BIBLICKÁ A SVĚTECKÁ TÉMATIKA
Přestože renesanci charakterizuje razantní odklon od středověkého světonázoru, akcentujícího spásu jako středobod pozemského snažení, a příklon ke světským záležitostem, náboženská tématika z domovních a palácových průčelí zcela nemizí. Řidšeji se na průčelích objevují snad jen výjevy ze světeckých legend, omezené buď na obrazy zemských patronů [3.36.] nebo tradiční nebeské ochránce proti přírodním pohromám i dalším neštěstím (sv. Florián) [3.35.]. Zřejmě i vlivem reformace, jejíž některé proudy (zvláště kalvinismus) jednaly v otázce úcty k obrazům velmi nesmiřitelně, ustoupila v 16. století v městském prostředí našich zemí do pozadí také mariánská zbožnost, která předtím patřila k důležitým fenoménům středověké religiozity. Zpodobnění mariánské tématiky na sgrafitové fasádě tzv. Malovaného domu v Třebíči je proto v domácím prostředí raritou [3.33.]. Vysvětlení je možné hledat v přísně katolickém vyznání majitele domu a objednatele výzdoby, vzniklé patrně v posledním desetietí 16. století, jímž byl původem italský kupec František Halligardo.
Mezi biblickými výjevy zdobící fasády našich renesančních měšťanských domů běžně převažovaly starozákonní náměty nad výjevy z Nového zákona. Tato ustálená převaha odpovídala jak odlišnému rozsahu obou částí Písma, v němž je starozákonní tématika výrazně rozsáhlejší, tak i zvyklostem ilustrátorů tištěných biblí z 16. století, odkud sgrafitáři často přebírali své předlohy (pro prostředí Českých zemí byly v tomto ohledu inspirativní zejména ilustrace Lutherovy Wartburské bible, vydané roku 1534).
Ze starozákonních témat patřila mezi nejoblíbenější historie Božího stvoření světa [3.01.], první hřích a vyhnání Adama a Evy z Ráje [3.02.] [3.03.], sourozenecké drama Kaina a Ábela [3.04.], čtyřicetidenní potopa seslaná na lidstvo Hospodinem a záchrana vyvoleného Noema [3.05.] [3.06.]. Nemenší popularity dosáhly historie ze životů židovských patriarchů: Hospodinova zkouška pevnosti Izákovy víry [3.07.], scéna tajemného zápasu Jákoba s andělem [3.08.] a jeho snová vize s nebeským žebříkem po jehož příčkách chodili andělé [3.09.]. Díky svému epickému náboji a mravoličnému vyznění našla na fasádách odezvu také historie Josefa Egyptského, jejíž výtvarně nejkvalitněji podané epizody dodnes zdobí uliční průčelí Martinického paláce v Praze na Hradčanech [3.11.] [3.12.].
Námět nesení obrovitého hroznu Mojžíšovými zvědy ze zaslíbené země [3.13.] byl - v duchu nauky křesťanské typologie, pokoušející se nalézat objasnění příběhů a událostí Starého zákona na podkladě Nového zákona - vnímán jako odkaz na Kristovo podobenství o vinném kmeni. V severočeských Litoměřicích, městě obklopeném vinicemi, však mohl tento motiv sehrát i roli záslibného obrazu, jenž si nechal měšťan Diviš Houška vyvést na fasádu svého domu jako vizuální modlitbu za kvalitní vinařskou úrodu.
Mezi populární ikonografické náměty patřil také boj vzrůstem malého, ale statečností velkého židovského bojovníka Davida s filištínským obrem Goliášem, který byl obecně vykládán jako vítězství dobra nad špatností [3. 15.]. Námět s prorokem Danielem, který bez úhony na životě přečkal uvržení do jámy lvové, byl zase pokládán za předobraz Kristova triumfu [3.17.].
Co do četnosti výskytu na renesančních sgrafitových a malovaných průčelích v Čechách a na Moravě může jakákoliv další starozákonní postava jen stěží konkurovat obávanému siláku (a proslulému sukničkáři) Samsonovi. Rozsáhlý šestidílný cyklus ze Samsonova života našel své místo na sgrafitové fasádě arkádového nádvoří zámku v Litomyšli. Vedle obligátní scény Samsonových postřižin s proradnou dívkou Dalilou [3.23.] a výjevu s osleplým Samsonem bořícím chrám Filištínských [3.22.], zde byly zobrazeny i méně tradiční epizody Anděl zvěstuje Samsonovo narození jeho rodičům a Samsonova svatba [3.18.]. Na nádvorní fasádě pražského Martinického paláce jsou do oblouků iluzivní arkatury zase vkomponovány výjevy se Samsonem zápasícím holýma rukama se lvem [3.20.] a scénou hrdinova nesení vrat brány města Gazy [3.21.].
Ze ženských hrdinek se v renesančním umění dostalo výrazné obliby příběhu židovské vlastenky Judity, snad pro jeho dvojdomou symboliku. Zatímco jedni oslavovali v Juditině legendárním krvavém činu - utnutí hlavy spícímu válečníku Holofernovi - hrdinství, pro druhé byla tato látka ideálním exemplem odvěké ženské proradnosti.
Z Nového zákona preferovali - patrně na přání objednavatelů výzdoby - malíři a sgrafitáři především stěžejní události Ježíšova pozemského života. Vedle dojemné scény Klanění tří králů [3.27.] z fasády zámku v Přerově nad Labem, je v ukázkách představeno ve dvojím, výtvarnou technikou rozdílném ztvárnění drama Poslední večeře [3.29. ] [ 3.30.] a v poněkud schematizovaných provedeních také klíčový námět křesťanského umění - Ukřižování [3.31.] [3.32.].
