. Nemůžu v tuto chvíli bohužel ještě mluvit o tom, jaká v něm bude kombinace chutí, ani jaký bude mít název, protože se právě v takové podobě a složení začne vyrábět a likérka ho na jaře oficiálně představí. Do té doby je to tajemství.

Prozraďte alespoň třeba to, jaký pocit vám likér připomíná?

Je v něm sladké ovoce, které každý zná, ale k tomu ještě jiná tajná ingredience. Nic podobného na českém trhu není. Je to tak trochu jako kousnutí při polibku.

Kdo rozhodl o tom, že právě váš návrh zvítězil?

Všechny návrhy posuzovala nejprve odborná porota, která pustila dál několik nejlepších. Úspěšné kombinace šly na imaginární burzu, kde vzorek lidí obchodoval s akciemi likérů. Všechny začaly na jedné akcii, ale můj třetí likér narostl nejvíc a byl o něj nakonec extrémní zájem. Pak se likérka rozhodla, že ho chce vyrobit.

To je pro studentku managementu a marketingu skvělá zpráva, také dobrá zkušenost.

Ano, protože firma se mnou celý rok komunikuje. Jsem u všech postupných kroků a příprav před uvedením do výroby. Bavíme se detailně o složení, ptají se mě na názor u designu nebo na plánovanou propagaci. Chtěla jsem na toto téma napsat bakalářskou práci, ale je to tak dlouhý proces, že bych nestihla termín odevzdání. Určitě ale zkušenosti využiju u magisterské práce.

Budete chtít po studiu pokračovat v tomto oboru?

Nemyslím, že se stanu návrhářkou likérů. Budu sice vystudovaná manažerka, ale nedovedu si představit, že bych celý život seděla v kanceláři. Vím, že se musím snažit. Budu muset být hodně dobrá, protože v mém oboru je velká konkurence.  Snila jsem vždycky o tom, že budu manažerkou nějaké hudební kapely nebo divadla. To bych ale musela mít velkou kliku, abych našla novou kapelu, která se chytí.

Kdybyste si mohla vybrat kapelu, která by to byla?

Die Happy s Martou Jandovou. Ale kdyby byly volné Chinaski, taky bych se nezlobila.

Svým výzkumem bojuje proti rakovině. Sní o tom, že se díky objevům jeho týmu podaří zachránit i pacienty s rakovinou slinivky. Chemik Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice se svým týmem teď spolupracuje s centrem transferu technologií a hledá, jak dostat výsledky výzkumu do praxe. Jak vypadá transfer technologií z pohledu vědce?

Letos v červnu skončil Holčapkův tým práci na projektu nazvaném Hmotnostní spektrometrie při hledání lipidových biomarkerů pro včasnou diagnostiku rakoviny. ERC grantem podpořený výzkum přinesl velice cenné výsledky, kromě jiného dvě podané evropské patentové žádosti. „Podařilo se nám vypracovat nové metody pro lipidomickou analýzu tělních tekutin, převážně krve, které s přesností přes devadesát procent umožňují rozlišit pacienty s několika druhy nádorových onemocnění od zdravých dobrovolníků. Do současné doby jsme zanalyzovali přes tisíc vzorků a studovali čtyři druhy rakoviny,“ popisuje profesor analytické chemie Holčapek.

Nejlepší výsledky zatím získali pro rakovinu slinivky, což je typ rakoviny s vůbec nejhorší prognózou přežití. Zejména kvůli tomu, že včasná stadia této nemoci jsou bezpříznaková. Jakmile se projeví příznaky onemocnění a nemoc je diagnostikována, tak už je většinou příliš pozdě na to, aby lékaři dokázali pacientům pomoci.

Co přesně by znamenalo, pokud by se podařilo vaši metodu převést do klinické praxe? 
Pokud by se podařilo naši metodu převést do klinické praxe za účelem vysokokapacitního screeningu rizikových lidí, tak v případě pozitivního záchytu v časném stadiu by se mohla šance na přežití zvýšit. Nicméně cesta to bude velmi složitá a dlouhá. Vůbec si netroufám odhadnout, jestli vůbec a kdy se podaří uvést naše řešení do klinické praxe.

Proč? 
Potřebujeme získat značné množství prostředků. Dále urgentně hledáme další studenty s opravdovým zájmem a chutí do vědecké práce, což je podobně těžký úkol jako získat peníze. O těch dalších vědeckých krocích mám relativně jasno, zbývá dořešit otázky finanční a personální. Uděláme pro úspěch maximum.

Když pracujete na výzkumu, přemýšlíte už v té chvíli, jestli půjdou výsledky snadno uplatnit v praxi? 
Takto neuvažuji. Snažím se dělat věci, které mi připadají smysluplné, prospěšné a dosud je nikdo nedokázal vyřešit, nebo tyto otázky ještě nikoho nenapadly. Velice rád využívám znalosti z jiných oborů, které často úspěšně lze použít v nových souvislostech. Jednoduše řečeno, snažíme se dělat věci lépe a rychleji než ostatní, ale takto asi uvažuje každý vědecký pracovník.

Kam byste chtěl, aby váš současný projekt dospěl?
Mým vědeckým snem je zažít situaci, kdy naše metoda pomůže včas zachytit nemocného a lékaři mu díky tomu budou schopni poskytnout léčbu, která zachrání či výrazně prodlouží život. Taková situace by mně i mému týmu přinesla opravdu velké osobní zadostiučinění, že obrovské množství času věnovaného vědecké práci by mělo nějaký smysl v reálném životě.

Nenechte si ujít reportáž České televize 

Když mluvíte o reálném životě, daří se podle vás českým univerzitám uplatňovat inovace v praxi?
V posledních letech se zdá, že si akademická veřejnost i průmyslový sektor uvědomili, že je potřeba zlepšit provázanost akademického prostředí s praxí, aby inovace a vynálezy měly lepší praktické uplatnění. Často se ale stává, že jsou patentovány věci, které mají malou šanci dojít až k praktické realizaci. Takovéto vynálezy, v uvozovkách, nemají moc velký význam kromě bodového ohodnocení autora při akademickém hodnocení, což ale jistě není smysl patentové ochrany.

Jak je na tom Česká republika, co se týče převádění vědeckých výsledků do praxe, v porovnání se zahraničím?
Obávám se, že v tomto jsme na tom spíše hůře a máme co dohánět. I když existují výjimky, jako například Ústav organické chemie a biochemie. Tyto výjimky jsou obvykle vázány na nějakou mimořádnou vědeckou osobnost, jako v tomto případě třeba profesora Holého. I na naší univerzitě máme několik skupin, které úspěšně a pravidelně převádí své výsledky do praxe. Moje skupina s tím teprve začíná, a proto se musíme spoustu pro nás nových věcí naučit.

Konkrétně které třeba?
Až do nedávné doby jsem byl klasický vědecký pracovník zabývající se základním výzkumem a neuvažoval jsem příliš o možnostech patentové ochrany či dokonce převodu výsledků do praxe. Způsob uvažování i prezentování informací je pro obě oblasti docela odlišný, například náš text pro návrh patentů musí být překládán z „vědecké“ do „patentové“ angličtiny, která je odlišná. Nových věcí je pro mě spousta, komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou, úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy a podobně.

Musíme se pro nás spoustu nových věcí naučit, ať už je to třeba komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou nebo úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy.

Od vědců je často slyšet, že výzkum je dlouhodobá záležitost a nemůžeme čekat, že se výsledky uplatní hned. Souhlasíte s tím? 
Ano. Uvedu jeden příklad, který může působit až děsivě. Když jsme procházeli možné konkurenční patenty na biomarkery rakoviny, zjistili jsme, že doba od podání patentu do jeho přijetí může být delší než sedm let, což i mě překvapilo. A to se vůbec nemluví o tom, jak dlouhá cesta může být ke komerční realizaci vynálezu.

V posledních letech si univerzity zakládají svá centra transferu technologií, od roku 2012 funguje i na vaší univerzitě. Jste s ním v kontaktu a pomáhá vám? 
S Centrem transferu technologií a znalostí jsem ve velmi pravidelném, poslední dobou skoro každodenním kontaktu. Pomáhá nám v našich aktivitách týkajících se ochrany duševního vlastnictví a způsobů komerčního využití výsledků, včetně intenzivního marketingu. Jsou to oblasti, se kterými jsem až do letošního roku měl naprosto nulové zkušenosti, možná jako řada jiných vědců. Centrum nám doporučilo zkušenou patentovou zástupkyni z patentové kanceláře Harber IP, která nám zásadním způsobem pomohla připravit přihlášky k zahraniční průmyslově právní ochraně. Dále nám zprostředkovali kontakt s prvním externím partnerem projektu, investiční firmou i&i Prague navázanou na Ústav organické chemie a biochemie v Praze. Spolupráce s i&i Prague je jedním z klíčových milníků rozvoje projektu a hledání dalších ekonomicky silných partnerů, aby se podařilo naši metodiku pro včasnou diagnostiku různých typů rakoviny převést z akademické laboratoře do klinické praxe.

prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. (*1971 v Třebíči)

• profesor analytické chemie na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice
• v roce 1995 promoval na Univerzitě Pardubice na katedře analytické chemie, v roce 1999 získal na stejné univerzitě doktorát
• od roku 2009 je na své domovské univerzitě profesorem analytické chemie, specializuje se na analýzu organických a bioorganických látek, především na lipidomickou analýzu
• se svým týmem pracuje na výzkumu typů rakoviny s vysokou úmrtností a bez spolehlivého screeningu, například rakoviny plic, prostaty, ledvin a slinivky
• bydlí v obci Ráby u Pardubic, je ženatý, má dvě děti

Rozhovor byl převzat z redakce magazínu Universitas.