ILUZIVNÍ ARCHITEKTONICKÉ PRVKY
Nejběžnějším iluzivním prvkem, používaným v 16. století zejména v měšťanském prostředí, bylo malované kvádrování, imitující plasticitu skutečného kamenného zdiva s hrubě přitesanými čely kvádrů [8.01.]. Takováto forma rustiky většinou objímala jen sokl nebo přízemní partii domu. V architektuře šlechtických sídel se uplatnily spíše vizuálně působivější formy iluzivní bosáže na př. mohutné poloválcově a čtvrtválcově vystupující iluzivní bosy, jaké byly rožmberskými staviteli použity na budově Hrádku na zámku v Českém Krumlově [8.03.].
Pro optické zvýraznění ostrého zlomu nárožní hmoty domů byla v městské zástavbě často používána malovaná armatura, imitující kamenné kvádry (někdy měla ornamenty nebo zoomorfními motivy zdobená čela kvádrů) [8.06.]. U řadových objektů, situovaných v uliční frontě, někdy malovaná nárožní rustika svou skladbou podélných kvádrů na kolmý trámec připomínala vazebné systémy interiérových trámových stropů, používaných ve světnicích renesančních i raně barokních měšťanských domů [8.05.]. Mezi rafinovaný prostředek k docílení zdání reliéfně neklidné fasády patřila forma malovaného kazetování, jež se v kombinaci s iluzivní římsou a náboženskými scénami objevuje na fasádě Krupekova domu v Levoči na Slovensku [8.04.].
Fiktivní sgrafitové architektonické články aplikované kolem oken, uličního vstupu [8.09.] nebo na ploše domovního štítu [8.11.] evokovaly členitost a plasticitu průčelí, čímž dokázaly exteriér objektu velmi levně modernizovat tak, že odpovídal dobovému vkusu. V 16. století se lze na průčelích setkat i s iluzivní imitací cihelného zdiva, jak dokládá atika slavonického domu čp. 536 [8.12.].
Kombinování architektonických článků bez ohledu na platné sloupové kánony a tektonickou logiku, jehož jsme v některých případech iluzivní architektonické dekorace svědky, je průvodním znakem pozdní renesance 16. století [8.08.].
Tradičním způsobem optického pročlenění větší souvislé fasádní plochy byla iluzivní arkatura. Jednotlivé fiktivní arkády se navzájem lišily hustotou oblouků, jejich šířkovými a výškovými parametry a tvaroslovnou složitostí svých pilířů a jejich článků (patek a hlavic). K nejnáročněji pojednaným iluzivním sgrafitovým arkádám v Českých zemích patří dvoupatrová kulisa na nádvoří zámku v Přerově nad Labem, autenticky datovaná k roku 1562 [8.14.]. Příkladem výrazně prostší arkádové kulisy je spodní patro štítu českokrumlovského domu čp. 32, kde sgrafitová arkatura účinně zastírá půdní patro objektu [8.16.]. Společně s fiktivními římsami a výklenky se sochařskou výzdobou byl na renesančních zámeckých i domovních průčelích zhusta malířsky vyveden také další iluzivní architektonický prvek: pilířek vynášející mužskou polopostavu či poprsí - tzv. herma [8.17.]. Na výstavní malované fasádě českokrumlovského Krčínova domu, vzniklé zkraje osmdesátých let 16. století, nesou hermy (v případě ženských těl zv. karyatidy) podobu vousatých svalovců nebo bezrukých torz podpírajících svými hlavami římsoví.
Velmi bohatá škála malovaných nebo sgrafitových dekorací je spojena s imaginárními okenními otvory. V některých případech dostala skutečná okna jen malované ozdobné obruby a trojúhelné nadokenní štíty [8.19.] nebo iluzivní, segmentově tvarované nástavce vyplněné stylizovanou kartuší s další výzdobou [8.20.]. Jindy - zejména u honosněji pojednaných realizací - byly plné stěny domu nebo fasády zámeckého nádvoří fiktivně prolomeny malovanými, většinou dvoukřídlými obdélnými okny s kolečkovým zasklením. Pro oživení z nich někdy vyhlíží mužské nebo ženské postavy, zpodobňující majitele domu nebo žánrové figury [8.24.]. Jen zřídka máme iluzivní okenní prvky doloženy u sakrálních objektů. Neobyčejně kultivovaný příklad takového použití představuje fragment malby na zevním plášti horšovotýneckého kostela sv. Apolináře [8.22.].
