PANOVNICKÉ PORTRÉTNÍ CYKLY A OBRAZY SLAVNÝCH MUŽŮ
Oficiální portrét urozence nebo soukromě laděná podobizna měšťana byli v raném novověku vnímány spíše jako komorní žánry, vyhrazené daleko spíše pro výzdobu interiérů zámeckých sálů nebo ústřední obytné místnosti měšťanského domu než pro trvalou veřejnou prezentaci. Jen v nemnoha případech se početnější a souvisle koncipovaná řada podobizen uplatnila také v exteriérové výzdobě budov. Jinak tomu bylo v případě panovnických portrétů, které byly ve veřejném městském prostoru prezentovány častěji při diplomatických poselstvích okázale projíždějících městy, korunovačních cestách nebo v rámci slavností uspořádaných při panovníkově návštěvě. Fragmentárně dochované renesanční malované řady českých panovníků známe z výzdoby zámků v Bechyni, Horšovském Týně a Častolovicích (podobné série uváděné prameny na Pražském hradě a na Pecce zanikly).
Pohnutky vedoucí ke zvěčnění řady vladařských zobrazení na vnějších fasádách měšťanských domů nejsou vždy zcela jasné. Za zpodobněním prvního Habsburka na českém trůně Ferdinanda I., v jedné z chiaroscurových maleb vyplňujících iluzivní niku nádvorní stěny Granovského paláce v pražském Ungeltu, stál nepochybně vděk stavebníka objektu vladaři za přízeň, kterou mu projevil darováním zpustlého, ale polohou exponovaného staveniště [5.08.]. V případě freskového cyklu vyobrazení poprsí českých králů, které bylo roku 1604 vyvedené na průčelí Sitrova domu v Prachaticích [5.04.], a řady habsburských císařů a rakouských arcivévodů na sgrafitové fasádě domu čp. 520 ve Slavonicích [5.01.] lze snad mluvit o politické alegorii akcentující jednou symbolickou přináležitost rodiny majitele domu ke státnímu útvaru Českých zemí, podruhé manifestaci loajality přímo k vládnoucí habsburské dynastii. Obtížněji se dobíráme důvodu, proč byl pro výzdobu vyložené lunetové římsy pražského domu U Minuty zvolen na přelomu 16. a 17. století zrovna patnáctičlenný cyklus imaginárních podobizen francouzských králů [5.07.].
Co do četnosti portrétních obrazů představuje raritu fasáda slavonického domu čp. 536, kde hmotu čelní zdi zcela zastřela sgrafitáž připomínající svým pojetím souvislou plakátovou plochu. Defiluje zde dvě a půl desítky škrábaných podobizen čelných aktérů evropského politického, válečného a náboženského života 16. století a to bez ohledu na jejich konfesijní příslušnost [5.02.] [5.03.]. Religiózní orientaci se naopak promítla do sgrafitové fasádní výzdoby slavonického domu čp. 453, kde se mezi podobiznami církevních reformátorů objevuje i obraz Martina Luthera [5.10.].
Zajímavá a svého druhu ojedinělá je sgrafitová podobizna stavebníka litomyšlského zámku - mocného renesančního velmože Vratislava z Pernštejna, který se v žánrovém obraze s cizokrajnou opicí za krkem nechal zvěčnit na podružném místě v koutku sgrafitové stěny arkádového nádvoří zámku [5.09.]. Poprsním podobiznám několika válečníků - snad tureckého sultána a habsburských císařů - zachycených ve stejném výzdobném vlysu bylo naopak vyhrazeno čestnější místo [5.06.].
Atmosféra vlasteneckého patosu a pokřivené interpretace národních dějin, ovládající dobu zrodu moderní české společnosti v „dlouhém“ 19. století, se promítla mimo jiné do malovaného vlysu z roku 1911 na průčelí kutnohorského renesančního domu U Mramorů. Scény zde opěvovaly vlastenecké hrdinství zdejšího primase a účastníka stavovské rebelie Jana Šultyse, jehož život skončil v červnu roku 1621 na staroměstském popravišti [5.11.].
