ŘÍMSKÉ DĚJINY A VÁLEČNÉ SCÉNY
Zalíbení českých renesančních humanistů ve starověkých látkách se nevyčerpávalo pouze bájeslovnými příběhy. Stejně často se inventoři výzdobných programů zámeckých fasád nebo sčetlí měšťané obraceli pro inspiraci k římské historii, obzvlášť rádi čerpali z Dějin Tita Livia.
Mezi populární exempla, opěvující ctnosti a neohroženost římských hrdinů, patřily scény: Oběť Marca Curtia a Gaius Scaevola upalující si na oltáři ruku před etruským králem Porsennou [2.03.]. Jejich provedením na fasádu svého zámku nebo domu deklaroval aristokrat nebo zámožný patricij nejen svou obeznámenost se světem starověkých ideálů a morálních zásad, ale i snahu o navázání na ně. Z legendárních římských ženských hrdinek se válečníkům v oblíbě vyrovnávala postava hrdé šlechtičny Lukrécie [2.05.].
Podobně nebyla zcela bez ideového pozadí ani obliba zdobit průčelí staveb dynamicky traktovanými válečnými střety a bojovými scénami. Nádvorní sgrafitové fasádě zámku v Litomyšli vévodí dvě šířkové bitevní scény alegoricky představující střety křesťanských vojsk s bezvěrci. Levý výjev zachycuje urputný boj křesťanského vojska s tureckými pohany při obléhání Věčného města [2.12.], identifikovatelného díky aréně Kolosea [2. 13.] a papežské pevnosti nad Tiberou zv. Andělský hrad [2.14.]. Navazující kompozice v pravé polovině fasády předvádí rozhodující bitvu, kterou v kláních o císařský trůn svedl roku 312 u Milvijského mostu nedaleko Říma s vojsky císaře Maxentia I. Konstantin Veliký, syn sv. Heleny [2.01.] [2.02.]. Obliba tohoto námětu (v českém prostředí jej dále známe na př. ze štukové výzdoby pražského letohrádku Hvězda) pramenila z toho, že bitva u Milvijského mostu byla chápána jako jeden z iniciačních momentů pro rozšíření raného křesťanství, neboť vítězný Konstantin v ní zvítězil ve znamení kříže, který se mu zjevil v nočním snu, a krátce nato vydal Edikt milánský, zrovnoprávňující křesťanství s ostatními náboženstvími.
Další malovanou bitevní scénu, jež pulsuje manýristickým vzruchem a hnědočerveným barevným pojednáním trefně evokuje kamenné provedení, představuje vlys na průčelí Rumpálova domu v Prachaticích [2.16.]. Škála bojových scén se neomezovala jen na jezdecké vřavy s početným komparsem, ale sahala až ke střízlivějším momentkám z válečné každodennosti, jak ukazuje scéna s dělostřeleckým obléháním města na sgrafitovém průčelí královského zámku v Přerově nad Labem [2.15.], nebo k zápasům nahých či polonahých bojovníků s kyji a kopími, které zaplňují část plochy průčelí pražského domu U Minuty nebo Heydlova domu v Prachaticích [2.06.]. Jindy průčelí pokryly soubojové dvojice v antikizující zbroji a v silně rustikalizovaném provedení [2.08.] [2.07.].
V někdejším jihočeském ideologickém středisku husitství - městě Táboře - byla tato svérázná dějinná kapitola českých zemí připomenuta zhruba se stoletým odstupem na malbách průčelí domu čp. 16. Vedle výjevů z vojenského ležení husitů [2.11.] a scény dobývání obleženého města [2.09.] tu jsou znázorněny i zajímavé realistické detaily dokumentující technickou stránku pozdně gotického válečnictví, na př. obléhací praky [2.10.].
-
