Akademický sochař Jindřich Plotica Stein sochař, designér a restaurátor, malíř a grafik, bývalý pedagog na restaurátorské škole v Litomyšli, rovněž i filmový režisér a animátor.
Indra Stein (vlastním jménem Jindřich Plotica) se narodil 31. ledna 1957 na Slovensku v Žilině. Střední umělecko-průmyslovou školu vystudoval v Brně – obor plastického tvarování. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let studoval obor sochařství a restaurování kamene na pražské Akademii výtvarných umění. Poté ještě před dokončením školy odjel na 6 měsíců do Itálie, kde na univerzitě ve Florencii získal znalosti florentské mozaiky a restaurování kamene. Ještě před vypršením šesti měsíců povolení k pobytu v Itálii byl přijat na Akademii výtvarných umění Brera v Miláně. Ve specializačním kurzu sochařství potkává profesora Alika Cavalieriho, žáka Marina Mariniho. Po přijetí na Akademii se stěhuje do Milána a žádá tehdejší československý konzulát, aby mu pobyt v Itálii prodloužil z pochopitelných studijních důvodů. Třebaže chtěl pokračovat ve studiu na Akademii v Miláně, režim v bývalém Československu, místo toho, aby lidem Steinova ražení umožnil toto studium a následně pak zužitkoval jejich znalosti, jej v nepřítomnosti odsoudil a zbavil občanství. Nicméně na Akademii v Miláně studuje u prof. Cavalieriho ještě dva roky. Jeho umělecká kariéra se stává mezinárodní: v roce 1986 se zúčastnil mezinárodní kolektivní výstavy sochařství a malířství v Amiens (Francie). Jelikož Francouzi vyslovují jeho jméno „Jindra“ příliš měkce „Žindrá“, vypouští písmeno „J“ a přijímá umělecký pseudonym „Indra Stein“. Ve stejném roce otevírá samostatnou výstavu v Zámecké knihovně v Miláně. V následujícím roce (1987) se účastní dvou mezinárodních výstav v Castellanze, první se týká monumentálního sochařství, druhá malých sochařských děl. V roce 1988 vystavuje ve výstavní síni kulturní sekce v Casalpusterlengo. V roce 1989 jsou k vidění jeho dřevěné sochy na Oratoři umučení v bazilice Sv. Ambrože v Miláně. V roce 1991 pod patronátem Československého velvyslanectví v Římě otevírá výstavu v milánské galerii „Il Torchio di Porta Romana“.
V tomto tvůrčím období, tj. od roku 1985 do roku 1991, absolvuje také specializovanou praxi u dvou milánských architektů v restaurování architektonických prvků a soch v Piemontu a Lombardii. Kromě restaurování kamene a ozdobných sádrových omítek, starožitného nábytku a soch z polychromovaného dřeva se věnuje také nábytkovému designu, osvětlovacím tělesům a volnému sochařství.
Vytváří dřevěné polychromované plastiky tématicky blízké motivům současným (Boží oko, Lidé – katedrály, Padlý anděl či dřevěný vyřezávaný stůl s arcimboldovskými motivy). V pozdější době pak vznikal cyklus závěsných objektů na pomezí reliéfu a obrazu – dřevo, anilínové barvy, akryláty. Je autorem řady návrhů do interiérů chrámů, kostelů a dalších reprezentativních prostor v Itálii, České republice, na Slovensku i jinde.
K jeho nejdůležitějším dílům z tohoto období patří:
– 1987 socha anděla (2 m), bronz, soukromá sbírka – Milán,
– 1987 – 88 grafické návrhy řady katalogů firmy FILPUCCI – Prato (Itálie),
– 1988 socha Melancholie (1,5 m), bronz, soukromá sbírka – Milán (Itálie),
– 1989 křížová cesta, polychromované dřevo – Bolzano (Itálie),
– 1990 vytvoření návrhu stolů z florentské mozaiky pro firmu Penati – Casalpusterlengo (Itálie).
V roce 1991 otevírá vlastní dílnu sochařství a restaurování. Restauruje a tesá do kamene sochy pro hřbitovy v Miláně Monumentale a Maggiore.
Ve stejném roce získává italské občanství a poznává svoji současnou ženu a spolupracovnici Elisu Burberi, se kterou otevírá galerii v Domodossole. Galerie prodává umělecká a designérská díla: nábytek, interiérové předměty, osvětlovací tělesa vyrobená na základě uměleckých návrhů. Při otevření galerie je vystaven jediný kus uměleckého designu – stůl z florentské mozaiky a dřeva, zakoupený do soukromé sbírky zájemcem z Barcelony.
Přes závazky pracovní a studijní nachází čas zorganizovat výstavu ve Vídni (Rakousko) na Vysoké škole lidové Hietzing, kde vystavuje po dva roky (od 1993 do 1995) kresby, sochy, reliéfy, mozaiky a design.
V roce 1994 se Stein s Elisou Burberi stěhují do České republiky. Je zřejmé, že do vězení za opuštění republiky už nepůjde, avšak odebrané občanství mu stát automaticky nevrátil, a tak nyní žije v České republice jako občan Italské republiky, čímž naplňuje princip protikladů a absurdit.
Nejdříve dokončuje studia na pražské Akademii (teoretická diplomová práce: restaurování intarzií a mozaik ze všech materiálů). Získává tedy diplom pro restaurování sochařských děl kamenných, dřevěných, terakotových, štukových a sádrových s polychromií. Hned začíná restaurovat. (Nejdůležitější restaurátorské práce v České republice jsou uvedeny v závěrečném přehledu děl autora.)
V roce 1998 ve spolupráci s architektem Gilbertem Burberi navrhuje luxusní obytný dům „ARCHA“ v Břeclavi.
V roce 1999, plně zaměstnán jako restaurátor, dostává zajímavou nabídku: vyučovat jako vedoucí Ateliéru restaurování sochařských děl na Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli.
Přijímá závazek a začíná rozhodně a energicky budovat vlastní program. Chce vyučovat evropské restaurátorství a snaží se především najít kompromis mezi českým, umělečtěji zaměřeným restaurátorstvím, a italským, které je více konzervativní a technologické.
Mezitím dostává zakázku navrhnout a vyrobit insignie pro rektora, prorektora a děkany Univerzity Pardubice. Odznaky
představené veřejnosti poprvé při příležitosti padesátého výročí této univerzity (2000) a vyrobené z mosazi, bronzu, drahokamů, litého skla a drahocenného dřeva jsou dokonalou stylistickou jednotou tradice a moderny.
Zkušenost s odznaky hodnosti pro Univerzitu Pardubice, které byly odlity v Itálii ve slévárně Cattaneo di Zorlesco di Casalpusterlengo nejprve pod vedením samotného Steina a potom pod dohledem Burberi, vnukla umělci myšlenku, aby si zřídil slévárnu vakuového lití na ztracený vosk.
Ve své domácí slévárně, kterou založili se svojí ženou Elisou Burberi a od roku 2004 provozují ve svém ateliéru v Brně –
Chrlicích, používají metody vakuového lití barevných kovů do ztraceného vosku, čímž se umožňuje i odlévání těch nejjemnějších detailů.
Stein začíná s designem: interiérové doplňky z mosazi a barveného skla, vytváří kliky na dveře a úchytky na nábytek z mosazi a mramoru, měděná a skleněná mozaiková svítidla, kalichy z mosazi a foukaného skla, lustry, zvonky, šperky. Vytváří ale také sochy, kde kombinací mosazi nebo bronzu s mramorem, litého skla, dřeva a kamenů dociluje vyvážené a originální syntézy umění a řemesla, odlité na vysoké kvalitativní a stylistické úrovni podle jeho nejvyšších uměleckých aspirací.
V roce 2002 se účastní a vítězí v konkursu na restaurování nástěnných mozaik v Rotundě Arcibiskupského zámku v Kroměříži, chráněné památce UNESCO. Jedná se o obrovskou a komplexní restaurátorskou práci (400 m2) oblázkových mozaik – typ mozaik, který do té doby nebyl ještě nikdy restaurován. Tyto mozaiky mají své specifické problémy vycházející z velké tloušťky a taky i hmotnosti výzdoby a z jejich častého umístění v grotách v místech s velkou vlhkostí. Této práci se věnuje průběžně po celých následujících deset let.
V roce 2003 dostává od Univerzity Pardubice nabídku zorganizovat samostatnou výstavu v univerzitní galerii v pardubickém kampusu. Výstava nazvaná „NON FICTION“ trvá dva měsíce a vystaveny jsou obrazy, sochy a šperky. Nejpozoruhodnějšími a nejdiskutovanějšími díly jsou takzvané „kyje pro muže a kyje pro ženy“, ironické, plné narážek a rozhodně provokativní.
Na jaře 2004 oficiálně probíhá slavnostní otevření slévárny a v ateliéru je zorganizována malá galerie, kde jsou vystaveny
všechny výrobky této slévárny: sochy, design, šperky a malé, více méně komerční odlitky. Od této chvíle začíná série výstav na mnoha místech České republiky. Lze jmenovat např. Helfštýn, Moravský Krumlov, Brno atd. Zmínku si zaslouží i výstava v Lipníku nad Bečvou (2015), kam Stein přivezl své práce z posledních 4-5 let, m.j. i necelou dvacítku obrazů (akryly), mezi nimiž upoutaly zejména troje „verše v malbě“. V prosklených vitrínách a na soklech vystavoval plastiky z kovu a v kombinaci kov-sklo. Zajímavá byla kolekce pěti modelů fontán. Mezi nejobdivovanější patřily originální Ploticovy číše, které se staly grafickou značkou výstavy. Velký ohlas zaznamenaly i vystavené šperky. Za použití techniky vakouvého lití barevných kovů do ztraceného vosku, která umožňuje odlévání i nejjemnějších detailů, vznikly skutečné skvosty. Inspirován dávnými kulturami i současným designem vytvořil Jindřich Plotica Stein jedinečné náramky, prsteny,
náhrdelníky, závěsy a torques.
Výstava v roce 2017 v Galerii „Křížová chodba – Nová radnice“ v Brně prezentovala 17 různě ztvárněných kyjů a obranné šperky, které jsou ironickou výpovědí autora o „lidskosti“ v dnešní, stále agresivnější době. (Více o realizovaných výstavách v závěru v přehledu nejvýznamnějších realizací.)
Steinova tvorba volná a užitá se prolíná. Vznik řady originálních děl z oblasti užité by nebyl možný bez vzletnosti Steinovy volné tvorby a jeho tvorba volná by bez technologické preciznosti a rukodělné bravurnosti postrádala plasticitu – nejen tu viditelnou (hmotnou), ale především onu plasticitu čili hloubku významovou.
Stein ve svých artefaktech citlivě vyvažuje protikladné stránky hmoty: anorganické doplňuje organickým (kovy versus dřevo), průzračné neprůzračným (sklo versus kov), brousitelné tavitelným (kámen, mramor versus kov) a toto vše je uplatněno i v kombinaci tří a více materiálů. Příkladem tohoto mohou být insignie právě pro Univerzitu Pardubice a pro její jednotlivé fakulty, jejichž základní sadu vytvořil v roce 2000 pro padesáté výročí založení vysoké školy a které byly později postupně doplněny o insignie nově založených fakult (do roku 2008) do počtu 8 sad, u nichž jsou materiály kov, vzácné dřevo a lité sklo ve vzájemné rovnováze.
Na tyto zmiňované insignie navazuje v jeho tvorbě řada artefaktů podobných, např. Žezla mého království, které byly prezentované spolu s další Steinovou tvorbou samostatnou výstavou „Šperky pro ženu a pro město“ v Galerii Katakomby v Brně na podzim roku 2007. V roce 2007 Stein navrhuje a realizuje další univerzitní insignie – pro Fakultu ekonomickou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v provedení mosaz, sklo, drahokamy, umělý smalt. V roce 2010 realizuje autor další dílo pro Univerzitu Pardubice – pečetní soupravu. Materiálová pestrost nalézá svou protiváhu i v pestrosti ztvárnění: například v artefaktu Boží oko tvoří střed křišťálová koule – dokonalý, průzračný a uzavřený tvar držený v chapadlech z patinované mosazi, evokující nutnost fyzického uchopení průzračně neuchopitelných ideí – mohli bychom s nadsázkou hovořit o analogii poznání nepoznatelného skrz prosté příběhy starozákonních textů.
Ve Steinově tvorbě lze nalézt i polohu tragické grotesknosti v řadě objektů, jejichž názvy nás nenechávají na pochybách svou aktuální naléhavostí sdělení: Raketoplán Columbia, Velikonoce v Iráku či La mer du mal (Moře zla) a další – jsou to pomníky „heroické“ moderní civilizace, která se v bodech svých jednotlivých vrcholů láme a zanechává za sebou spoušť v boji se svou identitou. Objekty svojí vnitřní symbolikou odkazují až k metaforám babylonských věží a alegoriím přehnané víry v civilizaci. Spřízněnost s tímto tématem objevujeme i v objektech typu Už odplouvám, kde nás odplouvající bárka odkazuje kamsi za horizont událostí, je mementem očekávání dalších cest a stává se osobní výpovědí autora.
Tyto zmíněné výchozí principy Steinovy tvorby můžeme nalézt i v jeho monumentální tvorbě. Indra Stein se totiž nespokojí se zobrazením abstraktních, údajně vše říkajících znaků, které však bez zasvěceného výkladu neříkají vůbec nic. Jeho monumentální dílo – portál domu U kamenné panny v Orlí ulici v Brně, které spatřilo světlo světa 5. října 2007, vypráví příběh – příběh nešťastné lásky a smrti, příběh banálně středověký, avšak i banálně současný, tedy – jak se říká – nadčasový. Samotnému vzniku portálu předcházel bezpočet návrhů a modelů, ze kterých se pak vyvinul a odvodil výsledný tvar.
Ve Steinově tvorbě zaujmou rovněž modely fontán a kašniček, vhodných pro umístění do exteriérů parků a městských zákoutí. Jsou inspirovány organickou strukturou – tvary mušlí, květin či torzy tělesných schránek, ze kterých prýští životodárná tekutina – voda.
V oblasti užité čili interiérové tvorby je Stein autorem mramorových stolů tvořených intarzovanou florentskou mozaikou. Z patinované a leštěné mosazi vytváří moderní kování. Vytvořil celou sérii interiérových světel s použitím kovu, barevných skel a působením světla samotného a řadu drobností do interiéru jako jsou zvonky, svícny, mísy, poháry, kde opět užívá patinované a leštěné mosazi a barevného skla.
Ve své tvorbě konce 20. století a začátku 21. století Indra Stein vsadil na návrat k materiálům a k jejich prvotnímu, ještě primitivnímu výtvarnému zpracování podle jejich vlastností a k prvotní mystické náplni umění. Jeho tvorba je většinou abstraktní a používá až archaické symboly. Ve svých dílech spojuje různé materiály – dřevo, kámen, sklo, litý bronz a mosaz. Kovy často galvanicky pokovované, např. niklem, stříbrem, cínem apod.
Poslední roky se autor věnuje hlavnvolnému umění.
Vznikly například:
– bronzová busta T. G. Masaryka – bronz – Znojmo – Jubilejní park (2018),
– odznaky a brože pro Právnickou fakultu Masarykovy
Univerzity v Brně – postříbřená mosaz, žula ze základního kamene univerzity a ametysty.
V listopadu 2019 Stein prezentuje další velkou výstavu v Galerii „Křížová chodba – Nová radnice“ v Brně s názvem PROUDY.
Přehled nejvýznamnějších realizací:
Výstavy společné:
- 1980 – Hořice (Česká republika)
- 1981 – Sympozium Kopanina (Česká republika)
- 1986 – Mezinárodní výstava soch a maleb – Amiens (Francie)
- 1987 – Mezinárodní výstava sochy v plenéru – Castellanza (Itálie)
- 1987 – Mezinárodní výstava malé plastiky – Castellanza (Itálie)
- 1991 – Mezinárodní sympozium dřevěné sochy – Lenora (ČR)
- 1993 – Výstava grafiky a malé plastiky – Mánes Praha
- 2004 – Mezinárodní sympozium Hefaiston – Helfštýn (Čestné uznání)
- 2005 – Mezinárodní sympozium Hefaiston – Helfštýn (Čestné uznání)
- 2006 – Kolektivní výstava „Kovová plastika“ – hrad Helfštýn – sochy
- 2006-2008 – Projekt Mona Lisa 2006 – Brno, Praha, Bratislava, Vyškov, Znojmo, Paříž, Strasbourg, Turin
Výstavy samostatné:
- 1986 – Libreria del Castello v Miláně (Itálie)
- 1988 – Výstavní síň odboru kultury Casalpusterlenga – Miláno (Itálie)
- 1989 – Oratorio della Passione bazilika sv. Ambrože v Miláně (Itálie)
- 1991 – Galerie „Il Torchio di Porta Romana“ Miláno (Itálie) – Výstava pod záštitou Československého velvyslanectví v Římě
- 1992-93 – STEIN DESIGN – Galerie designu, která vystavovala projekt a výrobky převážně z kamene, dřeva, kovů a skla podle vlastních návrhů – Domodossola (Itálie)
- 1993-95 – Dlouhodobá výstava obrazů, soch, reliéfů, mozaik, instalací a designu – Volkshochschule Hietzing – Vídeň
- 2003 – Výstava obrazů a soch „NON FICTION“ – Galerie Univerzity Pardubice
- 2004 – Výstava v ateliéru v Brně – obrazy, sochy, design, šperky
- 2005 – Výstava v ateliéru v Brně – šperky, sochy
- 2005-2006 – Výstava v Moravském Krumlově – Galerie Knížecí dům – šperky, sochy, design
- 2007 – Dlouhodobá výstava obrazů, soch, design a šperků – hrad Helfštýn
- 2007 – Výstava šperků, designu, soch – zámek ve Valticích
- 2007 – Výstava soch, designu a šperků – Galerie Katakomby – Divadlo Husa na provázku – Brno
- 2008 – Galerie Stein Design, s.r.o. – zámek Kroměříž
- 2015 – Galerie Třináctka-Brno – sochy, šperky, obrazy
- 2015 – Galerie Konírna – Lipník nad Bečvou – obrazy, sochy, šperky, design
- 2016 – Galerie Vinný sklípek – Brno – obrazy, šperky, sochy, světla
- 2017 – Galerie Křížová chodba Brno – HUMANITAS – sochy, design, šperky
Větší projekty a realizace:
- 1987-88 – Grafické řešení katalogů firmy FILPUCCI – Prato (Itálie)
- 1989 – Křížová cesta – polychromované dřevo – horský kostelíček – okr. Bolzano (Itálie)
- 1990 – 1991 – Výrobní program stolů ve florentské mozaice pro firmu Penati – Casalpusterlengo (Itálie)
- 1992 – Stoly ve florentské mozaice pro soukromé sbírky – Barcelona (Španělsko)
- 1999-2000, 2001, 2005-2006, 2007-2008 Insignie Univerzity Pardubice (žezla univerzity a fakult, rektorské, prorektorské a děkanské řetězy – 8 sad)
- 2001 – Návrh insignií Institutu restaurování a konzervačních technik Litomyšl (nerealizováno)
- 2001-2002 – Učitel výtvarné přípravy Vyšší odborné filmové školy, obor animovaný film – Zlín
- 2001 – Založení slévárny přesného uměleckého lití bar. kovů s Elisou Burberi
- 2001 – Založení firmy STEIN DESIGN, s.r.o.
- 2007 – Insignie Fakulty ekonomické Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
- 2007 – Bronzový portál – dům U Kamenné panny – Brno, Orlí 16
- 2009 – Socha sv. Florián – Mikulčice
- 2010 – Pečetní souprava Univerzity Pardubice Významné restaurátorské práce v České republice:
- 1994 – Repliky gotických oken – kamenina – Špilberk v Brně
- 1995-96 – sv. Florián – rekonstrukce a reprodukce – pískovec – Hustopeče nad Bečvou
- 1996 – Sochy, štuky a restaurátorský dozor nad opravou fasády – „Žlutá škola“ v Břeclavi
- 1996-97 – Neptunova kašna – orobický vápenec, pískovec a umělý kámen
- 1996-97 – sv. Jan Nepomucký – orobický vápenec, pískovec – rekonstrukce polychromie – Pohořelice
- 1997 – Rekonstrukce interiéru a design lékárny „U Červeného raka“ – štuk, dřevo, projekt táry, nábytku, vitráží, osvětlení – Brno
- 1997-98 – Mariánský sloup – orobický vápenec, umělý kámen – Valtice
- 1998 – Obřadní sál radnice – restaurování štuků, zlacení, vitráží – Valtice
- 1998 – Neogotická kašna na náměstí – orobický vápenec, mramor, žula, zlacení – Lednice
- 1998 – Restaurátorský průzkum Alumnát – Brno
- 1998 – Restaurátorský průzkum klášter Louka – Znojmo
- 1998-99 – Restaurátorský dozor opravy zámku Lednice
- 1999 – Restaurování štukových sálů Rendezvous – Valtice
- 1999 – Odstrojení a restaurátorský průzkum kostela – polychromované dřevo – Svojanov
- 1999 – Restaurátorský dozor nad rekonstrukci Akvadukt – Lednice
- 2000 – Restaurátorský, technologický a historický průzkum mozaik a polychromovaných štuků – Rotunda – Kroměříž
- 2002-2012 – Restaurování nástěnných oblázkových mozaik – Rotunda – Květná zahrada – Kroměříž (UNESCO)
- 2014 – Restaurování keramické kašny – Dolní park – Znojmo Dozor nad provedením restaurování:
- 1999 – Restaurování sochy sv. Augustina – pískovec – Litomyšl
- 1999 – Muzeální konzervování originálu a rekonstrukce pro kopii v umělém kameni sochy sv. Marie portálu Piaristické
- koleje – Litomyšl
- 1999 – Restaurování a zlacení štukového sálu – Smetanův dům – Litomyšl
- 1999-2000 – Restaurování renesanční kamenné fasády – dům U Rytířů – Litomyšl
- 1999-2000 – Konzervování a rekonstrukce sochy sv. Jana Nepomuckého – Diváky
- 2000 – Restaurování kamenných prvků fasády – Janův hrad – Podivín
- 2000-2001 – Transfer a konzervování mozaikové podlahy – Minaret – Lednice
- 2000-2001 – Restaurátorský průzkum a restaurování stolů z florentské mozaiky – Minaret – Lednice
- 2000-2001 – Demontáže a restaurování keramických soch – Uměleckoprůmyslové muzeum – Brno
- 2000-2001 – Rekonstrukce dvou štukových soch secesní fasády – Vysoké Mýto
Další samostatné restaurátorské práce:
- 2001 – Průzkum technologických možností záchrany mozaik – Rotunda – Kroměříž
- 2001 – Restaurování terakotové sochy alegorií umění a dekorativní vázy z atiky domu čp. 20, Kovářská ulice – Kroměříž
- 2002 – Restaurování dřevěných polychromovaných erbů, štukových orlic červeného sálu a ozdobných štuk. panelů arkýřů modrého sálu Státního zámku Lednice
- 2002 – Restaurování nápisových desek ze štuccolustra s mosaznými zlacenými písmeny v kapli sv. Kříže – Dalešice, okr. Třebíč
- 2003-2004 – Restaurování mramorových desek na zámku Zoo a zámek – Zlín-Lešná
- 2004 – Restaurování sochy a obnova polychromie sochy sv. Jana Nepomuckého – Blatnice
- 2005 – Restaurování a výroba faksimile sochy – Karlova 22 – Praha 1
- 2006 – Restaurování kamenných prvků domu U Kamenné panny – Brno
- 2006 – Restaurování kamenných portálů – Minoritský klášter – Brno
- 2006 – Vrácení demontované mozaikové podlahy – Minaret – Lednice
- 2008 – Restaurování soch sv. Jana Nepomuckého a Oldřicha v Mikulčicích
- 2008 – Restaurování náhrobní kamenů kostela sv. Jana Křtitele – Uhřice
- 2010 – Restaurování sochy sv. Floriána – Vranovice
- 2011 – Restaurování kachlových kamen – Brno Středova 1 – Transfer a kopie soch z kaple ve Vranovicích
