Studuje na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice magisterský obor Kulturní dějiny: Péče o kulturní dědictví a zároveň stíhá pečovat o skutečně pohádkový zámek Žleby. Jak sám říká, práce kastelána není procházet se po zámku s obrovským svazkem klíčů v ruce, ale je to široká škála pracovních povinností, která člověku hodně dá i vezme.
Kastelán Tomáš Řehoř s hlídačem zámku
Správa SZ Žleby - Michal Smrčina, DiS. Kdy Vás napadlo, že byste chtěl dělat kastelána? To je dlouhá historie. Když mi bylo sedm let, jeli jsme na školní výlet na hrad Český Šternberk a tam jsem se rozhodl, že jednou budu kastelánem. Takže ta myšlenka ve mně byla opravdu od útlého dětství. Jaké byly začátky Vaší kariéry? Přes různé studijní a pracovní peripetie jsem v roce 1990 nastoupil na Českém Šternberku jako průvodce. Postupem času jsem se vypracoval na zástupce kastelána. Z jakého důvodu jste opustil Český Šternberk? Z Českého Šternberka jsem odešel po restituci, když se navracel majetek rodině Šternberků. S tímto obdobím se mi pojí milá vzpomínka. Prováděl jsem s neteří Zdeňka Šternberka, která dokonale ovládala genealogii rodu, ale neznala hrad. Takže ona mě učila genealogii Šternberků a já ji učil provádět a poznávat jejich rodinné sídlo. Průvodcovská éra na hradě Šternberků skončila. Začal jste se učit historii dalšího šlechtického sídla? V roce 1992 jsem nastoupil na hrad Karlštejn na pozici průvodce. Po dvou měsících jsem se stal zástupcem kastelána a vedoucím oddělení návštěvnického provozu. Po dvou letech jsem převzal správu sbírek a mobiliárního fondu. Staral jsem se mimo jiné i o obrazy Mistra Theodorika nebo o klimatologii Kaple svatého Kříže. Od roku 1994 jsem členem stálé odborné komise ministerstva kultury, která řeší prezentaci hradu Karlštejn včetně expozice, kterou jsme řadu let vytvářeli. Karlštejn jsem opustil po sedmnácti letech v roce 2009. V této době odcházela ze zámku Žleby na „zasloužený odpočinek“ kolegyně-kastelánka. Přihlásil jsem se do výběrového řízení a uspěl. Zámek Žleby jsem měl vždycky rád a bylo to jedno z mála míst po Karlštejně, kde jsem si dokázal představit pracovat a žít. Co považujete za největší úspěch ve své profesní kariéře? Že se pracovně věnuji tomu, co jsem vždycky chtěl dělat a co bylo mým velkým koníčkem. A samozřejmě, že jsem žlebským kastelánem. Za velký úspěch beru i to, že jsem dokázal postavit bezvadný a dobře fungující pracovní tým ve správě zámku. Čím je zámek Žleby jiný než ostatní? Snažíme se zde vrátit zámeckým prostorům jejich původní účel i vzhled. Mám rád historickou každodennost, k této oblasti dějin jsem si přivoněl na pardubické univerzitě. Přirozeným způsobem se ji snažíme aplikovat i na zámku Žleby. Ke každodennosti patřila hygiena, výchova, kuchyňské provozy, šatny, skrytá schodiště, taková ta místa ukrytá „za oponou“. Myslím, že prezentace těchto prostor zvyšují atraktivitu zámku. Vysokou školu jste začal studovat až v roce 2009. Co jste studoval předtím? Ekonomickou a obchodní školu, poté sociálně právní. A dále následovalo pomaturitní studium památkové péče. Pak jsem začal pracovat a pohlcen prací už na studia nezbývalo mnoho času. Letos ukončíte magisterské studium. Jak zvládáte studium při svém povolání? Nu, začátky nebyly zrovna jednoduché. Vysokoškolské vzdělání byla podmínka k převzetí zámku Žleby. Jinak na počátku bylo z časového i pracovního hlediska nejnáročnější zvládnout několikaměsíční fyzické a inventarizační přebírání zámku i administrativy. Dále přípravu a realizaci rozsáhlé stavební rekonstrukce zámku, radikální změny v oblasti prezentace, modernizace a v neposlední řadě i podstatného rozšíření prohlídkových okruhů a zpřístupnění dosud uzavřených zámeckých prostor. A to vše při denním studiu. A dokonce dvouoborovém. První semestr jsem si odchodil celý s tím, že přes den jsem byl ve škole a po nocích a o víkendech jsem pracoval. Když se ohlédnu přes rameno, tak uplynulých šest let bylo fakt šest let dřiny. Téměř bez dovolené, bez větší možnosti někam v létě odjet, několikrát jsem si upřímně sáhnul pěkně na dno. Od druhého semestru mi byl ale umožněn individuální studijní plán. Nebyl jsem tak vázán na docházku, ale upřímně, stejně jsem byl na fakultě skoro denně. Studium mě ohromně bavilo. Seznámil jsem se tam s řadou zajímavých lidí, některými jsem dokonce posílil svůj žlebský pracovní tým. Potkal jsem řadu báječných pedagogů, se kterými se setkávám dodnes. Postupem času jsem zjistil, že kolikrát z toho „kolotoče povinností“ na zámku, utíkám na univerzitu si vlastně tak trochu odpočinout. Tam můžu jen sedět, poslouchat a vnímat. Ale na druhou stranu kdybych to měl shrnout, určitě toto období patřilo mezi to nejnáročnější v mém životě. Musel jsem se vzdát téměř všeho. V čem Vás to zasáhlo nejvíce? V soukromí. Nejvíce mě mrzí a lituji toho, že z důvodu práce a hlavně studia jsem neměl tolik času na svoji milovanou babičku. Poslední chvíle ležely v největší míře na mé sestře, i když jsem se snažil dojíždět do Prahy co nejčastěji, abychom babičku maximálně zaopatřili. Co byste poradil studentům Univerzity Pardubice, kteří chtějí uspět ve své profesi? Jít za svým cílem, i když se občas zdá, že je v nedohlednu. Cesta ke štěstí je často pěkně trnitá a klikatá, ale chce to výdrž a občas zatnout zuby. A taky vědět co člověk vlastně chce a každou práci dělat s potěšením a s láskou. Co je náplní Vaší práce? Úplně báječně na tuto otázku odpověděl jeden můj kolega kastelán: „Zatímco touto rukou dopoledne čistím ucpané veřejné toalety, tutéž ruku odpoledne podávám ministru kultury“. Kastelán má tedy na starosti kompletní péči o památku. Je to tak neuvěřitelně široká a barevná škála činností. V první řadě musí být kastelán manažer, který odpovídá za komplexní chod i ochranu památkového objektu. Do mé pracovní náplně patří dále např. personalistika, vedení návštěvnického provozu, komplexní ekonomika, stavební rekonstrukce a restaurování, prezentace a expozice, kulturní akce, filmování, komunikace s médii a reklama, provoz zámeckého parku… Je to opravu velmi pestrá a dlouhá škála činností, kterým se musím věnovat. Provádíte občas? Minimálně. Při všech ostatních povinnostech čas na provádění nezbývá. Docela mě to mrzí, přeci jenom jsem jako průvodce začínal. Výběr průvodců je také na Vás. Jaké požadavky musí ideální kandidát na tuto profesi splňovat? Uchazeč musí umět mluvit, vypadat reprezentativně, ovládat dobře historii. Na to jsem velice neskromný. Když uchazeč žádá o takové místo, musí dokázat rozpoznat rozdíl mezi renesanční arkádou a gotickým portálem. Divila byste se, co se občas u pohovoru od zájemců o místo průvodce dozvím. Bydlíte na zámku, jaké je žít v jeho komnatách? Jsem tak trochu všude zdejší. Ten pocit je malinko schizofrenní. Na každém hradě nebo zámku, kde jsem působil, jsem byl doma. Obecně by se dalo říct, že bydlíte v práci a zároveň pracujete doma. S klady i zápory. Ale doma jsem samozřejmě i v Praze, odkud pocházím. Život na hradech a zámcích ale není jen klidný a romantický, čas od času musíte řešit i nepříjemné věci. Už vás potkalo i něco zlého? Jedna z největších pohrom, která postihla Žleby, byla šílená větrná smršť Kyrill, která způsobila značné škody na budovách a hlavně na zámeckém parku. A další katastrofy? Vybavuji si teď asi tři nejhorší. První byla v roce 2011, při nočních prohlídkách se před začátkem zatáhla obloha a začala ohromná průtrž mračen a vichr, že to nedaleko servalo elektrické vedení. Takže vypli proud, v zámku v tu chvíli bylo asi 130 lidí. Museli jsme zrušit noční prohlídky a přesunout je na další den. V tu chvíli bylo důležité postarat se jak o návštěvníky, tak personál a o bezpečnost zámku. Další nezapomenutelná katastrofa se stala v době tříleté rekonstrukce zámecké střechy. Přes veškerá ochranná opatření došlo vlivem nepřízně počasí k zatečení i do historických interiérů. Bouřky zpravidla přišly ve dvě v noci. Musel jsem zburcovat celý zámek a do rána jsme se snažili zachránit, co se dalo. A poslední katastrofa,to byla havárie kanalizace, která se stala loni před adventem. Došlo k jejímu ucpání, takže jsme museli rozbít a vykopat staré potrubí. Do toho začalo sněžit. Museli zde asistovat i hasiči a technické služby. Nakonec jsme stejně museli všechno vykopat a celý systém vyměnit. Dneska už se tomu jen smějeme. Teď k těm příjemnějším věcem. Na co se návštěvníci mohou těšit v letošním roce? Jsou přichystány jednorázové akce jako například koncerty, divadla, historická módní přehlídka, lukostřelecké závody. Dále jsou to akce, které už několik let realizujeme v podobě doprovodných programů, jako třeba oživená zámecká kuchyně, kde návštěvníci vidí živě plně funkční provoz a dobový personál jim nabídne k ochutnání zde upečené pečivo, například vyhlášené koláče. Měli jsme tu velikonoční prohlídky, chystáme i adventní, které jsou každý rok odlišné. Úplně jiné jsou pak noční prohlídky, ty připravujeme rok dopředu a nemají se zámkem Žleby, jeho historií, nic společného. Základ divadelně pojatých prohlídek tvoří moudrý a vtipný scénář. Loni jsme například dělali „bláznivou historii“. Spočívalo to v tom, že kněžna Libuše se chce přesvědčit, jak se plní její věštby o českém národu. Byla to konfrontace se současnými společensko-politickými událostmi. Jaké téma chystáte? Nechci to moc prozrazovat, ale zasáhneme i do evropské historie. Bude o tom, co se stane, když se času rozsype jeho přísná chronologická kartotéka a setkají se významné postavy, které by se nikdy setkat nemohly, třeba Marie Terezie a Marylin Monroe. Název bude Rozhovory v mezičase aneb Pikantní historický koktejl. Věřím, že to bude již tradičně příjemné zpestření pro návštěvníky. Často se říká, že na hradech a zámcích straší. Má i zámek Žleby své strašidlo? Ano, svého kastelána. Občas si připadám, že tu jsem už asi 180 let… Medailonek Tomáše Řehoře Narodil se v roce 1968 v Praze. Vystudoval střední ekonomickou školu obchodní a postgraduál památkové péče. Bakalářský titul získal na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice, v oboru Historie a ochrana hmotných památek, nyní na téže fakultě dokončuje magisterské studium v oboru Kulturní dějiny: Péče o kulturní památky. Od roku 1990 pracoval jako průvodce na hradě Český Šternberk a v letech 1992 - 2009 jako zástupce kastelána a vedoucí oddělení návštěvnického provozu na hradě Karlštejně. Od roku 2009 je kastelánem státního zámku Žleby. Mezi jeho největší záliby patří historie, architektura, cestování, hudba a literatura. Tomáš Řehoř je svobodný a bezdětný.
Marie Csöszová
studentka FF, praktikantka zpravodaje
Video: Karel Kopecký a Martin Prokš
Správa SZ Žleby - Michal Smrčina, DiS. Kdy Vás napadlo, že byste chtěl dělat kastelána? To je dlouhá historie. Když mi bylo sedm let, jeli jsme na školní výlet na hrad Český Šternberk a tam jsem se rozhodl, že jednou budu kastelánem. Takže ta myšlenka ve mně byla opravdu od útlého dětství. Jaké byly začátky Vaší kariéry? Přes různé studijní a pracovní peripetie jsem v roce 1990 nastoupil na Českém Šternberku jako průvodce. Postupem času jsem se vypracoval na zástupce kastelána. Z jakého důvodu jste opustil Český Šternberk? Z Českého Šternberka jsem odešel po restituci, když se navracel majetek rodině Šternberků. S tímto obdobím se mi pojí milá vzpomínka. Prováděl jsem s neteří Zdeňka Šternberka, která dokonale ovládala genealogii rodu, ale neznala hrad. Takže ona mě učila genealogii Šternberků a já ji učil provádět a poznávat jejich rodinné sídlo. Průvodcovská éra na hradě Šternberků skončila. Začal jste se učit historii dalšího šlechtického sídla? V roce 1992 jsem nastoupil na hrad Karlštejn na pozici průvodce. Po dvou měsících jsem se stal zástupcem kastelána a vedoucím oddělení návštěvnického provozu. Po dvou letech jsem převzal správu sbírek a mobiliárního fondu. Staral jsem se mimo jiné i o obrazy Mistra Theodorika nebo o klimatologii Kaple svatého Kříže. Od roku 1994 jsem členem stálé odborné komise ministerstva kultury, která řeší prezentaci hradu Karlštejn včetně expozice, kterou jsme řadu let vytvářeli. Karlštejn jsem opustil po sedmnácti letech v roce 2009. V této době odcházela ze zámku Žleby na „zasloužený odpočinek“ kolegyně-kastelánka. Přihlásil jsem se do výběrového řízení a uspěl. Zámek Žleby jsem měl vždycky rád a bylo to jedno z mála míst po Karlštejně, kde jsem si dokázal představit pracovat a žít. Co považujete za největší úspěch ve své profesní kariéře? Že se pracovně věnuji tomu, co jsem vždycky chtěl dělat a co bylo mým velkým koníčkem. A samozřejmě, že jsem žlebským kastelánem. Za velký úspěch beru i to, že jsem dokázal postavit bezvadný a dobře fungující pracovní tým ve správě zámku. Čím je zámek Žleby jiný než ostatní? Snažíme se zde vrátit zámeckým prostorům jejich původní účel i vzhled. Mám rád historickou každodennost, k této oblasti dějin jsem si přivoněl na pardubické univerzitě. Přirozeným způsobem se ji snažíme aplikovat i na zámku Žleby. Ke každodennosti patřila hygiena, výchova, kuchyňské provozy, šatny, skrytá schodiště, taková ta místa ukrytá „za oponou“. Myslím, že prezentace těchto prostor zvyšují atraktivitu zámku. Vysokou školu jste začal studovat až v roce 2009. Co jste studoval předtím? Ekonomickou a obchodní školu, poté sociálně právní. A dále následovalo pomaturitní studium památkové péče. Pak jsem začal pracovat a pohlcen prací už na studia nezbývalo mnoho času. Letos ukončíte magisterské studium. Jak zvládáte studium při svém povolání? Nu, začátky nebyly zrovna jednoduché. Vysokoškolské vzdělání byla podmínka k převzetí zámku Žleby. Jinak na počátku bylo z časového i pracovního hlediska nejnáročnější zvládnout několikaměsíční fyzické a inventarizační přebírání zámku i administrativy. Dále přípravu a realizaci rozsáhlé stavební rekonstrukce zámku, radikální změny v oblasti prezentace, modernizace a v neposlední řadě i podstatného rozšíření prohlídkových okruhů a zpřístupnění dosud uzavřených zámeckých prostor. A to vše při denním studiu. A dokonce dvouoborovém. První semestr jsem si odchodil celý s tím, že přes den jsem byl ve škole a po nocích a o víkendech jsem pracoval. Když se ohlédnu přes rameno, tak uplynulých šest let bylo fakt šest let dřiny. Téměř bez dovolené, bez větší možnosti někam v létě odjet, několikrát jsem si upřímně sáhnul pěkně na dno. Od druhého semestru mi byl ale umožněn individuální studijní plán. Nebyl jsem tak vázán na docházku, ale upřímně, stejně jsem byl na fakultě skoro denně. Studium mě ohromně bavilo. Seznámil jsem se tam s řadou zajímavých lidí, některými jsem dokonce posílil svůj žlebský pracovní tým. Potkal jsem řadu báječných pedagogů, se kterými se setkávám dodnes. Postupem času jsem zjistil, že kolikrát z toho „kolotoče povinností“ na zámku, utíkám na univerzitu si vlastně tak trochu odpočinout. Tam můžu jen sedět, poslouchat a vnímat. Ale na druhou stranu kdybych to měl shrnout, určitě toto období patřilo mezi to nejnáročnější v mém životě. Musel jsem se vzdát téměř všeho. V čem Vás to zasáhlo nejvíce? V soukromí. Nejvíce mě mrzí a lituji toho, že z důvodu práce a hlavně studia jsem neměl tolik času na svoji milovanou babičku. Poslední chvíle ležely v největší míře na mé sestře, i když jsem se snažil dojíždět do Prahy co nejčastěji, abychom babičku maximálně zaopatřili. Co byste poradil studentům Univerzity Pardubice, kteří chtějí uspět ve své profesi? Jít za svým cílem, i když se občas zdá, že je v nedohlednu. Cesta ke štěstí je často pěkně trnitá a klikatá, ale chce to výdrž a občas zatnout zuby. A taky vědět co člověk vlastně chce a každou práci dělat s potěšením a s láskou. Co je náplní Vaší práce? Úplně báječně na tuto otázku odpověděl jeden můj kolega kastelán: „Zatímco touto rukou dopoledne čistím ucpané veřejné toalety, tutéž ruku odpoledne podávám ministru kultury“. Kastelán má tedy na starosti kompletní péči o památku. Je to tak neuvěřitelně široká a barevná škála činností. V první řadě musí být kastelán manažer, který odpovídá za komplexní chod i ochranu památkového objektu. Do mé pracovní náplně patří dále např. personalistika, vedení návštěvnického provozu, komplexní ekonomika, stavební rekonstrukce a restaurování, prezentace a expozice, kulturní akce, filmování, komunikace s médii a reklama, provoz zámeckého parku… Je to opravu velmi pestrá a dlouhá škála činností, kterým se musím věnovat. Provádíte občas? Minimálně. Při všech ostatních povinnostech čas na provádění nezbývá. Docela mě to mrzí, přeci jenom jsem jako průvodce začínal. Výběr průvodců je také na Vás. Jaké požadavky musí ideální kandidát na tuto profesi splňovat? Uchazeč musí umět mluvit, vypadat reprezentativně, ovládat dobře historii. Na to jsem velice neskromný. Když uchazeč žádá o takové místo, musí dokázat rozpoznat rozdíl mezi renesanční arkádou a gotickým portálem. Divila byste se, co se občas u pohovoru od zájemců o místo průvodce dozvím. Bydlíte na zámku, jaké je žít v jeho komnatách? Jsem tak trochu všude zdejší. Ten pocit je malinko schizofrenní. Na každém hradě nebo zámku, kde jsem působil, jsem byl doma. Obecně by se dalo říct, že bydlíte v práci a zároveň pracujete doma. S klady i zápory. Ale doma jsem samozřejmě i v Praze, odkud pocházím. Život na hradech a zámcích ale není jen klidný a romantický, čas od času musíte řešit i nepříjemné věci. Už vás potkalo i něco zlého? Jedna z největších pohrom, která postihla Žleby, byla šílená větrná smršť Kyrill, která způsobila značné škody na budovách a hlavně na zámeckém parku. A další katastrofy? Vybavuji si teď asi tři nejhorší. První byla v roce 2011, při nočních prohlídkách se před začátkem zatáhla obloha a začala ohromná průtrž mračen a vichr, že to nedaleko servalo elektrické vedení. Takže vypli proud, v zámku v tu chvíli bylo asi 130 lidí. Museli jsme zrušit noční prohlídky a přesunout je na další den. V tu chvíli bylo důležité postarat se jak o návštěvníky, tak personál a o bezpečnost zámku. Další nezapomenutelná katastrofa se stala v době tříleté rekonstrukce zámecké střechy. Přes veškerá ochranná opatření došlo vlivem nepřízně počasí k zatečení i do historických interiérů. Bouřky zpravidla přišly ve dvě v noci. Musel jsem zburcovat celý zámek a do rána jsme se snažili zachránit, co se dalo. A poslední katastrofa,to byla havárie kanalizace, která se stala loni před adventem. Došlo k jejímu ucpání, takže jsme museli rozbít a vykopat staré potrubí. Do toho začalo sněžit. Museli zde asistovat i hasiči a technické služby. Nakonec jsme stejně museli všechno vykopat a celý systém vyměnit. Dneska už se tomu jen smějeme. Teď k těm příjemnějším věcem. Na co se návštěvníci mohou těšit v letošním roce? Jsou přichystány jednorázové akce jako například koncerty, divadla, historická módní přehlídka, lukostřelecké závody. Dále jsou to akce, které už několik let realizujeme v podobě doprovodných programů, jako třeba oživená zámecká kuchyně, kde návštěvníci vidí živě plně funkční provoz a dobový personál jim nabídne k ochutnání zde upečené pečivo, například vyhlášené koláče. Měli jsme tu velikonoční prohlídky, chystáme i adventní, které jsou každý rok odlišné. Úplně jiné jsou pak noční prohlídky, ty připravujeme rok dopředu a nemají se zámkem Žleby, jeho historií, nic společného. Základ divadelně pojatých prohlídek tvoří moudrý a vtipný scénář. Loni jsme například dělali „bláznivou historii“. Spočívalo to v tom, že kněžna Libuše se chce přesvědčit, jak se plní její věštby o českém národu. Byla to konfrontace se současnými společensko-politickými událostmi. Jaké téma chystáte? Nechci to moc prozrazovat, ale zasáhneme i do evropské historie. Bude o tom, co se stane, když se času rozsype jeho přísná chronologická kartotéka a setkají se významné postavy, které by se nikdy setkat nemohly, třeba Marie Terezie a Marylin Monroe. Název bude Rozhovory v mezičase aneb Pikantní historický koktejl. Věřím, že to bude již tradičně příjemné zpestření pro návštěvníky. Často se říká, že na hradech a zámcích straší. Má i zámek Žleby své strašidlo? Ano, svého kastelána. Občas si připadám, že tu jsem už asi 180 let… Medailonek Tomáše Řehoře Narodil se v roce 1968 v Praze. Vystudoval střední ekonomickou školu obchodní a postgraduál památkové péče. Bakalářský titul získal na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice, v oboru Historie a ochrana hmotných památek, nyní na téže fakultě dokončuje magisterské studium v oboru Kulturní dějiny: Péče o kulturní památky. Od roku 1990 pracoval jako průvodce na hradě Český Šternberk a v letech 1992 - 2009 jako zástupce kastelána a vedoucí oddělení návštěvnického provozu na hradě Karlštejně. Od roku 2009 je kastelánem státního zámku Žleby. Mezi jeho největší záliby patří historie, architektura, cestování, hudba a literatura. Tomáš Řehoř je svobodný a bezdětný.
Marie Csöszová
studentka FF, praktikantka zpravodaje
Video: Karel Kopecký a Martin Prokš
