LOVECKÉ SCÉNY
Lov patřil již v dávné historické době (přinejmenším od středověku) mezi tradiční a oblíbené formy šlechtické zábavy. Přestože renesanční a barokní šlechtici postupem času preferovali čím dál více vytříbenější formy společenské relaxace (divadelní představení, zápolení turnajového typu - tzv. běhání ke kroužku), honba spojená se zálibou v chovech vzácných koní a pěstěných psů a realizovaná ve hvozdech venkovských panství své postavení výsostné aristokratické kratochvíle prakticky nikdy neztratila. Jistě k tomu přispívala jak společenská dimenze lovu - umožňující kontakty mezi hostitelem a vznešenou společností - tak, že pojetí raně novověkého lovu jako víceméně „ritualizovaného představení“ (Marie Koldinská).
Nepřekvapuje proto, že se lovecké a honební tématice dostalo ve výzdobě renesančních aristokratických rezidencí v Českých zemích 16. století tak častého zastoupení. Ze starších analogií zmiňme na př. pozdně gotický výjev štvanice na jeleny, který společně s dalšími malovanými světskými scénami zdobí stěny sálu na hradě v Žirovnici.
Nejvelkorysejší domácí exteriérovou loveckou scénou provedenou ve sgrafitu je spodní pás figurální výzdoby západní stěny nádvoří na zámku v Benátkách nad Jizerou. Souvislý vlis začíná v levé části skupinou lovecké projížďky s urozenými jezdci na koních, doprovázenými halapartnami a kopími ozbrojenou suitou [6.01.]. V podobě středního jezdce v prvním plánu bývá někdy spatřováno vyobrazení českého krále a císaře Rudolfa II. V dále se odvíjejícím ději benátecké kompozice je v bravurní stylizaci předvedeno rušné lesní drama, ve kterém lovci s pomocí koní a psů štvou v členité krajině vysokou i divou zvěř, která prchá mezi keři a stromy. Spatřujeme tu paralelní scény s jezdcem s vytaseným mečem a rykem lovců vylekanou liškou [6.02.], smečku psů sápajících uloveného jelena [6.03.], párek jelenů, z nichž jeden si v neobvyklém úklonu okusuje kopyto zadní nohy [6.04.], lov na divokého kance v oboře [6.05.] a lovce se zraněným medvědem proklátým kopím [6.06.]. Není třeba trénovaného oka uměleckého historika k postřehu, oč rustikálněji a neuměle je provedena syžetově blízká scéna s poraněným medvědem vzpínajícím se na zadních tlapách, kterou nalézáme na průčelí měšťanského domu zv. Černý na náměstí v Třebíči [6.11.].
Lovecká tématika se objevila také ve výzdobě nádvorních i vnějších fasád dalšího zámku patřícího ve druhé polovině 16. století královské komoře - na císařově oblíbeném venkovském sídle v Brandýse nad Labem. Scény tentokrát zachycují spíše žánrově laděné lovecké momentky - lov na kachny [6.08.] [6.09.], služebníka s ulovenými zající navlečenými na tyči [6.07.] - než je tomu v případě akční benátecké podívané. Výjimkou je scéna s jelenem vrhajícím se parožím na poraženého lovce bránícího se taseným kordem [6.10.].
