DEKORATIVNÍ FORMY - ORNAMENTY A GROTESKY
Sgrafitová nebo malovaná ornamentika zaplňující v období raného novověku domovní, palácová a zámecká prostředí byla motivicky prakticky neohraničená. Nejobvyklejší fasádní dekorací, uplatňující se v našich zemích zejména v průběhu druhé poloviny 16. století na nespočtu staveb různých účelů a funkcí, bylo klasické renesanční psaníčko s iluzí trojrozměrných lícních ploch kvádrů [9.03.] [9.06.]. Nejnáročněji zdobenou částí psaníčka byla obdélná ploška středového zrcadla, kterou vyplňovaly nejen motivy antropomorfní, zvířecí a rostlinné (zámek v Litomyšli), ale také vyobrazení neživých věcí (džbánek, hudební nástroj aj.) [9.01.] [9.04.].
Mezi nejpůsobivější a vývojově nejpokročilejší formy domácí renesanční dekorace patří souvislý sgrafitový koberec pokrývající stěny zámeckého nádvoří v Doudlebech nad Orlicí, jenž tvoří „světlá mřížovina“ (František Kubec) traktovaná do spletitých geometrických obrazců [9.09.]. Průčelí měšťanských domů častěji zaplňovaly širokolisté rostlinné úponky, maskaróny, květinové vázy a rozmanitě ornamentované pásky. Rustikálním tvaroslovím se tyto dekorativních prvky úzce přimykaly k tradici lidového umění, jak to přesvědčivě dokládá na př. fasáda Rozacínovského domu v Sušici [9.10.].
Při náročnějších stavebních úlohách - jakými byly městské šlechtické paláce nebo zámecká sídla - sahali jejich zdobitelé pro inspiraci do vzorníkových dekorativních atlasů nebo dobových architektonických traktátů. Nad okny pražské rezidence šlechtickéhos rodu Martiniců se tak objevil na př. ve sgrafitu vyvedený prvek bukranionu (býčí lebky), převzatý patrně z vlivného spisu renesančního italského architekta Sebastiana Serlia [9.11.].
Kompozice sgrafitového ornamentálního vegetabilního vlysu z pokročilého 16. století, který se objevuje na jedné z nádvorních fasád zámku v Brandýse nad Labem, zase zřetelně odkazuje k antickému východisku kombinovanému s renesanční groteskou [9.07.]. Vedle působivého dekorativního elementu grotesky, v němž se prolínají bujné rostlinné úponky stáčené do spirál s květinovými motivy, okřídlenou zvěří a monstry vybavenými lidskými tvářemi [9.14.], se - díky invenci záalpských a nizozemských tvůrců - rozvinul v poslední třetině 16. století i tzv. zavíjený ornament (rollwerk). Tvořily jej v živých barvách malované „fantaskní vyzáblé závitnice jakoby vyřezané z plechu, táhlé a rozmanitě stáčené, prostřihávané a pospojované příčkami“ (Jarmila Krčálová). Ve středoevropském teritoriu se zavíjený ornament lavinovitě šířil grafickými předlohami a uplanění se mu dostávalo zejména na světských budovách, na př. korunní vytažené římse jezuitské koleje v Českém Krumlově [9.12.] [9.13.]. Šedavě namodralá chiaroscurová malovaná výzdoba na lunetové římse budovy Nového purkrabství v areálu českokrumlovského zámku názorně předvádí, jak estetika nizozemského manýrismu obohatila groteskové kompozice o motivy fantastických vozů tažených čerty a jinou burleskní havětí [9.15.]. Rollwerk se bohatě prosadil i v iluzivních architektonických dekoracích [9.17.].
Dobový zájem o esoterické nauky, prostupující jak aristokratické kruhy, tak měšťanské vrstvy, ilustrují alchymistické piktogramy (schematické nákresy tavící pece aj. instrumentů) na boční fasádě Porákova domu na Latráně v Českém Krumlově [9.16.].
