Akademický sochař Zdeněk Kolářský, mistr reliéfní plastiky, mince a medailér
Přední český medailér Zdeněk Kolářský (narozený 29. 4. 1931) se ve své tvůrčí aktivitě nespokojil pouze s posláním ctít svůj rod provazníků Kolářských, žijících od 17. století v Dašicích u Pardubic. Umělecký talent zřejmě zdědil po Karlu Brdičkovi (1842-1912), po dědovi řezbářovi, zakladateli Sokola, Spolku dobrovolných hasičů a radního Kostelce nad Orlicí.
Rozsah jeho díla, jímž zaujímá významnou pozici mezi českými medailéry, je přitom velmi široký, i když je lze ze sochařského hlediska obecně charakterizovat jako mistrovské zvládnutí nízkého reliéfu.
Stopy jeho díla se dají vysledovat prakticky po celém světě, ať již máme na mysli soukromé sbírky, nebo expozice či depozity veřejných numismatických fondů.
Měšťanku ukončil v Kostelci v roce 1946. Pak navštěvoval JUK (jednoroční učební kurz napravující následky výchovy v Böhmen – Mähren). V rozhodování co dál, zasáhl jeho učitel kreslení profesor Vanický, který přesvědčil jeho matku Annu, aby ho poslala na školu do Železného Brodu. Jemu také vděčí za to, že uspěl ve zkoušce na Střední průmyslovou školu sklářskou, na zkoušku jeli na motorce se sajdkárou. Uspěl a byl přijat. Na této sklářské škole zprvu maloval, poté
brousil sklo a pod vedením profesora Jana Černého postupně pronikal do nové technologie zpracování taveného skla do forem. Tento postup vytvořil profesor Černý a profesor Žák, začínali od malých šperkových spon po větší a rozměrnější
plastická díla. Na počátku padesátých let minulého století šlo o světový a ojedinělý postup při tvorbě tavené skleněné plastiky, jemuž se i Kolářský věnoval.
Kolářského sochařská studie dvou sklářů (1951) v provedení taveného skla, tehdy experimentální počin a nový přístup ke sklu, jako materiálu, mu pak při zkouškách na UMPRUM otevřela dveře do ateliéru prof. Karla Štipla a užitého sochařství a glyptiky. Mimoto rozmnožoval své znalosti v dalších výtvarných disciplínách, zejména v malbě, grafice, sochařství. Po absolutoriu v roce 1957 se začal zabývat též volnou a propagační grafikou, např. návrhy obalů gramofonových desek, leták Remoska. Jak se záhy ukázalo, zkušenosti zdatného kreslíře a grafika na své další tvůrčí cestě sochaře a edailéra mnohonásobně zúročil.
Na přelomu padesátých a šedesátých let se začal věnovat více portrétní, figurální a reliéfní plastice a medailérské tvorbě. Zdeněk Kolářský je autorem vskutku rozsáhlé tvorby reliéfního umění. V jeho ateliéru nejprve v Praze a později v Kostelci nad Orlicí, kam se počátkem devadesátých let natrvalo přemístil, vznikaly pod rukama neobyčejně plodného autora desítky nejrůznějších děl.
Významně se zapsal Kolářský také do tvorby oběžných mincí. V roce 1964 se poprvé zúčastnil soutěže na pamětní minci, kterou vyhlásila Československá státní banka. Svou účast v ní korunoval vítězstvím. A stejně se mu dařilo o rok později, kdy vytvořil vítězné návrhy tříkoruny a pětikorunové mince. Ražba té druhé se ovšem do oběhu nakonec nedostala. Byla ražena pouze zkušebně. Za oficiální vstup Zdeňka Kolářského do české medailérské tvorby se tak dá považovat úspěch jeho návrhu pamětní mince 25 Kč k 20. výročí osvobození Československa v roce 1965. A pak již následovaly další mincovní ražby, sloužící buď jako oběživo, nebo jako mince pamětní. Lze namátkou připomenout příležitostné ražby ke 100. výročí Národního divadla v Praze 1883 – 1983, Jana Nerudy 1884 – 1984, Slovenského národního divadla v Bratislavě, pěti a desetidukátu k úmrtí Karla IV. (1978) či repliky historických ražeb, s nimiž měl
Kolářský velký úspěch v zahraničí. Mincovní ražby podle jeho návrhů ze sedmdesátých let byly realizovány z ušlechtilých kovů převážně pro obchodní společnost Artia. Kolářský zajisté patří k několika českým autorům, jejichž díla představují vrcholy nejen českého, ale i světového umění mince. Rozsáhlá je Kolářského medailérská práce pro mezinárodní výstavy poštovních známek Praga, konané v letech 1968, 1978, 1988, 1998. Tradiční spolupráci s filatelisty potvrzují též díla vytvořená pro jejich výstavy v Brně (2000, 2005), Hradci Králové a dále pro Poštovní muzeum v Praze a Vyšším Brodu v letech 1974, 1978, 1984, 2000, 2005 nebo pro Českou numismatickou společnost.
Nejčetnějšími položkami v Kolářského díle však představují realizace desítek portrétních medailí, pamětních desek, plaket, volných plastik a bust významných světových osobností v celém spektru lidských činností, jimiž autor oslavil významné výtvarné, hudební i literární tvůrce, stejně jako představitele české i světové vědy: např. Dante, Michelangelo, Cervantes y Saavedra, Parléř, Dürer, Hollar, Picasso, Hus, Myslbek, Hladík, Gočár, Kotěra, Zrzavý, Mánes, Trnka, Špála, Mozart, Strauss, Berlioz, Bernstein, Smetana, Dvořák, Martinů, Suk, Orff, Prokofjev, Tůma, omenský, Mácha, Kafka, Karel a Josef Čapkové, Jungmann, Pelcl, Bezruč, Hviezdoslav, Kollár, Pujmanová, Hašek, Jan Neruda, Pablo Neruda, Werich, Voskovec, Ježek, Höger, Fabiánová, Křižík, Kepler, Koperník, Prágr, Seidler, Siemens, Kaplan, Prokop Diviš, Perner, Heyrovský, Einstein, Cook, Purkyně, Bolzano, Gratiosus Infans Jesus Pragensis, kardinál Tomášek, Tomáš Garrigue Masaryk, John a Robert Kennedy, Václav Havel 16. 12. 1989.
Vytvořil řadu děl, pamětních desek, plastik, reliéfů, plaket a medailí pro různá města, události a příležitosti včetně osobností kraje a zejména Podorlicka, v němž našel zalíbení (Prokop, Albert, Doberský, Štyrský, Praveček, Kubíček, Filip, pradědeček Karel Brdička). Pro rodné město ztvárnil J. Kinského, F. I. Tůmu, Otylii Bílkovou. Pro Žamberk MUDr. F. Alberta, skladatele Petra Ebena, výzdobu kostelního zvonu Jan Křtitel, pro město Rychnov nad Kněžnou Karla Poláčka, F. M. Pelcla, J. Rychnovského, Jiřího Šlitra. Navrhl řešení prostoru židovského muzea s pamětní deskou obětem holocaustu, památník Obětem světových válek a pamětní desky Karla Poláčka. V Letohradu byla odhalena deska prof. JUDr. Josefa Korbela a Madeleine Albrightové, v Jablonném nad Orlicí deska Petra Figuluse Jablonského. Jeho práce najdeme v Lanškrouně – památník Jana Marca Marci, pamětní desky Christiana Polykarpa Erxlebena, Jindřicha Pravečka, Bohumila Modrého, pátera Josefa Kacálka, v Žamberku (Boženy Kuklové-Štůrové, Petra Ebena, uměleckého knihaře Jiřího Faltuse, obřadní stůl pro kostel sv. Václava a křtitelnici Jan Křtitel), Dobrušce (pamětní deska Františka Kupky), Vamberku, Čermné, Žampachu, Liberku, Pěčíně (Jan Trampota), Jamném nad Orlicí a na dalších místech kraje.
Dlouhou řadu několika desítek tvoří osobní plakety a medaile pro autorovy přátele a známé, medaile, firemní značky, plakety a různá znamení pro místní spolky, instituce, firmy, události a slavnosti. Mezi města, pro něž Kolářský vytvořil pamětní medaile či plakety, patří samozřejmě rodný Kostelec nad Orlicí, i další města Podorlicka či jinde: Rychnov nad Kněžnou, Vamberk, Lanškroun, Náchod, Hluboká nad Vltavou, Plzeň, Aš, Opava, Česká Lípa, Madison – Wisconsin (2002), Chicago – Illinois (2007).
Vytvořil i řadu pamětních medailí či plaket pro nejrůznější instituce a jejich výročí či ocenění, např.: ministerstvo školství, ministerstvo kultury a informací, Mezinárodní organizaci novinářů, Chebské muzeum, 100 let Národního divadla v Praze (1968), Státní operu Praha (2000), Jednotu českých matematiků a fyziků, 700 let města Fulneku-města J. A. Komenského, Tvůrcům podorlických betlémů, 960 let od první písemné zmínky z roku 1045 o Zličínu, Hřebčín Napajedla, Státní ochranu přírody, Sport, Rok české hudby 1984, Ústřední půjčovnu filmů, Lyru Pragensis, Supraphon, prodejnu knihkupectví na Národní třídě či v Mostecké ulici v Praze, Zlín 50, 50 let Československého rozhlasu, Lanškrounští pištci 1984, New Design Grand Prix 2000, společnosti Siemens, 70 let Astronomické společnosti v Hradci Králové 1929-1999, 10 let lanškrounského smíšeného pěveckého spolku 1992-2002, 100 let městského muzea v Lanškrouně (2005), 100 let Východočeského divadla v Pardubicích (2009), Folklorní sdružení ČR (2010); či události: mezinárodní astronomický kongres v Praze (1967), mezinárodní výstavu FIDEM (1969), 60 let československého ledního hokeje 1909-1969, mistrovství světa v ledním hokeji ve Švýcarsku (1971), 60 let Poštovního muzea v Praze (1978), Academia film Olomouc (1989), Závod v běhu Klášterec nad Orlicí (2002), Cheb open ve stolním tenise (2003), IX. sjezd českých historiků v Pardubicích (2006), Cena partnerství, Cena Jaroslava Ježka, Cena svazu architektů ČSR, Cena Pražské Quadriennale, Cena československého filmu, Zlatý mikrofon, Cena československého rozhlasu, Cena České pošty atd.
Abychom autorův tvůrčí záběr postihli v celém komplexu, je potřebné zmínit i Kolářského logo České pojišťovny, užívané společností beze změny od roku 1971 přes 40 let, a vznik pečetidel a dalších insignií pro řadu českých měst v podobě starostenských řetězů (Kostelec nad Orlicí, Žamberk, Vamberk, Rokytnice v Orlických horách, Lanškroun, Jablonné nad Orlicí, Chrudim, Praha 2, Horní Počernice, Rakovník, Aš, Králíky, Dobruška) nebo městských znaků (např. Kostelec nad Orlicí, Pastviny, Jablonné nad Orlicí, Rokytnice v Orlických horách, Kutná Hora, Praha Smíchov, Bečov nad Teplou). V nedávné době např. též primátorský řetěz pro Statutární město Pardubice 2016-17. Samostatnou kapitolu tvoří mistrova dlouholetá spolupráce s řadou českých univerzit na vzniku insignií, řetězů a žezel, medailí a pečetidel. Mezi ně se řadí práce pro Slezskou univerzitu v Opavě, Univerzitu Karlovu v Praze a její fakulty – právnickou, filozofickou, přírodovědeckou, matematicko-fyzikální, farmaceutickou v Hradci Králové, České vysoké učení v Praze a její Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou, Vysokou školu báňskou v Ostravě a v neposlední řadě pro Univerzitu Pardubice. S ní autor spolupracuje již dlouhých 20 let. V letech 1999-2000, pro padesáté výročí založení školy, navrhl pro univerzitu jak bronzovou pamětní medaili, tak stříbrnou medaili za zásluhy „PRO MERITIS“. Poté následovala série malých medailí příležitostných pro univerzitu jednostranná a oboustranná pro její fakulty (2006-2010). V roce 2004 vznikl v jeho ateliéru rovněž monumentální reliéf Arnošta z Pardubic pro vestibul univerzitní auly a pro rok 2010 a šedesáté výročí založení vysoké školy speciální kalendář. V roce 2009-2010 byla podle Kolářského návrhu rovněž vytvořena ražba pozlaceného typáře univerzitního pečetidla coby součást nové pečetní soupravy Univerzity Pardubice, která tak vznikla spojením díla dvou významných akademických sochařů – Zdeňka Kolářského a Jindřicha Plotici.
Všechny Kolářského práce jsou v kresbě založeny na dokonalém kompozičním spojení textu s reliéfem, abstrahovanými ději a motivy, které hrají z hlediska místa určení výsledného díla stěžejní roli. Je tomu tak i u cyklu mincovních ražeb „Na paměť padlým a umučeným“ s tematikou Lidic, Ležáků, Terezína, Kremničky (1972), medaile Obětem lidské zvůle (1995), již zmíněného Památníku obětem holocaustu v Rychnově nad Kněžnou, Obětem II. světové války 1935-1945 v Žamberku, plastiky Symboly míru (1982), medaile Mír (1985) či Mezinárodní rok dítěte (1979) pro UNESCO a UNICEF, 17. listopad 1939 (1972), pamětních desek Umučeným za svobodu národa a padlým v květnové revoluci 1945 (1964), Jaro padlých a umučených (1964), Památce Dr. Ludwiga Czecha 1870-1942 pro město Terezín (1993), hřbitovní památník města Lanškrouna (2003), Zmařeným životům světových válek (2007), Památce obětem (2010). To jsou hodnoty obsahující historické i současné okamžiky, k nimž je potřebné se stále vracet a umět jim rozumět. Jsou to hodnoty a děje přetavené Kolářského invencí ve formě ražby či lití do kovu. Proto se dá bez nadsázky říci, že jde o hodnoty nadčasové a v nejednom případě dokonce věčné.
Autorův tvůrčí záběr postihuje také realizace státních znaků pro prostory Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, spoluautorství interiérů poslaneckých klubů Parlamentu ČR či pro zasedací Síň státních aktů (s arch. P. Kupkou), pro ministerstvo zahraničních věcí. Pro úřad vlády vytvořil vstupní označení při vstupu do Nové scény Národního divadla, posléze Laterny Magiky. Je také autorem symbolického prstencového řetězce kolem sousoší Myslbekova sv. Václava na Václavském náměstí v Praze coby memento osudů českého národa.
Autor se stále rostoucímu počtu svých ctitelů právem připomínal již od roku 1976 každých pět let soubornými výstavami, které doprovázely katalogy s úplným přehledem realizovaných položek. Václav Procházka napsal k šestému katalogu Kolářského prací v roce 2001:
„Jeho lité medaile a plakety, dík čistotě a preciznosti tvarosloví, přehlednosti i velmi složité kompozici, v souladu s reliéfem doplněné skoro vesměs textem, mohou být buď rovnou anebo s nepatrnými úpravami multiplikovány ražbou…. Rezervovanost a střídmost výrazu, jevící se navenek jako odtažitost a zevšeobecňování motivu, poznamenává jeho uměleckou tvorbu ve všech jejích aspektech i tvůrčích etapách. Právě tak jako autorova cílevědomost, hospodárnost a perfektnost. I v tom se zračí řemeslná, v případě jeho rodu provaznická tradice. Odtud pramení i Kolářského přesvědčení o smysluplnosti umění nejen v poloze seberealizace, ale jako syntézy reflexí veškerého jsoucna živé doby v prostoru a čase. Nasvědčuje tomu i oborová a námětová šíře jeho díla, povýtce medailí a plaket, v nichž se zabývá duchovními, společenskými, ekonomickými, kulturními, sportovními událostmi s obdivuhodnou vciťovací schopností, invenčností v uchopení a uměleckém ztvárnění námětu.
Kolářského skladby jsou výsledkem myšlenkového procesu vydělujícího podstatné od podružného. To se týká i detailů, kterých hojně využívá, protože násobí vypovídací hodnotu díla. Nadto narattivností, plastickou jemností a křehkostí tlumí výrazovou strohost jeho silně abstrahované, geometrizované formy, v pojetí založeném na autorově zkušenosti a intuici. Obě tyto složky jsou u něho v rovnováze a jsou určujícím faktorem úrovně i osobitosti jeho tvorby vycházející z osvědčených principů, významotvorných i dekorativních prototypů; což je ve znamení jak kombinační představivosti a vysoké profesionality, tak tvůrčí návaznosti na tradici.“
V roce 2006, kdy oslavil umělec 75 let, vznikl katalog poslední, sedmý, který doprovodil tři z pětiletých souborných výstav mistrových děl – v Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, v Galerii České pojišťovny v Praze při příležitosti 35. výročí vzniku loga České pojišťovny, které je jeho dílem, a v Městském muzeu v Lanškrouně, které rozšířilo v prostoru zámku a muzea jeho trvalou výstavu – stálý Kabinet mincí a medailí Zdeňka Kolářského (menší expozice poprvé otevřena v roce 1998, dnešní Císařský pokoj). Jubilejní rok zakončil umělec na půdě Univerzity Pardubice na přelomu roku, od listopadu 2006 do ledna 2007, výstavou svých prací obsahující návrhy, modely a vydané mincovní ražby a medaile v Galerii Univerzity Pardubice.
Mistrovou volnou tvorbou viditelně prostupuje jeho fascinace ženou, ženstvím a mateřstvím jako tématem, které je pro umělce věčným tajemstvím a motivací. Svědčí o tom řada figurálních plastik, portrétů a podobizen z dřívějšího období i soubor drobných reliéfů a přívěsků vzniklých na počátku nového tisíciletí k potěše umělcovy duše, symbolizující ženu jako zrod lásky a elixír života v mnoha podobách, při čemž nosnou plochou pro zhmotnělý reliéf je magnetický ženský klín, a zachycený následně v publikaci KLÍN ŽENY (2008) je toho důkazem. Jedná se o poetický dárek ozdobený působivými aforismy Zdeňka Kolářského, předmluvu napsal Jiří Suchý a doslov Rudolf Pražma.
V roce 2011 vydala Fakulta filozofická Univerzity Pardubice za významného přispění samotného umělce k završení jeho významného životního jubilea (80. narozenin – 1931 – 2011) obsažnou celobarevnou monografii „MEZI ORLEM A PANNOU.
Výběr z díla českého sochaře a medailéra“, prezentující výběr z rozsáhlého autorského díla Zdeňka Kolářského. Jejímu vzniku předcházela studentská práce doktoranda Mgr. Petra Horáčka v rámci jeho specifického výzkumu vedeného v Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice v roce 2009-2010, zpracovávající přehled mistrova díla na základě všech dostupných pramenů včetně dobového tisku, katalogů, komentářů k výstavám, architektonických realizací ve veřejné prostoru apod. Takto vzniklý přehled byl následně doplněn samotným autorem a rozšířen o údaje z jeho osobního archivu a dokumentace. Následně byl takto získaný celek dopracován a doplněn fotodokumentací Taťány Binkové do podoby zmíněné obsáhlé monografie, jejíž vydání se ujala tiskárna TG TISK Lanškroun pana Jiřího Sloupenského, který vznik publikace společně s Českou pojišťovnou a Univerzitou Pardubice významně podpořil. Křest monografie proběhl dne 16. 11. 2011 v Univerzitní knihovně v Pardubicích.
Následovala výstava v sídle České pojišťovny v Praze (2012), m.j. s instalací plastiky loga ČP – fontány ve tvaru stromu lípy z roku 2005.
Při oslavách univerzity ke Dni boje za svobodu a demokracii byla zahájena 16. 11. 2006 v Galerii UPa výstava výběru z díla Zdeňka Kolářského s názvem: Medaile, mince a sochařské práce. Rektor prof. Jiří Málek při této příležistosti udělil a předal mistru Kolářskému Pamětní medaili UPa
