Člen technologické agentury Miroslav Janeček: I nepříjemná životní zkušenost se může hodit

Co vám přineslo studium na Univerzitě Pardubice, respektive na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích?   Spoustu příjemných zážitků, ale i užitečných znalostí a setkání se skvělými lidmi. Rozhodující okamžik pro mě asi nastal na konci 3. ročníku, kdy sem si zvolil obtížné studium fyzikální chemie. Problém nebyl jen v tom, že šlo o prestižní specializaci, ale taky kvůli kombinaci s oborem analytická chemie, takže zatímco se v devátém semestru ostatní kolegové naplno věnovali diplomovým pracím, já a tři moji kolegové jsme museli vedle toho absolvovat devět zkoušek.   Jakou vzpomínku jste si uchoval v paměti z této doby?   Dovolím připomenout dvě životní zkušenosti, které budou připadat čtenářům podivné, možná až bizarní. Patřím ke generaci, která absolvovala tzv. nultý semestr, kdy všech 260 studentů 1. ročníku VŠCHT Pardubice trávilo v prvním semestru tři dny v týdnu ve Východočeských chemických závodech Synthesia. Tehdy jsme to nenáviděli, později jsem ale tuto zkušenost velmi ocenil jako nenahraditelný vhled do „normálního“ života. Podobně hodnotím zpětně svoje působení v Československé lidové armádě. Mít na starost jako velitel čety třicet pět nevycválaných mladíků, dohodnout se s nimi (a nenechat se zavřít) pokládám dodnes za skoro ideální manažerskou průpravu. Toto prosím není projev nostalgie, ale poučení – každá, byť nepříjemná, životní zkušenost se může někdy hodit.   Co považujete za největší úspěch ve své profesní kariéře?   Za svůj životní úspěch považuji šestileté působení v čele nezávislého panelu pro hodnocení projektů v programu Eurostars, společného programu Evropské komise a Eureky, který byl součástí 7. rámcového programu EU. Na tom si nejvíce cením faktu, že jsem byl vybrán z dlouhé řady kandidátů reprezentanty více než 30 zemí. Bez protekce a politického „postrku“.   Máte radu pro studenty, kteří chtějí uspět ve své profesi?   Svět je pro vás otevřený, jako nikdy dříve. Jen na vás záleží, čeho v životě dosáhnete. Vězte, že nejdůležitější je vždy prvotní rozhodnutí – ano, chci toho dosáhnout.  Dále bych jen musel zopakovat slova Antonína Tocksteina, profesora fyzikální chemie: „To, co by si měli studenti odnést z vysoké školy, je znalost matematiky a jazyků, zbytek se už doučí“. Za sebe bych dodal – naučte se o všem pochybovat a na vše si vytvořte svůj názor.   Co byste „popřál“ vědě a výzkumu?   Obecně bych si přál, aby začala Česká republika fungovat jako normální stát s normální státní správou. Na poli podpory výzkumu a vývoje to mohu posoudit zejména v konfrontaci s fungováním podobných inovačních agentur sdružených v asociaci TAFTIE. S tím souvisí mj. moje představa o lepším využívání výsledků VaV v praxi, která ovšem vyžaduje vedle zbudování příslušné infrastruktury (centra pro transfer technologií a vědeckotechnické parky), především změnu v hlavách lidí. Dovolím si použít známý příklad pana profesora Holého, který nepochybně prokázal pravdivost teze, že je potřeba podporovat základní výzkum. Je však třeba říci i to „za bé“ – on sám byl autorem 60 patentů a celá kultura Ústavu organické chemie a biochemie staví na tomto principu. Tiše si přeji, aby se tato „nákaza“ stala normou chování všech výzkumných pracovišť, na Univerzitě Pardubice nevyjímaje.   Kdo je Miroslav Janeček  

Absolvent VŠCHT v Pardubicích (1967). Prošel řadou pozic ve velkém chemickém koncernu, až po náměstka ředitele, byl vedoucím výzkumného oddělení o cca 40 pracovnících a posléze i ředitelem prosperujícího výzkumného ústavu. Po deset let byl členem vládní Rady pro VaV a prezidentem Asociace výzkumných organizací. V současné době je členem předsednictva Technologické agentury ČR, s níž cítí být velmi úzce svázán mj. proto, že ji pomáhal zakládat a formovat její obrysy.

  Bc. Věra Přibylová Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa