ALEGORIE A EXEMPLA
Život jedince probíhal v raném novověku často v soukolí individuálními činy jen stěží ovlivnitelných událostí katastrofické povahy (hladomor, epidemie nemocí, války). Není proto divu, že se v obrazném uvažování vyšších i nižších vrstev dostalo takové pozornosti fatalistické postavě Fortuny alias Štěstěny, jež byla de facto alegorickým figurálním převodem renesančního individualistického světonázoru. Středověkou představu ženy sedící na vrcholu otáčejícího se kola však v renesanci nahradil obraz sličné, jen spoře oděné dívky balancující často na kulovém symbolu světa nebo držící v rukou větrem vzdutou plachtu [4.01.]. Kulový motiv glóbu se hojně uplatnil také v jiných figurálních alegoriích, obzvláště býval spojován s představou kontemplativní lidské povahy. Malba na průčelí jednoho z měšťanských domů v Telči [4.09.] nás může přivést k typovému srovnání s kompozicí slavné rytiny německého malíře Albrechta Dürera z roku 1514 nazvané Melancolia I.
Zevní dekorativní program většinou (ale striktním pravidlem to nebylo) korespondoval s funkcí stavby. V exteriérové výzdobě budov duchovního poslání byl mnohde použit cyklus Sedmera svobodných umění [4.01.],u privátních měšťanských domů oblibě dominovaly personifikace úctyhodných vlastností a ctností [4.04.], pro které jejich tvůrci čerpali předlohy z dobově oblíbených a bohatě ilustrovaných mytografických slovníků, jakým byl třeba spis Iconologie, sepsaný v poslední dekádě 16. století italským kavalírem Cesarem Ripou [4.03.]. Obdobná, občas snad jen kultivovaněji provedená tématika, představovená skrze řadu ženských alegorií s atributy, zaplňovala také průčelí radničních domů [4.05.] [4.06.] a fasády zámeckých komplexů [4.07.]. Mezi řídce vyskytlé obrazy patří na př. alegorie Chudoby, známá z výzdoby velmožských sídel v jihočeských rožmberských državách: zámku v Českém Krumlově a letohrádku Kratochvíle [4.08.].
Mezi výzdobnými motivy církevních a světských staveb hrála již od středověku důležitou roli idea spravedlnosti a soudního práva. Její obrazné vyjádření zaujímalo v dekorativních programech interiérů kostelů a na fasádách nebo ve vnitřních sálech veřejných městských staveb klíčové postavení, ať již mělo charakter freskové malby, sgrafita, tapisérií, závěsných obrazových cyklů, štukové nebo řezbářské práce. V náboženské sféře patřilo mezi nejstarší uplatněné náměty věnované vyjádření spravedlnosti téma Posledního soudu, odkazující k principu nepozemské vyšší spravedlnosti. Mezi další populární z bible čerpané látky patřily výjevy představující Šalamounův soud [4.12.], Zuzaninu historii [4.13.] nebo scéna Krista před Pilátem. V profánní oblasti se nejběžnějším způsobem vyjádření spravedlnosti stal alegorický obraz v podobě ženské postavy s atributy mečem a váhami, který symbolizoval uzdravující Spravedlnost, která jediná dokáže nastolit řád a společenský pořádek [4.10.]. Páska, již měla spravedlivá alegorie někdy přepásané oči, odkazovala na obligátní rčení o tom, že bývá slepá [4.11.].
Z malované výzdoby radničních domů, které byly často sídlem soudních síní a symbolizovaly tak výkon veřejného práva, se v českém prostředí dochovala unikátní série maleb provedených roku 1571 na průčelí staré radnice v Prachaticích. Mimo zmíněných biblických obrazů v jejím programu, koncipovaném pravděpodobně humanisticky vzdělaným a sčetlým měšťanem Martinem Bolfartem, nalezneme vyvedené také náměty čerpané z antických dějin (Thébský soud) [4.16.]. Vedle Apellovy pomluvy, historie falešného osočení legendárního řeckého malíře, se zde v roli etických exempel varující soudce před nepoctivostí a porušováním nestrannosti objevuje téma hrůzostrašného Kambysova rozsudku nad nespravedlivým soudcem [4.14.] [4.15.] nebo alegorie spravedlivého soudu [4.19.] a dvě podobenství varující před úplatností soudních hodnostářů, která byla zhotovena podle předloh z Holbeinova grafického cyklu Tanec smrti [4.17.] [4.18.]. Raně novověká společnost přes nešvary v justici oči nezavírala, ale praktikované právo silnějšího mohla často jen poeticky vyjádřit metaforou justice jako pavoučí sítě, v níž sice zůstává polapena drobná muška (chudý člověk), ale větší tvor (zámožný člověk) ji lehce protrhne a spravedlivému rozsudku zpravidla unikne.
V měšťanském prostředí patřilo mezi oblíbená témata také obrazné vyjádření stoletého cyklu lidského života, pojednaného zpravidla v devíti nebo deseti obrazech. Ve sgrafitu je nalezneme na domech ve Slavonicích [4.21.] a v Litoměřicích, kde je tato narativně poutavá řada dochována jen zčásti [4.22.] [ 4.23.] [ 4.24.], ve freskovém provedení je alegorie lidského věku provedena v patře na průčelí Porákova domu v Českém Krumlově. S motivem otcovsko-synovské lásky je spojena středověká didaktická moralita zv. Střílení na mrtvého otce [4.20.]. Současného diváka sgrafitových nebo chiaroscurových výzdobných programů nezřídka překvapí, jak se na jedné fasádní ploše střetávají na první pohled obsahově nespojité látky náboženské, mytologické a alegorické povahy. Příkladem může být vnější průčelí severního křídla nelahozeveského zámku, kde se vedle Adama a Evy objevuje alegorický průvod zimy s personifikací dny [4.25.] a groteskním vozem taženým krkavci [4.26.] [ 4.27.][4.28.].
K renesančnímu zlatému věku se v historizujícím duchu obracely také ornamentika a mnohé jinotajné obrazy uplatněné na průčelích neorenesančních domů z druhé poloviny 19. století. Na honosně dekorované fasádě pražského Wiehlova domu, realizované dle návrhu Mikuláše Alše, jsou vylíčeny periody ze života renesančního kupce [4.29.].
